4 Tdo 670/2013
Datum rozhodnutí: 03.07.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 tr. zákoník, § 205 odst. 2 tr. zákoník



4 Tdo 670/2013 -17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2013 o dovolání obviněného V. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 4 To 282/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 75/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 5 T 75/2012, byl obviněný V. J. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011 (body 1) - 3) rozsudku), přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (body 1) - 3) rozsudku) a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod 4 rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1)
v době od 18.00 hodin dne 3. dubna 2011 do 8.30 hodin dne 4. dubna 2011 v B. na ulici J., ve 2. poschodí na chodbě poškodil zamčený zámek kovové mříže, mříž překonal, za touto mříží nezjištěným způsobem poškodil v oblasti zámku zamčené vstupní dveře do pronajatých prostor, kde provozuje kosmetické služby poškozená M. M., do těchto prostor vnikl a zde poškodil rozlomením zámek vstupních dveří kanceláře, poté klíčem odemkl zámek plechové pokladničky, ze které odcizil finanční hotovost ve výši 200,- Kč a dále v těchto prostorách poškodil zamčené vstupní dveře v oblasti zámku do vzorkovny, čímž způsobil společnosti J. P. I., se sídlem Č. u B., škodu poškozením ve výši 12.507,- Kč a odcizením finanční hotovosti způsobil poškozené M. M., škodu ve výši 200,- Kč,

2)
v době od 18.08 hodin do 18.30 hodin dne 4. května 2011 v B. na ulici V. na poliklinice vnikl po vykopnutí vstupních dveří do ordinace MUDr. H., kde následně poškodil mechanismus zámku skříňky s léky, místnosti ordinace prohledal, avšak z ordinace nic neodcizil, způsobil tak poškozené společnosti Poliklinika Viniční a. s., se sídlem B., V., škodu poškozením ve výši 3.718,- Kč,
3)
v době od 7.30 hodin do 9.30 hodin dne 10. května 2011 na ulici M. n., v B., po poškození dveří nezjištěným předmětem vnikl do kanceláře společnosti Dorcadion, a. s., umístěné ve čtvrtém patře budovy a zde z příručního trezorku odcizil finanční hotovost ve výši 8.500,- Kč, čímž způsobil poškozené společnosti Dorcadion, a. s., se sídlem M. n., B., škodu odcizením ve výši 8.500,- Kč a škodu poškozením dveří ve výši 3.480,- Kč,
když celková škoda odcizením činí 8.700,- Kč a škoda poškozením činí 19.705,- Kč,
přičemž V. J. se uvedených jednání dopustil přesto, že byl v posledních třech letech rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 1 T 99/2010, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2010, uznán mimo jiné vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 15 T 3/2011, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2011 a kterým byl částečně zrušen výrok o vině a zcela výrok o trestu shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, byl V. J. uznán mimo jiné vinným ze spáchání přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen ke společnému úhrnnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením do věznice s dozorem,
4)
minimálně ve dnech 3. dubna 2011 až 4. dubna 2011, 4. května 2011 a 10. května 2011 se zdržoval na území České republiky, kde se na území města B. dopouštěl trestné činnosti, ačkoli věděl, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 8 T 11/2004, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2004, uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Za uvedené jednání byl obviněný V. J. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným Kooperativa, a. s., se sídlem P., T., škodu ve výši 10.638,-- Kč, M. M., škodu ve výši 200,-- Kč, Poliklinika Viniční, a. s., se sídlem B., V., škodu ve výši 3.718,- Kč, Dorcadion, a. s., se sídlem M. n., B., škodu ve výši 11.980,- Kč.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená MUDr. M. H., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 5 T 75/2012, podal obviněný V. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 4 To 282/2012, tak, že ho jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 4 To 282/2012, podal následně obviněný V. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soud druhého stupně nevzal zřetel na argumentaci uvedenou v jeho odvolání a ztotožnil se s rozhodnutím nalézacího soudu. Dále uvedl, že u skutku pod bodem 1) rozsudku zajistil orgán činný v trestním řízení krevní stopu, avšak z tohoto důkazu vyplývá pouze přítomnost obviněného na místě přečinů, ale neprokazuje jeho přítomnost v době spáchání přečinů. U jednání pod bodem 2) rozsudku se pak dle názoru obviněného jedná v případě zajištěných otisků o nepřímý důkaz a k záznamu kamerovým systémem nelze přihlížet vůbec. V případě jednání kladeného obviněnému za vinu pod bodem 3) rozsudku byl opět zajištěn pouze jediný důkaz (otisk ukazováku pravé ruky), který neprokazuje, že by se na dané místo dostal v době spáchání specifikovaných přečinů. Obviněný v této souvislosti vyjádřil názor, že postupem soudů byla porušena zásada in dubio pro reo . Vzhledem k absenci zjištění stáří zajištěných stop v podobě DNA a otisků nelze dle dovolatele dovodit přítomnost obviněného na území České republiky ve dnech 3. dubna 2011 až 4. dubna 2011, 4. května 2011 a 10. května 2011, tedy i spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný v dovolání dále považuje právní kvalifikaci svého jednání za chybnou z důvodu vadného vyhodnocení škody jakožto jednoho ze základních znaků objektivní stránky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci, když výše škody nebyla stanovena v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku, tj. jako škoda, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 18. 6. 2013 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný V. J. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného týkající se zajištěné krevní stopy, zajištěných otisků a záznamu z kamerového systému je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný rovněž v této souvislosti soudům vytýkal, že při zjišťování skutkového stavu nepostupovaly podle § 2 odst. 5 tr. ř. a že porušily zásadu in dubio pro reo (která vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř.). Z toho je zřejmé, že obviněný v této části dovolání ve skutečnosti poukazoval nikoli na porušení hmotného práva, které je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž na porušení procesních ustanovení, které pod tento dovolací důvod nespadá.

Obviněný v dovolání z hlediska daného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně uplatnil pouze námitku, že v rámci předmětného trestního řízení nebyla prokázána objektivní stránka přečinu poškození cizí věci z důvodu chybného užití ustanovení § 137 tr. zákoníku.

Podle § 137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě.

Nejvyšší soud konstatuje, že námitka, kterou obviněný uplatnil v dovolání, nemůže obstát. V posuzovaném případě si soud pro stanovení výše škody vytvořil odpovídající podklad v odborném vyjádření V. M., která je jinak znalkyní v oboru ekonomiky. V odborném vyjádření ze dne 2. 2. 2012 (č. l. 31-34 spisu) je popsáno, že obecná hodnota posuzovaných movitých věcí byla stanovena s ohledem na dobu užívání, úroveň opotřebení, kompletnost i s ohledem na celkovou situaci na vnitřním trhu. Ceny byly stanoveny k datu odcizení a poškození, když se jedná o obecné ceny, tj. ceny obvyklé v daném místě a čase. Jako použité podklady jsou zde mimo jiné uvedeny i ceníky zboží pro zjišťování cenových podkladů, z čehož vyplývá, že znalkyně nevycházela pouze z předložených daňových dokladů o zaplacení nově pořízených věcí. Soudy proto uvedené částky důvodně považovaly za cenu v době a v místě činu obvyklou. Závěr Městského soudu v Brně, že obviněný způsobil škodu poškozením v celkové výši 19.705,- Kč, se opírá o takový způsob stanovení výše škody, který je v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku. Škoda v uvedené výši je škodou nikoli nepatrnou podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Proto Městský soud v Brně správně posoudil skutky jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.

Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný V. J. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného V. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. července 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal