4 Tz 125/2000
Datum rozhodnutí: 28.06.2000
Dotčené předpisy:




4 Tz 125/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. B., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 1. 2000 sp. zn. 3 T 443/99, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v § 272 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 1. 2000 sp. zn. 3 T 443/99 a v řízení mu předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného M. B.

Tento rozsudek se z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Českém Krumlově se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 1. 2000 sp. zn. 3 T 443/99 byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se obviněný dopustil podle výroku rozsudku tím, že v období od března 1999 do konce června 1999 v okolí obce M., okres Č. K., opakovaně ve více případech, přibližně však jedenkrát za 14 dnů vykonal pohlavní styk s dcerou své družky nezletilou R. K., která s ním, matkou a sourozenci žila ve společné domácnosti. Okresní soud podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. upustil od potrestání obviněného M. B.

Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 29. 2. 2000. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2000 sp. zn. 3 To 192/2000 bylo odvolání matky poškozené, R. M., zamítnuto dle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou.

Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. B. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 3 odst. 4, § 24 odst. 1 písm. a) a § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák.

Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že k pochybení okresního soudu došlo při právní kvalifikaci správně zjištěného skutkového stavu, když soudem použitá právní kvalifikace je neúplná. Okresní soud, stejně jako i orgány přípravného řízení totiž zcela opomenuly možnost jednočinného souběhu trestného činu pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. zák. s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Přitom ze skutkových zjištění je zcela zřejmé, že obviněný s poškozenou vykonával pohlavní styk soustavně po dobu několika měsíců, což lze nepochybně považovat za jednání způsobilé vést k mravnímu zpustnutí poškozené, zejména například k její sexuální promiskuitě. Takové jednání lze tedy právem posoudit jako svádění poškozené k nemravnému životu ve smyslu výše citovaného ustanovení § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák.

Při hodnocení společenské nebezpečnosti tohoto jednání, jak je uvedeno ve stížnosti pro porušení zákona, nelze opomenout některé další okolnosti. Především soudní praxe v těchto případech obvykle toleruje intimní poměr mezi dvěma osobami přibližně stejného věku, z nichž jedna věkové hranice 15 let ještě nedosáhla a druhá tuto věkovou hranici jen nepodstatně překročila. O takový případ však v předmětné věci zjevně nešlo. Poškozené nebylo v době trestné činnosti ještě ani 14 let, obviněný byl dospělým mužem ve věku 21 let. Společenskou nebezpečnost jednání obviněného však necharakterizuje jen výše zmíněný věkový rozdíl mezi obviněným a poškozenou. Velmi závažná je i skutečnost, že obviněný se seznámil s poškozenou využívaje toho, že v kritické době s ní žil ve společné domácnosti jako druh její matky. I když zřejmě nelze dovodit, že by obviněný zneužil závislosti poškozené ve smyslu § 242 odst. 2 tr. zák., přesto je nutno tuto okolnost hodnotit jako přitěžující a významnou měrou k ní přihlédnout právě při posouzení věci z hlediska § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Obviněný byl totiž současně milencem poškozené i její matky, čehož si zřejmě poškozená musela být vědoma, přičemž nelze pochybovat o tom, že tato okolnost byla způsobilá vést u poškozené nejen k mravnímu rozvratu, ale i k vážnému narušení jejího vztahu vůči matce. K tomu ostatně nakonec skutečně došlo, když poškozená musela být přechodně umístěna nejprve u své tety, svědkyně M. J. a později v Dětském diagnostickém ústavu v H. u Č. B.

K dalšímu pochybení okresního soudu podle názoru ministra spravedlnosti došlo i ve výroku o upuštění od potrestání dle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák., když pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky. První zákonnou podmínkou uvedenou v citovaném ustanovení je spáchání trestného činu menší nebezpečnosti pro společnost. Lze pak důvodně pochybovat o tom, že trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. zák. lze považovat za trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost již s ohledem na jeho typovou společenskou nebezpečnost, která je vyjádřena v jeho trestní sazbě od jednoho roku do osmi let odnětí svobody. Tato trestní sazba řadí uvedený trestný čin mezi zvlášť závažné trestné činy ve smyslu § 41 odst. 2 tr. zák. Stejné pochybnosti ohledně splnění uvedené zákonné podmínky lze však mít při zkoumání této věci z hlediska konkrétního stupně společenské nebezpečnosti. Okresní soud při hodnocení společenské nebezpečnosti jednání obviněného zdůraznil jako polehčující okolnost jeho naprostou bezúhonnost a souhlasný projev poškozené, která měla k obviněnému vřelý citový vztah. Naproti tomu okresní soud vůbec nevzal v úvahu řadu výše již zmíněných okolností, které naopak zvyšují společenskou nebezpečnost jednání obviněného. Při hodnocení stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněného, stejně jako i některých dalších zákonných podmínek ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. nevzal pak okresní soud již vůbec v úvahu závažný poznatek týkající se chování obviněného ještě v průběhu trestního řízení. Již z výpovědi matky poškozené vyplynulo, že obviněný se i po sdělení obvinění s poškozenou dále stýkal. Z výpovědi svědkyně M. J. bylo zjištěno, že obviněný se pokoušel na poškozenou působit prostřednictvím své obhájkyně. Nejzávažnější je však zpráva již zmíněného Dětského diagnostického ústavu v H. u Č. B. ze dne 29. 11. 1999, ze které vyplývá, že ještě v době po podání obžaloby, kdy poškozená již byla umístěna v tomto ústavu, se obviněný pokoušel opakovaně kontaktovat s poškozenou a dokonce za tím účelem neoprávněně vnikl do tohoto ústavu. Lze důvodně předpokládat, že obviněný tak jednal buď ve snaze pokračovat dál v intimním poměru s poškozenou, nebo ve snaze poškozenou ovlivnit jako svědkyni v trestním řízení.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově byl ve výše uvedené směru porušen zákon ve prospěch obviněného M. B., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě.

Trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže dle ustanovení § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu.

Je třeba přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že orgány činné v daném trestním řízení se výše uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídily. Za základní pochybení považuje Nejvyšší soud skutečnost, že všemi dosažitelnými důkazy nebyl zjišťován následek shora popsaného jednání obviněného M. B., a to zejména na psychickém vývoji poškozené nezl. R. K. Z důkazů obsažených v trestním spise (č. l. 35, 36) se naznačuje, že byla nařízena ústavní výchova nezl. R. K. Bude tedy nezbytné provést důkaz příslušným soudním spisem o ústavní výchově nezl. R. K., podrobnou zprávou ústavu, v němž se nezletilá nacházela či nachází, a podrobnou zprávu oddělení péče o rodinu a děti referátu sociálních věcí a zdravotnictví Okresního úřadu Český Krumlov. Obě vyžádané zprávy nechť jsou zaměřeny k posouzení následku výše popsaného jednání obviněného M. B. na psychickém vývoji poškozené nezl. R. K., na jejím chování a jednání, na vztahu k matce a ke své rodině, na důvodech pro nařízení její ústavní výchovy. V tomto směru nelze vyloučit ani vyžádání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychologie.

Až po provedení shora uvedených důkazů a jejich zhodnocení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. bude soud moci dospět k závěru, zda společenská nebezpečnost posuzovaného jednání obv. M. B. je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. menší pro možné použití ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. o upuštění od potrestání. Při této úvaze nemůže soud pominout ani okolnosti uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, které stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného zvyšují - delší doba páchání trestné činnost, ke které využil toho, že byl druhem matky poškozené, případné narušení vztahu mezi poškozenou a její matkou či případné narušení psychického vývoje poškozené nezl. R. K., pokud taková narušení budou zjištěna jako následek jednání obviněného.

Stejně tak po provedení a zhodnocení naznačených důkazů bude možno posoudit, zda předmětné jednání obviněného M. B. nenaplnilo i znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák.

V neposlední řadě je třeba konstatovat, že důkazy provedenými v daném trestním řízení nebyly dostatečně zjištěny i další podmínky uvedené v § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. pro upuštění od potrestání - lítost obviněného, jeho účinná snaha po nápravě a skutečnost, zda projednání věci před soudem postačí k nápravě obviněného. Ke všem těmto okolnostem nechť je obviněný M. B. podrobně vyslechnut a jeho výpověď bude nezbytné ověřit všemi dosažitelnými důkazy (např. podrobnými zprávami jeho zaměstnavatele a z místa bydliště).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci při nedůsledném hodnocení provedených důkazů především k objasnění podmínek pro možné upuštění od potrestání obviněného podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pro možné posouzení jeho jednání i podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. jako trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže.

Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v § 272 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, přičemž je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. J. P.