4 Tz 105/2005
Datum rozhodnutí: 30.08.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 105/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal ve neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 106/2004, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 7 T 193/2003, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil společně s obviněnými M. C., D. C., P. V. a M. V. tím, že v době kolem 22.30 hodin dne 1. 7. 2003 v O. K. na ul. V. před restaurací F. po předchozí slovní rozepři s poškozenými V. V. D. a Q. D. N., počkali na jmenované na ulici a za vzájemné součinnosti fyzicky napadli poškozené údery pěstmi a kopanci do těla a hlavy, v průběhu fyzického napadání se zmocnili peněženky v hodnotě 50,- Kč, ve které se nacházela finanční hotovost ve výši 5.800,- Kč, bankovka v nominální hodnotě 1 miliónu polských zlotých, vietnamská bankovka v nominální hodnotě 500,- dongů, bankovka v nominální hodnotě 2,- USD, průkaz pro povolení pobytu cizince, řidičský průkaz a další osobní věci, ke škodě V. V. D. a dále se zmocnili mobilního telefonu zn. Sony v hodnotě 2.550,- Kč, ke škodě Q. D. N., rovněž vnikli do osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia Combi, odkud odcizili keramickou sošku v hodnotě 20,- Kč, a dále se pokusili zmocnit autorádia zn. Philips v hodnotě 500,- Kč, vše ke škodě V. V. D., přičemž fyzickým útokem způsobili V. V. D. zlomeninu 6. a 7. žebra vlevo a 10. žebra vpravo, krevní podlitiny a zhmoždění měkkých tkání pravé očnice a krevní podlitinu a zhmoždění na pravé tváři, s následnou dobou léčení v trvání 4 týdnů a poškozenému Q. D. N. způsobili drobná poranění, která si nevyžádala lékařské ošetření.

Z tento trestný čin byl obviněný M. B. odsouzen v sazbě § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003 sp. zn. 10 T 109/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla pokladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. B., M. C., D. C., P. V. a M. V. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému V. V. D., bytem O. Z., ul. J., škodu ve výši 5.550,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný M. B., M. C., D. C., P. V. a M. V. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, která podala odvolání pouze ve prospěch obviněného M. B. Tato odvolání Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání dne 25. 3. 2004 usnesením sp. zn. 5 To 106/2004 podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 106/2004, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B. Podle názoru ministra spravedlnosti jím byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 tr. ř., § 35 odst. 2 tr. zák., § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a v řízení předcházejícím také v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

Ministr spravedlnosti vytkl Krajskému soudu v Ostravě, že při rozhodování o odvolání obviněných a státní zástupkyně porušil zákon, neboť přestože věděl, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003, byl obviněnému uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, nenapravil pochybení Okresního soudu v Ostravě, kterého se tento soud dopustil tím, že rozsudkem ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 7 T 193/2003, při uložení souhrnného trestu také zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, a odvolání zamítl jako nedůvodná.

Skutky spáchané dne 18. 3. 2003 a 29. 3. 2003, za které byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, byly spáchány až po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 10 T 132/2002, nejednalo se tedy o souběh trestných činů, nýbrž o recidivu. Zákon byl podle stěžovatele porušen především rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003, kterým bylo rozhodnuto o odvolání obviněného ve věci sp. zn. 10 T 132/2002, neboť tímto rozhodnutím neměl být uložen trest souhrnný, leč trest samostatný.

Podle názoru stěžovatele však stížnost pro porušení zákona nelze podat proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003, neboť by tato stížnost byla podána v neprospěch obviněného, a to z důvodu, že obviněnému byl uložen tímto rozsudkem souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, tedy trest mírnější, než jaký by mu byl uložen samostatnými tresty z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 10 T 132/2002, (trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců) a rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003 (trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců).

Z uvedeného tedy vyplývá, že k porušení zákona v neprospěch obviněného M. B. došlo tím, že za skutek, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, byl obviněný odsouzen dvěma nesprávně uloženými souhrnnými tresty, čímž došlo k porušení zásady ne bis in idem.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 106/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. B. v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a § 35 odst. 2 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Jak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak obviněný, jimž byl opis stížnosti pro porušení zákona zaslán a byli poučeni, že se k jejímu obsahu mohou písemně ve stanovené lhůtě vyjádřit, tak neučinili.

Obhájkyně obviněného JUDr. S. v písemném vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedla, že se s její argumentací pro zjevnou správnost plně ztotožňuje, a navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl zcela v intencích petitu tohoto mimořádného opravného prostředku.

Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání, které konal za podmínek uvedených v ustanovení § 274 tr. ř., přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle § 267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného M. B., a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Z obsahu přezkoumávaného spisu Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě ve věci sp. zn. 7 T 193/2003, jakož i Krajský soud v Ostravě v téže věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 To 106/2004, postupovaly v souladu s tímto zákonným ustanovením.

V trestní věci vedené pod sp. zn. 7 T 193/2003, posuzoval Okresní soud v Ostravě dne 8. 12. 2003 trestnou činnost kvalifikovanou jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jíž se obviněný M. B. dopustil dne 1. 7. 2003. V rámci úvah o uložení trestu hodnotil soud prvního stupně skutečnost, že obviněný již byl rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., za jednání, jichž se dopustil ve dnech 18. 3. 2003 a 29. 3. 2003. V této trestní věci mu byl v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Jak vyplývá jednak z obsahu trestního spisu, jednak z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 7 T 193/2003, výše citované rozhodnutí sp. zn. 10 T 109/2003, bylo posledním rozhodnutím týkajícím se obviněného M. B., o němž byl Okresní soud v Ostravě informován. Vzhledem k tomu, že obviněný spáchal v posuzované trestní věci trestný čin dříve, než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu uvedené v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 7 T 193/2003, podala mimo jiné odvolání státní zástupkyně, která v písemném odůvodnění tohoto odvolání upozornila na existenci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003.

Tímto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003, bylo rozhodováno o odvolání obviněného M. B. ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 132/2002. V této trestní věci vydal Okresní soud v Ostravě dne 19. 12. 2002 rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., za jednání kterého se dopustil dne 26. 3. 2002, a byl mu uložen v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Z podnětu odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003, tak, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 10 T 132/2002, zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil v sazbě § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Pro výkon trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podmínkou pro uložení souhrnného trestu je podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. skutečnost, že trestný čin později souzený byl spáchán dříve, než o trestném činu dříve souzeném byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. se přitom rozumí první odsuzující rozsudek o jiném trestném činu bez ohledu na to, že v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud toto opravné řízení skončilo pravomocným odsouzením pachatele. Byl-li tedy trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně, nejde o souběh, a je tedy vyloučeno uložení souhrnného trestu ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák., i když byl tento rozsudek v dalším řízení zrušen a nový odsuzující rozsudek byl soudem prvního stupně vyhlášen až po spáchání trestného činu, za který se trest ukládá.

Postup Krajského soudu v Ostravě v trestní věci sp. zn. 3 To 634/2003, pokud jím uložil podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, je zjevně v rozporu se zákonem, neboť předpoklady a podmínky pro uložení souhrnného trestu v intencích ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. dány nebyly. Rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 10 T 132/2002, totiž předcházelo jednání obviněného dne 18. 3. 2003 a 29. 3 2003, za které byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003.

Naopak Okresní soud v Ostravě ve věci sp. zn. 7 T 193/2003, postupoval v souladu se zákonem, pokud dospěl k závěru, že je nutno užít ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a ukládat souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003. Přesto je nutno konstatovat, že v posuzované trestní věci došlo k pochybení, neboť v době, kdy Okresní soud v Ostravě v této věci sp. zn. 7 T 193/2003, ukládal souhrnný trest k rozsudku téhož soudu ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 10 T 109/2003, tento trest již neexistoval, a to v důsledku nesprávného procesního postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 3 To 634/2003.

Krajský soud v Ostravě, který projednal ve veřejném zasedání dne 25. 3. 2004 odvolání obviněných a státní zástupkyně ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 7 T 193/2003, postupoval v souladu se zákonem, když tato odvolání svým usnesením sp. zn. 5 To 106/2004, podle 256 tr. ř. zamítl. Pokud by totiž v rámci řádného opravného prostředku došlo ke změně rozhodnutí ve výroku o trestu obviněného M. B. a byl by mu uložen trest samostatný, došlo by ke zhoršení postavení obviněného. Z podnětu odvolání obviněného nemůže krajský soud změnit rozsudek v jeho neprospěch (§ 259 odst. 4 tr. ř.), a vzhledem k tomu, že odvolání sice podala také státní zástupkyně, avšak výlučně ve prospěch obviněného, byl odvolací soud tímto zákonným ustanovením výrazně omezen. Krajský soud v Ostravě odvolací námitce státní zástupkyně, kde upozorňovala na okolnost nesprávně uložených souhrnných trestů, věnoval ve svém rozhodnutí značnou pozornost, kde na str. 4 a 5 vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil svůj právní názor, na který Nejvyšší soud pro jeho správnost zcela odkazuje.

Za této situace nemohl Nejvyšší soud vyslovit porušení zákona, k němuž mělo dojít rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 106/2004 v rozsahu namítaném ministrem spravedlnosti, neboť objektivně existující nezákonný stav nemůže být napraven z důvodů, které jsou uvedeny výše. Ve stávající situaci by totiž výrok Nejvyššího soudu deklarující porušení zákona v souladu s argumentací stížnosti pro porušení zákona znamenal, že by rozhodnutí Nejvyššího soudu vlastně akceptovalo a gradovalo nezákonnost, k níž došlo rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003 sp. zn. 3 To 634/2003, a v konečném důsledku by tak nenavodilo zákonný stav, jehož nastolení je smyslem řízení o stížnosti pro porušení zákona. Nadto Nejvyšší soud konstatuje, že byť je stížnost pro porušení zákona označena jako mimořádný opravný prostředek podaný ve prospěch obviněného, ve skutečnosti je podaný v jeho neprospěch. Tato okolnost by v případě, že by Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhověl, znamenala, že by se Nejvyšší soud musel omezit pouze na tzv. akademický výrok.



Jak vyplývá z důvodů, které Nejvyšší soud výše rozvedl, stížnost pro porušení zákona byla v posuzovaném případě podána proti nesprávnému rozhodnutí, když je zjevné, že měla směřovat proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003. K právní úvaze stěžovatele, podle níž by zrušením rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003, došlo ke zhoršení postavení obviněného, tím, že by vedle sebe existovaly dva samostatné tresty, které by byly dohromady přísnější než trest souhrnný, Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že tento právní názor nesdílí.

Při respektování stávajícího právního stavu je obviněnému uložen jednak souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků (rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 7 T 193/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 5 To 106/2004) a souhrnný (nesprávný) trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců (rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 10 T 132/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003). Pokud by teoreticky byla podána stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 3 To 634/2003, a vzhledem k důvodům výše uvedeným lze předpokládat, že by jí mohlo být vyhověno, nastala by zrušením tohoto rozsudku situace, kdy byl obviněnému uložen jednak zákonný souhrnný trest v trvání dvou roků, jednak nepravomocný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, kde by Krajský soud v Ostravě musel zřejmě nově rozhodovat o odvolání obviněného, které podal proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 10 T 132/2002. Nelze předjímat, jak to činí podaná stížnost pro porušení zákona, že by v této situaci mohl být obviněnému trest zpřísněn, zvláště byl-li by odvolací senát při novém rozhodování vázán ustanovením § 273 tr. ř. (zákaz reformationis in peius). Závěrem je nutno shrnout, že stížnost pro porušení zákona, jež by byla podána proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 6 To 634/2003 by mohla být podána ve prospěch obviněného a také by ke zlepšení jeho procesního stavu nepochybně vedla.



Vzhledem k okolnostem výše uvedeným Nejvyšší soud neshledal podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, a výrokem učiněným podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á