4 Tdo 62/2017
Datum rozhodnutí: 08.02.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 62/2017-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2017 o dovolání obviněného R. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2016 sp. zn. 8 To 354/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 12/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. 7. 2016 sp. zn. 2 T 12/2016 byl obviněný R. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

dne 2. 9. 2015 po 13.00 hod., v M., Z. Š., okr. P.-j. nezajištěnými dveřmi vnikl do bytu domu pečovatelské služby, který prohledal, a v obývací místnosti z prádelníku odcizil B. K. krabici od bonboniéry s částkou 300.000 Kč a baterku, 3 baterie, peněženku, tašku, 2 ručníky a brýle s pouzdrem v hodnotě 1.270 Kč.

Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 8 T 11/2016 ze dne 22. 4. 2016, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené B. K. na náhradě škody částku 302.170 Kč, s tím že se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. 7. 2016 sp. zn. 2 T 12/2016 podal obviněný a státní zástupce odvolání. Odvolání obviněného směřovalo do výroku o trestu a náhradě škody. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obviněného do výroku o uloženém trestu. Krajský soud v Plzni o podaných odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 15. 9. 2016 sp. zn. 8 To 354/2016 tak, že na podkladě podaných odvolání obviněného a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestu a náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. řádu sám rozhodl tak, že obviněnému podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 8 T 11/2016 ze dne 22. 4. 2016, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené B. K. na náhradě škody částku 301.270 Kč, s tím že se zbytkem nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2016 sp. zn. 8 To 354/2016 podal obviněný dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Obviněný následně upřesnil, že podané dovolání směřuje do výroku o uloženém trestu. Zdůrazňuje, že trest uložený soudem druhého stupně neodpovídá prokázané trestné činnosti, nebylo dostatečně zohledněno jeho doznání, skutečnost, že přispěl k objasnění trestné činnosti spoluobviněného V. K. Poukazuje na skutečnost, že státní zástupce požadoval uložit trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby, přičemž soud druhého stupně tento návrh překročil. Obviněný tedy spatřuje nesprávné hmotněprávní posouzení v tom, že soud při úvaze o trestu nevzal dostatečně v úvahu ty okolnosti, které byly pro něho příznivé. Další pochybení soudu druhého stupně dovozuje z toho, že tento uvedl, že rozhodl na podkladě jeho odvolání a státního zástupce, přičemž mu uložil přísnější trest (obviněnému), ačkoliv požadoval v podaném odvolání trest zmírnit. Protože soud druhého stupně výrok o trestu formuloval tak, že rozhodl na podkladě jeho odvolání a odvolání státního zástupce, došlo k porušení zásady reformace in peius. Ze skutečnosti, že soud druhého stupně trest zpřísnil, dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2016 sp. zn. 8 To 354/2016 ve výroku o uloženém trestu a následně podle § 265k odst. 1 tr. ř. za použití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. přikázal soudu druhého stupně, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se ke dni rozhodování o podaném dovolání k věci nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci je třeba uvést, že ve věci nebyla naplněna žádná alternativa tohoto dovolacího důvodu, když soud druhého stupně řádně podané odvolání projednal ve veřejném zasedání a sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Obviněný dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že soud druhého stupně při úvaze o trestu nevzal v úvahu všechny okolnosti, které byly pro něho příznivé, takže uložený trest neodpovídá zásadám pro ukládání trestu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. zákoníku pak spatřuje v tom, že mu zpřísnil trest, ačkoliv uvedl, že rozhodl i na podkladě jeho odvolání. Dále namítá porušení zásady reformace in peius. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. žádnou argumentaci neuvádí.

Nejvyšší soud shledal, že argumentaci obviněného vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku nelze pod dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Byť obviněný v rámci podaného dovolání uvádí, že namítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, je z obsahu dovolání zřejmé, že obviněný v tomto směru žádnou právně relevantní argumentaci neuplatňuje. Obviněný toliko namítá, že soud druhého stupně nesprávně při úvaze o trestu nevzal v úvahu všechny okolnosti, které byly pro něho příznivé. Takto uplatněné námitky tedy směřují do výroku o uloženém trestu, nikoliv do právního posouzení skutku. V dané souvislosti lze uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je primárně určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak již bylo naznačeno, uvedený důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající např. v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Proto lze námitku obviněného považovat za bezpředmětnou, neboť nenaplňuje žádný dovolací důvod.

Pokud obviněný namítá porušení zásady reformace in peius, ani tuto argumentaci nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Jedná se o výhrady, které mají ryze procesní charakter a nenaplňují deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.


Nad rámec shora uvedeného pouze v pohledu rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2009 sp. zn. III. 2306/07, který připustil, že porušení zásady reformace in peius zakládá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a porušení čl. 8 odst. 2 Listiny, byť obviněný porušení práva na spravedlivý proces nenamítá, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující. V dané věci obviněný porušení reformace in peius spatřuje ve skutečnosti, že z rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že tento rozhodl na základě podnětu jeho odvolání a odvolání státního zástupce, přičemž mu trest zpřísnil. V tomto směru je třeba zdůraznit, že obviněný skutečně podal odvolání do výroku o trestu, když požadoval uložení mírnějšího trestu, přičemž ovšem zároveň namítal i nesprávný výrok o náhradě škody. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného směřující do výroku o trestu. Podle § 259 odst. 4 tr. ř. může v neprospěch obviněného odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného. Protože v dané věci podal odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu, mohl soud druhého stupně uložit obviněnému přísnější trest. K námitce obviněného, že ve výroku rozhodnutí je uvedeno, že soud druhého stupně rozhodl na podkladě jeho odvolání a odvolání státního zástupce je třeba uvést, že tento výrok odpovídá skutečnosti, když rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen nejen ve výroku o trestu, ale i o náhradě škody a soud druhého stupně vyhověl odvolání obviněného ve výroku o náhradě škody, když výši přiznané náhrady škody snížil. Proto v dané věci nedošlo k porušení zásady reformace in peius.
Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je třeba uvést, že obviněný žádnou právně relevantní argumentaci neuvedl. Obviněný formálně v podaném dovolání tento dovolací důvod cituje, kdy ovšem následně neuvádí žádné konkrétní námitky, v nichž naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje. Z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ovšem pouhé formální uvedení některého z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení postačovat nemůže, nýbrž se důsledně vyžaduje, aby tento důvod také skutečně byl v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Jelikož obviněný uvedený dovolací důvod uplatnil pouze formálně, Nejvyšší soud při svém rozhodování k tomuto dovolacímu důvodu vůbec nepřihlížel [v případě, že by tak činil, musel by podané dovolání - opět za předpokladu, že by bylo podáno jen z tohoto důvodu - odmítnout jako nesplňující náležitosti obsahu dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.].

Přes shora naznačený závěr lze uvést, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak již bylo zdůrazněno, je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán. O takový případ se v dané věci nejednalo, když obviněný byl v dané věci za nejpřísněji trestný čin ohrožen trestem odnětí svobody od 1 do 5 roků. Protože mu byl uložen trest ve výměře 3 roků a 3 měsíce, jedná se o trest, který mu lze uložit v rámci zákonné trestní sazby.



Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvody jím deklarované (a současně ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.


Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 2. 2017

JUDr. František Hrabec předseda senátu


Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová