4 Tdo 64/2013
Datum rozhodnutí: 05.03.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.



4 Tdo 64/2013-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. března 2013 o dovolání obviněné K. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2012 sp. zn. 4 To 158/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 145/2010, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. s e dovolání obviněné K. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 1. 2012 sp. zn. 4 T 145/2010 byla obviněná K. H. uznána vinnou jednáním popsaným ve výroku o vině spočívajícím v tom, že jako zaměstnankyně společnosti Realitní kancelář STING, s. r. o., na pozici asistentky na pobočce v T.

1.a)
dne 2. 6. 2008 na pobočce společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o. v T., M. tř., převzala v hotovosti od zástupce společnosti Czech Karami Company s. r. o. v rámci zprostředkování prodeje nemovitosti částku 250.000,- Kč jako částečnou úhradu kupní ceny, zástupci společnosti vydala příjmový pokladní doklad prokazující přijetí této částky, avšak tuto transakci nezaúčtovala do příjmů společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., částku 250.000,- Kč si ponechala, a aby zpronevěra této částky nebyla zjištěna tím, že by na účtu společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., ze kterého mělo dojít k úhradě této částky prodávajícímu chyběla částka 250.000,- Kč, vybrala téhož dne z pokladny částku 250.000,- Kč a vložila ji na bankovní účet společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., ze kterého byla dne 4. 6. 2008 uhrazena kupní cena prodávajícímu, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., sídlem 1. m., T., škodu ve výši 250.000,- Kč,

1.b)
dne 4. 6. 2008 na pobočce společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., M. tř., převzala v hotovosti od zástupce společnosti Czech Karami Company s. r. o. v rámci zprostředkování prodeje nemovitosti částku 270 000,- Kč jako částečnou úhradu kupní ceny, zástupci společnosti vydala příjmový pokladní doklad prokazující přijetí této částky, avšak tuto transakci nezaúčtovala do příjmů společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., částku 270.000,- Kč si ponechala, a aby zpronevěra této částky nebyla zjištěna tím, že by na účtu společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., ze kterého mělo dojít k úhradě této částky prodávajícímu chyběla částka 270.000,- Kč, vybrala téhož dne z pokladny částku 254.000,- Kč a vložila ji na bankovní účet společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., ze kterého byla dne 4. 6. 2008 uhrazena kupní cena prodávajícímu, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti škodu ve výši 270.000,- Kč,

1.c)
dne 28. 7. 2008 na pobočce společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., v T., M. 10, z pokladny poškozené společnosti vybrala částku 330.000,- Kč a ponechala si ji pro svou potřebu a aby zakryla tuto zpronevěru, vyhotovila výdajový doklad na částku 330.000,- Kč, který měl prokazovat, že částku 330.000,- Kč vyplatila při realizaci prodeje nemovitosti dne 28. 7. 2008 v T. prodávajícímu D. J. S., ačkoliv tomuto tuto částku nevyplatila, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti škodu ve výši 330.000,- Kč,

1.d)
dne 29. 7. 2008 na pobočce společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., v T., M. tř., převzala v hotovosti od zástupce společnosti Rola CZ, s. r. o. v rámci zprostředkování prodeje nemovitosti částku 100.000,- Kč jako částečnou úhradu kupní ceny, zástupci společnosti vydala příjmový pokladní doklad prokazující přijetí této částky, kdy tento příjem nezahrnula do účetní evidence společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o. a nevložila jej ani do pokladny ani na bankovní účet poškozené společnosti a částku 100.000,- Kč si ponechala, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti škodu ve výši 100.000,- Kč,

1.e)
dne 12. 6. 2008 v T. převzala na základě příjmového dokladu od spolupracovnice P. M. v hotovosti částku 5.950,- Kč na úhradu faktury za pronájem automobilu a částku 1.322,- Kč na úhradu faktury za telekomunikační služby, kdy tyto faktury za spolupracovnici společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o. neuhradila a částky 5.950,- Kč a 1.322,- Kč si ponechala, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti škodu ve výši 7.272,- Kč,

1.f)
dne 13. 8. 2008 na pobočce společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o. v T., M. tř., převzala v hotovosti od M. T. v rámci zprostředkování pronájmu nemovitosti částku 15.500,- Kč jako úhradu kauce a provize, M. T. vydala neočíslovaný příjmový doklad prokazující přijetí této částky, kdy tento příjem nezahrnula do účetní evidence společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., a nevložila jej ani do pokladny ani na bankovní účet poškozené společnosti a částku 15.500,- Kč si ponechala, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti škodu ve výši 15.500,- Kč,

1.g)
dne 15. 8. 2008 na pobočce realitní kanceláře v T., M. tř., převzala v hotovosti od M. T. v rámci zprostředkování pronájmu nemovitosti částku 1.045,- Kč jako doplatek kauce a provize, M. T. vydala neočíslovaný příjmový doklad prokazující přijetí této částky, kdy tento příjem nezahrnula do účetní evidence společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o. a nevložila jej ani do pokladny ani na bankovní účet poškozené společnosti a částku 1.045,- Kč si ponechala, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti škodu ve výši 1.045,- Kč,

1.h)
od 3. 12. 2007, kdy vznikl její pracovní poměr u společnosti Realitní kancelář Sting, s. r. o., do 24. 9. 2008 kdy byla provedena inventura pokladní hotovosti, si na pobočce této realitní kanceláře v T., M. tř., postupně vybrala z pokladny hotovost v celkové výši 41.876,- Kč, kdy užití této hotovosti nijak nedoložila a nezaúčtovala a peníze si ponechala pro vlastní potřebu, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti škodu ve výši 41.876,- Kč.

V tomto jednání obviněné byl spatřován trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.). Za to byla podle § 248 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, k jehož výkonu byla podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněné uhradit poškozené realitní kanceláři STING, s.r.o., T., S. M., 1. M. škodu ve výši 1.015.693,- Kč a se zbytkem nároku byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na občanskoprávní řízení.

Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 5. 2012 sp. zn. 4 To 158/2012 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Toto rozhodnutí odvolacího soudu obviněná následně napadla prostřednictvím své obhájkyně dovoláním. V něm stručně řečeno napadá správnost skutkových zjištění ohledně jednání obviněné popsaných pod body rozsudku 1.a), 1.b), 1.4) [takto označený výrok v rozsudku ve skutečnosti není], sáhodlouze polemizuje s odůvodněním rozhodnutí okresního i krajského soudu včetně poznatků a závěrů vyplývajících z provedeného dokazování včetně výše zjištěné škody. V závěru dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí nižších soudů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. V něm poukázal mj. na to, že v podaném dovolání se neuvádí dovolací důvod, o nějž je formálně opřeno. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř.) podání mj. uveden i odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které se opírá. Jde o podstatnou náležitost dovolání, která má zásadní význam pro vymezení rozsahu přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Nezbývá tedy než konstatovat, že dovolání obviněné H. nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Pro úplnost dodává, že dovolání ani po obsahové stránce prakticky neobsahuje námitky, které by byly podřaditelné pod některý dovolací důvod v ustanovení § 265b tr. ř. uvedený. Dovolatelka vede výlučně skutkovou polemiku s obsahem některých bodů výroků o vině, přičemž je v některých bodech její argumentace poněkud nejasná a míjí se obsahem výrokové části rozsudku. Námitky směřující do oblasti skutkových zjištění ovšem žádnému z dovolacích důvodů v ustanovení § 265b tr. ř. uvedených obsahově neodpovídají. Námitky směřující toliko proti obsahu odůvodnění soudních rozhodnutí jsou navíc nepřípustné též vzhledem k ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř.

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. by se snad dala podřadit námitka, podle které není v soudních rozhodnutích uvedeno, s jakým zbytkem nároku byla poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Tato námitka je však bezpředmětná. Výrok podle § 229 odst. 2 tr. ř. není meritorním rozhodnutím o nároku poškozeného a nemusí v něm být uvedeno, o jak vysoké částce je tímto výrokem rozhodováno.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, protože nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 1 písm. e) tr. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., ale lhůta k podání dovolání nebyla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována a tudíž dovolání obviněné K. H. nelze než označit za opožděně podané.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty, podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněné K. H. bylo dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2012 sp. zn. 4 To 158/2012 doručeno dne 10. 9. 2012 na její trvalé adrese (viz spis č. l. 450 verte). Jejímu ustanovenému obhájci JUDr. Zdeňku Svobodovi bylo toto rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 6. 9. 2012 prostřednictvím datové schránky (viz spis č. l. 449 verte). Z výše citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že poslední den lhůty k podání dovolání připadl v daném případě na den 12. 11. 2012 (pondělí). Dovolání obviněné vyhotovené a zaslané prostřednictvím na plnou moc zvolenou obhájkyní JUDr. Evženií Pichertovou ale bylo doručeno do datové schránky Okresního soudu v Teplicích dne 13. 11. 2012, tedy až po uplynutí lhůty k podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněné je proto nutno považovat za opožděně podané, jelikož navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání není podle ustanovení § 265e odst. 4 tr. ř. přípustné.

Pokud ze spisu vyplývají zároveň skutečnosti, jež nasvědčují, že obviněná měla krátce po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně dne 28. 5. 2012, zplnomocnit ke svému dalšímu zastupování JUDr. Zdeňka Gruse, což tímto advokátem bylo Okresnímu soudu v Teplicích oznámeno formou elektronického podání dne 20. 8. 2012 (viz spis č. l. 454 až 456), nebylo možné tohoto advokáta pokládat za řádně zplnomocněného obhájce obviněné ve smyslu trestního řádu. Je tomu tak proto, že plná moc pro jmenovaného advokáta od obviněné byla okresnímu soudu dodána v pouhé kopii, a nikoli v originále. Okresní soud vyzval jmenovaného advokáta písemně dne 6. 9. 2012 k předložení originálu plné moci s tím, že poté mu budou doručena i odsuzující rozhodnutí (viz spis č. l. 453 verte, č. l. 454). Namísto toho ale dne 7. 9. 2012 byl formou elektronického podání okresnímu soudu doručen přípis, z něhož vyplynulo, že JUDr. Grus se k uvedenému dni dohodl s obviněnou K. H. na ukončení obhajoby.

Je tedy zřejmé, že pokud rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručováno a doručeno pouze JUDr. Svobodovi, byl takový postup správný, jelikož pro okresní soud byl on jediným a řádným obhájcem obviněné. Zde je třeba poznamenat, že bylo nespornou chybou obviněné, která v období měsíce června 2012 byla v písemném i osobním styku s okresním soudem, neboť ve dnech 20., 21. a 22. 6. 2012 na tomto soudě nahlížela do trestního spisu a nechala si pořídit fotokopie konkrétních dokumentů z něj, případně si ofocené dokumenty sama přebírala (viz spis č. l. 445 až 449), přesto nikomu neavizovala, že si v mezidobí zvolila jiného obhájce na plnou moc, jímž měl být JUDr. Grus. Důvody i samotná okolnost, že si obviněná chtěla zvolit jiného obhájce pro dovolací řízení, jakož i to, že ještě dříve než změnu v právním zastoupení obviněné mohl okresní soud vzít na vědomí, došlo k ukončení tohoto zastoupení, nemohou být pro soud určující. Každopádně jediným obhájcem, který v té době byl oprávněn podat za obviněnou dovolání, byl JUDr. Svoboda (§ 41 odst. 5 tr. ř.). Na tom nemůže nic změnit ani obsah úředního záznamu z 31. 10. 2012 na č. l. 476 spisu, z něhož vyplývá, že jmenovaný advokát, jenž se dostavil k soudu, byl názoru, že jeho zastupování obviněné již neplatí. Předseda senátu okresního soudu sice vzápětí ustanovil obviněné jako obhájkyni JUDr. Danu Kučerovou, která všechny příslušné písemnosti obdržela poštou dne 9. 11. 2012 (viz spis č. l. 477 a 478), ale dovolání bylo nakonec podáno, jak vyplynulo shora, prostřednictvím JUDr. Pichertové, kterou si obviněná mezitím zvolila na plnou moc.

Toto dovolání obviněné, jak již ale bylo konstatováno, bylo podáno po zákonné lhůtě a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, jako opožděně podané, za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pouze nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že i pokud by předmětné dovolání bylo označeno za podané v zákonné lhůtě, bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., na což ve svém vyjádření poukázal i státní zástupce. Dovolání totiž bylo podáno, aniž by v něm byl výslovně specifikován některý ze zákonem taxativně vymezených důvodů, na jehož základě je dovolání uplatňováno včetně jakéhokoli bližšího odůvodnění. Dovolání obviněné tudíž postrádá obsahové náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř., ačkoliv napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje příslušné poučení (§ 125 odst. 3 tr. ř.). Soud prvního stupně sice dovolatelku nevyzval k odstranění obsahových vad dovolání (§ 265h odst. 1 tr. ř.), ale zde je třeba poznamenat, že takový postup by byl ryze formální a zároveň nadbytečný, jelikož v posuzovaném případě je rozhodující, že dovolání bylo podáno opožděně a k jakémukoli následnému zhojení obsahové nedostatečnosti podaného dovolání by již přihlížet nebylo možné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)

V Brně dne 5. března 2013
Předseda senátu :
JUDr. František H r a b e c