4 Tz 121/2003
Datum rozhodnutí: 12.08.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 121/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 12. srpna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. P., t. č. ve vazbě ve Věznici O., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 1 T 224/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 1 T 224/2002, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 213 odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 5, 6 a § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného L. P.

Napadený trestní příkaz se z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Českém Krumlově se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Samosoudkyně Okresního soudu v Českém Krumlově vydala dne 28. 6. 2002, pod sp. zn. 1 T 224/2002, trestní příkaz, jímž byl obviněný L. P. uznán vinným dvojnásobným trestným činem zanedbání povinné výživy dle § 213 odst. 1 tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že

1. v době od 5. 2. 2000 do 9. 4. 2002 v Č. B., ani jinde, řádně nepřispíval na výživu nezletilé dcery M. P., ačkoliv mu tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 4 C 611/92-10 ze dne 11. 9. 1992 v částce 600,- Kč vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky V. M., následně rozsudkem téhož soudu č. j. P 211/92-39 ze dne 6. 11. 2001 počínaje 1. 1. 2000 v částce 1.000,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, když v září 2000 zaplatil 1.000,- Kč a v listopadu 2001 zaplatil 6.400,- Kč, takže dluh na výživném za uvedené období činí 12.200,- Kč,

2. v době od 5. 2. 2000 do 9. 4. 2002 v Českých Budějovicích, ani jinde, neplatil řádně výživné na svého nezletilého syna T. P., přestože mu tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 22 C 96/97-13 ze dne 1. 7. 1997 v částce 750,- Kč měsíčně splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky M. P., když v měsíci říjnu 2000 zaplatil 1.000,- Kč a v měsíci lednu 2001 zaplatil 1.000,- Kč, takže dluh na výživném za uvedené období činí 18.250,- Kč,

Za to byl obviněnému uložen podle § 213 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. řádu za použití § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a nad obviněným byl současně vysloven dohled.

Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 9. 2002.

Proti tomuto trestnímu příkazu (byť ve stížnosti pro porušení zákona bylo důsledně nesprávně uváděno, že jde o trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích) podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. P. Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 213 odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) v neprospěch obviněného.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že Okresní soud v Českých Budějovicích (správně v Českém Krumlově) napadeným trestním příkazem uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, čímž nejenže překročil zákonnou trestní sazbu 1 roku stanovenou pro trestný čin zanedbání povinné výživy v § 213 odst. 1 tr. zákona, ale také uložil trest odnětí svobody vyšší než připouští ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného L. P. v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, jakož i rozhodnutí obsahově navazující, a dále aby postupoval podle § 271 tr. ř.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně přítomná u veřejného zasedání v souvislosti s konečným návrhem upravila petit stížnosti pro porušení zákona tak, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že k namítanému porušení zákona došlo v souvislosti s výrokem o trestu v pravomocném trestním příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 1 T 224/2002.

Nejvyšší soud České republiky se především zabýval zjištěním, proti rozhodnutí kterého soudu byla stížnost pro porušení zákona podána, a zjistil, že ministr spravedlnosti předložil spis Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 1 T 224/2002, přičemž skutek, který je dále podrobně popsán v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona, je totožný se skutkem uvedeným v trestním příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 1 T 224/2002. Okolnost, že ve stížnosti pro porušení zákona je poté nadále důsledně uváděno, že směřuje proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 1 T 224/2002, a to jak v jejím odůvodnění tak v petitu, znamená pouze písařskou chybu a zjevný nedostatek pozornosti, která byla zpracovatelem stížnosti pro porušení zákona jejímu písemnému vyhotovení věnována. Tento nedostatek byl nadto konvalidován konečným návrhem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, která napadané rozhodnutí dostatečně jednoznačně specifikovala.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Podle § 213 odst. 1 tr. zákona lze tomu, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, uložit trest odnětí svobody až na jeden rok.

Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Českém Krumlově důsledně neřídil.

Shora citovaná zákonná ustanovení jednoznačně stanoví nejvyšší výměru trestu, jíž lze v rámci trestní sazby § 213 odst. 1 tr. zák. uložit, a jíž lze uložit v případě, že je ve věci vydán trestní příkaz. Pokud samosoudkyně Okresního soudu v Českém Krumlově vydala trestní příkaz, jímž obviněného L. P. uznala vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., umožňovala jí trestní sazba tohoto zákonného ustanovení uložit trest odnětí svobody maximálně ve výši jednoho roku, stejná hranice je pak stanovena i v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v případě rozhodování ve věci trestním příkazem. Pokud samosoudkyně uložila v posuzované trestní věci trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, citovaná zákonná ustanovení porušila.

Stížnost pro porušení zákona byla podána podle § 266 odst. 2 tr. ř. důvodně, neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranici trestní sazby.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 1 T 224/2002, byl z důvodů uvedených výše porušen zákon v ustanovení § 213 odst. 1 tr. zák. a § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného L. P. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Samosoudkyně Okresního soudu v Karlových Varech bude muset v novém řízení ukládat trest, který bude respektovat rozsah zákonné trestní sazby § 213 odst. 1 tr. zák., a pokud hodlá ve věci vydat trestní příkaz, pak uložit pouze takový druh a výměru trestu, který ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř. umožňuje.

Podle ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. srpna 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná