4 Tdo 939/2015
Datum rozhodnutí: 09.09.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 939/2015-37

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2015 o dovolání obviněného P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. 12 To 22/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 70/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného P.B. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 2 T 70/2014 uznal obviněného P. B. vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v době od 2. 5. 2013 do 8. 6. 2013 jménem občanského sdružení JK Tex - Saer, o. s., se sídlem Náchod, Cvrčkova 340, v úmyslu neoprávněně získat pro svou osobní potřebu finanční prostředky, pod záminkou pořádání dětského letního tábora pro děti ve věku od 6 do 18 let zaměřeného na práci a chov koní, spojení člověka (dítěte) s přírodou - klasické táboření, chování se v přírodě a k přírodě, orientaci v přírodě, rozpoznávání rostlin, stromů, zvěře a další doprovodný program, včetně zdravovědy a společenských her, který se měl konat v měsících červenec a srpen 2013, vylákal na poškozených E. S. částku 3.100,- Kč, M. M. částku 3.100,- Kč, K. L. částku 2.000,- Kč a F. Š. částku 5.150,- Kč, přestože se letní tábor nekonal, převzatou finanční hotovost si ponechal pro svou potřebu, neboť ji ani po upomínkách těmto poškozeným do současné doby nevrátil, přičemž deklarovaný letní tábor byl pouze jím smyšlenou záminkou sloužící k vylákání uvedené finanční hotovosti, čehož si byl obviněný vzhledem ke své osobní situaci vědom, neboť v uvedené době nebyl v živnostenském rejstříku evidován jako podnikatelský subjekt, nebyl u České správy sociálního zabezpečení Praha veden jako osoba samostatně výdělečně činná ani jako zaměstnanec, u Okresního soudu v Náchodě byly proti němu vedeny exekuce, v jejichž důsledku byl účet u Equa bank a. s. vedený na jeho jméno v době od 26. 2. 2013 nejméně do 23. 9. 2013 zablokován, zejména však pro realizaci uvedeného letního tábora nepodnikl žádné konkrétní kroky (tj. nezajistil místo jeho provozování, personál, zdravotní službu atd.), tím výše jmenovaným poškozeným způsobil škodu v celkové částce 13.350,- Kč, a tento skutek spáchal přesto, že již byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 10. 2007 sp. zn. 11 T 113/2007 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. 12 To 507/2007 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona (účinného do 31. 12. 2009) a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který vykonal dne 26. 11. 2010 .

Za to a za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. 2 T 152/2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 10 To 355/2013, mu byl podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. K jeho výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. 2 T 152/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 10 To 355/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému byla v souladu s § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozeným: E. S. ve výši 3.100,- Kč, M. M. ve výši 3.100,- Kč, K. L. ve výši 2.000,- Kč a F. Š. ve výši 5.100,- Kč.

Odvolání obviněného, které proti tomuto rozsudku podal, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. 12 To 22/2015 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.

Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v tom, že mu odvolací soud nepřisvědčil v otázce rozhodování ve věci vyloučeným orgánem, jímž měla být samosoudkyně Okresního soudu v Náchodě JUDr. Alena Langová, vůči níž vznesl námitku podjatosti. Tato samosoudkyně totiž již dříve vedla několik trestních řízení proti obviněnému, tedy vytvořila si na obviněného subjektivní názor, který se promítl do způsobu vedení řízení i do samotného odsuzujícího rozsudku, jelikož nedůvodně neprovedla některé obhajobou navrhované důkazy a řádně nezdůvodnila, proč tyto důkazy neprovedla, ačkoli podle dovolatele podporovaly jeho nevinu (např. ověření zahraniční výhry, získání kontaktů na osoby aktivně se účastnících příprav tábora, které se nacházely v mobilu obviněného zadrženého policejním orgánem, opětovné vyžádání spisu vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 0 Nc 4302/2014, který byl postoupen Krajskému soudu v Hradci Králové apod.). Též nevyslechla pro obviněného klíčovou svědkyni D. P., která zadržuje věci patřící občanskému sdružení (pokladnu, účetnictví, seznam přihlášených účastníků tábora aj.), z nichž by se dalo zjistit, že se obviněný žádného přečinu nedopustil. Svědkyně P. odkázala soudkyni pro ověření si informací na policejní orgán vyšetřující jinou trestní kauzu obviněného, pro níž je vazebně stíhán a v níž je tato svědkyně v postavení poškozené. Dostala-li se soudkyně k informacím z jiného trestního spisu, tyto ji ovlivnily, tudíž nemohla rozhodovat objektivně a nezávisle pouze v návaznosti na skutečnosti zjištěné v této trestní věci. Soudkyně v odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedla, že svědkyni nevyslechla kvůli lékařské zprávě, ve které ošetřující lékař poškozené nedoporučoval její výslech, a též z důvodu nadbytečnosti jejího výslechu. S tím obviněný nesouhlasí, neboť by se jejím výslechem prokázalo, že se svědkyně na činnosti tábora aktivně účastnila, a za pomoci její výpovědi by řádně doplnila skutková zjištění. Samosoudkyně nad možnost prokázání neviny obviněného nadřadila zájem nevyslechnuté svědkyně, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť z důvodu podjatosti samosoudkyně jí nepříslušelo rozhodovat, jaký důkaz bude proveden a jaký nikoli.

Pod druhý uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podřadil argumentaci spočívající v tom, že soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávnému zjištění skutkového stavu. Předmětný skutek není přečinem podvodu a ani žádným jiným trestným činem. Učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podvodu, a to objektivní a subjektivní stránky. Z dokazování nevyplynulo, že by obviněný poškozené uvedl v omyl. Informoval je o komplikacích týkajících se jeho zdravotního stavu a technických problémů s pronájmem pozemku, který se obviněný snažil až do poslední chvíle vyřešit, které zapříčinily, že se dětský tábor nekonal. Přesto obviněný věřil, že se tábor uskuteční a že nebude třeba platby poškozeným vracet. Aktivně připravoval řádné konání tábora, když zajistil kuchařku, obstaral lektora s licencí a zdravotní personál, pronajal koně, chatky a stany, nasušil seno pro koně, zajistil přísun potravin pro táborníky a prováděl další aktivity. Nebyla naplněna objektivní stránka spočívající v uvedení někoho v omyl, neboť obviněný činil pro konání tábora vše, co bylo v jeho silách, nikoho v omyl neuvedl a svým závazkům se nevyhýbal. Dále má obviněný za to, že nebyl naplněn ani nepřímý úmysl. Svědkyně S. potvrdila činnost obviněného na přípravě tábora. Nadto obviněný neměl ani potřebu ponechat si finanční prostředky poškozených, jelikož byl v předmětné době zaopatřený, což doložil emailovou korespondencí s bankou BMT Paris Kingdom potvrzující finanční nezávislost obviněného, když měl volné finanční prostředky uložené na zahraničním účtu. Tento důkaz nevzaly soudy nižších stupňů v potaz. Probíhající exekuce ani dluh na výživném podle obviněného neprokazují jeho zadluženost.

Obviněný tudíž závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání obviněného v tom smyslu, že svou dovolací argumentaci subsumovanou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil již v řízení před nalézacím soudem. Soudkyně o námitce podjatosti rozhodla a stížnost dovolatele do jejího usnesení zamítl odvolací soud svým usnesením ze dne 14. 1. 2015. S odůvodněním těchto rozhodnutí se státní zástupce plně ztotožňuje, neboť podjatost soudce nelze dovozovat jen z jeho rozhodování v jiné věci dovolatele. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 1. 2007 sp. zn. 11 Tdo 1426/2006 dospěl k závěru, že existenci důvodů, pro něž je orgán činný v trestním řízení vyloučen z vykonávání úkonů v rámci trestního řízení, je třeba posuzovat v každé věci zvlášť, a že na důvody podjatosti soudce v jedné trestní věci obviněného nelze usuzovat ani ze skutečnosti, že se vyloučil z jiné věci obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1172/2014 a sp. zn. 6 Tdo 539/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. I. ÚS 295/03). Jestliže se dovolatel opakovaně dopouští trestné činnosti, nic nebrání tomu, aby v těchto věcech rozhodoval stále stejný soudce. Podstatné je jen to, aby byly takovému soudci přiděleny v souladu s předem stanoveným rozvrhem práce.

Ve vztahu k námitkám obviněného týkajícím se provádění důkazů samosoudkyní JUDr. Alenou Langovou státní zástupce shrnul, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Mohlo by se jednat o výjimečné naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by dovolatel namítl porušení svého práva na spravedlivý proces (což v závěru této části argumentace učinil) například z důvodu opomenutých důkazů (což však dovolatel blíže nespecifikoval). K tomu státní zástupce odkázal na podrobná odůvodnění odsuzujícího rozsudku (viz strana 7 a 8), v němž soud podrobně a přesvědčivě vysvětlil i důvody, proč nevyslechl jako svědkyni D. P., a na stranu 4 odůvodnění napadeného usnesení. Z obou rozhodnutí je podle státního zástupce zřejmé, že výslech uvedené svědkyně by nemohl být zdrojem žádných informací podstatných pro předmětné trestní řízení, neboť svědkyně k činnosti dovolatele žádné doklady nemá a nic podstatného o ní neví. Podle nálezů Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01, případně ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09, nemá taková výpověď vypovídací potenci, což je legitimním důvodem neprovedení takového důkazu.

Druhý dovolací důvod obviněný podepřel poněkud nesrozumitelnými námitkami, v nichž podle státního zástupce ve skutečnosti jen nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými zjištěními o svém zavinění. Uvedený důvod zjevně nenaplňuje žádný z důvodů dovolání. Skutková zjištění nevzbuzují pochybnosti o své správnosti. Nic nenasvědčuje tomu, že by obviněný skutečně připravoval tábor pro tvrzený počet dětí, když si nemohl vzpomenout na řadu okolností, které by jinak vědět musel. Jeho jednání s poškozenými neumožňuje jiný závěr, než že se jednalo o podvod. K argumentům obviněného, že nebyl zadlužen, přestože dlužil na výživném a byly na něj vedeny exekuce, státní zástupce uvedl, že si lze stěží představit jakýkoli důvod, proč by otec neživil své dítě a proč by neplatil svým věřitelům, pokud by nějaké finanční prostředky k dispozici měl. Žádný motiv k takovému nepochopitelnému jednání nenabídl ani dovolatel.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, neboť námitky dovolatele podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k samosoudkyni jsou zjevně neopodstatněné, ostatní dovolatelovy námitky neodpovídají důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ohledně porušení zásad spravedlivého procesu dovolatel nevznesl příslušně formulovanou námitku. Státní zástupce vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud projednal dovolání obviněného i za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. 12 To 22/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán za předpokladu, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Obviněný za vyloučený orgán označil samosoudkyni Okresního soudu v Náchodě JUDr. Alenu Langovou, neboť obviněného zná i z jiných trestních případů, o kterých rozhodovala, vytvořila si proto na něj subjektivní názor. Z jiné trestní věci vedené proti obviněnému neoprávněně získala mimo jiné i informace o svědkyni P., kterou nedůvodně nevyslechla na úkor práv obviněného, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Nevyhověla mnoha návrhům obhajoby na doplnění dokazování a posléze jejich zamítnutí neodůvodnila v odsuzujícím rozsudku. S ohledem na její podjatost ani nebyla oprávněna rozhodovat, které důkazy budou provedeny a které ne.

Z trestního spisu se podává, že obviněný vznesl námitku podjatosti dne 21. 10. 2014 vůči JUDr. Langové spočívající v tom, že je již předem rozhodnuta o vině obviněného a záměrně nepřipouští důkazy způsobilé prokázat nevinu obviněného, a to výslech svědků D. P., K. Č. a manželů J. a J. P. Vytvořila si s ohledem na předešlá trestní řízení proti obviněnému negativní postoj. Souběžně s touto kauzou zároveň rozhoduje o obnově řízení v jiné věci obviněného a spojuje dvě věci dohromady. Přihlíží ke skutečnostem prokazovaným v jiném trestním řízení, aniž byly v nyní posuzované věci řádně provedeny. Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 2 T 70/2014 podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že tato samosoudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, proti němuž obviněný podal stížnost, jež byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2015 sp. zn. 12 To 23/2015 v souladu s § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Tento soud tak rozhodl zejména s poukazem na skutečnost, že okolnost, že samosoudkyně rozhodovala již v minulosti o vině obviněného v jiných kauzách, nezakládá její podjatost. Obviněného ani svědky osobně nezná a podstatnou část návrhů obviněného na doplnění dokazování vyhověla. Pokud ostatní návrhy zamítla, důsledně se s nimi vypořádala v odsuzujícím rozsudku.

Z ustálené soudní judikatury plyne, že důvodem vyloučení orgánu činného v trestním řízení není jeho postup v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podjatost pak nelze dovozovat dále jen z toho, že o vině obviněného rozhoduje již po několikáté stejný soudce či jak byly hodnoceny důkazy. Naopak z předloženého spisu se podává, že samosoudkyně JUDr. Alena Langová opakovaně odročila hlavní líčení za účelem provedení důkazů navržených obviněným. Provedla obviněným navrhované důkazy, mimo jiné e-mail, který má dokládat výhru obviněného, výslech svědkyně L. J., která měla být obviněným zajištěna jako táborová kuchařka. Tato v hlavním líčení uvedla, že o možnosti, že by na táboře pracovala jako kuchařka, hovořila s obviněným pouze jednou, kdy mu možnou pomoc přislíbila, ale obviněný ji už za tím účelem nekontaktoval. Zamítnutí návrhu na výslech D. P., bývalé družky obviněného, samosoudkyně rovněž dostatečně zdůvodnila. Z přípisu D. P. a přiložené lékařské zprávy vyplývá, že nechává na zvážení soudu, zda bude vyžadovat její výslech u hlavního líčení, neboť její ošetřující lékařka psychiatrička MUDr. V. R. s ohledem na celkovou vyčerpanost organismu svědkyně, masivní úzkostnou reaktivitu a sklon k panickým atakám s bouřlivým doprovodem s rizikem dekompenzace jejího zdravotního stavu s následnou nutností hospitalizace, kdy je ohrožené její duševní zdraví, nedoporučila její osobní účast na soudním jednání. K dotazu soudu pak tato svědkyně sdělila, že na přípravě tábora se nijak nepodílela, neboť pomoc obviněnému odmítla a o věc se dále nezajímala. Podala vysvětlení policejnímu orgánu, žádné doklady související s činností ohledně tábora nikdy neviděla a obviněný jí tvrdil, že osobní věci má u sebe doma v N. M. n. M. Podstatný význam při posouzení nutnosti předvolat D. P. k hlavnímu líčení, aby vypovídala jako svědkyně, bylo možno přikládat i související trestní věci, v níž svědkyně P. vystupuje jako poškozená. Z obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2014 sp. zn. 1 KZV 31/2014 (č. l. 266 - 275) vyplývá, že je obviněný obžalován ze zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se ve stručnosti měl dopustit tím, že po dobu pěti měsíců po rozchodu s D. P. opakovaně se stupňující intenzitou osobně i nepřiměřené častým a obtěžujícím telekomunikačním provozem a e-mailem se vytrvale snažil ji přimět k obnovení jejich partnerského soužití pod četnými výhrůžkami, kdy se D. P. poprvé psychicky zhroutila, opakovaně ji fyzicky napadl, a v důsledku toho se u ní stupňovaly psychické obtíže. Posléze svědkyně P. podala vysvětlení o jednání obviněného na policii a obviněný ji nutil, aby již znovu nevypovídala, čemuž poškozená vlivem stupňujících se výhružek podlehla a podala žádost o zastavení trestního stíhání, čímž se u svědkyně rozvinula porucha přizpůsobení v těžké formě podstatně ji omezující v obvyklém způsobu života s průvodními projevy a její zdravotní stav si vyžádal nakonec i její hospitalizaci na Psychiatrické klinice FN v Hradci Králové s prognózou další dlouhodobé léčby. S přihlédnutím k těmto okolnostem poté samosoudkyně správně dospěla k závěru, že vzhledem ke zdravotnímu stavu jmenované a nadbytečnosti její výpovědi (stejně jako nadbytečné posoudila i výslech dcery D. P. K. Č. a jejích rodičů) ji nebude vyslýchat, neboť trestnou činnost považovala za dostatečně prokázanou již ve věci provedenými důkazy. Je proto zřejmé, že zamítnutí výslechu D. P. bylo dostatečně zdůvodněno v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, nejde o tzv. opomenutý důkaz, jeho neprovedením nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, a nejedná se tudíž ani o podklad pro pochybnost o nestranném rozhodování samosoudkyně a předpoklad pro naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Další z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecně naplněn za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006.

Zde je třeba prohlásit, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku pouze opětovně předkládá svou obhajobu uplatňovanou po celou dobu trestního řízení, že se přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku nedopustil, neboť nebyla naplněna jeho subjektivní a objektivní stránka, když neměl v úmyslu poškozené uvést v omyl a na jejich úkor se obohatit, a že aktivně tábor připravoval a zajišťoval vše potřebné. Tato jeho neustále opakovaná obhajoba však byla před soudy nižších stupňů náležitě vyvrácena a soud prvního stupně, a posléze i soud druhého stupně se s totožnými námitkami obviněného uplatněnými v jeho odvolání dostatečně vypořádal a Nejvyšší soud bez dalšího odkazuje na odůvodnění jejich rozhodnutí. V této souvislosti je třeba poukázat, že bylo opakovaně judikováno, že institutu dovolání nelze využít pro opětovné namítání totožných skutečností jako v odvolání jenom proto, že dovolatel není spokojen s výsledkem odvolacího řízení. V takovém případě se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002).

V souladu s takto prezentovaným názorem pak bylo z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného P. B. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. září 2015 JUDr. František Hrabec předseda senátu