4 Tdo 7/2014
Datum rozhodnutí: 21.01.2014
Dotčené předpisy: § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



4 Tdo 7/2014-19 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2014 o dovolání obviněného L. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 10. 2013 sp. zn. 6 To 333/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 96/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného L. H. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. 8. 2013 sp. zn. 2 T 96/2013, byl obviněný L. H. (dále jen obviněný ) uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 4. 5. 2013 kolem 12.00 hodin v prostoru ulic V. O. B. v K. řídil osobní motorové vozidlo OPEL Astra Caravan, přestože byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 8. 2012, č. j. 9 T 191/2012-25, mj. k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.

Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 15. 10. 2013 sp. zn. 6 To 333/2013 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Následně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 10. 2013 sp. zn. 6 To 333/2013 dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť dle jeho názoru odvolací soud při ukládání trestu nepřihlédl k polehčujícím okolnostem, které jsou stanoveny v § 41 písm. b), e), i), n) tr. zákoníku. Svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu, ohrozil pouze sám sebe trestním stíháním, svého činu upřímně litoval a dopustil se ho v době, kdy byl v silném stresu a v tíživé osobní situaci. Jestliže tedy odvolací soud nesprávně hmotně právně posoudil polehčující okolnosti, které na jeho straně bezesporu jsou, dospěl k nesprávnému závěru, že pouze přímý výkon trestu splní svůj účel, což analogicky přispělo k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Soud druhého stupně mu měl uložit některý z alternativních trestů, a to trest peněžitý, domácí vězení, případně obecně prospěšné práce. Napadené usnesení tak vykazuje shora uvedené vady, které jsou způsobilými dovolacími důvody.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání přerušil podle § 265o odst. 1 tr. ř. výkon trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který mu byl v této trestní věci uložen.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který k dovolací argumentaci obviněného uvedl, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je sice jediným z dovolacích důvodů, který se přímo týká právě výroku o trestu, na druhé straně je však zcela přesně definován, takže vylučuje analogickou aplikaci na jiné než výslovně zákonem vymezené vady. Těmito vadami jsou buď uložení takového druhu trestu, jaký zákon za daný delikt nepřipouští, nebo uložení trestu mimo trestní sazbu stanovenou pro tento delikt zákonem. Ani jednu z těchto alternativ však obviněný nenamítá, žádnou z těchto vad výrok o trestu netrpí, proto tento důvod dovolání naplněn nebyl. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce poznamenal, že tento důvod dovolání je určen k nápravě vad v aplikaci norem hmotného práva na soudem zjištěný skutkový stav nebo pro případy jiného nesprávného užití norem hmotného práva. Rozhodování o druhu a výměře trestu se týká pouze velmi omezeného množství hmotně právních ustanovení obecné části trestního zákoníku, a to především norem upravujících zvláštní způsoby ukládání trestu (zejména § 43 až § 45 tr. zákoníku). Mezi normy hmotného práva však nepatří výčet polehčujících nebo přitěžujících okolností. Výhrady uváděné dovolatelem tak není možné podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů, ale ani pod žádný další ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., aniž je obsahově rozlišil a vztáhl je k oběma těmto důvodům.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možno dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která přímo nespočívá v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význak z hlediska hmotného práva.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na jiný trestný čin, jímž byl uznán vinným .

Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale v dovolání ve skutečnosti namítl, že soudy nižších stupňů při ukládání trestu nepřihlédly k polehčujícím okolnostem a uložily mu nepodmíněný trest, který nesplňuje svůj účel. Uvedené námitky však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nelze je podřadit ani pod další uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení nelze vytýkat jiná pochybení soudu spočívající v uložení nesprávného druhu či výměry trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 38 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Takové námitky nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ale ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Je tak možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle citovaných ustanovení, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval podle § 265o odst. 1 tr. ř. o odložení resp. přerušení výkonu rozhodnutí, konkrétně výkonu trestu odnětí svobody, jak bylo v podaném dovolání navrhováno, neboť k tomuto postupu neshledal žádný důvod.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec

Vypracoval: JUDr. Drahomír Drápal