4 Tz 105/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 105/2003



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. července 2003 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. N., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 2. května 2002, čj. 5 T 32/2001-76,

a rozhodl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř., takto:

Stížnost pro porušení zákona se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 2. května 2002, čj. 5 T 32/2001-76, byl obviněný J. N. (spolu s dalším spoluobžalovaným A. Z.), uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., za což mu byl podle § 35 odst. 2, § 247 odst. 1, § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Zároveň soud zrušil výrok o trestu uložený obviněnému J. N. rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 2 T 119/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl s druhým spoluobžalovaným zavázán společně a nerozdílně zaplatit poškozené firmě A. družstvo M. se sídlem v K., na náhradě škody částku 7.200,- Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 9. 2002, když proti němu nebylo podáno odvolání.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. N. Okresnímu soudu v Přerově vytýká, že výrokem o trestu porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť Okresní soud v Přerově překročil nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v § 45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin. Dokládá to tím, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 4. 2002, čj. 1 T 54/2002-22, jenž nabyl právní moci dne 5. 8. 2002, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přičemž s výkonem tohoto trestu obviněný J. N. doposud ani nezačal. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 2. května 2002, čj. 5 T 32/2001-76, byl porušen zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., aby podle § 269 odst. 3 (správně odst. 2) tr. ř. v napadeném rozsahu toto rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v průběhu veřejného zasedání navrhla stížnost pro porušení zákona zamítnout podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že trestní příkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 4. 2002, čj. 1 T 54/2002-22, byl obviněnému J. N. doručen 5. 8. 2002, takže účinky spojené s vyhlášením tohoto rozhodnutí nastaly až tímto dnem. Okresní soud v napadeném rozsudku tudíž k němu při ukládání trestu nemohl přihlížet. Uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin proto neporušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že napadeným rozsudkem nebyl porušen zákon.

Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Za tohoto stavu věci Okresní soud v Přerově napadeným rozsudkem, kterým obviněnému J. N. uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, neporušil ustanovení § 36 tr. zák.

Ustanovení § 36 tr. zák. nebylo Okresním soudem v Přerově při vydání napadeného rozsudku ze dne 2. května 2002, čj. 5 T 32/2001-76, porušeno. V době vyhlášení tohoto rozsudku nebyl totiž trestní příkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 4. 2002, čj. 1 T 54/2002-22, v právní moci, dokonce nebyl obviněnému J. N. ani jen doručen. K obojímu došlo až dne 5. 8. 2002, kdy trestní příkaz byl obviněnému protokolárně doručen a ten se vzdal za sebe i za další oprávněné osoby práva odporu. Podle § 2 odst. 2 tr. ř. dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem (totéž platí pro trestní příkaz) není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Bez vyslovení viny pak nelze uložit trest. Takže ke dni rozhodování okresního soudu napadeným rozsudkem neexistoval pravomocně uložený nevykonaný trest, k němuž by musel vzhledem k ustanovení § 36 tr. zák. při ukládání trestu přihlížet. Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. N., proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 2. května 2002, čj. 5 T 32/2001-76, jako nedůvodnou, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k