4 Tdo 780/2015
Datum rozhodnutí: 14.07.2015
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoník



4 Tdo 780/2015-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2015 o dovolání obviněné Mgr. M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 6 To 53/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 188/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 5 T 188/2011, byla obviněná Mgr. M. F. uznána vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že dne 11. 6. 2010 v 17.55 hodin na pozemní komunikaci, v km 29,872 v katastru obce L., v okrese Ú. n. L., poté, co před jízdou požila alkoholické nápoje, ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel, při řízení osobního automobilu tov. zn. a typu BMW 530 D 560 L, způsobila dopravní nehodu tím, že v obci L. při jízdě ve směru jízdy na obec Z. vlivem požitého alkoholu po průjezdu levotočivé zatáčky na rovném úseku komunikace nezvládla řízení vozidla a vyjela do protisměru, kde levou přední částí svého vozidla narazila do kovového zábradlí, dále pokračovala s vozidlem po travnatém pásu, kde čelně narazila do sloupu telefonního vedení, který přelomila,
přičemž opakovanými dechovými zkouškami na místě dopravní nehody kalibrovaným přístrojem Dräger byla zjištěna hladina alkoholu u řidičky Mgr. M. F. v přepočtu na hladinu alkoholu v krvi dne 11. 6. 2010 v 18.44 hodin ve výši 1,33 g/kg, a dne 11. 6. 2010 v 18.56 hodin ve výši 1,41 g/kg a dne 11. 6. 2010 v 19.04 hodin ve výši 1,41 g/kg (promile), při dopravní nehodě: poškozením osobního automobilu tov. zn. a typu BMW 530 D 560 L, způsobila jeho majiteli, poškozenému H. D. F., škodu ve výši 210.000,- Kč, poškozením ocelového zábradlí v délce 32 metrů způsobila poškozené příspěvkové organizaci Správa a údržba silnic Ústeckého kraje se sídlem 417 03 Dubí, Ruská čp. 260, IČ: 00 08 08 37, škodu ve výši 34.186,- Kč, poškozením telefonního sloupu způsobila poškozené obchodní společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou čp. 266/2, IČ: CZ 60 19 33 36, škodu ve výši 10.378,- Kč.

Za uvedené jednání byla obviněná Mgr. M. F. odsouzena podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou čp. 266/2, IČ: CZ 60 19 33 36, odkázána s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace, sídlem Dubí 3, Ruská 260, okr. Teplice, IČ: 00 08 08 37, odkázána s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 5 T 188/2011, podala obviněná Mgr. M. F. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 6 To 53/2014, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. 6 To 53/2014, podala následně obviněná Mgr. M. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná v dovolání namítla, že pochybnosti o naplnění subjektivní stránky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nebyly v rámci odvolacího řízení rozptýleny, přičemž poukazuje na znalecký posudek a výslech MUDr. Andrey Vlčkové a části výpovědi svědkyně J. S. Dále uvedla, že v rámci odvolacího řízení přibral soudce Mgr. Josef Havlík znalkyni MUDr. Andreu Vlčkovou, v této souvislosti vyjádřila názor, že tato iniciativa měla vzejít od státního zástupce. Soudce s touto aktivitou se ocitl v pozici pomocníka veřejné žaloby.

Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 5 T 188/2011.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 16. 2. 2015 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněné nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněná Mgr. M. F. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněné, v jejichž rámci namítala nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Andrey Vlčkové a výpovědi této znalkyně ve veřejném zasedání dne 27. 10. 2014 a části výpovědi svědkyně J. S.) a vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především listinné důkazy (protokol o dopravní nehodě, úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů, záznam o dechových zkouškách atd.) a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a to i v otázce subjektivní stránky uvedeného přečinu. Týká se to i zjištění, které se vztahuje k míře ovlivnění obviněné alkoholem v době činu. Zjištění, které bylo v tomto ohledu učiněno na podkladě výsledku dechové zkoušky provedené s použitím přístroje Dräger, je akceptovatelné. Dechová zkouška byla provedena opakovaně, a to třikrát s výsledkem bez podstatného rozdílu. Případné pochybnosti ohledně subjektivní stránky uvedeného přečinu odstranil Krajský soud v Ústí nad Labem tím, že doplnil důkazy znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Andrey Vlčkové a výslechem této znalkyně. Tímto postupem nebylo nijak dotčeno právo obviněné na spravedlivý proces, zvláště když důkaz znaleckým posudkem byl proveden za podmínek zaručujících kontradiktornost, neboť obhajoba měla možnost se ke znaleckému posudku vyjádřit a obhájce obviněné ve veřejném zasedání dne 27. 10. 2014 měl možnost klást znalkyni případné otázky. Soudy obou stupňů jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily svůj hodnotící postup, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné Mgr. M. F. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. července 2015

JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu