4 Tz 129/2003
Datum rozhodnutí: 30.09.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 129/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání 30. září 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. B., proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 11 T 84/2002, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 11 T 84/2002, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 5, 6 a § 314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. B.

Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Samosoudkyně Městského soudu v Brně vydala dne 26. 4. 2002, sp. zn. 11 T 84/2002, trestní příkaz, jímž byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že

1. dne 18. 2. 2001 kolem 20.30 hod. v B. na ulici H. před restaurací K. odcizil M. K. mobilní telefon zn. Alcatel stříbrné barvy, který posléze prodal, čímž způsobil poškozenému M. K. škodu ve výši 3.500,- Kč,

2. dne 24. 3. 2001 v nočních hodinách v B. v bytě na ul. K., kde byl na návštěvě u S. P., odcizil z kapsy odložené bundy mobilní telefon zn. Nokia se SIM kartou, čímž způsobil poškozené S. P. škodu ve výši 7.000,- Kč,

a to přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 2. 1999, sp. zn. 3 T 38/99, který nabyl právní moci dne 4. 3. 1999, mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Za to mu byl uložen podle § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. b) tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 7. 2002.

Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanovení § 45 odst. 1, 2 a 45a odst. 1 tr. zák a § 2 odst. 5 a § 314e odst. 1 tr. ř.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl Městskému soudu v Brně, že obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, a to přesto, že trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 2 T 66/2000, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2000, byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací v rozsahu 150 hodin, z něhož dosud nic nevykonal. Tím došlo k překročení maximální přípustné hranice zakotvené v ustanovení v § 45a odst. 1 tr. zák., která stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin; oběma trestními příkazy však bylo obviněnému uloženo celkem 550 hodin obecně prospěšných prací.

Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného M. B. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.

Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí podle § 36 tr. zák. tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že samosoudkyně Městského soudu v Brně se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.

V obžalobě podané státní zástupkyní v předmětné trestní věci dne 22. 4. 2002 Městskému soudu v Brně je výslovně zmíněna skutečnost, že obviněný byl v minulosti dvakrát soudně trestán, a to rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 2. 1999, sp. zn. 3 T 38/99, a dále trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 2 T 66/2000, kterým mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výši 150 hodin, což ostatně bylo zřejmé i z opisu rejstříku trestů, který je založen ve spise na č. l. 36. Uvedená okolnost měla vést samosoudkyni soudu prvního stupně k zjištění, zda již zcela, případně zčásti, obviněný uložený trest obecně prospěšných prací vykonal. Z obsahu trestního spisu je však zřejmé, že takovéto zjištění neprovedla, a tudíž nepostupovala při zjišťování skutkového stavu v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Důsledkem řádně neprovedených skutkových zjištění a jejich zhodnocení ve vztahu k té části trestního příkazu, jímž mělo být rozhodnuto o druhu a výši trestu, je posléze stav, kdy obviněnému byl uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, aniž byl předchozí trest ve výměře 150 hodin vykonán, jak z obsahu spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 2 T 66/2000, vyplývá. V daném případě tak byl porušen zákon v ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák., který stanoví maximální hranici trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, ale také v ustanovení § 36 tr. zák. Toto zákonné ustanovení přikazuje soudu, aby v případě nově ukládaného trestu a existence stejného druhu trestu z předchozího rozsudku, který dosud nebyl vykonán, nepřekročila výměra obou trestů horní hranici, která je pro tento druh trestu trestním zákonem stanovena.

Vzhledem k tomu, že v předmětné trestní věci nebyl provedenými důkazy spolehlivě prokázán skutkový stav, kam je nutno zahrnout i okolnosti, jež mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry, je třeba konstatovat, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby samosoudkyně ve věci mohla vydat trestní příkaz podle ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř.

Důsledkem uvedených pochybení byl posléze stav, kdy obviněnému byly postupně uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výměře 550 hodin, a proto stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně podle § 266 odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad hranicí trestní sazby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 11 T 84/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl z důvodu uvedených výše porušen zákon v ustanovení § 36 a 45a odst. 1 tr. zák. a § 314e odst. 1 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Městský soud v Brně bude muset v novém řízení opět rozhodnout o vině a trestu, přičemž při úvahách o druhu a výměře trestu musí mít na zřeteli ustanovení § 273 tr. ř., neboť zákon byl v případě obviněného M. B. porušen v jeho neprospěch a v novém řízení tak nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch. Při rozhodování o trestu bude muset Městský soud respektovat ustanovení § 36 tr. zák., pokud bude zvažovat případné opětné uložení trestu obecně prospěšných prací, přičemž pro uložení tohoto druhu trestu bude nezbytné, aby z obsahu spisu Okresního soudu ve Ždáru nad Sázavou , sp. zn. 2 T 66/2000, zjistil, v jakém rozsahu byl tímto rozsudkem uložený trest obecně prospěšných prací vykonán a jaký případný prostor pro uložení takového trestu z hlediska ustanovení § 36 tr. zák. je Městskému soudu vymezen. Při volbě jiného druhu trestu bude muset vyhodnotit ustanovení § 27 tr. zák. z pohledu hierarchie trestů tak, aby opět nemohlo být zhoršeno postavení obviněného a nedošlo tak k porušení zákona v jeho neprospěch.

Podle ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.



Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 30. září 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á