4 Tz 12/2009
Datum rozhodnutí: 06.05.2009
Dotčené předpisy:




4 Tz 12/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. května 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. 6 T 228/2007 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. 6 T 228/2007 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 12 odst. 11 tr. ř. a v ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. v neprospěch obviněného J. B.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Děčíně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. 6 T 228/2007 byl obviněný J. B. uznán vinným v bodu 1 7 trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. jichž se dopustil tím, že

1) v době od 22.30 hodin dne 22. 1. 2007 do 10.30 hodin dne 23. 1. 2007 v R., okr. D., na ul. L., před domem se zmocnil osobního vozidla zn. Fiat Tipo, modré barvy, v celkové hodnotě 18.900,- Kč, poškozením zámku dveří řidiče, spínací skříňky a hadičky přívodu benzínu způsobil celkovou škodu ve výši 1.790,- Kč, dále z vozidla odcizil movité věci autorádio Blaupunkt, autolékárničku, tažné lano a hever v celkové hodnotě 773,- Kč, vše ke škodě majitele J. P., vozidlo bylo zajištěno orgány PČR v Rumburku, okr. Děčín a vráceno majiteli,

2) v době od 17.00 hodin dne 1. 2. 2007 do 04.45 hodin dne 2. 2. 2007 v R., okr. D., na ul. M., před domem se zmocnil osobního vozidla zn. Nissan Sunny, bílé barvy, v celkové hodnotě 59.900,- Kč, poškozením skla dveří řidiče, krytu spínací skříňky, vložky zámku spínací skříňky způsobil celkovou škodu ve výši 6.930,- Kč, dále z vozidla odcizil 4 ks kompletních kol a autorádio s CD přehrávačem v celkové hodnotě 5.060,- Kč, vše ke škodě majitele firmy V. p. V. s. r. o., se sídlem ve V., okr. D., vozidlo bylo zajištěno orgány PČR a vráceno majiteli,

3) v době od 19.20 do 19.30 hodin dne 15. 2. 2007 v D., na ul. ř. před domem se zmocnil osobního vozidla zn. Nissan Bluebird, červené barvy, v celkové hodnotě 7.800,- Kč, poškozením zámku spínací skříňky, elektrických kabelů a dvířka palivové nádrže způsobil celkovou škodu ve výši 1.650,- Kč, dále z vozidla odcizil autorádio nezjištěné značky v hodnotě 230,- Kč, vše ke škodě majitele T. Ř., vozidlo bylo zajištěno orgány PČR v Ústí nad Labem a vráceno majiteli,

4) v době od 16.00 do 16.15 hodin dne 21. 3. 2007 v D., na ul. Č. a. před domem se zmocnil užitkového vozidla zn. Citroen Jumper, bílé barvy, v celkové hodnotě 87.300,- Kč, dále z vozidla odcizil klíče od domu, skladu, kanceláře, vozidla zn. Hyundai Elantra, okružní pilu zn. ASIST, vrtačku zn. NAREX, stojan na převážení oken, drobné zednické nářadí, pytlované lepidlo standard KVK 2 ZK, pytlovanou maltu 3 ks po 40 kg a sádroštuk hasit 150 v počtu 2 ks po 30 kg v celkové hodnotě 6.180,- Kč, vše ke škodě majitele J. V.,

5) v době od 15.00 hodin dne 26. 3. 2007 do 00.40 hodin dne 27. 3. 2007 v H. P., okr. D., u domu se zmocnil osobního vozidla zn. Nissan Sunny, červené barvy, v hodnotě 47.600,- Kč, dále z vozidla odcizil autolékárničku, sadu žárovek, potah volantu, autoatlas Evropy, nabíječku na mobilní telefon Nokia, sluneční brýle, multifunkční kleště, a ráčna v celkové hodnotě 2.207,- Kč, vše ke škodě majitele C. D., vozidlo bylo zajištěno orgány PČR v Horním Podluží, okr. Děčín a vráceno majiteli,

6) v době od 20.00 hodin dne 29. 3. 2007 do 05.15 hodin dne 30. 3. 2007 v R., okr. D., na ul. M., před domem se zmocnil užitkového vozidla zn. Škoda Felicia Pick-up, bílé barvy, v celkové hodnotě 33.800,- Kč, ke škodě majitele J. P., z vozidla byly zajištěny levé dveře v hodnotě 630,- Kč, které byly vráceny majiteli,

7) v době od 23.00 hodin dne 15. 4. 2007 do 06.00 hodin dne 16. 4. 2007 v R., okr. D., na ul. S., před domem se zmocnil osobního vozidla zn. VW Passat, bílé barvy, v celkové hodnotě 28.400,- Kč, poškozením skla zadních pátých dveří, vložky zámku pravých předních dveří a spínací skříňky způsobil celkovou škodu ve výši 4.540,- Kč, dále z vozidla odcizil autorádio v hodnotě 530,- Kč, vše ke škodě majitele V. B., vozidlo bylo zajištěno orgány PČR v Markvarticích, okr. Děčín a vráceno majiteli,

přičemž ve všech výše uvedených případech osobní motorová vozidla řídil, ačkoliv k tomu podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nebyl oprávněn, zároveň se výše popsaného jednání dopustil poté, co mu byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. 6 T 40/2005, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2005, uložen trest odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců, a to mj. i za tři trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., který dne 8. 10. 2006 vykonal.

Dále pak byl odsouzen pod body 8 12 za pětinásobný trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., v bodě 8 v souběhu s trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že

8) v době od 22.00 hodin dne 22. 4. 2007 do 08.15 hodin dne 23. 4. 2007 v L., na křižovatce ul. V. a V. u domu se zmocnil osobního vozidla zn. Fiat Croma, šedé metalické barvy, v celkové hodnotě 39.500,- Kč, v úmyslu toto přechodně užívat, byl pronásledován policií a v obci M., okr. D. s vozidlem havaroval, čímž způsobil škodu v celkové výši 3.460,- Kč, dále z vozidla odcizil autorádio v celkové hodnotě 1.340,- Kč, vše ke škodě majitele V. R., vozidlo bylo vráceno majiteli, přičemž obžalovaný osobní vozidlo řídil, ačkoliv k tomu podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu,

9) dne 27. 10. 2006 kolem 14.30 hodin na M. ulici v R., řídil osobní automobil zn. Ford Sierra, ačkoliv k tomu podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nebyl oprávněn,

10) dne 16. 11. 2006 kolem 0.5 hodin na M. ulici v R., řídil osobní automobil zn. Ford Sierra, ačkoliv k tomu podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nebyl oprávněn,

11) dne 5. 12. 2006 kolem 2.20 hodin na K. ulici ve V., řídil osobní automobil zn. Opel Kadet, ačkoliv k tomu podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nebyl oprávněn,

12) dne 2. 3. 2007 kolem 1.00 hodin na K. ulici v R., řídil osobní automobil zn. Fiat Croma 2,0, ačkoliv k tomu podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nebyl oprávněn.

Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 (třiceti) měsíců. Zároveň bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Obviněný a státní zástupce se ihned po vyhlášení rozsudku vzdali práva na odvolání, a proto rozsudek téhož dne tj. 9. 4. 2008, ve výroku o vině a trestu nabyl právní moci.

Proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Děčíně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. V této namítá, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 12 odst. 11 tr. ř. a v ustanoveních § 35 odst. 1, § 37a, § 89 odst. 3 a § 247 odst. 2 tr. zák., neboť samosoudce jmenovaného soudu se těmito zákonnými ustanoveními při svém postupu a rozhodování důsledně neřídil.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku stěžovatel poukázal, že ze spisového materiálu vyplývá, že na obviněného byly Okresním státním zastupitelstvím v Děčíně podány ve dnech 9. 11. 2006 pod sp. zn. ZK 657/2006, 12. 12. 2006 pod sp. zn. ZK 783/2006 a 13. 3. 2007 pod sp. zn. ZK 226/2007 návrhy na potrestání, pokaždé pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle § 180d tr. zák., kdy těchto skutků se měl dopustit ve dnech 27. 10. 2006, 5. 12. 2006 a 2. 3. 2007 a dále pak dne 2. 2. 2007 byla pod sp. zn. 2 ZT 18/2007 obžaloba pro trestný čin dle § 180d tr. zák., jehož se měl dopustit skutkem spáchaným dne 16. 11. 2006, kdy tyto věci byly samosoudcem Okresního soudu v Děčíně spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že v trestní věci vedené původně pod sp. zn. 6 T 25/2007 došlo ke sdělení obvinění dne 15. 1. 2007, pak skutky spáchané do tohoto data měly být posuzovány jako jeden trestný čin dle § 180d tr. zák., přičemž skutky spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění spáchané po tomto datu, tedy skutky v bodech 1-8) výrokové části rozsudku včetně skutku ze dne 2. 3. 2007 jako další trestný čin. Celkem tedy obviněný naplnil znaky skutkové podstaty dvou trestných činů dle § 180d tr. zák. a nikoliv celkem šesti trestných činů dle § 180d tr. zák., jak je uvedeno v předmětném rozsudku vzhledem k tomu, že návrhy na potrestání byly soudem obviněnému doručeny teprve dne 21. 3. 2008. Došlo tak k porušení zákona v ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. V daném případě obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty celkem dvou trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle § 180d tr. zák., neboť dílčí útoky spáchané do data sdělení obvinění dne 15. 1. 2007 byly vedeny jednotným záměrem naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu a jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku s odkazem na ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák., přičemž skutek spáchaný po sdělení obvinění dne 2. 3. 2007 pak je dílčím útokem pokračujícího trestného činu ve vztahu ke skutkům pod body 1-8).

Podle stěžovatele byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 4. 2008 č. j. 6 T 228/2007-395 rovněž porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 37a tr. zák., kdy samosoudce Okresního soudu v Děčíně věděl, event. je třeba presumovat, že tato skutečnost mu měla a mohla být známa, že proti obviněnému J. B. je vedeno Okresním soudem v Ústí nad Labem trestní stíhání pod sp. zn. 32 T 3/2008, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek, proti němuž si obviněný podal odvolání. Navíc, jak uvedl obviněný ve svém podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, tuto skutečnost u hlavního líčení řekl, ovšem není to zaznamenáno v protokole o hlavním líčení. Při svém rozhodování má okresní soud k dispozici veškeré dostupné informace o obviněném a jejich prostřednictvím je schopen si tyto zjistit. Jedná se dnes již o notoriety, kdy v systému ISAS či u státního zastupitelství ISYZ je k dispozici lustrace CESO, kdy v případě, že by soud takovouto lustraci řádně provedl, pak by zjistil veškerá trestní řízení, která jsou proti obviněnému vedena. Samosoudce Okresního soudu v Děčíně by na základě těchto dostupných informací mohl dojít k závěru, že jsou podmínky pro uložení úhrnného společného trestu dle § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák., neboť skutky, pro které byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 3/2008, je třeba považovat v bodě 1) za dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a v bodech 1 2) dílčí útoky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle § 180d tr. zák.

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2008 sp. zn. 32 T 3/2008 byl totiž obviněný uznán vinným pod bodem 1/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., pod bodem 1-2/ pokračujícím trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2/ pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 k § 249 odst. 1 aliney prvé tr. zák. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 30 měsíců. Rovněž mu byl uložen i trest propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Trestné činnosti se obviněný dopustil tím, že 1/ v nočních hodinách z 28. na 29. 3. 2007 v Ú. n. L. se vloupal do zaparkovaného motorového vozidla, se kterým ujel, přičemž automobil si hodlal ponechat a rozebrat jej na náhradní díly a 2/ v téže době se vloupal do zaparkovaného vozidla, v úmyslu s ním odjet, což se mu však nepodařilo, ale poškozením vozidla způsobil škodu ve výši 3.100,- Kč.

Tato nezákonnost mohla být podle stěžovatele napravena v rámci veřejného zasedání, které se konalo dne 29. 4. 2008 u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 To 185/2008, kdy bylo ve veřejném zasedání rozhodováno o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 32 T 3/2008. Avšak ani v tomto případě krajský soud neprovedl lustraci obviněného v systému CESO, z níž by zjistil, že po vyhlášení napadeného rozsudku byl obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně. Navíc se důkladně neseznámil s výpovědí obviněného učiněnou u hlavního líčení ze dne 11. 2. 2008, kdy uvedl, že je proti němu vedeno další trestní řízení u Okresního soudu v Děčíně.

Ministr spravedlnosti je však toho názoru, že primárně zde došlo k pochybení ze strany Okresního soudu v Děčíně ve věci pod sp. zn. 6 T 228/2007, který ač věděl, resp. mohl vědět, že v úvahu přichází uložení společného úhrnného trestu ve vztahu k dosud nepravomocnému rozhodnutí, nevyčkal právní moci tohoto rozhodnutí a ve věci nezákonně rozhodl. Případně mohl tuto nezákonnost signalizovat krajskému soudu, kdy jeho rozhodnutím mohla být nezákonnost napravena, což však neučinil.

Dále konstatuje, že neuložení společného trestu, byť jsou splněny všechny podmínky uvedené v zákoně, samo o sobě neodůvodňuje závěr, že nesprávně uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo že uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Nicméně v daném případě součet obou rozsudky postupně uložených trestů činí celkem čtyři roky nepodmíněně, což je výměra, která přesahuje horní hranici vůdčí zákonné trestní sazby § 247 odst. 2 tr. zák., která činí 6 měsíců až 3 léta. Pokud by byl obviněnému uložen úhrnný společný trest odnětí svobody dle § 35 odst. 1 a § 37a tr. zák., pak tento je dle zákona omezen horní hranicí trestní sazby ve výši tří let. Uložený trest je tak ve zřejmém rozporu s účelem trestu dle § 266 odst. 2 tr. ř.

K výše popisovaným pochybením pak podle něj došlo proto, že Okresní soud v Děčíně nezjistil řádně skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných a nedostatečných důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to jak ve vztahu ke zjištění viny obviněného, tak ve vztahu k ukládanému trestu.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně došlo ve výše uvedených ustanoveních trestního řádu a trestního zákona k porušení zákona v neprospěch obviněného J. B. V důsledku toho pak, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu a poté aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla zčásti podána důvodně.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 12 odst. 11 tr. ř., pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.

Podle § 89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Z obsahu přezkoumávaných trestních spisů Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 6 T 321/2006, sp. zn. 6 T 355/2006 a sp. zn. 6 T 64/2007, v nichž byly postupně podány Okresním státním zastupitelstvím v Děčíně ve dnech 9. 11. 2006 (sp. zn. ZK 657/06), 12. 12. 2006 (sp. zn. ZK 783/06) a 13. 3. 2007 (sp. zn. ZK 226/07) návrhy na potrestání, vyplývá, že v těchto proběhlo zkrácené přípravné řízení, přičemž předmětné návrhy na potrestání byly obviněnému J. B. doručeny až v rámci nařízeného hlavního líčení, a to dne 21. 3. 2008, spolu s obžalobou ze dne 2. 2. 2007 podanou původně ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 T 25/2007 a obžalobou ze dne 27. 9. 2007 podanou ke jmenovanému soudu a vedenou zde pod sp. zn. 6 T 228/2007, přičemž pod tímto označením pak byla celá věc před uvedeným soudem projednána a rozhodnuta rozsudkem, proti němuž ministr spravedlnosti nasměroval svoji stížnost pro porušení zákona.

Lze plně souhlasit s argumentací stěžovatele, že obviněný J. B., pokud jde o jednání naplňující znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., se těchto dopouštěl v časových intervalech nepřekračujících dobu 1 měsíce, stejným či velmi podobným způsobem, přičemž nelze pochybovat ani o tom, že přitom byl veden jednotným záměrem a jeho útoky směřovaly vůči obdobnému předmětu útoku, takže jeho počínání naplňovalo kriteria pokračování v trestném činu, jak jsou zakotvena v již citovaném ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák.

Pro posouzení, zda se v konkrétním případě jednalo o jediný trestný čin podle § 180d tr. zák., nebo o více těchto trestných činů, bylo rozhodující, zda obviněnému J. B. bylo v mezidobí pro některé z předmětných jednání (útoků) sděleno obvinění. Pokud se tak stalo, od takového úkonu bylo následné protiprávní jednání obviněného nutné posuzovat jako nový skutek, což vyplývá z ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř.

O útocích, jichž se obviněný dopustil ve dnech 27. 10. 2006 a 5. 12. 2006 bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, které vyústilo v podání samostatných návrhů na potrestání a z obsahu obou spisů původně vedených pod sp. zn. 6 T 321/2006 a sp. zn. 6 T 355/2006 je zjevné, že ohledně těchto jednání ke sdělení obvinění J. B. v kritické době nedošlo. Ohledně jednání spáchaného dne 16. 11. 2006, pro které byla na obviněného podána obžaloba a věc byla původně vedena pod sp. zn. 6 T 25/2007, však bylo proti J. B. zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., a to na základě usnesení policejního orgánu ze dne 9. 1. 2007 a toto bylo J. B. publikováno před jeho prvním výslechem dne 15. 1. 2007. Je tak jasné, že právě posledně zmíněné datum (15. 1. 2007) je rozhodující pro oddělení dvou pokračujících skutků trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., když první z nich je tvořen útoky spáchanými do zmíněného data 15. 1. 2007, tj. útoky z 27. 10., 16. 11. a 5. 12. 2006 označenými v odsuzujícím rozsudku Okresního soudu v Děčíně pod body 9), 10), 11). Ostatní útoky, jichž se obviněný dopustil v období od 22. 1. do 15. 4. 2007 označené v předmětném rozsudku pod body 1) až 7), dále útok z 22. 4. 2007 označený pod bodem 8), ale taktéž útok označený pod bodem 12) cit. rozsudku z 2. 3. 2007 pak společně tvoří další pokračující trestný čin podle § 180d tr. zák., neboť všechny byly spáchány po 15. 1. 2007 a v mezidobí nedošlo pro žádný z nich k samostatnému sdělení obvinění.

Je zřejmé, že pokud napadeným rozsudkem došlo k odsouzení obviněného J. B. mj. pro celkem šest trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., namísto toho, aby jeho jednání bylo podle tohoto ustanovení zvláštní části trestního zákona posouzeno pouze ve dvou případech, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, když předmětná skutečnost zcela jistě byla významnou i při ukládání trestu obviněnému, byť písemné vyhotovení rozsudku v souladu s ustanovením § 314d odst. 3 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.

Okresní soud přitom měl k dispozici veškeré písemné podklady, z nichž mohl k vysloveným skutkovým i právním závěrům samostatně dospět a pokud tak neučinil, je třeba konstatovat, že při svém postupu a rozhodování nevycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a provedené důkazy nehodnotil v souladu se zákonem, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Pokud pak v další části stížnosti pro porušení zákona stěžovatel poukazuje na další pochybení Okresního soudu v Děčíně, když při svém rozhodování nevzal v úvahu dosud nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2008 sp. zn. 32 T 3/2008, jímž byl obviněný J. B. odsouzen pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a pro pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1, § 249 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen trest, přičemž dovozuje, že byly dány podmínky pro uložení úhrnného společného trestu podle § 35 odst. 1 a § 37a tr. zák., neboť skutky pro něž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem představovaly dílčí útoky pokračujících trestných činů krádeže a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, za něž byl následně obviněný odsouzen napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, nelze s uplatněnou argumentací zcela souhlasit.

Nejvyšší soud nemá rozhodně v úmyslu zpochybňovat zdůvodnění a závěry stěžovatele ohledně toho, že jednání za něž byl obviněný J. B. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2008 sp. zn. 32 T 3/2008 mohla být součástí pokračujících skutků, za něž byl obviněný později projednáván a odsouzen napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, ale tvrzení, že tato skutečnost měla a mohla být samosoudci Okresního soudu v Děčíně známa, či dokonce že o ní věděl, není doložena žádným relevantním důkazem.

Ze všech předložených spisů je zjevné, že trestní řízení ohledně jednání obviněného J. B. byla vedena ve svých částech od počátku samostatně, a to příslušnými orgány Policie ČR v Ústí nad Labem a v Děčíně. Dozor nad postupem policejních orgánů v jednotlivých věcech prováděla a posléze návrhy na potrestání či obžaloby podala rovněž samostatně k jednotlivým okresním soudům Okresní státní zastupitelství v Ústí nad Labem a v Děčíně. O tom, že jsou vlastně paralelně tato řízení vedena příslušné orgány Policie ČR, státního zastupitelství a posléze soudů zjevně nevěděly, resp. z předložených spisů nevyplývá, že by o tom měly potřebné informace. Takovýto poznatek Okresnímu soudu v Děčíně nejpozději v hlavním líčení zjevně neposkytl ani obviněný, kterému předmětná skutečnost o existenci dvojího trestního řízení byla známa, byť to údajně ve svém podnětu ke stížnosti pro porušení zákona tvrdí. V protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 4. 2008 (viz č. l. 391 394 spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 6 T 228/2007) však žádná taková informace obsažena není, a to nejenom ve vyjádřeních obviněného, ale ani v závěrečném návrhu jeho obhájkyně. Lze proto důvodně pochybovat, že obviněný v hlavním líčení před Okresním soudem v Děčíně přiznal, že je proti němu vedeno další trestní řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to pro obdobnou trestnou činnost.

Jestliže stěžovatel v této souvislosti poukazuje na notoriety, jimiž měly v době rozhodování Okresního soudu v Děčíně být informační systémy ISAS či ISYZ, případně lustrace CESO, je třeba uvést, že k podané stížnosti pro porušení zákona nebyly přiloženy žádné konkrétní důkazy obsahující poznatky, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí z některého z uvedených systémů, k němuž měl mít rozhodující samosoudce Okresního soudu v Děčíně přístup, vyplývaly informace, jež mohly a měly vést k závěrům, které stěžovatel naznačil v mimořádném opravném prostředku, tedy že obě trestní věci vedené samostatně u obou jmenovaných okresních soudů spolu souvisí.

K výtce stěžovatele směřující k nečinnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, který dne 29. 4. 2008 rozhodoval pod sp. zn. 5 To 185/2008 o odvolání J. B. proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2008 sp. zn. 32 T 3/2008, pokud v rámci odvolacího řízení mohla být způsobená nezákonnost napravena, nelze než konstatovat, že tato jde již nad rámec zaměření podané stížnosti pro porušení zákona, neboť touto zmíněné rozhodnutí krajského soudu napadeno nebylo a Nejvyšší soud se proto uplatněnou argumentací nemohl zabývat.

Vzhledem k výše uvedeným zjištěním a závěrům Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně a v řízení předcházejícím byl v neprospěch obviněného J. B. porušen zákon v ustanoveních trestního řádu, jak bylo uvedeno ve výroku rozsudku Nejvyššího soudu. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak v celém rozsahu napadený rozsudek zrušil, neboť vzniklé pochybení mělo svůj negativní dopad zejména ve výroku o vině. Zároveň byla zrušena všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud věc přikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu.

Kromě toho ale okresní soud v rámci nového hlavního líčení provede potřebné dokazování ve vztahu k jednání obviněného J. B., za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2008 sp. zn. 32 T 3/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 5 To 185/2008, a to zejména k otázce, zda zde obsažené skutky jsou dílčími útoky pokračujících trestných činů, za něž je proti obviněnému nyní opětovně vedeno trestní stíhání u Okresního soudu v Děčíně a zda jsou dány zákonné podmínky pro uložení úhrnného a zároveň společného trestu obviněnému J. B. (viz §§ 35 odst. 1, § 37a tr. zák.) a podle výsledků tohoto dokazování pak nově rozhodne o vině a trestu, jakož i o náhradě škody. Je tomu tak proto, že pokud k porušení zákona v neprospěch obviněného došlo i v těchto zákonných ustanoveních, je nezbytné, aby k příslušné nápravě došlo nejrychlejším a nejjednodušším možným procesním postupem.

Při svém dalším postupu musí mít okresní soud na paměti, že podle § 273 tr. ř. nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného a že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a současně, že je povinen provést jím nařízené procesní úkony.



Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec