4 Tdo 645/2009
Datum rozhodnutí: 24.06.2009
Dotčené předpisy:




4 Tdo 645/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 9/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 36 T 9/2001, byl obviněný P. H. uznán vinným ze spáchání tří trestných činů podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což byl odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 týdnů.

Proti uvedenému rozsudku podal obviněný P. H. odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Následně podal obviněný proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že trestný čin podílnictví je akcesorické povahy k majetkové trestné činnosti přímého pachatele a pokud nebyl zjištěn hlavní pachatel (tj. osoba, od které měl obviněný koupit elektroniku a která se měla podílet na odcizení věcí), jen těžko může být stíhán obviněný jako podílník. Dále obviněný poukazuje na skutečnost, že u něj nebylo nalezeno nic nad rámec standardního vybavení domácnosti, věci nakupoval zcela náhodně na burze, přes inzerát, apod. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil, jakož i všechna rozhodnutí jemu předcházející a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření konstatoval, že dovolání bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovení v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a tato lhůta nebyla zachována ani za použití § 265e odst. 2, odst. 3 tr. ř., proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. a dovolání obviněného P. H. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno opožděně a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud České republiky zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání dovolání podle § 265e tr. ř. a zjistil, že dovolání obviněného P. H. bylo podáno opožděně.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.).

Z předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 2 To 110/2008, bylo obviněnému P. H. doručeno dne 22. 1. 2009 a to způsobem, který zákon předpokládá (viz § 63 tr. ř.). Obhájci obviněného JUDr. M. H. bylo příslušné usnesení doručeno dne 9. 1. 2009. Dovolání obviněného bylo podle podacího razítka podáno osobně u Krajského soudu v Ostravě dne 24. 3. 2009.

Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

V případě projednávané věci tedy poslední den lhůty k podání dovolání připadl na pondělí dne 23. 3. 2009. Tento den byl tudíž posledním dnem lhůty k podání dovolání. Podal-li obviněný dovolání až dne 24. 3. 2009, je zřejmé, že dovolání podal opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nutno podotknout, že podle ustanovení § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Zákon tedy žádné výjimky v případech, kdy lhůta k podání dovolání oprávněným osobám marně uplynula, nepřipouští.

V návaznosti na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. H. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Za této situace Nejvyšší soud České republiky již nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 24. června 2009

Předseda senátu

JUDr. J. P.