4 Tz 103/2005
Datum rozhodnutí: 06.09.2005
Dotčené předpisy:




4 Tz 103/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. září 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. 9 T 154/2002, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 9 T 154/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. S.

Napadený rozsudek se ohledně obviněného M. S. z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný M. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. 9 T 154/2002, spolu s obviněným P. Ch., uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 1. 3. 2002 v době kolem 20.15 hod. v M. O. na ulici H. po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti s P. Ch. po překonání oplocení vnikli do objektu P. p., a. s., odkud odcizili 2 kovové pivní sudy naplněné pivem S., které si přehodili přes oplocení a připravili k odvezení, přičemž byli zadrženi náhodnými kolemjdoucími, čímž způsobili P. p., a. s. škodu v celkové výši 4 600,- Kč, přičemž obviněný S. byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2000 sp. zn. 8 T 141/99 potrestán pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. nepodmíněným trestem odnětí svobody na šest měsíců, který dne 23. 2. 2001 vykonal.

Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2003 sp. zn. 5 T 64/2003, doručeného dne 9. 7. 2003, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2003. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit poškozenému škodu.

Tento rozsudek nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení (1. 9. 2004) a proto ve smyslu § 314d odst. 3 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.

Proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. S. Podle jeho názoru byl zákon porušen v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

Stěžovatel poukázal, že obviněný M. S. byl rovněž odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003 za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným a byl mu za to uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002 sp. zn. 74 T 57/2002, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2003.

Trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003 byl obviněnému doručen dne 23. 10. 2003 a právní moci nabyl dne 1. 11. 2003.

Pochybení Okresního soudu v Ostravě při následném rozhodování v trestní věci sp. zn. 9 T 154/2002 ministr spravedlnosti spatřuje v tom, že samosoudkyně důsledně nedbala shora uvedených zákonných ustanovení a ač měla v lustraci na č. l. 47 spisu vyznačeno, že u tamního soudu se vede proti obviněnému další trestní řízení, právě pod sp. zn. 74 T 103/2003, na toto nereagovala, předmětný spis si před vydáním rozhodnutí ve věci nevyžádala přičemž ve věci rozhodovala dne 1. 9. 2004, k osobním údajům obviněného provedla důkaz opisem z rejstříku trestů ze dne 2. 4. 2004, kde ještě odsouzení z věci sp. zn. 74 T 103/2003 nemohlo být vyznačeno, neboť porozsudková agenda v této věci včetně trestního listu byla vypravena s velkým průtahem až dne 14. 4. 2004. Kdyby si však samosoudkyně vyžádala aktualizovaný opis z rejstříku trestů a připojila si předmětný spis, o kterém věděla, zjistila by, že obviněný dosud nevykonal trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin, který mu byl uložen, a dále to, že trestná činnost ve věci, kterou projednávala, byla spáchána dříve (dne 1. 3. 2002), než byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci sp. zn. 74 T 103/2003, a rovněž před doručením trestního příkazu z věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 57/2002, který byl v rámci ukládání souhrnného trestu trestním příkazem ve věci sp. zn. 74 T 103/2003 zrušen. Za této situace měla ukládat souhrnný trest k souhrnnému trestu z věci sp. zn. 74 T 103/2003. Svým nesprávným postupem tak porušila zákon v neprospěch obviněného.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. S. v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1, § 35 odst. 2 tr. zák. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Z trestního spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 103/2003 vyplývá, že obviněný M. S. byl trestním příkazem jmenovaného soudu ze dne 21. 7. 2003, uvedené sp. zn. uznán vinným 1) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a 2) až 4) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., protože ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2000 sp. zn. 8 T 141/99, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který vykonal dne 23. 2. 2001, přesto 1) dne 13. 1. 2002 v době kolem 23.50 hod. v O. T., na ul. T., po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde odcizil 12 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 1 200,- Kč, načež byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby tohoto objektu, to vše ke škodě společnosti T. S. ČR, a. s., se sídlem P., N.; 2) dne 7. 7. 2002 v době kolem 04.20 hod. v O. T., na ul. T., po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde odcizil horské kolo značky Olpran Cross Scout v hodnotě 9 999,- Kč a 20 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 2 000,- Kč, čímž způsobil společnosti T. S. ČR, a. s. škodu v úhrnné výši 11 999,- Kč; 3) dne 11. 7. 2002 v době kolem 01.50 hod. v O. T., na ul. T. po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde se snažil odcizit 5 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 500,- Kč, přičemž byl vyrušen pracovníkem bezpečnostní služby tohoto objektu, to vše ke škodě společnosti T. S. ČR, a. s.; 4) dne 6. 9. 2002 v době kolem 02.50 hod. v O. T., na ul. T., po předchozím překonání oplocení vysokého 2 m vnikl do venkovního skladu hypermarketu T., kde odcizil 14 ks plastových přepravek na pivní láhve v celkové hodnotě 1 400,- Kč, přičemž byl vyrušen pracovníkem bezpečnostní služby tohoto objektu, to vše ke škodě společnosti T. S. ČR, a. s. se sídlem P., ul. N.

Za to by odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2002 sp. zn. 74 T 57/2002, který byl obviněnému doručen dne 20. 7. 2003 a právní moci nabyl dne 20. 7. 2003. Uvedený trestní příkaz sp. zn. 74 T 103/2003 nabyl právní moci dne 1. 11. 2003.

Ze zprávy Probační a mediační služby ČR středisko Ostrava ze dne 13. 10. 2004 lze mj. zjistit, že k tomuto dni obviněný M. S. z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin uloženého Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 74 T 103/2003 dosud nic nevykonal.

Podle § 36 tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Je evidentní, že ze strany Okresního soudu v Ostravě při projednávání věci obviněného M. S. pod sp. zn. 9 T 154/2002 došlo k pochybení ve výroku rozsudku, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. Uložením dalšího trestu tohoto druhu ve výměře 400 hodin v situaci, kdy obviněný trest obecně prospěšných prací v délce 400 hodin uložený trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 103/2003 dosud ani nezačal vykonávat, byla překročena nejvyšší přípustná hranice pro tento druh trestu, která činí 400 hodin (viz § 45a odst. 1 tr. zák.). Z ustanovení § 36 tr. zák. pak vyplývá povinnost tuto maximální přípustnou výměru trestu respektovat také tehdy, jestliže soud obviněnému ukládá stejný druh trestu, v tomto případě trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen dřívějším rozhodnutím soudu, přičemž tento předchozí trest nebyl dosud zcela nebo zčásti vykonán.

K vytýkanému pochybení pak nesporně došlo v důsledku malé pozornosti samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě, která ve spise sp. zn. 9 T 154/2002, na jeho č. l. 47, měla ve formě úředního záznamu pořízeného pracovnicí tohoto soudu lustraci k osobě obviněného M. S. a z tohoto vyplývalo, že proti jmenovanému je či bylo u tamního soudu vedeno řízení i ve věci sp. zn. 74 T 103/2003. Samosoudkyně sice vzápětí vyžádala na obviněného nový opis rejstříku trestů, ale ten ke dni 2. 4. 2004 stále ještě neobsahoval informaci o odsouzení obviněného M. S. Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 74 T 103/2003. Vzhledem k tomu, že hlavní líčení jakož i vyhlášení rozsudku ve věci sp. zn. 9 T 154/2002 se konalo až dne 1. 9. 2004, měla samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě dostatek času prověřit, jaký je existující stav ohledně případného odsouzení M. S. ve věci sp. zn. 74 T 103/2003. Protože to neučinila, bylo ve věci sp. zn. 9 T 154/2002 evidentně rozhodováno na základě neúplných důkazů a tím i nedostatečného skutkového zjištění, (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ve vztahu k ukládanému druhu trestu a jeho výměře.

Pokud jde o další stěžovatelem vytýkané pochybení, spočívající v neuložení souhrnného trestu obviněnému ve vztahu k věci sp. zn. 74 T 103/2003, neboť trestná činnost projednávaná ve věci sp. zn. 9 T 154/2002 jím byla spáchána dříve, 1. 3. 2002, než byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci sp. zn. 74 T 103/2003, ale i ve věci sp. zn. 74 T 57/2002, nelze s ním zcela souhlasit.

Podle § 12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.

Podle § 12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.

Podle § 37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až 37 tu platí obdobně.

Podle § 89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 154/2002 v této souvislosti taktéž vyplývá, že proti obviněnému M. S. bylo pro skutek trestného činu krádeže ze dne 1. 3. 2002 zahájeno trestní stíhání usnesením policejního rady Policie ČR Městského ředitelství Ostrava Mariánské Hory ze dne 30. 5. 2002 ČTS: MROV-368/510-5-2002, přičemž toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 11. 6. 2002. V daném případě se jedná o první sdělení obvinění (viz § 12 odst. 11 tr. ř.) z řady útoků (skutků), které obviněný do té doby spáchal a jež podle názoru Nejvyššího soudu naplňují znaky pokračujícího trestného činu krádeže. Jedná se konkrétně o útok ze dne 13. 1. 2002, za který byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003, dále o již zmíněný útok ze dne 1. 3. 2002, za nějž byl odsouzen napadeným rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. 9 T 154/2002 a o útok ze dne 16. 3. 2002, za nějž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2002 sp. zn. 74 T 57/2002. Je třeba připomenout, že u trestního příkazu není ohledně jeho účinků rozhodující datum vydání, ale datum, kdy byl doručen obviněnému (viz § 314e odst. 5 tr. ř.).

To, že se v daném případě jedná o dílčí útoky (skutky) pokračujícího trestného činu vychází, jak ze způsobu jejich provedení a z blízké souvislosti časové, včetně předmětu útoku, tak i z jednotného záměru obviněného, obohatit se na úkor cizího majetku formou zmocnění se věcí, které lze snadno zpeněžit a získat tak prostředky ke své obživě (viz § 89 odst. 3 tr. zák.).

Okresní soud v Ostravě při projednávání věci sp. zn. 9 T 154/2002 měl tudíž ke všem výše uvedeným skutečnostem přihlédnout a výrok o vině formulovat takovým způsobem, aby za zmíněné tři útoky (skutky) mohl být obviněnému M. S. uložen společný trest ve smyslu § 37a tr. zák.

Ve vztahu k dalším útokům tvořícím samostatný pokračující trestný čin krádeže spáchaným obviněným ve dnech 7. 7., 11. 7. a 6. 9. 2002, za nějž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2003 sp. zn. 74 T 103/2003, jakož i vůči skutku ze dne 15. 4. 2003, jenž byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2003 sp. zn. 5 T 64/2003 posouzen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí pak bylo obviněnému nutné trest uložit zároveň jako souhrnný (viz § 35 odst. 2 tr. zák.), jelikož všechny zmíněné útoky (skutky) jím byly spáchány před dnem 9. 7. 2003, kdy obviněnému bylo vyhlášeno první z předmětných soudních rozhodnutí, konkrétně se tak stalo doručením trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 64/2003.

Protože Okresní soud v Ostravě při projednávání věci sp. zn. 9 T 154/2002 nevzal shora uvedené skutečnosti, ale i citované zákonné normy dostatečně v úvahu, musel Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že jeho rozsudkem ze dne 1. 9. 2004 a v řízení, které mu předcházelo, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného M. S. v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a dále v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen, ale nikoliv pouze ve výroku o trestu týkající se obviněného S., jak navrhovala stížnost pro porušení zákona, nýbrž i v ostatních výrocích vztahujících se k tomuto obviněnému, neboť v novém meritorním rozhodnutí bude nutné modifikovat též výrok o vině, a to v souladu s tím, co Nejvyšší soud v odůvodnění tohoto rozsudku naznačil. Zrušena byla i všechna další rozhodnutí na zrušenou část napadeného rozsudku obsahově navazující, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak byla věc přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což v konkrétním případě znamená, že bude nařízeno nové hlavní líčení, v němž bude třeba provést formou důkazu zejména podstatný obsah spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 103/2003, ale i ty části spisu téhož soudu sp. zn. 74 T 57/2002 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 64/2003, které mají význam pro nové rozhodnutí ve věci, a to jak ohledně výroku o vině, tak i výroku o trestu. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, což např. znamená, že pokud v původních rozhodnutích jednotlivé útoky (13. 1.; 1. 3.; 16. 3 2002) nebyly právně kvalifikovány jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., nebude to možné učinit ani v novém rozhodnutí, i když součet jednotlivých způsobených škod u pokračujícího trestného činu krádeže přesáhne částku 5 000,- Kč. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec