4 Tz 126/2005
Datum rozhodnutí: 15.09.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 126/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. září 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 1 T 15/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 1 T 15/2001, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. K.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Karlových Varech s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 1 T 15/2001, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 3. 11. 2000 kolem 19.00 hodin v K. V., S. ulici, v obchodním domě společnosti K., v. o. s., se sídlem P., si ukryl za svetr láhev whisky zn. Kentucky Jack v prodejní ceně 199,90 Kč, prošel s ní bez zaplacení pokladnou, a poté byl zadržen detektivem poškozené společnosti, přičemž zboží bylo vráceno zpět do prodeje. Uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl dne 22. 10. 1999 pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 5 T 145/99, odsouzen mimo jiné pro pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin; trest dosud nevykonal.

Za to mu byl v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.



Trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 5. 2001.

Proti tomuto rozhodnutí podal podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. K. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch tohoto obviněného v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl Okresnímu soudu v Karlových Varech, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin byla překročena maximální přípustná výše tohoto druhu trestu, která je stanovena v § 36 a § 45a tr. zák. Okresní soud v Karlových Varech nezohlednil skutečnost, že obviněnému byl pravomocně uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. 5 T 145/99, trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož v době rozhodování v trestní věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona, neměl obviněný nic vykonáno. Vzhledem k tomu, že trest obecně prospěšných prací lze uložit pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, byl uložením nového trestu vzhledem k předchozímu nevykonanému trestu stejného druhu porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného L. K. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.

Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudkyně Okresního soudu v Karlových Varech citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.

Samosoudkyně Okresního soudu v Karlových Varech vydala ve věci sp. zn. 1 T 15/2001 dne 28. 2. 2001 trestní příkaz, kterým byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již trestním příkazem téhož soudu ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. 5 T 145/99, který nabyl právní moci ohledně obviněného L. K. dne 11. 3. 2000, byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Samosoudkyně Okresního soudu v Karlových Varech mohla existenci tohoto předchozího odsouzení obviněného zjistit jednak z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 28), jakož i z lustra, které je vyznačeno na obžalobě. Nadto okolnost, že předchozí trest obecně prospěšných prací nebyl vykonán, cituje samosoudkyně i ve skutkové větě výroku o vině napadeného trestního příkazu. Uvedené údaje měly v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. vést samosoudkyni k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán, neboť jen tak mohla v případě, že hodlala uložit opět trest obecně prospěšných prací, dostát povinnosti, jež jí vyplývá z ustanovení § 36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Vzhledem k tomu, že ve skutkové větě napadeného trestního příkazu je citováno předchozí rozhodnutí téhož soudu ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. 5 T 145/99, kde je zároveň uvedeno, že tímto rozhodnutím byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který obviněný dosud nevykonal, je zřejmé, že samosoudkyně o tomto předchozím odsouzení věděla. Protože trestní zákon stanoví v ustanovení § 45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla však obviněnému uložit uvedený druh trestu ve výměře 200 hodin, neboť tak překročila zákonem stanovenou hranici o 100 hodin.

Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Okresního soudu v Karlových Varech porušila zákon i v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.

Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení § 266 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 1 T 15/2001, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na takto zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karlových Varech, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení samosoudkyně Okresního soudu v Karlových Varech doplní dokazování přečtením spisu tohoto soudu sp. zn. 5 T 145/99, novým opisem rejstříku trestů obviněného a aktualizovanou zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Sokolov, zda a případně v jakém rozsahu vykonal obviněný alespoň zčásti trest obecně prospěšných prací uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. 5 T 145/99. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám o uložení adekvátního a zákonného druhu trestu a jeho výměře. Bude však významně omezena ustanovením § 273 tr. ř., neboť Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného, jeho situace se proto v novém řízení nemůže změnit v jeho neprospěch při existenci zákazu reformationis in peius.

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil ( § 270 odst. 4 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. září 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á