4 Tz 121/2005
Datum rozhodnutí: 13.09.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 121/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. září 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. Ř., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. Ř.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Chebu s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 1 T 119/2002, byl obviněný K. Ř. uznán vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v přesně nezjištěné době, nejspíše dne 2. 7. 2002. Za uvedené jednání a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 2 T 329/2002, byl obviněný K. Ř. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. podle § 250b odst. 1, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 2 T 329/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl ohledně obviněného K. Ř. právní moci dne 8. 8. 2003. Výkon trestu byl obviněnému K. Ř. nařízen usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 2004, sp. zn. 1 T 119/2002. Výše citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu dalších obviněných, a to J. Č. a D. Č.

Trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, byl obviněný K. Ř. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 10. 1. 2005, za což byl podle § 171 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. b) tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému K. Ř. doručen dne 25. 2. 2005 a právní moci nabyl dne 8. 3. 2005.

Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. Ř. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. (ve stížnosti pro porušení chybně uvedeno § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 písm. a) tr. zák.) a v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Chebu v dané trestní věci napadeným trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť souhrn dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 712 hodin, a tedy přesahuje nejvyšší přípustnou výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu. Okresnímu soudu v Chebu muselo být známo předchozí odsouzení obviněného K. Ř. rozsudkem téhož soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 1 T 119/2002, neboť tento rozsudek byl nejen uveden v opisu rejstříku trestů (č. l. 36), ale také založen v trestním spise na č. l. 20-27. Přesto si soud před rozhodnutím neověřil, zda obviněný dříve uložený trest obecně prospěšných prací vykonal. V důsledku tohoto pochybení soud uložil obviněnému K. Ř. v rozporu s ustanovením § 36 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a nerespektoval ani nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací v ustanovení § 45a tr. zák.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. Ř. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný K. Ř. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 1 T 119/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací opět ve výměře 400 hodin.

Z obsahu trestního spisu vedeného Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 1 T 119/2002 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný K. Ř. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 1 T 119/2002, pro pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Cheb, ze dne 16. 8. 2005 bylo dále zjištěno, že obviněný K. Ř. ke dni 25. 2. 2005 vykonal z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen výše uvedeným rozsudkem, pouze 72 hodin, z tohoto trestu tedy zbývalo vykonat 328 hodin. Proto trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, mohl být uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře maximálně 72 hodin.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému K. Ř. trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 1 T 119/2002, přesahoval o 328 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Chebu trestním příkazem ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, porušil zákon v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch k obviněného K. Ř.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 Tz 8/2005 dále vyplývá, že Okresní soud v Chebu, ač měl k dispozici opis z rejstříku trestů obviněného, v němž bylo uvedeno i odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 1 T 119/2002 (č. l. 33-36), a dokonce i kopii rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 1 T 119/2002 (č. l. 20-27), nezjistil, zda obviněný K. Ř. trest obecně prospěšných prací, který mu byl tímto rozsudkem uložen, vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Chebu tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. Ř.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 312 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 5 Tz 8/2005, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. Ř., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Chebu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného K. Ř. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného K. Ř., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. J. P.