4 Tz 111/2003
Datum rozhodnutí: 02.09.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 111/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. září 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. D., proti trestnímu příkazu Okresního soudu Brno - venkov ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 2 T 363/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 2 T 363/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. D.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu Brno - venkov s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. D. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Brno venkov ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 2 T 363/2002, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2002, pro trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., kterých se dopustil dne 29. 5. 2002 v době od 5.15 hodin do 5.45 hodin, kdy v průběhu jízdy vlakem č. 670 ve směru z B. do P., v místech před železniční stanicí K., okres B. v., hrubými slovními výrazy napadl průvodčí vlaku F. G., poté, co jej požádala o předložení jízdenky, jí vyhrožoval, že poteče krev, vyhodí ji z vlaku a poté ji začal po vlaku honit, což u průvodčí vyvolalo důvodnou obavu, že obviněný své výhružky uskuteční. Dále dne 29. 5. 2002 v době kolem 6. 50 hodin v T., okres B. v., na nástupišti železniční stanice T. poté, co byl náměstkem přednosty této železniční stanice M. V., požádán o předložení jízdenky, tohoto slovně hrubými výrazy napadl, poté do něj strčil a cloumal s ním do té doby, než mu bylo v dalším násilném jednání pracovníky ČD T. zabráněno.

Za to byl obviněný D. D. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Proti shora uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu Brno venkov podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. D., když podle jeho názoru byl zákon porušen v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Okresní soud Brno venkov totiž nezjistil, že obviněný D. D. byl již odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 2 T 179/99, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2001, pro trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a to k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin, které dosud nevykonal, protože s výkonem tohoto trestu započal teprve dne 26. 5. 2003. V důsledku tohoto došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák., vzhledem k tomu, že obviněnému byl oběma rozhodnutími uložen trest obecně prospěšných prací přesahující 400 hodin, což převyšuje horní hranici tohoto trestu stanovenou trestním zákonem.

V závěru podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu Brno venkov ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 2 T 363/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. D. v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.

Ze spisu Okresního soudu Brno venkov, sp. zn. 2 T 363/2002, Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce okresního soudu měl z přípravného řízení k dispozici opis trestního rejstříku obviněného ze dne 15. 7. 2002 na č. l. 19 20 spisu, dále na č. l. 30 spisu opis pravomocného trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 2 T 179/99, kterým byl obviněný D. D. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 80 hodin. Tyto skutečnosti však samosoudce nevzal v úvahu, když dotazem na Okresní soud ve Zlíně, popř. Probační a mediační službu České republiky, neprověřil, zda již odsouzený D. D. příslušný trest obecně prospěšných prací vykonal. Po té, co napadený trestní příkaz nabyl právní moci, vyšlo najevo, že obviněnému D. D. byl trest obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 2 T 179/99, nařízen až usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 6. 2002, přičemž toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 15. 7. 2002. S výkonem tohoto trestu pak obviněný započal až dne 26. 5. 2003. Tyto informace vyplynuly ze sdělení Probační a mediační služby, střediska Z. ze dne 17. 3. 2003 a z připojeného úředního záznamu ze dne 26. 5. 2003, jež byly ke spisovému materiálu připojeny společně se stížností pro porušení zákona. K pochybení vytýkanému stížností pro porušení zákona tak došlo proto, že samosoudce okresního soudu rozhodoval na základě neúplně zjištěného skutkového stavu v důsledku nesprávného hodnocení důkazů, které měl k dispozici (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.).

Je tedy zjevné, že v době, kdy byl obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin Okresním soudem Brno venkov, neměl obviněný D. D. odpracovánu ani jednu hodinu z trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 2 T 179/99. Okresní soud Brno venkov tudíž nemohl obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin, neboť k tomu neměl splněny hmotně právní podmínky. Mohl tedy obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací v rozsahu max. 320 hodin nebo měl zvažovat uložení jiného druhu trestu. Vzhledem k tomu, že tak Okresní soud Brno venkov neučinil, porušil zákon v neprospěch obviněného D. D. v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem a v řízení, kterému předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. D. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu Brno venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného D. D. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec