4 Tz 107/2003
Datum rozhodnutí: 21.08.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 107/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. U., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, a pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

I. Pravomocným výrokem o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. U.

V napadeném rozsudku s e z r u š u j e výrok o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soud pro Prahu 8 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Pravomocným výrokem o trestu trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. U.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 2 T 80/2000, byl obviněný J. U. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchal dne 27. 12. 1999, za což mu byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. U. doručen 2. 11. 2000 a právní moci nabyl dne 17. 2. 2001.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, byl obviněný J. U. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., který spáchal dne 23. 3. 2000 v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. d) tr. zák. a dalším trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., který spáchal dne 9. 4. 2000 v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. d) tr. zák., přičemž oba trestné činy spáchal obviněný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což byl obviněnému J. U. uložen podle § 182 odst. 1, § 35 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 6. 2001.

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, byl obviněný J. U. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchal dne 27. 11. 2001, za což mu byl podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. U. doručen 22. 3. 2002 a právní moci nabyl dne 3. 4. 2002.

Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, a proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. U. Vytkl v ní, že zákon byl napadenými rozhodnutími porušen v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 dále v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 8 ani Obvodní soud pro Prahu 10 se neřídil ustanoveními § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť v případě napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací o 150 hodin, v případě napadeného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 o 400 hodin. Ministr spravedlnosti dále namítá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, měl být správně uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., neboť trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 2 T 80/2000, byl obviněnému doručen až dne 2. 11. 2002, tedy poté, co se dopustil trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10, jakož i napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ve výroku o trestu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Výměra trestu je podle § 36 tr. zák. limitována i tehdy, jestliže se postupně uloží více než dva tresty téhož druhu, pokud v době ukládání posledního z nich ještě nebyl zcela vykonán první nebo kterýkoli další z těchto trestů uložených před rozhodováním o posledním z nich. V takovém případě bude nutno přihlédnout k součtu všech předchozích dosud nevykonaných trestů (nebo jejich zbytků) stejného druhu, jaký má být opětovně ukládán.

V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. U. nejprve odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 2 T 80/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, poté byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, následně byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, opět k trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.

Jak vyplývá z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 57/2001 a trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 7/2002, v době, kdy byla vydána napadená rozhodnutí, tj. ke dni 25. 6. 2001, resp. ke dni 25. 1. 2002, obviněný J. U. nezačal k tomuto datu žádný z dříve uložených trestů obecně prospěšných prací vykonávat.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. U. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, ve výměře 350 hodin, spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 200 hodin, přesahoval o 150 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Zcela stejný závěr pak platí pro trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, kterým byl obviněnému J. U. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, takže celková výměra trestu obecně prospěšných prací s předchozími tresty tohoto druhu činila již 950 hodin. V případě tohoto rozhodnutí je třeba dodat, že nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací již byla vyčerpána dříve uloženými tresty tohoto druhu, takže trest obecně prospěšných prací nebylo možno obviněnému J. U. v daném případě vůbec uložit.

Je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, i Obvodní soud pro Prahu 10 trestním příkazem ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému J. U.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 57/2001 a trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 7/2002, také vyplývá, že tyto soudy v označených trestních věcech neshromáždily všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména další trestní spisy týkající se předchozí trestné činnosti obviněného J. U. Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 i Obvodní soud pro Prahu 10 nezjistily skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotily, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem i napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. U.

Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 2 T 80/2000.

Obviněný J. U. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 2 T 80/2000, doručeným obviněnému 2. 11. 2000, uznán vinným trestným činem krádeže, který spáchal dne 27. 12. 1999, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, byl obviněný J. U. uznán vinným trestnými činy krádeže v jednočinném souběhu s trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, které spáchal dne 23. 3. 2000 a 9. 4. 2000. Z uvedeného je zřejmé, že všechny uvedené trestné činy byly obviněným J. U. spáchány dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.

Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 měl být obviněnému J. U. správně uložen souhrnný trest za všechny uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 2 T 80/2000, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 150, či dokonce 550 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem. V této souvislosti je třeba dodat, že v případě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, nebylo vůbec možno trest obecně prospěšných prací uložit, neboť nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro tento druh trestu byla vyčerpána dříve uloženými tresty tohoto druhu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 3 T 57/2001, a trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 2 T 7/2002, a v řízeních předcházejících byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 též v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného J. U. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu, napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 8 i Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby obě trestní věci v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly, tedy aby rozhodly o trestu obviněného J. U. při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 tr. zák., v případě trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 bude třeba postupovat též podle § 35 odst. 2 tr. zák. a uložit souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 2 T 80/2000. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. U., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal