4 Tz 10/2009
Datum rozhodnutí: 16.04.2009
Dotčené předpisy:




4 Tz 10/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 16. dubna 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného S. D., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 2 T 106/1996, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 27l odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 2 T 106/1996, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákona ve vztahu k § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2002, a § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2002 v neprospěch obviněného S. D.

Tento trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zákona

s e z a s t a v u j e

trestní stíhání obviněného S. D., pro skutek spočívající v tom, že

po předchozí domluvě s V. D. a J. K., dne 17. 3. 1994 v přesně nezjištěné době od 17.00 do 21.00 hod. v Ch., okres Ú. n. L. po rozbití skleněné výplně okna vnikl do kanceláří firmy Ch. s., a.s., Ch., kde odcizil osobní počítač TANDON s příslušenstvím v hodnotě nejméně 4.800,- Kč, telefax PANASONIC KX-F 50B v hodnotě 11.734,- Kč, kalkulačku CASIO DR-12 OX v hodnotě 3.230,-Kč, kalkulačku SHARP.CS-2186 v hodnotě 3.109,- Kč, kalkulačku TESLA MR 410 v hodnotě 339,- Kč a ocelový trezorek v hodnotě 150,- Kč, a tímto jednáním způsobil poškozené organizaci škodu ve výši nejméně 23.362,- Kč, ač byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 1992, sp. zn. 6 T 129/91, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 23. 3. 1993,

který obžaloba Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 1994, sp. zn. 1 Zt 557/94, právně kvalifikovala jako spolupachatelství k pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona za použití § 9 odst. 2 tr. zákona.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem vydal dne 30. 9. 1997 trestní příkaz pod sp. zn. 2 T 106/96, jímž obviněného S. D. uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona. Podle výrokové věty tohoto rozhodnutí se uvedeného trestného činu dopustil tím, že po předchozí domluvě s V. D., a J. K., dne 17. 3. 1994 v přesně nezjištěné době od 17.00 do 21.00 hod. v Ch., okres Ú. n. L. po rozbití skleněné výplně okna vnikl do kanceláří firmy Ch. s., a.s., Ch., kde odcizil osobní počítač TANDON s příslušenstvím v hodnotě nejméně 4.800,- Kč, telefax PANASONIC KX-F 50 B v hodnotě 11.734,-Kč, kalkulačku CASIO DR-12 OX v hodnotě 3.230,- Kč, kalkulačku SHARP.CS-2186 v hodnotě 3.109,- Kč, kalkulačku TESLA MR 410 v hodnotě 339,- Kč a ocelový trezorek v hodnotě 150,-Kč, a celkově tak poškozené organizaci způsobil škodu ve výši nejméně 23.362,- Kč. Tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 1992 sp. zn. 6 T 129/91 odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 23. 3. 1993.

Obviněnému byl v sazbě § 247 odst. 2 tr. zákona uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozeným Ch. s., a.s. částku 319,20 Kč.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. 11. 2007.

Ministr spravedlnosti podal dne 19. 2. 2009 podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti tomuto pravomocnému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. D. Podle jeho názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních § 16 odst. 1 tr. zákona ve vztahu k ustanovení § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2002, a § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2002, v neprospěch obviněného.

Přesto, že trestní příkaz byl vydán dne 30. 9. 1997, doručen mu byl až dne 30. 10. 2007. Vzhledem k tomu, že se trestní příkaz nedařilo obviněnému po delší dobu řádně doručit, byl dne 21. 5. 1998 vydán příkaz k zatčení obviněného podle § 69 odst. 1 tr. řádu, který však nebyl realizován, neboť Policii ČR nebyl vůbec doručen. Dne 16. 10. 2007 byl obviněnému soudem zaslán trestní příkaz spolu s obžalobou, rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 30. 10. 2007, a protože proti němu obviněný nepodal odpor, nabyl trestní příkaz právní moci dne 8. 11. 2007.

Stěžovatel položil důraz na zjištění, že v mezidobí došlo zákonem č. 265/2001 Sb. k datu 1. 1. 2002 k rozsáhlé novelizaci trestního zákona a trestního řádu, k novém vymezení pojmu škody způsobené trestným činem a ke změně druhu sankcí, jež mohou být uloženy trestním příkazem. Časovou prodlevou, k níž došlo mezi datem vydání trestního příkazu a dnem, kdy nabyl právní moci, nastala situace, kdy škoda ve výši 23.362,- Kč již nebyla škodou nikoli malou, jak předpokládalo ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona, ale nově již škodou nikoli nepatrnou. Nadto již trestním příkazem podle nové právní úpravy nebylo možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že obviněný uložený trest akceptoval a soudce si neuvědomil právní důsledky doručení trestního příkazu, došlo tak k porušení zákona v neprospěch obviněného.

Ministr spravedlnosti poukázal také na okolnost, že po dobu více jak pěti let nebyl ve spise činěn žádný úkon, který by směřoval k trestnímu stíhání obviněného, což vzhledem k trestní sazbě stanovené v § 247 odst. 1 tr. zákona odůvodňuje úvahu o případném zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu promlčení podle § 67 odst. 1 písm. d) tr. zákona.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného S. D., aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu tento trestní příkaz zrušil, současně pak zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, poté nechť Nejvyšší soud rozhodne v intencích ustanovení § 270 odst. 1 případně § 271 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že dne 1. 7. 1994 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem obžalobu na obviněného S. D. a další dva spolupachatele pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 a § 247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zákona. Usnesením ze dne 16. 9. 1994 byla trestní věc obviněného S. D. podle § 23 odst. 1 tr. řádu vyloučena ze společně vedeného řízení pod sp. zn. 2 T 61/94, k samostatnému projednání a rozhodnutí. Věc poté byla nadále vedena pod sp. zn. 2 T 106/96. S časovým odstupem tří let, aniž v této době byl kromě zapsání spisové značky ve věci učiněn jakýkoli úkon, vydal samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 30. 9. 1997 trestní příkaz skutek a trest jsou specifikovány výše - a dne 15. 10. 1997 vydal pokyn, aby tento trestní příkaz byl doručen stranám. Po několika neúspěšných pokusech o doručení rozhodnutí obviněnému jak prostřednictvím pošty, tak prostřednictvím Policie ČR, vydala dne 21. 5. 1998 předsedkyně senátu podle § 69 odst. 1 tr. řádu příkaz k zatčení obviněného. Podle záznamu na čl. 15 verte byl trestní kanceláři současně dán pokyn k tomu, aby tento příkaz k zatčení byl zaslán Okresnímu ředitelství Policie České republiky v Ú. n. L. Referát je opatřen razítkem kanceláře s vyznačením, že rozhodnutí bylo dle pokynu odesláno dne 28. 5. 1998, avšak ve spise chybí doručenka, která by tuto skutečnost verifikovala.

Práci samosoudce se spisem poté dokumentují: záznam ze dne 11. 9. 2001, že spis je sledován na tzv. lhůtě, a další záznam z 3. 5. 2007 osvědčuje, že spis byl z těchto lhůt vyňat a zatykač dosud nebyl realizován. Poté samosoudce dne 7. 5. 2007 ověřoval dotazem u Policie ČR, zda jí byl doručen příkaz k zatčení z 21. 5. 1997, a jaká opatření jsou činěna k jeho realizaci. Současně požádal o zjištění trvalého pobytu obviněného přes Centrální evidenci obyvatel a ověřoval u Centrální evidence vězňů, zda obviněný nevykonává vazbu či trest odnětí svobody. Ze zprávy Policie ČR ze dne 6. 6. 2007 vyplynulo, že příkaz k zatčení z roku 1997 není na součásti Pátrání po osobách a věcech evidováno, a současně byla okresnímu soudu sdělena adresa bydliště, kde se obviněný zdržuje. Na tuto adresu byl také trestní příkaz obviněnému zaslán a dne 30. 10. 2007 doručen do vlastních rukou.

Není pochyb o tom, že v době, kdy byl trestní příkaz vydán, existovaly zákonné předpoklady pro jeho vydání, byť není zřejmé, proč k jeho vydání došlo až s časovým odstupem tří roků a dvou měsíců.

V roce 2001 byl vydán zákon č. 265/2001 Sb., jímž byla provedena tzv. velká novela trestního zákona a trestního řádu, která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Zákonným znakem trestného činu krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zákona je způsobení škody nikoli malé činem uvedeným v odstavci 1. Podle § 89 odst. 11 tr. zákona ve znění účinném do 31. 12. 2001 se škodou nikoli malou rozuměla částka dosahující nejméně šestinásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády. Podle § 1 nařízení vlády České a Slovenské Federativní republiky č. 464/1991 Sb. se pro účely trestního zákona za nejnižší mzdu považovala částka 2.000,- Kč. Od 1. 1. 2002 se podle § 89 odst. 11 tr. zákona za škodu nikoli malou považuje škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. V posuzovaném případě pak vyčíslená škoda způsobená trestným činem činila částku 23.362,- Kč, a je tak zřejmé, že v důsledku novelizace trestního zákona by škoda v této výši musela být posuzován a jako škoda nikoli nepatrná tj. škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč.

Zatímco podle ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu účinného do 31. 12. 2001 bylo možno trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku, podle téhož novelizovaného ustanovení je možno uložit trest odnětí svobody do jednoho roku, avšak s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákona se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem pochybil, pokud nevěnoval pozornost ustanovení § 314e odst. 5 tr. řádu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Bylo tudíž jeho povinností obviněnému trestní příkaz doručit, avšak současně ho upozornit na změnu zákonné úpravy v důsledku níž byl právě doručený trestní příkaz nezákonný jak pokud jde o užití právní kvalifikace činu - aplikace ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákona tak pokud jde o uložení druhu trestu, který účinné ustanovení § 314e odst. 1 písm. a) tr. řádu neumožňovalo. Poučením obviněného o těchto okolnostech a podáním odporu obviněným mohl být tento nezákonný stav konvalidován v situaci, kdyby nebylo trestní stíhání obviněného promlčeno.

Podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zákona trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta u ostatních trestných činů, než těch, které jsou vyjmenovány v tomto zákonném ustanovení pod písm. a) c).

V posuzované trestní věci bylo posledním úkonem směřujícím k trestnímu stíhání pachatele, jakožto úkonu přerušujícím promlčecí dobu podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona, vydání příkazu k zatčení obviněného podle § 69 tr. řádu. dne 21. 5. 1998. Poté již po dobu devíti let nebyly činěny žádné úkony, které by byly oné kvality, kterou vyžaduje výše citované zákonné ustanovení. Zásada vyplývající z ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákona, že se trestnost činu posuzuje podle pozdějšího zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější, se uplatní i při posuzování otázky zda je či není trestní stíhání promlčeno podle § 67 odst. 1 tr. zákona, v tom smyslu, že vychází z délky promlčecí doby určené zákonnou trestní sazbou trestu odnětí svobody toho trestného činu, jehož kvalifikace podle této zásady připadá v úvahu (srov. R 40/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při tomto procesním postupu by bylo zřejmé, že obviněný byl od 1. 1. 2002 ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody do dvou let, a tudíž nejpozději od tohoto data počala běžet promlčecí doba dle ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zákona v trvání tří let, a trestní stíhání obviněného bylo promlčeno od 2. 1. 2005. Je tedy zřejmé, že samosoudce měl obviněného při doručování trestního příkazu upozornit i na tuto skutečnost a i v této souvislosti ho poučit o nutnosti podání opravného prostředku.

Vzhledem ke všem okolnostem výše uvedeným Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 2 T 106/96, byl porušen zákon v ustanoveních § 16 odst. 1 tr. zákona ve vztahu k § 247 odst. 1 písm. b),e), odst. 2 tr. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2002, a § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2002 v neprospěch obviněného S. D. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu byl tento trestní příkaz zrušen, stejně tak byla zrušena všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 271 odst. 1 tr. řádu může Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. V trestním stíhání obviněného nelze nadále pokračovat a musí být zastaveno vzhledem k ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zákona. Proto trestní stíhání obviněného S. D. pro skutek přesně označený ve výroku tohoto rozsudku Nejvyšší soud zastavil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á