4 Tvo 99/2000
Datum rozhodnutí: 16.08.2000
Dotčené předpisy:




4 Tvo 99/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. srpna 2000 stížnost obžalovaného J. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2000 sp. zn. 5 Ntv 10/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto podle § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obžalovaného J. Č. do 1. 12. 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný v zákonné lhůtě stížnost a to též prostřednictvím svého obhájce.

V odůvodnění stížnosti vypracované obhájcem obžalovaného jsou odmítány deklarované vazební důvody podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Zdůrazňován je dlouhodobý pobyt obžalovaného v České republice i jeho přechodné bydliště na území města Prahy. Pouze na základě toho, že obžalovaný je příslušníkem Slovenské republiky nelze do dovozovat obavu, že uprchne nebo se bude skrývat. Podle názoru obhájce, ve věci nejsou dány ani důvodné podklady pro závěr, že by obžalovaný mohl pokračovat v trestné činnosti. Svůj přístup k životu zásadně přehodnotil a rozhodl se nadále nepáchat trestnou činnost a vést řádný život. V závěru je proto navrhováno, aby napadené usnesení bylo zrušeno a obžalovaný byl propuštěn z vazby na svobodu.

Obžalovaný ve svém vlastním obsáhlém odůvodnění podané stížnosti mj. poukázal na podle jeho názoru nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, když je ve vazbě držen celkově již 101 měsíců. V další části se pak podrobně zabývá argumenty, které podle něj vylučují existenci vazebních důvodů, přičemž současně zpochybňuje existenci či relevantnost důkazů, jež by jej měly usvědčovat ze žalované trestné činnosti. I on proto žádá, aby usnesení vrchního soudu bylo zrušeno a nařízeno jeho propuštění z vazby.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.

Předně je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud v tomto typu rozhodování o důvodnosti prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. nepřezkoumává veškeré řízení, které ve věci dosud proběhlo, jako např. úplnost provedených či opatřených důkazů, jejich průkaznost z hlediska možného posouzení viny či neviny obžalovaného, bezvadnost postupu orgánů přípravného řízení při opatřování či zajišťování jednotlivých důkazů apod. To vše je v této fázi trestního řízení plně v kompetenci soudu prvního stupně, který se se všemi námitkami obžalovaného v naznačených směrech bude muset vypořádat v rámci svého rozhodování o meritu celé věci. Nejvyšší soud je z titulu postavení stížnostního soudu povinen posoudit, zda rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby obžalovaného nad dva roky je v souladu s platným zněním zákona.

Podle obsahu předloženého trestního spisu i usnesení Vrchního soudu v Praze je obžalovaný stíhán ve skupinové věci pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., přičemž k jejich spáchání mělo dojít celou řadou skutků v období od ledna do srpna 1998 jednáním blíže popsaným v podané obžalobě.

Do vazby byl obžalovaný vzat usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. 1 Nt 281/98, z důvodů § 67 písm. a), b), c) tr. ř. (v tehdy platném znění) a v současnosti jsou u něho stále spatřovány důvody podle § 67 odst. 1, písm. a), c) ) tr. ř. (v platném znění). Počátek vazby je u obžalovaného datován dnem 2. 9. 1998.

Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby nad základní dvouletou lhůtu byl podán ve smyslu § 71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a ve lhůtě, která je k tomu vymezena v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř., což správně konstatoval již Vrchní soud v Praze.

Vrchní soud nepochybil, pokud lhůtu trvání vazby u obžalovaného prodloužil, neboť pro tento postup jsou dány i podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř.

Není pochyb o tom, že u obžalovaného nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Jmenovaný je stíhán pro celou řadu závažných trestných činů a v případě uznání viny mu tak hrozí uložení citelného trestu odnětí svobody. To spolu s poznatkem (č. l. 45 spisu), že při jeho zadržení zásahovou jednotkou Policie ČR muselo být použito donucovacích prostředků, vyvolává důvodnou obavu, že by se v případě propuštění z vazby na svobodu mohl skrývat nebo dokonce uprchnout mimo území České republiky, aby se tak dalšímu průběhu trestního stíhání, případně hrozícímu trestu vyhnul. Z obsahu spisu dále vyplývá, že obžalovaný nikde nepracoval, v minulosti již byl vícekrát soudně trestán a to i za majetkovou trestnou činnost a vzhledem k charakteru nyní projednávané trestné činnosti je rovněž reálná obava, že by v ní na svobodě mohl pokračovat. Důvody vazby útěkové i předstižné tudíž byly důvodně deklarovány u osoby obžalovaného i v tomto stadiu trestního stíhání již v napadaném usnesení vrchního soudu. V tomto směru je proto nutno veškeré námitky uplatněné stěžovatelem odmítnout.

Mimo existenci vazebních důvodů Nejvyšší soud shledal, že jsou dány i další zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., když v konkrétním případě pro rozsáhlost a větší komplikovanost projednávané věci nebylo možné trestní stíhání obžalovaného skončit ve dvouleté vazební lhůtě a jeho propuštěním na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo alespoň ztíženo dosažení účelu trestního řízení. V předchozím postupu orgánů přípravného řízení i soudu prvního stupně nebyly zjištěny průtahy takového charakteru, které by svědčily o jejich nečinnosti či liknavém postupu. Delší doba, kterou si projednání a rozhodnutí dané věci vyžaduje, je způsobena jejím charakterem a důkazní náročností, když pouze výčet důkazů navrhovaných obžalobou k provedení v hlavním líčení je uveden na šesti stranách jejího písemného vyhotovení.

V dané souvislosti je třeba zdůraznit potřebu dosažení účelu trestního řízení v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 tr. ř. Spočívá mj. v náležitém zjištění trestných činů, ve spravedlivém potrestání jejich pachatelů, přičemž provedené řízení musí též působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti. Toho by ovšem v konkrétním případě nebylo možné dosáhnout, pokud by nebyla zabezpečena účast obžalovaného v dalším řízení a nebylo mu zabráněno v dalším případném páchání trestné činnosti. Lhůta trvání vazby obžalovaného byla prodloužena na nezbytně nutnou dobu s ohledem na rozsah důkazů, které ještě bude nutné provést, aby ve věci mohlo být rozhodnuto, přičemž zároveň nelze vyloučit reálnou možnost vyvolání odvolacího řízení.

Pokud se týká námitky obžalovaného, že se ve vazbě nachází souhrnně 101 měsíců, je k tomu třeba uvést následující. Z již výše uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 jednoznačně vyplývá, že obžalovaný byl vzat do vazby po předchozím zadržení dnem 2. 9. 1998. Jestliže u jmenovaného došlo v souvislosti s jeho dřívějšími odsouzeními k započítání vykonané vazby do uloženého trestu (§ 38 odst. 1 tr. zák.), nelze délku této vazby automaticky bez dalšího započítávat do vazby, v níž se obžalovaný nachází v nyní projednávané věci. Tvrzení obžalovaného, že se jedná o pokračující trestnou činnost, pak odporuje ustanovení § 12 odst. 1 tr. ř., podle něhož, pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. V případě obžalovaného J. Č., s ohledem na právní kvalifikaci stíhaného jednání, je možné ve smyslu § 71 odst. 4 tr. ř. prodlužovat jeho vazbu do celkové lhůty až čtyř let.

Vzhledem ke všem výše uvedeným zjištěním a závěrům byl Nejvyšší soud nucen podanou stížnost jako nedůvodnou zamítnout podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 16. srpna 2000



Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec