4 Tdo 911/2015
Datum rozhodnutí: 19.08.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 911/2015-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2015 dovolání obviněného T. L. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 10 To 19/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 8/2014, a rozhodl t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 6 T 8/2014, byl obviněný T. L. (vedle spoluobviněného Š. B.) uznán vinným: - zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 4 tr. zákoníku (pod bodem 1 skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu),
- trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb, trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon ) a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona (pod bodem 2 skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1)
dne 21. 2. 2014, kolem 05.00 hod., v T., v ulici P. Z. c., okres S., zazvonil na zvonek u vstupních dveří domu, v úmyslu zmocnit se peněz, o kterých měl informaci, že se v domě nacházejí, přičemž věděl, že v domě bydlí sama A. T., a když A. T. pootevřela dveře, velkou silou do nich vrazil tak prudce, že ji dveřmi udeřil do hlavy a srazil ji na zem a tím jí způsobil vážné zranění v obličeji a zhmoždění mozku a poté otřesenou a bezvládnou A. T. odvlekl do obývacího pokoje, kde ji nutil, aby mu prozradila, kam ukryla peníze a když mu to neřekla, prohledal dům a poté, co žádné peníze nenašel, odešel z domu a zanechal zraněnou poškozenou na podlaze obývacího pokoje a poškozená pak na následky zranění a prochladnutí, přes poskytnutou lékařskou pomoc, v Krajské nemocnici Liberec, kam byla dopravena poté, co byla kolem 10.00 hod. téhož dne nalezena, ve 13.30 hod. zemřela,

2)
společně se Š. B. dne 31. 12. 2008 v době od 01.30 hod. do 02.30 hod. v M. p. K.-S. L., okr. S., poté, co se dohodli na společném postupu, v úmyslu zmocnit se peněz, ve snaze dostat se dovnitř, rozbili okno u domu v ulici U R. a následně, když jeho obyvatelka J. P., pootevřela domovní dveře, aby se podívala, co se stalo, vnikli do domu těmito dveřmi, poškozenou P. zatlačili do jedné z místností v přízemí, kde ji svázali a nezjištěným předmětem řezali do palce levé ruky, aby ji donutili prozradit, kde má peníze a tímto způsobem se v této místnosti zmocnili částky 300,- Kč, nato dovlekli poškozenou do další místnosti v poschodí domu a stejným způsobem ji donutili prozradit další úkryt peněz, ze kterého vzali finanční částku 29.000,- Kč, poté poškozenou nechali spoutanou ležet v této místnosti, v domě vypnuli elektrický proud, uzamkli vchodové dveře a dům opustili, a poškozené J. P. tak způsobili rozbitím okna škodu ve výši 1.000,- Kč a odcizením peněz škodu v celkové výši 29.300,- Kč a dvě drobná řezná poranění na palci levé ruky.

Za trestný čin pod bodem 1) byl obviněný T. L. odsouzen podle § 173 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to 1 páru černých motorových rukavic a 1 páru pánské sportovní obuvi zn. Reebok bílé barvy. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočka Ústí nad Labem, škodu ve výši 37.938,- Kč a A. T., částku 2.000.000,- Kč. Za trestný čin pod bodem 2) a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinen trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 8. 2013, č. j. 2 T 144/2013 55, který mu byl doručen dne 2. 9. 2013 a nabyl právní moci dne 11. 9. 2013, byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 8. 2013, č. j. 2 T 144/2013 55, který mu byl doručen dne 2. 9. 2013 a nabyl právní moci dne 11. 9. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená J. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 6 T 8/2014, podal obviněný T. L. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 10 To 19/2015, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 10 To 19/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že rozhodující soudy nesprávně posoudily průběh skutku a jeho jednání vzhledem k výši uloženého trestu, kterou považuje s ohledem na okolnosti případu za příliš vysokou. Zdůraznil, že k činu uvedenému pod bodem 1) se doznal, odmítá však, že by rána dveřmi způsobila poškozené krvácení do mozku. I dle znaleckých posudků došlo ke krvácení do mozku u poškozené v důsledku jejího pádu na zem a udeření se do hlavy. Uvádí, že krvácení do mozku nemohl poznat, poškozená byla při vědomí, následně jí pomohl vstát a vodil ji po domě. Dle jeho mínění nebylo prokázáno, že by vůči ní vyvíjel násilí. Obviněný se domnívá, že za dané situace lze ohledně subjektivní stránky trestného činu uvažovat pouze o nevědomé nedbalosti a že mu měl být uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby. Za nepřiměřeně přísný pak považuje i výrok o náhradě škody. Pokud se týká jednání pod bodem 2), ani v tomto případě soud podle obviněného náležitě nezhodnotil všechny okolnosti svědčící pro snížení trestu, neboť nevzal v úvahu, že obviněný se k činu doznal, že čin spáchal ve věku blízkém věku mladistvého a že od jeho spáchání uběhlo již téměř šest let.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak v dovolání ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného ohledně nesprávného posouzení průběhu skutkového děje, v rámci kterých zdůrazňuje, že ke krvácení do mozku u poškozené A. T. došlo v důsledku jejího pádu na zem a ne ranou dveřmi, že vůči ní nevyvíjel žádné násilí a že krvácení do mozku nemohl poznat, proto opustil dům, aniž by přivolal pomoc, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.

Je zřejmé, že obviněný se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.

Obviněný v podstatě na základě vlastního hodnocení důkazů odmítá učiněná skutková zjištění. Rozhodující soudy však v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud se s jejich závěrem plně ztotožnil.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že ač obviněný jednání vůči poškozené A. T. (tj. jednání popsané pod bodem 1 skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu) doznává, popisuje ho zcela odlišně, než jak vyplynulo z provedeného dokazování, na základě kterého není pochyb o tom, že vstup obviněného do domu poškozené musel být velmi razantní. Obviněný sám připouští, že poškozená dostala úder dveřmi do hlavy a spadla na zem. Obviněný se následně snažil poškozenu zvednout, aby se dostal do domu a získal od ní informace, kde jsou uloženy peníze. Když peníze nezískal, z domu utekl a ponechal poškozenou bez pomoci, a to za situace, kdy vzhledem k jejímu věku, fyzickému stavu a prodělanému pádu mohl a měl předpokládat, že u ní může dojít k vážným zdravotním komplikacím.

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vyplynulo, že příčinou smrti poškozené byl úrazový otok mozku při krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a pod pavučnici spolu s pohmožděním mozku. Dle učiněných skutkových zjištění je třeba považovat za prokázané, že poškozená utrpěla shora popsaná zranění v důsledku násilného vstupu obviněného do domu, přičemž z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 4 tr. zákoníku je zcela irelevantní, zda shora popsaná zranění byla poškozené způsobena přímo ranou dveřmi či až následným pádem na zem, tedy pádem způsobeným prudkým otevřením dveří, které poškozenou srazily na zem.

Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně v tom, že mezi jednáním obviněného a smrtí poškozené je dána příčinná souvislost. Obviněný se popsaného jednání dopustil v úmyslu získat finanční částku, o které se na základě předchozích informací domníval, že ji poškozená má u sebe v domě. Ve vztahu ke smrtelnému následku bylo pak shledáno zavinění nedbalostní. Není proto pochyb o tom, že daným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 4 tr. zákoníku.

Obviněný v dovolání uplatnil také námitky vůči výši uložených trestů (u obou souzených skutků), které považuje za příliš vysoké a za nepřiměřeně přísný označil i výrok o náhradě škody. Ani tyto námitky však pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení § 58 tr. zákoníku upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody.

Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci nejedná, proto ani v tomto směru nelze argumentaci obviněného přisvědčit.

Pokud se týká výroku o náhradě škody, tak nejde-li o situaci, kdy výrok o náhradě škody nemůže obstát již proto, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o náhradě škody napadat s použitím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak v souladu s hmotně právní povahou tohoto dovolacího důvodu musí dovolatel namítat porušení hmotného práva, např. nesprávnou aplikaci toho hmotně právního předpisu, který soud na otázku náhrady škody aplikoval. V posuzovaném případě však obviněný proti výroku o náhradě škody nenamítal nic, co by korespondovalo se zmíněným dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 4 tr. zákoníku, trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona a trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Žádné pochybení nebylo shledáno ani ve výrocích o trestech a náhradě škody.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného T. L. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).


V Brně dne 19. srpna 2015


JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu