4 Tz 10/2004
Datum rozhodnutí: 19.02.2004
Dotčené předpisy:




4 Tz 10/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 5 To 366/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 5 To 366/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízením předcházejícím též v ustanovení § 283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.

Napadené usnesení s e z r u š u j e, zrušuje se i usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 7 Nt 101/2003.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1 T 95/2001, byl mimo jiné obviněný J. B. uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1 tr. zák., které se dopustil jednáním z přesně nezjištěného dne před 21. 1. 2000, za což mu byl uložen podle § 250 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. b) tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. B. doručen 6. 9. 2001 a právní moci ve vztahu k němu nabyl dne 15. 9. 2001.

Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 12 T 217/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 12. 1. 2000, za což mu byl podle § 45 odst. 1, odst. 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. B. doručen dne 15. 11. 2001 a právní moci nabyl dne 24. 11. 2001.

Dne 18. 6. 2003 podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně u Městského soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení, které bylo pravomocně skončeno trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 12 T 217/2001. Státní zástupce v návrhu uvedl, že Městskému soudu v Brně v době rozhodování v předmětné věci nebylo známo, že obviněný J. B. byl trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1T 95/2001, uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. V důsledku toho uložil Městský soud v Brně obviněnému J. B. další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, čímž byla v rozporu s ustanovením § 36 a § 45a tr. zák. překročena maximální výměra tohoto trestu stanovená trestním zákonem na 400 hodin. Ze skutečnosti, že Městskému státnímu zastupitelství ani Městskému soudu v Brně nebyly známy skutečnosti ohledně předchozího odsouzení obviněného J. B. Okresním soudem Brno-venkov, státní zástupce dovodil naplnění podmínek pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 277 a násl. tr. ř. V této souvislosti je třeba uvést, že v návrhu na povolení obnovy řízení je sice uvedeno, že se podává v neprospěch obviněného, avšak s ohledem na jeho výše popsaný obsah je zřejmé, že byl podán ve prospěch obviněného, o čemž svědčí i následně podaná stížnost téhož státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Brně, kterým bylo o návrhu rozhodnuto, kterou státní zástupce podal ve prospěch obviněného. Nejvyšší soud tedy podle § 59 odst. 1 tr. ř. posoudil návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení podle jeho obsahu s tím, že došlo k písařské chybě ve slově neprospěch.

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 7 Nt 101/2003, byl podle § 283 písm. d) tr. ř. návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení v trestní věci obviněného J. B. zamítnut. V odůvodnění usnesení Městský soud v Brně uvedl, že ve veřejném zasedání bylo potvrzeno, že Městskému soudu v Brně v době rozhodování v této trestní věci nebylo známo předchozí odsouzení obviněného J. B. trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov, neboť s ohledem na velmi krátký časový odstup mezi vydáním předmětných trestních příkazů nebylo první odsouzení v době rozhodování Městského soudu v Brně dosud vykazováno v rejstříku trestů. Přesto však Městský soud v Brně neshledal návrh státního zástupce důvodným pro použití obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku. Městský soud v Brně uvádí, že dříve neznámé odsouzení obviněného J. B. ve věci Okresního soudu Brno-venkov mělo, resp. mohlo mít vliv pouze na uložení trestu v nesprávné výměře, mezi taxativně vymezenými podmínkami obnovy řízení v § 278 odst. 1 tr. ř. však takový důvod není, citované ustanovení umožňuje povolit obnovu řízení tehdy, pokud by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu uložený druh trestu (nikoli tedy jeho výměra). Závěrem Městský soud v Brně dovozuje, že v daném případě je třeba postupovat cestou stížnosti pro porušení zákona. Městský soud v Brně připouští, že podmínky přípustnosti stížnosti pro porušení zákona ve vztahu k pravomocně uloženému trestu jsou sice vymezeny stejně, ze skutečnosti, že stížnost pro porušení zákona se podává v případech, kdy byl pravomocným rozhodnutím soudu porušen zákon, však dovozuje, že měla být iniciována právě stížnost pro porušení zákona.

Proti usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 7 Nt 101/2003, podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně stížnost ve prospěch obviněného J. B.

Krajský soudu v Brně rozhodl usnesením ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 5 To 366/2003, o podané stížnosti tím způsobem, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Brně uvedl, že v trestní věci obviněného J. B. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 217/2001 došlo k porušení zákona, neboť rozhodnutím Městského soudu v Brně měl být obviněnému uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1T 95/2001. Krajský soud v Brně dále uvedl, že uvedené pochybení lze napravit toliko využitím mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona, nikoli návrhem na povolení obnovy řízení. Krajský soud v Brně uvádí, že s ohledem na zákonnou podmínku obnovy řízení, kterou je zřejmý rozpor uloženého druhu trestu s jeho účelem, lze ohledně výroku o trestu, kterým byla překročena maximální výměra určitého druhu trestu, povolit obnovu řízení jen tehdy, pokud by nové skutečnosti či důkazy vyvolaly stav, který by se od předchozího výrazně lišil, zatímco stížnost pro porušení zákona lze v případě překročení maximální výměry pro určitý druh trestu podat vždy.

Proti pravomocnému usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 5 To 366/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízením předcházejícím v ustanovení a § 283 písm. d) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že s právními závěry soudu prvního a druhého stupně nelze souhlasit zejména proto, že předchozí odsouzení obviněného J. B. trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov nebylo Městskému soudu v Brně ve věci téhož obviněného vedené pod sp. zn. 12 T 217/2001 známo a soud prvního stupně proto vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu věci v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, což ovlivnilo i jeho zhodnocení všech shromážděných důkazů, a to i z hlediska volby a uložení trestu. Podle ministra spravedlnosti byly ve věci nepochybně dány podmínky k obnově řízení ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř., neboť vyšly najevo nové skutečnosti, vzhledem k nimž byl původně uložený trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Po zjištění nových skutečností, kterými bezesporu je předchozí odsouzení obviněného J. B. Okresním soudem Brno-venkov, bylo možno cestou obnovy řízení sjednat nápravu ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 217/2001. Ministr spravedlnosti přitom podotýká, že v obdobných věcech v rámci Jihomoravského kraje byly podobné návrhy na obnovu řízení soudy akceptovány, a to včetně soudců Městského soudu v Brně.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 5 To 366/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkovém zjištění některých pravomocných rozhodnutí v těch případech, kdy příčiny zjištěných nedostatků vyšly najevo po právní moci původního rozhodnutí. Příčinami jsou zde nové skutečnosti nebo důkazy, které odůvodňují tento mimořádný průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí daných v trestním řízení. Jsou-li dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní.

Podle § 278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Za nové skutečnosti se považují takové skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Takovou skutečností může být nepochybně i fakt, že obviněný byl v jiné trestní věci pravomocně odsouzen. V projednávané trestní věci bylo prokázáno, že Městskému soudu v Brně v době rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 12 T 217/2001 skutečně nebylo a s ohledem na velmi krátký časový odstup rozhodování ani nemohlo být známo, že obviněný J. B. byl dříve pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1T 95/2001. Tuto skutečnost shodně konstatoval státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, Městský soud v Brně i Krajský soud v Brně.

Z hlediska výroku o trestu je další podmínkou obnovy řízení, že v důsledku nové skutečnosti, ať již této skutečnosti samotné nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. S ohledem na okolnosti projednávané trestní věci je třeba uvést, že předchozí pravomocné odsouzení obviněného může mít značný vliv na hodnocení osoby obviněného jako pachatele trestného činu a tím i na hodnocení konkrétní společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu (§ 3 odst. 4 tr. zák.), a tedy i na stanovení druhu trestu a jeho výměry (§ 31 odst. 1 tr. zák.).

V daném případě je nepochybně předchozí odsouzení obviněného J. B. trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1 T 95/2001, za pomoc trestnému činu podvodu spáchanou přesně nezjištěného dne před 21. 1. 2000 velmi významnou skutečností z hlediska hodnocení osoby obviněného jako pachatele dalšího trestného činu podvodu spáchaného v téže době (12. 1. 2000), která se musí promítnout do úvah o stanovení druhu a výměry trestu. Tento závěr je umocněn skutečností, že oba uvedené trestné činy jsou ve vztahu vícečinného souběhu, z čehož vyplývá, že obviněnému J. B. měl být ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 217/2001 správně uložen souhrnný trest za oba trestné činy při zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1 T 95/2001.

V důsledku skutečnosti, že Městskému soudu v Brně nebylo známo předchozí pravomocné odsouzení obviněného J. B. trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov, byl obviněnému trestním příkazem Městského soudu v Brně uložen další trest obecně prospěšných prací, který společně s nevykonanou částí téhož druhu trestu z trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov přesahoval o 100 hodin maximální výměru stanovenou pro tento druh trestu trestním zákonem.

Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby minimálně o 100 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nedůvodná je námitka Městského soudu v Brně, že uložení trestu v nesprávné výměře nemůže být důvodem obnovy řízení, protože ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. omezuje možnost povolit obnovu řízení pouze na případy, kdy je ve zřejmém rozporu s účelem trestu uložený druh trestu, nikoli jeho výměra. Každý trest je individualizován druhem a výměrou, účel trestu stanovený trestním zákonem lze přitom dosáhnout pouze správným určením obou uvedených kriterií, pokud soud ukládá trest ve výměře nad horní hranici zákonné sazby, volí druh trestu, který v daném případě nelze uložit a který nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

Nejvyšší soud nepovažuje za důvodnou ani námitku Krajského soudu v Brně, že podmínku zřejmého rozporu uloženého druhu trestu s jeho účelem je třeba posuzovat jinak u stížnosti pro porušení zákona a jinak u obnovy řízení. Je nutno uvést, že podmínka zřejmého rozporu uloženého druhu trestu s jeho účelem je v textu zákona stanovena zcela shodně pro stížnost pro porušení zákona i pro obnovu řízení, přitom není jediný důvod interpretovat toto stejné zákonné znění odlišným způsobem. Naopak je třeba uvést, že v obou případech se jedná shodně o podmínku přípustnosti mimořádného opravného prostředku, tato skutečnost podporuje závěr o stejné interpretaci dotčených ustanovení.

Na tomto místě lze zopakovat, že pokud jsou dány podmínky obnovy řízení a není-li obnova vyloučena, je její povolení obligatorní. Z uvedeného vyplývá, že pokud jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, nelze zamítnout návrh na povolení obnovy řízení pouze s poukazem na to, že jsou splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že podmínky obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. byly v projednávané věci splněny. V řízení o povolení obnovy řízení pravomocně skončeného trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 12 T 217/2001, byla uplatněna nová skutečnost spočívající v předchozím pravomocném odsouzení obviněného J. B. trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1T 95/2001, o které Městský soud v Brně v době rozhodování nevěděl, vzhledem k této skutečnosti byl původně uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť společně s nevykonanou částí téhož druhu trestu z trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov, přesahoval o 100 hodin maximální výměru stanovenou pro tento druh trestu trestním zákonem. Za této situace je zřejmé, že byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro povolení obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř., v souladu s citovaným ustanovením byl Městský soud v Brně povinen obnovu řízení povolit a pokud tak neučinil, postupoval v rozporu se zákonem.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 5 To 366/2003, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízením předcházejícím též v ustanovení § 283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného J. B. neboť důvodně podaný návrh na obnovu řízení ve prospěch obviněného J. B. byl zamítnut.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, stejně jako jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 7 Nt 101/2003. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž soud bude vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. J. P.