4 Tz 101/2003
Datum rozhodnutí: 13.08.2003
Dotčené předpisy:




4 Tz 101/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného A. T., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici L., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 3. 2002, čj. 1 T 29/2002-24,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Výrokem o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 3. 2002, čj. 1 T 29/2002-24, byl v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného A. T.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 3. 2002, čj. 1 T 29/2002-24, byl obviněný A. T. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v H. n. N., okres L. dne 29. 10. 2001 kolem 15.00 hod. v H. ulici a dne 13. 11. 2001 kolem 19.00 hod. v D. řídil osobní motorové vozidlo zn. HONDA 1600 bez státní poznávací značky, přestože mu rozhodnutími Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 395/98 ze dne 23. 11. 1999 a sp. zn. 4 T 102/2000 ze dne 16. 5. 2000, byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, v trvání čtyř let. Za to mu byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za užití § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl zároveň uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 4 let. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 4. 2002, když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán odpor.

Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. T. Okresnímu soudu v Liberci vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 a § 36 tr. zák., protože projednávaná trestná činnost byla spáchána dne 29. 10. 2001 a dne 13. 11. 2001, tedy dříve než byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 2. 2002, čj. 2 T 57/2002-22, k čemuž došlo 15. 2. 2002, a obviněnému měl být tudíž uložen souhrnný trest. Napadeným rozhodnutím byl současně porušen zákon v neprospěch jmenovaného i v ustanovení § 36 tr. zák., neboť Okresní soud v Liberci překročil nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v § 45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin, protože v době ukládání trestu obecně prospěšných prací ve výši 250 hodin, nebyl trest stejného druhu uložený obviněnému Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ve výši 350 hodin, vykonán. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 3. 2002, čj. 1 T 29/2002-24, byl v neprospěch obviněného A. T. porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 a § 36 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák., odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Podle § 36 věty první tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Liberci se při vydání trestního příkazu ze dne 21. 3. 2002, čj. 1 T 29/2002-24, citovanými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona neřídil. Při vydání napadeného trestního příkazu, kterým soud ukládal trest za trestnou činnost spáchanou ve dnech 29. 10. 2001 a 13.11.2001, totiž již existoval trestní příkaz Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 2. 2002, čj. 2 T 57/2002-22, který byl obviněnému doručen 15. 2. 2002 a nabyl právní moci dne 26. 2. 2002, jímž mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Napadeným trestním příkazem, jímž byl obviněnému A. T. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného nejen v tom smyslu, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné podmínky § 35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Tudíž mu byl uložen trest který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle § 266 odst. 2 tr. ř.

Okresnímu soudu v Liberci vzhledem ke krátkosti doby, která uplynula od vydání napadeného trestního příkazu a trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, nelze prakticky nic vytknout, protože při svém rozhodování měl k dispozici opis trestního rejstříku ze dne 13. 2. 2002, v němž odsouzení A. T. trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z téhož dne, ještě nebylo uvedeno. To však nic nemění na skutečnosti, že napadeným trestním příkazem byl ve výroku o trestu objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného A. T. v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák.

Po tomto výroku podle § 268 odst. 2 tr. ř. musel pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud poté Okresnímu soudu v Liberci podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o obžalobě Okresního státního zástupce v Liberci ze dne 4. 3. 2002, čj. Zt 235/2002-2, na obviněného A. T. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na výše citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13. 2. 2002, čj. 2 T 57/2002-22, přičemž obviněnému A. T., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásad uvedených v ustanoveních § 35 odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Liberci zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 13. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k