4 Tdo 956/2013
Datum rozhodnutí: 10.10.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 956/2013-37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2013 o dovolání obviněného Ing. J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. 4 To 81/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 165/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Ing. J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Nejprve je nutno konstatovat, že Nejvyšší soud v této věci rozhoduje podruhé, neboť obviněný využil svého práva podat dovolání již proti předchozímu rozhodnutí Krajského soudu v Brně, a to usnesení ze dne 20. 3. 2012 sp. zn. 4 To 81/2012, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2012 sp. zn. 11 T 165/2011, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (ad skutek 1) a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (ad skutek 2). Nejvyšší soud vyhověl dovolání obviněného v části týkající se jeho nesouhlasu s právní kvalifikací skutku popsaného pod bodem 2 výroku o vině odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, neboť posuzované jednání obviněného (v němž oba soudy nižších stupňů spatřovaly zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku) nenabylo vůči poškozené manželce obviněného A. K. takové míry a intenzity, aby jej bylo možno právně kvalifikovat jako týrání podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, když nedosáhlo vyššího stupně bezcitnosti a hrubosti. Jeho námitky obdobného charakteru ve vztahu k druhému skutku správně právně kvalifikovanému jako zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými. Z těchto důvodů Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 1. 2013 sp. zn. 4 Tdo 1448/2012 podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2012 sp. zn. 4 To 81/2012 a zároveň podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s ustanovením § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Brně při vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu po vrácení věci znovu rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. 4 To 81/2012 podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2012 sp. zn. 11 T 165/2011 v části, v níž byl obviněný uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, a rovněž zrušil celý výrok o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. dále rozhodl tak, že obviněnému za zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku uložil podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. V souladu s § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby městského státního zástupce v Brně sp. zn. 5 Zt 101/2011 pro skutek spočívající v tom, že od blíže neupřesněné doby nejméně však od druhé poloviny roku 2004 do 23. 4. 2011 v B. ve společně obývaném domě na ulici J. C. psychicky týral svoji manželku A. K. (roz. K.), tak, že ji s téměř každodenní četností slovně ponižoval a urážel vulgárními slovy, gesty, chytl poškozenou a stiskl za paži, cíleně, když kolem procházel, zejména při hádkách ji žduchl celým svým tělem, slovně ji vyhazoval z jejich společně obývaného domu v B. na ulici J. C., několikrát ji plivnul do obličeje, v době, kdy vlastnil zbraň a zbrojní pas, vyhrožoval, že všechny postřílí, znemožňoval nebo ztěžoval jí užívat osobní automobil, vyčítal jí návštěvy u známých a u sousedů, kam se i se synem J. uchylovala před agresí obviněného, přitom poškozenou K. vinil z mimomanželského vztahu a v blíže neupřesněném dni v roce 2007 poškozenou fyzicky napadl tak, že když ležela na posteli, dal jí ruce nad hlavu a kleknul jí na paže, čehož zanechal až poté, co poškozená začala křičet, že zavolá policii, čímž jí způsobil podlitiny na obou rukou, kdy poškozená A. K. lékařské ošetření nevyhledala, a toto jednání pociťovala poškozená jako ponížení a příkoří, přičemž poškozená trpí smíšenou úzkostně depresivní reakcí, jejíž příznaky bývají součástí syndromu týrané osoby , v němž obžaloba spatřovala zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku.

Uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. 4 To 81/2012 poté obviněný prostřednictvím svého obhájce napadl dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.

Dovolatel po obsahové stránce ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil tytéž argumenty, které namítal již v předchozím dovolacím řízení vedeném pod sp. zn. 4 Tdo 1448/2012, když znovu uvedl, že nebyl naplněn znak týrání ve smyslu § 198 tr. zákoníku. V tomto směru poukázal na skutečnost, že se měl podle obžaloby obdobným jednáním jako vůči J. Z. dopustit zločinu týrání svěřené osoby rovněž vůči svému vlastnímu synovi J. K. K. Nebyl však za něj odsouzen, neboť mu nebylo náležitě prokázáno, a soud předmětné jednání neshledal za natolik společensky škodlivé, aby mohlo být posouzeno jako trestný čin. Je proto zjevné, že oba soudy použily na dvě totožné věci dvojí odlišný pohled, neboť pro obě části původně žalovaného skutku existují shodné důkazy, ze kterých soudy vycházely. Dále nalézací soud odlišně od obžaloby vymezil dobu trvání skutku. Obviněný se měl podle obžaloby dopustit žalovaného jednání v období od poloviny roku 2004, avšak nalézací soud dospěl na základě dokazování k závěru, že se jej dopustil až od roku 2007. Z uvedeného plyne, že již soud prvního stupně nepovažoval jednání obviněného za natolik intenzivní, jak mu kladla za vinu obžaloba.

Dovolatel se domnívá, že při posuzování intenzity týrání poškozeného Z. měla být více zohledněna problematická povaha poškozeného a spory obviněného s jeho matkou A. K., které ohledně jeho výchovy vznikaly a které se prokazatelně musely odrazit v přístupu obviněného k výchově poškozeného a také k volbě v některých případech nešťastného způsobu výchovy. Vyvstává proto otázka, zda jednání obviněného mohlo dosáhnout vzhledem k okolnostem případu takového stupně společenské škodlivosti, aby mohlo dojít k naplnění znaku týrání podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Přes nevhodnost některých výchovných metod obviněného nelze spolehlivě dovodit, že by byl poškozený Z. obviněným fyzicky týrán a zároveň není možné jednoznačně určit četnost a dlouhodobost údajných útoků. Obviněný rovněž zastává názor, že dovolací soud v předchozím rozhodnutí dostatečně nezohlednil závěr znaleckého posudku o tom, že poškozený nezletilý J. nevykazoval charakteristické znaky fyzického týrání. Ve vztahu k posouzení žalovaného skutku obviněný odkázal na vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která podle něj zcela přesně posoudila jednání dovolatele v kontextu se všemi provedenými důkazy.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadených rozhodnutí, a tyto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265 l tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení k dovolání obviněného uvedla, že v něm obviněný
redundantně zopakoval obsah svých dovolacích námitek, které prezentoval již ve svém prvním dovolání, na které již dovolací soud reagoval ve svém usnesení ze dne 17. 1. 2013 sp. zn. 4 Tdo 1448/2012. Státní zástupkyně v plném rozsahu odkázala na pasáže z tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odpovídajícím způsobem vyhodnotil jednání obviněného vůči poškozenému J. Z., když zejména vyzdvihl, že poškozenému bylo v inkriminované době 7 až 11 let a že u něj byla diagnostikována lehká mozková disfunkce (syndrom ADHD). Obviněný nezvládl výchovu nezletilého a nepřiměřeně jej trestal, a to jak hrubými slovy a urážkami, tak i fyzicky. Nejvyšší soud správně posoudil, že odpovědnost za kvalitu vztahu mezi dospělou osobou a dítětem by měl nést dospělý, v posuzované trestní věci tedy obviněný, který měl odpovědným přístupem k výchově adekvátně reagovat i na osobnostní disproporce dítěte, zejména pokud tyto vyplývají z určité poruchy, v tomto konkrétním případě syndromu ADHD. Poškozený nezletilý J. Z. jej nemohl volně ovládat, ani mít na své chování díky rozumové nevyspělosti náhled. Státní zástupkyně má za to, že Nejvyšší soud citlivě a adekvátně vyhodnotil okolnosti posuzovaného případu, takže je třeba uzavřít, že obviněný se popsaným jednáním skutečně zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku dopustil.

Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného Ing. J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. 4 To 81/2012 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Obviněný jako oprávněná osoba podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. jej podal řádně ve smyslu § 265d odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce a ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze uplatnit v situaci, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Dovolatel jej výslovně uplatnil v jeho druhé variantě, neboť zkonstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán v již předcházejícím řízení.

Důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Obviněný formálně zopakoval totožné námitky uplatněné v předchozím dovolání směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2012 i ve svém nyní posuzovaném mimořádném opravném prostředku, ačkoliv odvolací soud v napadeném rozsudku vázán ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. právním názorem Nejvyššího soudu rozhodl, aniž by prováděl další dokazování, tedy při nezměněném skutkovém stavu věci zcela v intencích závěrů, k nimž dospěl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 1448/2012. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí při zohlednění všech znaleckých posudků provedených v předchozím řízení jednoznačně shledal znak týrání ve smyslu § 198 odst.1 tr. zákoníku ve vyšším stupni hrubosti a bezcitnosti jednání obviněného, které spočívalo v jeho dlouhotrvajícím zlém zacházení s jeho nevlastním synem J., jehož zpravidla z malicherných příčin a z důvodu chování nezletilého vyplývajícího z diagnostikované lehké mozkové dysfunkce (syndromu ADHD vyznačujícím se hyperaktivitou a sníženou schopností udržet pozornost) po dobu čtyř let týral zejména psychicky, když mu mimo jiné hrubě a vulgárně nadával, ponižoval jej a vystavoval ho psychickému strádání, když za jeho přítomnosti napadal i jeho matku, což poškozený J. špatně snášel. Týrání zahrnovalo i fyzické útoky, když mu dovolatel plival do obličeje, kopal ho či naznačoval, že jej kope, nepřiměřeně jej trestal a nezabránil ani fyzickému ataku svého syna z prvního manželství I. vůči poškozenému, kterého naklonil nad řeku S. a hrozil mu, že jej do řeky hodí. To vše činil, ačkoliv byl podrobně seznámen s poruchou ADHD u nezletilého poškozeného a jejími příznaky, který se i vzhledem ke svému věku nemohl jeho útokům účinně bránit, což bylo obviněnému z pozice dospělé autority více než jasné, a dopustil se takového zavrženíhodného jednání vůči dítěti jako zjevně slabší straně.

Z uvedených důvodů je zcela zjevné, že opětovně uplatněná argumentace obviněného byla vyvrácena již v předchozím dovolacím řízení, v němž Nejvyšší soud náležitě učinil přezkum právní kvalifikace jeho jednání, za něž byl odsouzen. Uplatňuje-li obviněný znovu identické námitky ve vztahu ke stejnému skutku s poukazem na tytéž dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., jedná se o dovolání zjevně neopodstatněné.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů podle ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Ing. J. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Zároveň v podrobnostech odkazuje na své předchozí usnesení v této věci ze dne 17. 1. 2013 sp. zn. 4 Tdo 1448/2012.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c