4 Tvo 104/2000
Datum rozhodnutí: 05.09.2000
Dotčené předpisy:




4 Tvo 104/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 5. září 2000 stížnost obžalovaného J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. 6 Ntv 10/2000, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 16/97, nyní v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 21/99, a rozhodl t a k t o :



Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením prodloužil Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. ř. trvání vazby obžalovaného J. K. do 30. 11. 2000.

V zákonné třídenní lhůtě podal proti usnesení stížnost obžalovaný J. K., který polemizuje s podstatou obvinění, neboť nechápe, proč byl odsouzen za trestnou činnost jen proto, že nebyl schopen splácet závazky. Podle jeho názoru důvody vazby nejsou dány a jeho pobyt ve vazbě nadále nemá v ničem oporu. Domáhal se zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obžalovaného J. K. není důvodná.

Z obsahu předloženého trestního spisu je zřejmé, že obžalovaný byl rozsudkem Městského soudu v Praze odsouzen dne 26. 1. 1999 sp. zn. 1 T 16/97 pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle § 8 odst. 1 tr. zák. a stejným trestným činem podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za to mu byl v sazbě § 250 odst. 4 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 37 tr. zák. bylo od dalšího trestu v bodě ad V) výroku o vině upuštěno od uložení dalšího trestu. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný J. K. odvolání, spis byl s tímto odvoláním Vrchnímu soudu v Praze předložen dne 16. 2. 1999. Vrchní soud postupně stanovil termíny veřejného zasedání na data 26. 4. 1999, 10. 5. 1999, 12. 7. 1999, 30. 8. 1999, 4. 10. 1999, 29. 11. 1999, 10. 1. 2000, 31. 1. 2000, 28. 2. 2000, 20. 3. 2000, 3. 4. 2000, 17. 4. 2000, 5. 6. 2000 a 3. 7. 2000, z nichž ani jedno se neuskutečnilo z důvodů, jež plně spočívají na straně obžalovaného - např. opakované změny obhájce na plnou moc v den konání veřejného zasedání, onemocnění obhájce a nesouhlas obžalovaného se substitucí jiného obhájce, vzápětí vypovězení plné moci týmž obhájcem pro neuhrazení zálohy, atd.

Obžalovaný byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 z důvodů, jež jsou stanoveny § 67 písm. a), c) tr. ř. (ve znění tehdy platném), a to s účinností od 24. 3. 1997. Vazba obžalovaného byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2000 sp. zn. 6 Ntv 6/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 5. 2000 sp. zn. 3 Tvo 51/2000 do 31. 8. 2000.

Především je třeba konstatovat, že předseda odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze podal žádost o prodloužení lhůty trvání vazby jinému senátu Vrchního soudu v Praze v intencích ustanovení § 71 odst. 5 tr. ř., a to ve lhůtě, jež je uvedena v § 71 odst. 6 tr. ř.

Vrchnímu soudu v Praze je třeba přisvědčit v závěru, že trvají nadále důvody vazby podle § 67 odst. 1, písm. a), c) tr. ř.(ve znění zák. č. 166/1998 Sb.), jak podrobně rozvedl a odůvodnil v napadeném usnesení, přičemž pro zřejmou správnost těchto závěrů Nejvyšší soud na ně plně odkazuje.

Důvodně shledal Vrchní soud v Praze i důvody předvídané ustanovením § 71 odst. 3 tr. ř. Podle citovaného ustanovení vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů v této lhůtě trestní stíhání skončit a propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud. Z výše citovaného je patrno, že Vrchní soud v Praze po dobu delší než jeden rok činí opatření, aby projednal odvolání obžalovaného, přičemž pokud tak dosud neučinil, stalo se tak z důvodů, jež plně leží na straně obžalovaného, když je zřejmé, že jeho jednání vedoucí k odročování veřejných zasedání má charakter obstrukcí. Zaviněné průtahy na straně soudu shledány nebyly.

Vrchní soud v Praze správně usoudil, že propuštěním obžalovaného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. K tomu je třeba dodat, že i když vyhlášením nepravomocného rozsudku bylo účelu trestního řízení, jak je vymezen v § 1 odst. 1 tr. ř., zčásti dosaženo, nelze přehlížet, že pokud by se obžalovaný v návaznosti na konkrétní podobu vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. stal pro soud nedosažitelným, nebylo by možné soudní řízení dokončit a plně vyčerpat účel trestního řízení. Navíc výrazná míra, v níž je naplněn vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., opodstatňuje závěr, že propuštěním obžalovaného na svobodu by byl způsobem předvídaným § 71 odst. 3 tr. ř. ohrožen účel trestního řízení v té části, v níž podle § 1 odst. 1 tr. ř. jde o zamezování trestné činnosti.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná jak vzhledem k povaze, rozsahu i závažnosti věci, tak vzhledem ke stadiu, v němž se řízení nyní nachází. Ani v tomto směru neshledal Nejvyšší soud v usnesení Vrchního soudu v Praze žádné pochybení.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného J. K. zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 5. září 2000

JUDr. D. N.

předsedkyně senátu