4 Tz 110/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 110/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. července 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. S., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 5. 2002, čj. 5 T 171/99-840,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 5. 2002, čj. 5 T 171/99-840, byl výrokem o trestu v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného M. S.

Tento rozsudek se ve výroku o trestu ohledně M. S. zrušuje.

Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Chebu se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 5. 2002, čj. 5 T 171/99-840, byl obviněný M. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což mu byl podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 17 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 3 T 21/99, který nabyl právní moci 11. 3. 1999, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák byl obviněný M. S. pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl společně s druhým spoluobviněným zavázán solidárně nahradit způsobenou škodu ve výši 18.274,- Kč. Tento rozsudek nabyl v části týkající se obviněného M. S. právní moci dne 16. 8. 2002, když proti němu nebylo oprávněnými osobami podáno odvolání.

Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 5. 2002, čj. 5 T 171/99-840, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. S. Okresnímu soudu v Chebu vytýká, že výrokem o souhrnném trestu z uvedeného rozsudku, byl porušen zákon, neboť tímto rozsudkem byl uložen souhrnný trest k trestu neexistujícímu. Dokládá to tím, že usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 3 Nt 1201/99, byla povolena podle § 278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení a podle § 284 odst. 1 tr. ř. byl zrušen výrok o vině z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 3 T 21/99, a v důsledku toho i výrok o trestu, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 6. 2001. Stížnost pro porušení zákona poukazuje na skutečnost, že povinností Okresního soudu v Chebu při rozhodování trestní věci pod sp. zn. 5 T 171/99 dne 13. 5. 2002 bylo vyžádat si spisy pod sp. zn. 3 T 21/99 (v obnovené trestní věci pod sp. zn. 3 T 158/2001) a 3 Nt 1201/99 tohoto soudu, čímž by zjistil, že ve věci proběhla již dne 28. 5. 2001 obnova řízení. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 5. 2002, čj. 5 T 171/99-840, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání navrhla, aby bylo vysloveno porušení zákona i v ustanoveních § 2 odst. 2 tr. ř. a § 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby v napadeném rozsudku byl zrušen toliko výrok o trestu týkající se obviněného M. S., včetně všech rozhodnutí na tuto část rozsudku obsahově navazující a pokud jde o navrhovaný postup podle § 270 odst. 1 tr. ř. upřesnila jej tak, že Okresnímu soudu v Chebu má být uloženo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 35 odst. 1, věty první před středníkem, tr. zák., odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvého stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jeho jiný trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu, uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Chebu se citovanými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona při vydání napadeného rozsudku neřídil. Při vyhlášení rozsudku ze dne 13. 5. 2002, čj. 5 T 171/99-840, kterým byl obviněnému M. S. podle § 247 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 17 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 3 T 21/99, již existovalo pravomocné usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 5. 2001, čj. 3 Nt 1201/99, kterým byla podle § 278 odst. 1 tr. ř. povolena obnova řízení ve výše uvedené věci v neprospěch obviněného M. S. a podle § 284 odst. 1 tr. ř. byl zrušen výrok o vině z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 3 T 21/99, a v důsledku toho i výrok o trestu. Napadeným rozsudkem ve výroku o trestu tak byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., protože mu byl uložen souhrnný trest, ačkoliv podmínky pro uložení takového trestu nebyly splněny, protože dřívější rozhodnutí, vzhledem k němuž byl ukládán, již neexistovalo.

V tomto směru nebyl Okresním soudem v Chebu dodržen požadavek na provedení všech dostupných důkazů, na základě jejichž vyhodnocení by bylo možné zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.). Pokud by Okresní soud v Chebu vyžádal a nahlédl do výše citovaných spisů sp. zn. 3 T 21/99 a 3 Nt 1201/99, jak je ostatně při ukládání souhrnného trestu konstantní judikaturou již mnoho let požadováno, mohl zjistit, že ve věci došlo k obnově řízení a zrušení trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 3 T 21/99. Povinnost vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se totiž nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu. Nerespektováním uvedené povinnosti a uložením souhrnného trestu, kde k tomu nebyly splněny zákonné podmínky, byl obviněnému uložen trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a tím byly dány předpoklady k podání stížnosti pro porušení zákona i ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Neakceptoval přitom návrh státní zástupkyně na vyslovení porušení zákona i v ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. a § 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť tato ustanovení přímo na projednávaný případ nedopadají, když původně zde pravomocné odsuzující rozhodnutí existovalo, které bylo zrušeno až v rámci obnovy řízení a Nejvyšším soudem vyslovené porušení zákona plně vystihuje podstatu problému v projednávané věci. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněného M. S. včetně dalších rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Chebu podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, by věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o trestu obviněného M. S., a to se zřetelem k usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 5. 2001, čj. 3 Nt 1201/99. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Chebu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k