4 Tz 111/2008
Datum rozhodnutí: 20.01.2009
Dotčené předpisy: § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.




4 Tz 111/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Mgr. M. O., proti usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2007 č. j. 1 ZT 377/2007-7 a ze dne 12. 6. 2008 č. j. 1 ZT 377/2007-41, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usneseními státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2007 č. j. 1 ZT 377/2007-7 a ze dne 12. 6. 2008 č. j. 1 ZT 377/2007-41, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného Mgr. M. O.

Napadená usnesení s e z r u š u j í .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému státnímu zástupci v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného Mgr. M. O. dne 8. 12. 2008 u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti 1) usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 24. 9. 2007 č. j. 1 ZT 377/2007-7, a proti 2) usnesení státního zástupce téhož státního zastupitelství ze dne 12. 6. 2008 č. j. 1 ZT 377/2007-43 (správně 41).

V odůvodnění svého podání stěžovatel poukázal, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 rozhodl usnesením ze dne 24. 9. 2007 č. j. 1 ZT 377/2007-7 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. o zamítnutí stížnosti obviněného Mgr. M. O. proti usnesení Policie ČR ze dne 23. 8. 2007 ČTS: ORIII-7415/SKPV-OHK3-2007, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o zahájení jeho trestního stíhání pro jednání kvalifikované jako trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Usnesení bylo obviněnému oznámeno jeho doručením dne 28. 8. 2007. Vydání citovaného usnesení státního zástupce ze dne 24. 9. 2007 však předcházel postup, kdy státní zástupce vydal policejnímu orgánu ústní pokyn postupovat podle § 160 odst. 1 tr. ř., o čemž učinil písemný záznam do dozorového spisu dne 22. 8. 2007.

Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 dále rozhodl usnesením ze dne 12. 6. 2008 č. j. 1 ZT 377/2007-43 (správně 41) podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. o zamítnutí stížnosti obviněného Mgr. M. O. proti usnesení Policie ČR ze dne 28. 5. 2008 ČTS: ORIII-109-6/TČ-2008-93, jímž bylo podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. rozhodnuto o rozšíření jeho trestního stíhání o jednání kvalifikované jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 1 tr. zák. Usnesení bylo obviněnému oznámeno jeho doručením dne 30. 5. 2008. Též vydání citovaného usnesení státního zástupce ze dne 12. 6. 2008 předcházel postup, kdy státní zástupce v rámci vrácení věci k došetření vydal dne 30. 1. 2008 policejnímu orgánu písemný pokyn k postupu podle § 160 odst. 1 tr. ř. a ke zvolené právní kvalifikaci, který je založen ve vyšetřovacím spise.

Ze spisového materiálu je zřejmé, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 postupoval v obou rozvedených případech v rozporu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť sám rozhodl o stížnostech obviněného, k jehož trestnímu stíhání (rozšíření) dal pokyn, namísto, aby spis i s podanými stížnostmi v obou případech předložil k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze. Tím tedy v obou případech zmíněné ustanovení trestního řádu porušil a v důsledku toho jsou nezákonnými i jeho usnesení ze dne 24. 9. 2007 a ze dne 12. 6. 2008, jimiž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnosti obviněného jako nedůvodné. Postupem státního zastupitelství v napadených rozhodnutích tak byl porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť obě pravomocná rozhodnutí byla učiněna na podkladě vadného postupu řízení.

Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že oběma citovanými usneseními státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 byl v neprospěch obviněného Mgr. M. O. porušen zákon v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. pak, aby obě napadená usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbydou podkladu a poté podle § 270 odst. 1 tr. ř., aby přikázal Městskému státnímu zástupci v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že policejní komisařka na základě pokynu vydaného podle § 174 odst. 2 písm. a) tr. ř. státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, zahájila svým usnesením ze dne 23. 8. 2007 ČTS: ORIII-7415/SKPV-OHK3-2007 podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněného Mgr. M. O. pro trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Proti tomuto usnesení byla obviněným podána v zákonné lhůtě stížnost, o níž pak stejný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 rozhodl svým usnesením ze dne 24. 9. 2007 č. j. 1 ZT 377/2007-7 tak, že stížnost obviněného zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., jako nedůvodnou.

V podstatě totožná procesní situace pak nastala v souvislosti s pokynem státního zástupce ze dne 30. 1. 2008, jímž uložil policejnímu komisaři zahájit trestní stíhání Mgr. M. O. pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. v souběhu s trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 1 tr. zák. K tomuto následně došlo na základě usnesení policejního orgánu Obvodního ředitelství Policie ČR, SKPV Praha III ze dne 28. 5. 2008 ČTS: ORIII-109-6/TČ-2008-93 vydaného podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. Rovněž proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání byla obhájcem obviněného podána včas stížnost a tuto pak týž státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jenž vydal předmětný pokyn k zahájení trestního stíhání, svým usnesením ze dne 12. 6. 2008 č. j. 1 ZT 377/2007-41 zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. má zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti. Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad činností jednotlivých policejních orgánů, je zásadně orgánem oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení těchto policejních orgánů. Výjimkou je ale situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení policejnímu orgánu. V důsledku toho by totiž nemohl zcela nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. V těchto případech proto musí být taková stížnost jeho prostřednictvím předložena státnímu zástupci nadřízeného státního zastupitelství. To se ale v projednávané věci obviněného Mgr. M. O. v obou případech nestalo.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že oběma napadenými usneseními státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného Mgr. M. O. V ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. porušení zákona vysloveno nebylo, neboť Nejvyšší soud předloženou věc obviněného meritorně nepřezkoumával, což mu s ohledem na zaměření stížnosti pro porušení zákona, jakož i procesní stadium věci ani nepříslušelo. Nelze tudíž prohlásit, zda samotné zamítnutí podaných stížností obviněného bylo důvodné či nikoli. To bude až úkolem státního zástupce, jenž o nich bude znovu rozhodovat. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak obě tato usnesení Nejvyšší soud zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Věc pak podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému Městskému státnímu zástupci v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že o stížnostech obviněného proti usnesením o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a je povinen provést jím nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec