4 Tz 103/2003
Datum rozhodnutí: 22.07.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 103/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. července 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. H., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 1 T 300/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 1 T 300/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.

Napadený trestní příkaz se z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Přerově se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 1 T 300/2001, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2002, byl obviněný M. H. uznán vinným tím, že okolo 02.00 hodin dne 12. 8. 2001 v H., okres P., řídil v podnapilém stavu osobní motorové vozidlo zn. Mazda 626, ačkoli trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 172/2000, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2000, mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Tím spáchal trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 171 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Zároveň mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků.

Trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 172/2000, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2000, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal ve večerních hodinách z 8. na 9. 10. 2000. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel na 18 měsíců.

Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 1 T 300/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Okresní soud v Přerově při rozhodování o trestu přehlédl, že obviněný M. H. byl předtím odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 172/2000, pro trestný čin stejného druhu k trestu obecně prospěšných prací rovněž ve výměře 250 hodin. Tento trest nevykonal. Zároveň byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Za tohoto stavu je třeba konstatovat, že trest uložený obviněnému M. H. trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 1 T 300/2001, je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, neboť tento trest s nevykonanou částí trestu obecně prospěšných prací uloženého dřívějším trestním příkazem přesahuje nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem, tj. 400 hodin, o 100 hodin.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl ve vytýkaném směru porušen zákon v neprospěch obviněného M. H., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Jak vyplývá z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 300/2001 a z vyjádření Probační a mediační služby, střediska P. dne 25. 3. 2003, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, nezahájil obviněný M. H. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 172/2000.

Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému M. H. trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 1 T 300/2001, ve výměře 250 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila také 250 hodin, přesahoval o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena právě na 400 hodin. Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Přerově napadeným trestním příkazem porušil zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného M. H.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 300/2001 také vyplývá, že soud v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí o trestu, a to zejména trestní spis Okresního soudu ve Vsetíně týkající se předchozí trestné činnosti obviněného M. H. Z uvedených skutečností vyplývá, že Okresní soud v Přerově nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, čímž porušil zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 100 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadený trestní příkaz Okresního soudu v Přerově byl porušen zákon v ustanoveních § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím dále v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak napadený trestní příkaz zrušil, stejně jako všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. H., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal