4 Tz 109/2012
Datum rozhodnutí: 16.01.2013
Dotčené předpisy: § 251 odst. 1 tr. ř., § § 253 odst. 3 tr. ř.



4 Tz 109/2012-29 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 14 To 262/2010 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 14 To 262/2010 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 251 odst. 1 tr. ř. a § 253 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného M. F.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:
Obviněný M. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 2 T 86/2009, uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za uvedené jednání a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a další, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, č.j. 1 T 174/2009-400 a rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, č.j. 2 T 77/2009-93, byl obviněnému podle § 247 odst. 3, § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci a to 2 ks modrých pytlů a 1 ks látkového povlaku. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 1 T 174/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Kooperativě, a.s. na náhradě škody částku 561.785,- Kč a poškozené Jednota SD, částku 27.834,- Kč. Rozsudek byl obviněnému M. F. i jeho obhájci doručen dne 10. 6. 2010.

Proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 2 T 86/2009, podal obhájce obviněného M. F. dne 18. 6. 2010 tzv. blanketní odvolání. Vzhledem k tomu, že nesplňovalo náležitosti dle ustanovení § 249 tr. ř., vyzval předseda senátu soudu prvního stupně obhájce obviněného k doplnění odvolání ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy a současně ho upozornil na možnost odmítnutí odvolání. Tato výzva byla obhájci doručena dne 21. 7. 2010, dne 29. 7. 2010 pak bylo Okresnímu soudu v Písku podáno doplnění odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 2 T 86/2009.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 14 To 262/2010, bylo odvolání obviněného M. F. podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 14 To 262/2010, podal obviněný ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 3507/10, odmítnuta. V odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud mimo jiné uvedl, že obviněný nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, neboť trestněprávním prostředkem, který byl obviněnému k dispozici, bylo dovolání. Současně však konstatoval, že podané dovolání by mělo velkou šanci na úspěch.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 14 To 262/2010, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. F. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 251 odst. 1 tr. ř. a § 253 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného M. F.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, že neodstraní-li obhájce odvolatele na výzvu předsedy senátu soudu prvního stupně vytýkané vady odvolání v jím stanovené lhůtě pěti dnů, nelze přesvědčivě tvrdit, že marné uplynutí této lhůty má stejné důsledky jako marné uplynutí propadné lhůty k odvolání. Marné uplynutí této lhůty znamená, že ji nelze stanovit opakovaně a odvolatel se vystavuje riziku, že předseda senátu soudu prvního stupně předloží spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, a odvolací soud o něm vzápětí v neveřejném zasedání, které se může konat kdykoliv, rozhodne tak, že je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítne. Tak tomu ale v předmětné věci nebylo, neboť krajský soud rozhodoval o odvolání v době, kdy již bylo, byť po uplynutí pětidenní lhůty, soudu předloženo jeho odůvodnění. Proto nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle § 253 odst. 3 tr. ř.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 14 To 262/2010 byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. F. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 251 odst. 1 věty první tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř.

Podle ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že z obsahu spisu vyplývá, že obhájce obviněného byl vyzván k doplnění podaného odvolání, tato výzva (č. l. 629) mu byla doručena dne 21. 7. 2010. Doplnění odvolání bylo Okresnímu soudu v Písku doručeno dne 29. 7. 2010 (č. l. 633). Předmětný spis byl dne 12. 8. 2010 předložen Krajskému soudu v Českých Budějovicích k projednání odvolání obviněného, tedy v době svého rozhodování ve věci dne 8. 9. 2010 měl odvolací soud již k dispozici řádně odůvodněné odvolání. V uvedeném směru tak nezbývá, než poukázat na již ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Tato vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, že propadný charakter procesní lhůty není obvyklý a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (viz např. konstrukce § 265e odst. 4 tr. ř. o dovolání). Ostatně pokud by zákonodárce skutečně konstruoval propadný charakter lhůty u opravného prostředku, jakým je odvolání, tj. u prostředku, jehož existence je chráněna základním právem, vyvolávala by taková konstrukce ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto základního práva. Propadný charakter lhůty u odvolání by tedy vedl k příliš restriktivnímu formálnímu omezení samotného účelu odvolání (posílení či zvýšení právní jistoty o tom, že skutek obviněného byl soudem prvního stupně posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení), jehož význam Ústavní soud v citovaném nálezu vyzdvihl, dále také upozornil na povinnost soudu zjišťovat podmínky pro odmítnutí odvolání ke dni svého rozhodnutí.

Dále je třeba zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 Tdo 469/2009, neboť i zde byl vysloven závěr, že měl-li odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, již odůvodnění odvolání k dispozici, nemohl odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř., ale měl se jím věcně zabývat. Citované ustanovení zákona je projevem zásady rychlosti řízení, která je zde však v kolizi s významem práva na odvolání v trestních věcech garantovaným článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rychlost a plynulost soudního rozhodování je nesporně obecně v zájmu mimo jiné i samotných obviněných a není povinností odvolacího soudu, aby s rozhodnutím o odvolání donekonečna vyčkával, jestli obviněný přece jen dodatečně své odvolání neodůvodní.

Vzhledem k tomu, že důvody pro odmítnutí odvolání zjišťuje odvolací soud ke dni svého rozhodnutí, je evidentní, že účelu sledovaného ustanovením § 251 odst. 1 tr. ř. lze dosáhnout nejen tehdy, jestliže bude odvolání řádně odůvodněno ve lhůtě stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř., ale též tehdy, bude-li řádně odůvodněno do doby předložení spisu s podaným odvoláním k rozhodnutí odvolacímu soudu, a dokonce též bude-li odvolání řádně odůvodněno do rozhodnutí odvolacího soudu o něm. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je v posuzované věci nesporné, že v době rozhodování o odvolání Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, měl odůvodnění odvolání již k dispozici, neboť toto bylo doručeno již okresnímu soudu a to několik dní před předložením věci právě soudu odvolacímu. V takové situaci je třeba formalistické trvání na dodržení pětidenní lhůty považovat za takové, které je v rozporu se zmíněnými, ústavně zaručenými právy obviněného (viz i citovaný nález Ústavního soudu). Vzhledem k výše uvedenému tedy lze uzavřít, že Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, pochybil, pokud odvolání obviněného M. F. odmítl postupem podle § 253 odst. 3 tr. ř. jako to, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 14 To 262/2010 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 251 odst. 1 tr. ř. a § 253 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného M. F., podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení včetně ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. F., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal