4 Tdo 788/2009
Datum rozhodnutí: 29.07.2009
Dotčené předpisy:




4 Tdo 788/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 dovolání obviněných V. S. a V. I., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 11 To 178/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 12/2002, a rozhodl t a k t o :

Dovolání obviněného V. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

Dovolání obviněné V. I. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 49 T 12/2002, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, za který byl podle § 187 odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Týmž rozsudkem Městského soudu v Praze byla obviněná V. I. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, a v sazbě ustanovení § 187 odst. 2 tr. zákona jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s dozorem.

Podkladem výroku o vině těchto obviněných se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obžalovaní V. M., V. S., V. I., S. K., E. N., J. K., K. D. a J. P.

počátkem roku 2001 obžalovaný M. společně s dalšími osobami působícími v B. a K. rámcově dohodl dodávku drogy Extazy (MDMA) a za tím účelem pak kontaktoval obžalovaného S., jemuž zadal instrukce k přípravě realizace přepravy této nelegální zásilky, následně obžalovaný S. společně s obžalovanou I. se spojili s obžalovaným K. a všichni společně začali ve smyslu zadaných instrukcí vyhledávat vhodný zájezd s cestovní kanceláří a osoby, které by s předmětnou zásilkou vycestovaly jako kurýři, přičemž o těchto přípravách obžalovaný K. informoval obžalovanou K. a dohodl s ní, že by cestu se zásilkou vykonala společně s obžalovaným J. P., jehož o tomto záměru včetně přepravy zásilky, také informovala, následně v průběhu zajišťování zájezdu došlo ke změně dispozic a obžalovaná K. byla určena jako náhradnice a namísto sebe k cestě zjednala obžalovaného D., jehož též informovala o přepravě zásilky, poté se společně s obžalovaným S., I. a K. aktivně podílela na zajišťování formalit potřebných k vycestování obžalovaného D. a P., obžalovaná N. se na zajišťování vývozu nelegální zásilky podílela zajišťováním spojení mezi obžalovaným M., obžalovaným S., obžalovanou I. a dalšími zainteresovanými osobami, předáváním vzkazů a pokynů a následně podle instrukcí obžalovaného M. předala obžalované I. část finančních prostředků na úhradu nákladů spojených s vycestováním kurýrů obžalovaných D. a P., přičemž další finanční prostředky poskytla sama obžalovaná I. S. po zastavení cenných předmětů, obžalovaní D. a P. byli vybaveni zavazadly, která večer před odletem podle pokynů obžalovaného S. převzala obžalovaná I., a po uložení inkriminovaných zásilek je spolu s obžalovaným S. následující den 23. 5. 2001 předali na domluvené schůzce obžalovanému K., jenž pak s obžalovanými D., P. a K. odjel na letiště v P. R., kam se dostavil též obžalovaný S. s obžalovanou I., kteří pokyny předávanými prostřednictvím obžalovaného K. telefonicky obžalované K., jež oba kurýry doprovázela k odletu linkou do K., usměrňovali chování kurýrů před odbavením, na letiště se dostavil též obžalovaný M., jenž do ČR přicestoval předchozího dne a obratem informoval o podrobnostech odletu, příletu a osobách kurýrů J. E. v M., přičemž byl vybaven fotografií jejich (kurýrů) osobních dokladů, která u něho byla následně zajištěna, na letišti byl současně přítomen S. S. S., jehož odlet zajišťoval obžalovaný S., a ten měl za úkol skrytě doprovázet v průběhu cesty oba kurýry, následně byli oba kurýři podrobeni celní kontrole, při níž bylo v zavazadle obžalovaného D. nalezeno 11.943,7 gramu tablet Extazy (MDMA) a u obžalovaného P. celkem 13.072,5 gramu tablet Extazy (MDMA), načež byli zadrženi a poté následovalo zatčení dalších osob.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání jednak státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného V. S., jednak obvinění V. S. a V. I.

Tato odvolání projednal ve veřejném zasedání konaném ve dnech 29. 30. 5. 2007 Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 11 To 178/2006, jednak podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce, jednak pokud jde o obviněného V. S. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody tohoto obviněného a při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu stanovícím druh a výši trestu odnětí svobody, jej podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Z podnětu odvolání obviněné V. I. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině nově uložil obviněné podle § 187 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 60a odst. 1 tr. zákona a § 58 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil podle § 60a odst. 2 tr. zákona na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu nad obviněnou.

Obvinění V. S. a V. I. podali dovolání prostřednictvím svých obhájců proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ve lhůtě konvenující ustanovení § 265e tr. řádu.

Obviněný V. S.l ve svém mimořádném opravném prostředku napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu v části, jež se ho týká a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že orgány činné v trestním řízení, včetně soudů obou stupňů, zaměřily své dokazování výhradně k prokázání jeho viny, aniž se zabývaly otázkou, zda ve zjištěném skutkovém stavu neexistují důvodné pochybnosti o jeho vině, případně zda spáchaný skutek je vůbec trestným činem. K tomuto tvrzení poukázal na nedostatečný rozsah dokazování a uvedl řadu příkladů, kdy obhajoba marně navrhovala provedení důkazů, které měly svědčit o jeho nevině, avšak tyto důkazy nebyly obecnými soudy provedeny. V rámci této argumentace rovněž namítl procesní nezpůsobilost důkazu, provedeného přehráním záznamu odposlechu telefonických hovorů mezi obviněnými v rámci hlavního líčení bezprostředně před vynesením rozsudku Městským soudem v Praze v roce 2003, kterou lze dle jeho názoru vyvodit ze skutečnosti, že tento záznam nebyl součástí vyšetřovacího spisu, se kterým se obvinění a jejich obhájci před podáním obžaloby seznamovali a součástí spisu nebyly ani protokoly o jejich pořízení.

Podle dovolatele neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou od samého počátku trestního řízení vedlo ve svém důsledku k porušení zásady právní jistoty, jejíž nezbytnou součástí je i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci, přičemž tím, že žádný ze soudů konkrétně nereagoval na obhajobou uplatňované námitky a ani řádně neodůvodňoval jejich případné odmítnutí, byl tímto jednáním dán prostor k libovůli v rozhodování a porušení práva na spravedlivé a vyčerpávající projednání této trestní věci i zásady rovnosti před zákonem a že v konečném důsledku bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces.

V petitu svého dovolání V. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně. Žádný další postup ve věci dovolatel nenavrhl.

K dovolání obviněného V. S. se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uplatněné námitky dovolatele podle ní směřují výhradně proti rozsahu dokazování, způsobu jakým byly provedené důkazy soudy hodnoceny, jakož i proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Praze a z nichž vycházel i Vrchní soud v Praze. Státní zástupkyně poukázala na judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutno považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění. V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde, neboť soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů; dovolatel takový extrémní rozpor ostatně ani nenamítá.

Protože zvolený způsob odůvodnění dovolání po své obsahové stránce neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Obviněná V. I. ve svém dovolání napadla rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu v části, která se jí týká, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje dovolatelka v tom, že skutek, který byl uveden ve výroku soudu prvního stupně a následně i ve výroku soudu odvolacího, byl, dle jejího názoru, nesprávně podřazen pod skutkovou podstatu trestného činu podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona.

V odůvodnění dovolatelčina mimořádného opravného prostředku jsou obsáhle citovány pasáže z rozhodnutí odvolacího soudu, z nichž vlastním výkladem dovozuje, že provedené důkazy neodůvodňují závěr, že by se skutku uvedeného ve výroku soudu prvního stupně dopustila. Nadto dle jejího názoru výrok rozsudku neodpovídá ani formulacím, které oba soudy uvedly v odůvodnění svých rozhodnutí.

Dovolatelka na jedné straně akceptuje zákonné znění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle jejího názoru je však příliš restriktivní, respektive restriktivně vykládaný, přičemž odkázala na některé právní názory Ústavního soudu. Skutkový stav věci, na němž je následně založeno právní posouzení skutku, je třeba nejen správně vyjádřit ve výroku rozsudku, ale především je nutno jej v průběhu trestního řízení řádně zjistit a tato zjištění pak musí být rozvedena v odůvodnění příslušného rozhodnutí. Dovolatelka je toho názoru, že z odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů nelze dovodit, na jakém skutkovém základě odvolací soud dospěl k tomu, že po právní stránce se dopustila činu, pro který byla odsouzena. Pokud je soudem tvrzeno, že dovolatelka měla čin spáchat jako člen organizované skupiny a ve větším rozsahu, pak dle jejího názoru by muselo jak z výroku, tak i následně z odůvodnění rozhodnutí vyplývat, že skutečně naplnila nejen všechny znaky trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zákona, ale zároveň všechny znaky podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, tedy že by jí muselo být prokázáno nejen jednání, které je uvedeno ve výroku rozsudku, ale zejména vědomost o tom, že se jedná o organizovanou skupinu a že následkem jednání této skupiny bylo nezákonné nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve větším rozsahu. Dle názoru dovolatelky tato skutečnost nevyplývá ani z výroku napadeného rozsudku, ani z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Dle jejího názoru byla jako osoba mající účast na skutku jen proto, že je manželkou obviněného S., avšak její vědomost o nějaké protiprávní činnosti prokázána nebyla a nevyplývá ze žádného provedeného důkazu a výrok o vině je v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním.

Odvolací soud v dostatečné míře nereagoval na její námitky, respektive se jimi zabýval toliko obecně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, přičemž také odvolací soud blíže nezdůvodnil zamítnutí jejích návrhů na doplnění dokazování. Je zřejmé, že pokud nebylo soudem spolehlivě zjištěno její zavinění ve vztahu ke skutku, nemohla být učiněna ani správná právní kvalifikace.

V petitu svého dovolání se domáhala, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, přičemž žádný další postup nenavrhla.

K dovolání obviněné V. I. se rovněž písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolatelka především namítá, že soudy nesprávně posoudily její jednání jako člena organizované skupiny, neboť nesprávně hodnotily provedené důkazy, když nebyla vyvrácena její obhajoba, že pouze plnila pokyny manžela pro realizaci běžné turistiky. Státní zástupkyně názor obviněné o absenci zjištění subjektivní stránky trestného činu lze sice v obecné rovině za právní závěr považovat, avšak obviněná ho dovozuje výlučně z odlišného hodnocení zjištěných skutkových okolností, než provedly soudy obou stupňů. V této části námitek tedy dle názoru státní zástupkyně obviněná podstatu dovolacího důvodu, který slouží k nápravě právních chyb, shledává výlučně ve svých tvrzeních o nesprávnosti hodnocení skutkových zjištění, ze kterých vycházely soudy obou stupňů a deklarovaný dovolací důvod jimi naplněn není.

K tvrzení dovolatelky, že skutkové závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, se státní zástupkyně neztotožnila. Vadami důkazního řízení se rozumějí mimo jiné i případy tzv. opomenutých důkazů a případy svévolného hodnocení důkazů, v důsledku čehož jsou soudy učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Konstatování příkrého nesouladu mezi skutkovým stavem a právními závěry soudu (stejně jako mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním) je namístě jen tehdy, pokud pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu jsou takové intenzity, že rozhodnutí soudu by mohlo svědčit o libovůli v jeho rozhodování. Státní zástupkyně je však toho názoru, že o takový případ v projednávané věci nejde, neboť soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí závěry na rozboru provedených důkazů a že mantinely ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu byly respektovány a rozhodnutí nelze vytknout, že by některé potřebné důkazy nebyly provedeny, nebyly zhodnoceny nebo že by hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zákonem nebo pravidly formální logiky.

V tomto ohledu tedy státní zástupkyně považuje dovolání za zjevně neopodstatněné a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který výslovně odkazují oba dovolatelé, je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Pokud jde o dovolání obviněného V. S., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání není s uplatněným dovolacím důvodem v souladu. Veškeré námitky uplatněné dovolatelem v odůvodnění jeho mimořádného opravného prostředku totiž napadají samotná skutková zjištění soudu, rozsah dokazování, popřípadě zpochybňují hodnocení provedených důkazů. Uplatněné námitky důsledně směřují k revizi skutkových závěrů soudu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak uplatněn ryze formálně, aniž by skutečný obsah dovolání tomuto dovolacímu důvodu odpovídal. Jestliže ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu počítá s naplněním tohoto dovolacího důvodu v případech, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, pak nejde o naplnění tohoto dovolacího důvodu v případech, kdy dovolatel primárně zpochybňuje skutkové závěry soudu a v logické vazbě pak formálně namítá i z údajně nesprávných skutkových závěrů vyvozené právní posouzení. Pro dovolací soud jsou skutková zjištění soudu závazná, dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k přezkoumávání skutkových zjištění, a to ani v případech, kdy dovolatel formálně namítá údajnou nesprávnost právního posouzení způsobenou právě v důsledku těch skutkových závěrů, které napadá.

I pokud jde o výše uvedenou námitku V. S. týkající se údajné nepoužitelnosti důkazu odposlechu telefonních hovorů, nelze této námitce přiznat relevanci v rámci uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádného z dalších zákonných dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu. I tato námitka je směřována do oblasti skutkových zjištění soudu a jako taková není v řízení o dovolání relevantně uplatnitelná, neboť dovolací soud není soudem řádné třetí instance a přezkoumávat námitky tohoto druhu mu nepřísluší.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného V. S. bylo podáno z jiných než v zákoně uvedených dovolacích důvodů, proto toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Dovolání obviněné V. I. v převážné části svého obsahu uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplňuje, a to ze stejných důvodů, jaké byly výše konstatovány u dovolání V. S. Přestože na jedné straně dovolatelka V. I. opakovaně uvádí, že si je vědoma smyslu, obsahu a zákonné dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pokud jde o nemožnost přezkoumávat v řízení o dovolání skutková zjištění soudu, na druhé straně označuje toto ustanovení (respektive jeho výklad) za příliš restriktivní a převážnou většinu svých námitek proto směřuje právě do oblasti skutkových zjištění soudů obou stupňů.

Dovolání obecně neslouží ke zhodnocení správnosti skutkových závěrů soudu prvního a druhého stupně ani k přezkoumání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudu druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. § 265 odst. 7 tr. řádu stanovící omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. ÚS 73/03). Má-li dovolání jako mimořádný opravný prostředek být skutečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání včetně dovolacích důvodů nutně omezeným, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§ 258 odst. 1 tr. řádu) značně užší.

Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž poukázal na to, že rozhodnutí obecného soudu lze považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případě, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence skutkových zjištění. V posuzované věci o takový případ nejde, neboť dovolatelka se svým mimořádným opravným prostředkem domáhala pouze přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro ni podstatně příznivějších, tedy skutečnosti zcela odlišné od těch, které soudy vzaly při svém rozhodování v úvahu. Dovolací námitky obviněné jsou svou povahou opakováním odvolacích námitek, s nimiž se vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal. Rozhodnutí obou soudů obsahují přiléhavé odůvodnění užité právní kvalifikace protiprávního jednání obviněné dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, včetně konkrétně uvedených a zhodnocených důkazů (viz rozsudek soudu prvního stupně str. 34, 35; rozsudek soudu druhého stupně str. 18, 23). Vrchní soud v Praze se rovněž podrobně vypořádal s již dříve uplatněnou a nyní znovu opakovanou námitkou obviněné ve vztahu k organizované skupině (str. 28 rozsudku), takže pro naprostou správnost a podloženost těchto závěrů na ně Nejvyšší soud plně odkazuje.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za souladnou s uplatněným zákonným dovolacím důvodem lze svou povahou považovat pouze tu část námitek, jež dovozují údajný extrémní nesoulad mezi výsledky provedeného dokazování a obsahem výroku o její vině trestným činem podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona (str. 8 dovolání).

Na základě věcného přezkoumání však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tato námitka je zjevně neopodstatněná, a to z důvodů, jež jsou výše rozvedeny. Samotná okolnost, že dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku se skutkovými zjištěními a závěry soudů obou stupňů nesouhlasí, uplatňuje vlastní hodnocení důkazů a z toho se odvíjející pro sebe příznivé právní závěry, není důvodem pro konstatování nesouladu (tím méně extrémního) mezi výsledky dokazování a výsledným rozhodnutím, není z důvodů výše uvedených relevantní.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že jak výše uvedeno - Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné V. I. odmítá.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný ( § 265n tr. řádu ).

V Brně dne 29. července 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á