4 Tz 128/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 128/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. O., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 5, odst. 6 a § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného S. O.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 5 T 78/2002, byl obviněný S. O. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od října 2001 do března 2002, za což byl odsouzen podle § 213 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, podle § 45a odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo, aby po dobu trestu plnil běžné výživné a podle svých sil doplatil dlužné výživné. Trestní příkaz byl obviněnému S. O. doručen dne 11. 6. 2002 a právní moci nabyl dne 20. 6. 2002.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001, byl obviněný S. O. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od září 2000 do července 2001 s výjimkou března 2001, za což byl odsouzen podle § 213 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, podle § 45a odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo, aby řádně platil běžné výživné a podle svých sil uhradil dluh na výživném. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 5 T 78/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 7. 2002.

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, byl obviněný S. O. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 4. 6. 2002 a ze dne 15. 5. 2002, a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od 4. 6. 200 do 6. 6. 2002, za což byl obviněný S. O. podle § 250 odst. 2, § 35 odst. 1, § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále mu podle § 45a odst. 1 tr. zák. bylo uloženo, aby v době trestu podle svých sil nahradil škody, které trestným činem způsobil. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl R. H. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz byl obviněnému S. O. doručen dne 11. 10. 2002 a právní moci nabyl dne 21. 10. 2002.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. O. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a k ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 4 se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací. Vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001, jehož výměra činila 280 hodin, mohl Obvodní soud pro Prahu 4 uložit tento druh trestu maximálně ve výměře 120 hodin, pokud by započítal již odpracovaných 112 hodin, pak pouze ve výměře 232 hodin. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 měl být správně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 byl obviněný odsouzen za skutek, který se stal dne 4. 6., 6. 6. a 15. 5. 2002, tedy dříve, než byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. O. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., popř. § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001.

Obviněný S. O. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 5 T 78/2002, doručeným obviněnému 11. 6. 2002, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy, kterého se dopustil jednáním v době od října 2001 do března 2002, dále byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy, kterého se dopustil jednáním v době od září 2000 do července 2001 s výjimkou března 2001, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, doručeným obviněnému 11. 10. 2002, byl obviněný S. O. uznán vinným trestnými činy zpronevěry a podvodu, kterých se dopustil jednáním ze dne 15. 5. 2002 a v době od 4. 6. 2002 do 6. 6. 2002. Z uvedeného je zřejmé, že všechny uvedené trestné činy byly obviněným S. O. spáchány dříve, než byl než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.

Za této situace měl být obviněnému S. O. rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 správně uložen souhrnný trest za všechny uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001, jakož i výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 5 T 78/2002, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

S ohledem na skutečnost, že původní trest byl obviněnému S. O. uložen rozsudkem, Obvodní soud pro Prahu 4 měl ve věci rozhodovat rozsudkem, vydání trestního příkazu bylo s ohledem na ustanovení § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. vyloučeno.

Dále se je třeba uvést, že podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný S. O. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 k dalšímu trestu obecně prospěšných prací opět ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby, střediska P., ze dne 6. 5. 2003, v době rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný S. O. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001, až později vykonal obviněný S. O. z tohoto trestu 112 hodin.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému S. O. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila také 280 hodin, přesahoval o 280 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena právě na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 trestním příkazem ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, porušil zákon též v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému S. O.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 125/2002 konečně vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména další trestní spisy Obvodního soud pro Prahu 8 týkající se předchozí trestné činnosti obviněného S. O. Obvodní soud pro Prahu 4 tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. O.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 37 T 125/2002, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 314e odst. 4 písm d) tr. ř., § 2 odst. 5, odst. 6 a § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného S. O., napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle § 35 odst. 2 tr. zák. a § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. a uložil obviněnému rozsudkem souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 73/2001, a trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 5 T 78/2002, a při rozhodování o trestu obviněného S. O. respektoval všechna další zákonná ustanovení, včetně ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného S. O., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal