4 Tdo 953/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 953/2015-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 dovolání obviněné M. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 7 To 96/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 9/2014, a rozhodl t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 56 T 9/2014, byla obviněná M. K. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
dne 24. 4. 2014 v době po 22.50 hod. v P., v O. ulici poblíž autobusové zastávky K. K., kdy se nacházela ve stavu prosté alkoholové opilosti, po předchozí vzájemné slovní rozepři s poškozeným P. D. a poté, co do ní poškozený strčil a ona si sedla na zem, vstala, rozeběhla se za odcházejícím poškozeným, skočila na něj a srazila ho na zem do polohy na záda na asfaltový chodník, pak si na něj obkročmo klekla do místa jeho stehen a za současného křičení, že je hajzl, v úmyslu způsobit mu těžkou újmu na zdraví, chytla ho za límec či krk a nejméně čtyřikrát udeřila silou o menší až střední intenzitě jeho hlavou o chodník, v důsledku čehož poškozený utrpěl poranění měkkých tkání a kostry hlavy a mozku, a to tržnou ránu na hlavě v týlní krajině vpravo délky 3 cm, zlomeninu klenby lební v zadní zevní čtvrtině pravé kosti temenní vedoucí doleva ke střední čáře přes vrchol týlní kosti k hranici s levou kostí spánkovou, splývající podkožní krevní výron v měkkých pokrývkách lebních a v pravé krajině temenní a spánkové, krevní výron pod omozečnicemi obou polokoulí mozku, zejména nad pravým temenním lalokem mozku, drobný krevní výron pod tvrdou plenou lební nad oběma čelními laloky mozku a na spodině pravého spánkového laloku mozku šíře do 8 mm, pohmoždění kostry levého čelního laloku mozku velikosti okolo 13 mm, několik drobných ran na zadní a boční straně hlavy vpravo a zlomeninu nosních kůstek, která vznikla nezjištěným způsobem a jednáním obviněné tak došlo k poranění jeho hlavy a mozku jako důležitého orgánu, kdy život poškozeného byl ohrožen především narůstajícím otokem mozku, přivolanou policejní hlídkou byla však zajištěna rychlá záchranná služba, kterou byl P. D. neprodleně převezen do FN Královské Vinohrady, kde mu byla poskytnuta včasná a vysoce odborná lékařská pomoc spočívající v přístrojovém zajištění dechové činnosti a podávání léků bránících křečové aktivitě a rozvoji otoku mozku včetně následné hospitalizace, čímž bylo ohrožení života poškozeného odvráceno,
a tohoto jednání se obviněná dopustila přesto, že byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 7 To 56/2009, odsouzena pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného v době spáchání trestného činu, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Za to byla podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku jí bylo současně uloženo ochranné léčení protialkoholické ve formě ústavní.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 56 T 9/2014, podala odvolání obviněná i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 7 To 96/2014, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 7 To 96/2014, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítla, že v řízení nebylo prokázáno, že by poškozenému P. D. způsobila shora specifikovaná zranění. Tvrdí, že poškozený si zranění způsobil sám v opilosti pádem na zídku u zastávky MHD K. K. a že ona v žádném případě neměla v úmyslu mu ublížit. Pokud s ležícím poškozeným třepala, šlo výlučně o to, aby ho probrala, když nejevil známky života.

Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněná v dovolání uplatnila pouze námitky čistě skutkové, které pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska vyjádřila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že dovolací argumentace obviněné je v zásadě opakováním jejích námitek učiněných již v dřívějších stádiích trestního řízení i v odvolání, s nimiž se nalézací i odvolací soud dostatečně a řádně vypořádaly. Navíc i když obviněná v dovolání uplatnila důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti svými námitkami nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady ohledně nesprávného posouzení průběhu skutkového děje, v rámci kterých zdůrazňuje, že neměla v úmyslu poškozenému ublížit, že si zranění způsobil sám a že její úsilí směřovalo výlučně k tomu, aby ho probrala, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.

Je zřejmé, že obviněná se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněné a proč naopak její obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud se s jejich závěrem plně ztotožnil.

Ač obviněná předmětné jednání vůči poškozenému P. D. popírá, ze spáchání posuzované trestné činnosti je usvědčována výpovědí očitého a na věci nijak nezainteresovaného svědka Z. Š., ale i dalšími důkazy, které jsou s výpovědí zmíněného svědka v souladu. Nejvyšší soud dal za pravdu názoru nalézacího i odvolacího soudu v tom, že výpověď poškozeného P. D. (druha obviněné), je třeba hodnotit jako značně nevěrohodnou, neboť v řízení vyšlo najevo, že poškozený údaje zkresloval ve prospěch obviněné z důvodu citového vztahu k ní. Naproti tomu u svědka Z. Š. nebyla shledána žádná pochybnost o věrohodnosti a pravdivosti jeho výpovědi, kterou beze zbytku potvrdili i na místě zasahující policisté J. J. a R. B. a je v souladu i se závěry vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněná jednala způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. g) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné M. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).


V Brně dne 26. srpna 2015


JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu