4 Tvo 88/2000
Datum rozhodnutí: 02.08.2000
Dotčené předpisy:




4 Tvo 88/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2000 stížnost obžalovaného J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000 sp. zn. 10 Ntv 8/2000 a rozhodl t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje.

Znovu se rozhoduje tak, že:

a) obviněný J. B. se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst.1

písm. a) tr. ř.,

b) vazba obžalovaného J. B. se prodlužuje do 14. října 2000.



O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000 sp. zn. 10 Ntv 8/2000 byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného J. B. do 14. 10. 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný J. B. prostřednictvím svého obhájce včasnou stížnost, v níž mimo jiné uvádí, že celé řízení je zatíženo průtahy, danými zejména nedůvodným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona, dobou 3 a půl měsíce, než nařídil Krajský soud v Ústí nad Labem hlavní líčení, které nemohlo proběhnout, neboť tento soud neměl předmětný trestní spis. Po vynesení rozsudku neexistuje u obžalovaného vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., stejně tak neexistuje vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., proto bylo navrženo propuštění obžalovaného z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost je částečně důvodná.

Předně bylo zjištěno, že návrh na prodloužení vazby byl v souladu s ustanovením § 71 odst. 6 tr. ř. podán včas předsedkyní senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Obžalovaný J. B. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 7. 1998 sp. zn. Nt 207/98 ve spojení s unesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 1998 sp. zn. 4 To 499/98 s účinností od 14. 7. 1998 z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) tr. ř. tehdy účinného.

Obžalovaný J. B. byl nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2000 sp. zn. 1 T 64/99 uznán vinným jako organizátor podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestnými činy omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, 2, 3, tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let s výkonem ve věznici s ostrahou. Rozsudek napadl odvoláním obžalovaný.

Důvody vazby obžalovaného J. B. podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. byly v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze odůvodněny s odkazem na předchozí rozhodnutí tohoto soudu v téže věci a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. K námitkám stěžovatele uvádí, že obžalovaný J. B. byl zadržen za použití donucovacích prostředků, hrozí mu uložení vysokého trestu a všechny tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, a to včetně způsobu, jakým měl posuzované trestné činy spáchat, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a trestu vyhnul.

Naproti tomu Nejvyšší soud neshledal u obžalovaného J. B. důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť všechny důkazy byly v hlavním líčení provedeny a soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem, takže u obžalovaného nehrozí působení na nevyslechnuté svědky či spoluobviněné nebo jiné maření důkazního řízení.

Pokud jde o podmínky § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného J. B., v tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje s napadeným usnesením v plném rozsahu. K námitkám uvedeným ve stížnosti obžalovaného Nejvyšší soud uvádí, že nezjistil žádné průtahy v řízení zaviněné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Doba 3 a půl měsíce na prostudování této trestní věci, nařízení hlavního líčení a jeho konání je zcela přiměřená, přičemž skutečnost, že soud I. stupně neměl trestní spis proto, že soud II. stupně rozhodoval o stížnosti obžalovaného do vazebního rozhodnutí, nelze klást k tíži soudu. Rovněž tak je právem ministra spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona.

Pokud by byl obžalovaný J. B. propuštěn z vazby, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.).

Prodloužení vazby obžalovaného do 14. 10. 2000, tedy na dobu nezbytně nutnou pro potřeby odvolacího řízení podle § 71 odst. 1 tr. ř., je plně opodstatněné.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a sám ve věci rozhodl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 2. srpna 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jiří P á c a l