4 Tz 116/2003
Datum rozhodnutí: 22.07.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 116/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. července 2003 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch i neprospěch obviněného Ing. J. H., a ve prospěch svědkyně J. Š., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. Zt 361/2002, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Okresního ředitelství P.-s. ze dne 9. 11. 2002, ČTS: ORPS 301/OHK-2002, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného Ing. J. H. pro trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv databází podle § 152 odst. 1 tr. zák.

V rámci trestního stíhání obviněného rozhodl policejní orgán Policie České republiky, Okresního ředitelství P.-s. usnesením ze dne 15. 1. 2003, ČTS: ORPS 301/OHK-2002, tak, že podle § 66 odst. 1 tr. ř. uložil svědkyni J. Š. pořádkovou pokutu ve výši 50 000,- Kč.

Proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Okresního ředitelství P.-s. ze dne 15. 1. 2003, ČTS: ORPS 301/OHK-2002, podala svědkyně J. Š. stížnost.

Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. Zt 361/2002, bylo rozhodnuto, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost svědkyně J. Š. zamítá, neboť není důvodná.

Proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. Zt 361/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněného Ing. J. H. a ve prospěch svědkyně J. Š. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným rozsudkem porušen v ustanovení § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 66 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky uvádí, že v projednávané trestní věci byla J. Š. vyslechnuta jako svědkyně, přestože nebyly splněny podmínky pro její výslech podle § 164 odst. 1 tr. ř. a nebyla zajištěna účast JUDr. L. R., obhájce obviněného Ing. J. H. Z protokolu o výslechu jmenované svědkyně vyplývá, že výslech byl započat dne 15. 1. 2003 v 10.10 hod. Poté, kdy svědkyně odmítla odpovědět na otázky policejního orgánu, kdo a jakým způsobem vedl docházku zaměstnanců, byl výslech ukončen a podepsán v 11.10 hod. Přesto je v protokolu o výslechu této svědkyně uveden údaj o omluvě obhájce, která byla policejnímu orgánu doručena faxem až v 11.39 hod., tedy po skončení výslechu. Přes tato závažná procesní pochybení při provádění výslechu a sepisování protokolu rozhodl policejní orgán o uložení pořádkové pokuty v maximální výši, aniž zkoumal majetkové poměry svědkyně, hodnotil závažnost trestní věci obviněného Ing. J. H., v jejímž průběhu byla svědkyně vyslýchána, i důležitost výpovědi svědkyně pro prováděné dokazování. Uvedená pochybení neodstranila ani státní zástupkyně, která důvodně podanou stížnost svědkyně J. Š. odmítla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. Zt 361/2002, byl porušen zákon ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud se při projednání stížnosti pro porušení zákona zabýval předně otázkou, zda je stížnost pro porušení zákona podaná proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty přípustná podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům.

Nejvyšší soud vycházel z ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., podle něhož proti výroku o trestu lze podat stížnost pro porušení zákona pouze tehdy, pokud je trest ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí možnost podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o uložení pořádkové pokuty reflektovat zákonnou úpravu stížnosti pro porušení zákona a její omezení stanovené v ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že pořádková pokuta je procesní sankcí za porušení procesních povinností stanovených trestním řádem, svou povahou i důsledky se v případě pořádkové pokuty jedná o sankci po všech stránkách mírnější než je trest ukládaný pachateli za spáchaný trestný čin.

Za situace, kdy stížností pro porušení zákona lze napadnou výrok o trestu podle § 266 odst. 2 tr. ř. v případech jeho zřejmé nepřiměřenosti stupni nebezpečnosti činu pro společnost, poměrům pachatele či účelu trestu, považuje Nejvyšší soud za možné podat stížnost pro porušení zákona proti výroku o uložení pořádkové pokuty z důvodu její nepřiměřené výše pouze tehdy, pokud intenzita porušení zákona bude vyšší než je uvedená v § 266 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k výroku o trestu, přičemž tato podmínka může být podle názoru Nejvyššího soudu splněna pouze tehdy, pokud byla překročena sazba pořádkové pokuty stanovené trestním řádem. S využitím logického argumentu a fortiori lze dospět k závěru, že pokud je přípustnost stížnosti pro porušení zákona omezena v případě výroku o trestu na případy jeho zřejmé nepřiměřenosti, je tím spíše nutno takovými kriterii omezit možnost podání stížnosti pro porušení zákona v případě uložení pořádkové pokuty.

Podle § 66 odst. 1 tr. ř. lze pořádkovou pokutu uložit tomu, kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, pořádková pokuta může být uložena až do výše 50 000,- Kč. Svědka, který odpírá vypovídat bez důvodů uvedených v ustanovení § 99 odst. 1, odst. 2, § 100 odst. 1, odst. 2 tr. ř., lze nutit vypovídat uložením pořádkové pokuty podle § 66 tr. ř.

V případě projednávané trestní věci zjistil Nejvyšší soud z protokolu o výslechu svědka sepsaným policejním orgánem Policie ČR, Okresní ředitelství P.-s. dne 15. 1. 2003, ČTS: ORPS 301/OHK-2002, že J. Š. byla vyslechnuta jako svědkyně ve věci obviněného Ing. J. H. trestně stíhaného pro trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv databází, podle § 152 odst. 1 tr. zák. Svědkyně byla před započetím výslechu poučena podle § 97 tr. ř. o povinnosti vypovídat jako svědek a následně podle § 100 odst. 1, odst. 2 tr. ř. o oprávnění odmítnout svědeckou výpověď v trestním řízení, s tím, že neoprávněné odepření výpovědi je podle § 66 tr. ř. možno postihnout pořádkovou pokutou až do výše 50 000,-Kč. Svědkyně následně uvedla, že svého práva vzdát se výpovědi podle § 100 odst. 2 tr. ř. nevyužívá, neboť k tomu nemá žádný důvod a ve věci začala jako svědkyně vypovídat. Poté, co jí položil policejní orgán konkrétní dotaz, aby uvedla, kdo a jakým způsobem vedl docházku zaměstnanců, odmítla na tento dotaz svědkyně J. Š. odpovědět. Z protokolu dále vyplývá, že svědkyně byla opětovně poučena o možnosti odepřít výpověď podle § 100 odst. 1, odst. 2 tr. ř. a o možnosti uložení pořádkové pokuty až do výše 50 000,- Kč. K tomu svědkyně uvedla, že poučení bere na vědomí, že mu porozuměla, ale že dále vypovídat nebude a nechce se k věci dále vyjadřovat, a to i přesto, že nemá důvod odepřít výpověď podle § 100 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Současně vzala na vědomí, že jí může být uložena pořádková pokuta až do výše 50 000,- Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že J. Š. odmítla ve věci vypovídat jako svědkyně, aniž měla pro takové odepření výpovědi zákonný důvod, na svém stanovisku setrvala i poté, kdy byla opakovaně poučena, že jí může být za takové jednání uložena pořádková pokuta až do výše 50 000,- Kč. Z toho vyplývá, že v daném případě byly naplněny předpoklady pro uložení pořádkové pokuty stanovené v ustanovení § 66 tr. ř. Přitom citované zákonné ustanovení nestanoví kriteria pro stanovení výše ukládané pokuty a ponechává tuto otázku na uvážení orgánu činného trestním v řízení. Za této situace dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Okresního ředitelství P.-s. ze dne 15. 1. 2003, ČTS: ORPS 301/OHK-2002, stejně jako napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. Zt 361/2002, nebylo vydáno v rozporu s ustanovením § 66 odst. 1 trestního řádu.

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě lze uvažovat o nezákonnosti výroku o uložení pořádkové pokuty pouze z důvodu její nepřiměřené výše. Jak ale bylo odůvodněno výše, pouze z tohoto důvodu lze výrok o uložení pořádkové pokuty stížností pro porušení zákona napadnou pouze tehdy, pokud by byla překročena sazba pořádkové pokuty stanovená trestním řádem. Takové porušení zákona však stížnost pro porušení zákona nenamítá, takže ji podle názoru Nejvyššího soudu nelze považovat za přípustnou na základě ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř.

Nad rámec výše uvedených úvah považuje Nejvyšší soud za nezbytné vyjádřit se také k otázce, zda je stížnost pro porušení zákona v tomto případě podána nejen ve prospěch svědkyně J. Š., ale také ve prospěch či neprospěch obviněného Ing. J. H., jak ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uvádí. Podle názoru Nejvyššího soudu není stížnost pro porušení zákona v tomto případě podána ani v neprospěch, ani ve prospěch obviněného Ing. J. H., neboť se dotýká pouze práv svědkyně J. Š., nikoli práv obviněného.

Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že pokud není stížnost pro porušení zákona podána výlučně ve prospěch obviněného, nepřichází podle § 269 odst. 2 tr. ř. v úvahu možnost zrušení napadeného rozhodnutí a následný postup podle § 270 odst. 1 tr. ř.



S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. Zt 361/2002, není přípustná, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří P á c a l