4 Tdo 610/2013
Datum rozhodnutí: 26.06.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 610/2013-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2013 o dovolání obviněného E. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 7 To 236/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 108/2012, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 1 T 108/2012, byl obviněný E. K. (vedle spoluobviněného Z. D.) uznán vinným:

- přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem I./1. 4. skutkové věty výroku daného rozsudku),
- přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem I./1., 2., 4. skutkové věty výroku daného rozsudku),
- přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (pod bodem II. skutkové věty výroku daného rozsudku),

kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
I.
1.
dne 16. 1. 2012 v době od 15:45 hodin do 15:50 hodin ve F.-M., na ul. K. S., po vzájemné dohodě společně přijeli na parkoviště u místní mateřské školy a zatímco E. K. šroubovákem rozbil skleněnou výplň okna pravých předních dveří zde zaparkovaného a řádně zajištěného vozidla zn. Škoda Octavia, a z předního sedadla spolujezdce odcizil dámskou černou kabelku s mobilním telefonem zn. NOKIA 3220, s vloženou SIM kartou, tkaninovou peněženkou s finanční hotovostí 1.000 Kč, občanským průkazem, řidičským průkazem, platební kartou ČSOB a.s., vše na jméno H. S., 2 ks průkazek pojištěnce VZP na jméno H. S. a J. M., Z. D. hlídal a následně společně z místa odjeli a z takto získané finanční hotovosti od E. K. převzal 500 Kč, a tímto svým jednáním způsobili poškozené H. S. škodu odcizením ve výši nejméně 1.500 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši nejméně 1.800 Kč,

2.
dne 18. 1. 2012 v době od 08:30 hodin do 08:35 hodin ve S., na ul. N. D., po vzájemné dohodě společně přijeli na parkoviště před budovu místní mateřské školy a zatímco E. K. šroubovákem rozbil skleněnou výplň levých zadních dveří zde zaparkovaného a řádně zajištěného vozidla zn. Škoda Octavia, a z podlahy vozidla za sedadlem řidiče odcizil tašku na notebook s notebookem zn. ACER s příslušenstvím, mobilním telefonem zn. NOKIA se SIM kartou, mobilním telefonem zn. Samsung Galaxy, s vloženou SIM kartou, dámskou látkovou peněženkou modré barvy s občanským průkazem, řidičským průkazem, kartou pojištěnce RBP, platební kartou České spořitelny, a.s., , slevovou kartou MHD F.-M., vše na jméno P. Č., finanční hotovostí ve výši 1.000 Kč a kartou pojištěnce RBP na jméno A. Č., kreditní kartou společnosti Cetelem ČR, a.s., Z. D. hlídal a následně z místa odjeli a z odcizené finanční hotovosti od E. K. převzal 500 Kč, a tímto svým jednáním způsobili P. Č. škodu odcizením ve výši nejméně 5.100 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši nejméně 2.000 Kč a společnosti Palma Travel Touroperator, a.s. škodu odcizením ve výši nejméně 13.750 Kč,

3.
dne 7. 2. 2012 v době od 06:50 hodin do 07:00 hodin ve F.-M., na ul. J. T.,
po vzájemné dohodě společně přijeli k místní mateřské škole a zatímco E. K. šroubovákem rozbil skleněnou výplň pravých předních dveří řádně zajištěného vozidla zn. Škoda Octavia Combi, zaparkovaného vpravo od vstupní branky mateřské školy a z pravého předního sedadla odcizil černou látkovou brašnu s notebookem zn. HP Probook 4525s, Z. D. hlídal a poté společně z místa odjeli a na druhý den od E. K. převzal 1.000 Kč, které tento získal prodejem notebooku, a tímto svým jednáním způsobili společnosti Stavebniny Profi Slezská, s.r.o. škodu odcizením ve výši nejméně 11.625 Kč a škodu poškozením vozidla ve výši nejméně 2.604 Kč,

4.
dne 29. 2. 2012 v době od 14:45 hodin do 14:50 hodin ve F.-M., na ul. G., po vzájemné dohodě společně přijeli k místní mateřské škole a zatímco E. K. šroubovákem rozbil skleněnou výplň pravých předních dveří zde zaparkovaného a řádně zajištěného vozidla zn. Škoda Octavia combi, a ze sedadla spolujezdce odcizil plátěnou tašku přes rameno černošedé barvy, zn. Puma s pánskou koženkovou černou peněženkou, ve které byl uložen občanský průkaz, řidičský průkaz, karta k účtu České spořitelny a.s., kreditní karta vydaná Českou spořitelnou a.s., karta Evropské zdravotní pojišťovny, finanční hotovost ve výši 1.500 Kč, OTP od výše uvedeného vozidla, dále od vozidla Suzuki Vitara nezjištěného RZ a od přívěsného vozíku také nezjištěného RZ, vše na jméno poškozeného D. B., Z. D. hlídal a poté společně z místa odjeli a z takto získané finanční hotovosti od E. K. převzal 500 Kč, a tímto svým jednáním způsobili D. B. škodu odcizením ve výši nejméně 2.400 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 2.000 Kč,

a tohoto jednání se E. K. dopustil přesto, že věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.07.2008 č.j. 4 T 77/2008-166, který nabyl právní moci dne 03.03.2009, odsouzen pro trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona účinného do 31.12.2009, k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 13.05.2010,
II.
dne 30. 5. 2012 v době od 15.30 hod. do 15.35 hod. v obci S., okr. F.-M., na parkovišti u přehradní hráze, po předchozí dohodě uskutečnili vloupání do osobního motorového vozidla Volkswagen Passat Variant, tak, že zatímco obviněný Z. D. hlídal na místě činu ve vozidle, jímž se na místo dopravili, obviněný E. K. šroubovákem rozbil pravé přední okno ve dveřích spolujezdce předmětného automobilu a vzniklým otvorem z vozidla odcizil batoh v hodnotě 420 Kč s peněženkou v hodnotě 80 Kč, v níž se nacházely písemnosti, tři kreditní karty Visa ČSOB na jméno M. V., mince cizích měn v hodnotě 32 Kč a notebook zn. Acer, typ Aspire 7736ZG v hodnotě 6.200 Kč, čímž způsobili škodu majiteli M. V. odcizením věcí ve výši 6.732 Kč, poškozením vozidla ve výši 3.625 Kč,

a tohoto jednání se E. K. dopustil přesto, že věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.07.2008 č.j. 4 T 77/2008-166, který nabyl právní moci dne 03.03.2009, odsouzen pro trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona účinného do 31.12.2009, k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 13.05.2010,

Za popsané jednání byl obviněný E. K. odsouzen:

- za jednání v bodě I./1.- 4. a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 4 T 301/2011, v právní moci dne 31. 3. 2012, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku u obviněného E. K. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 4 T 301/2011, v právní moci dne 31. 3. 2012, a to včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- za jednání v bodě II. podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Dále byla obviněným E. K. i Z. D. podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozeným:

- H. S., částku 2.000,- Kč,
- P. Č., částku 6.000,- Kč,
- společnosti Palma Travel Touroperator, a. s., částku 13.750,- Kč,
- společnosti Stavebniny Profi Slezská, s. r. o., částku 14.229,- Kč,
- D. B., částku 4.400,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli poškození Palma Travel Touroperator, a. s., Stavebniny Profi Slezská, s. r. o. a D. B. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 1 T 108/2012, podal obviněný E. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 7 To 236/2012, tak, že z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku zrušil ve vztahu k obviněnému E. K. výrok o souhrnném trestu odnětí svobody za trestné jednání pod bodem I./1. výroku napadeného rozsudku a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného E. K. nově odsoudil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ve vztahu k obviněnému E. K. nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 7 To 236/2012, podal obviněný E. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že u veřejného zasedání konaného před soudem druhého stupně navrhoval doplnit dokazování o svůj výslech, což senát jako nadbytečné zamítl. Tuto okolnost považuje za popření svého základního práva s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 87/2012, a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94. Dále dovolatel namítl, že ke skutku popsanému pod I./1. výroku rozsudku soudu předložil jako důkaz výtisk obrazovky počítače s otevřenou aplikací Facebook, který potvrdil jeho nepřítomnost na místě, kde ke skutku došlo. Nelze proto souhlasit ze závěry odvolacího soudu, který k tomuto důkazu nepřihlédl s odůvodněním, že existuje možnost mobilního připojení k internetu, neboť pokud by obviněný byl v daný den připojen přes mobilní zařízení, zadokumentovalo by se to v časové ose. Obviněný považuje za nesprávné také odmítnutí dalšího jím navrhovaného důkazu, a to potvrzení z autopůjčovny A. K. o tom, že spoluobviněnému Z. D. v jejich půjčovně nebylo zapůjčeno motorové vozidlo.

Z uvedených důvodů obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že podstata dovolacích námitek obviněného spočívá výlučně v tom, že odvolací soud neprovedl jím navrhované důkazy (navrhoval svůj opětovný výslech a rovněž odvolacímu soudu předložil jako důkaz výtisk obrazovky počítače s otevřenou aplikací Facebook a potvrzení z autopůjčovny A. K.). Takto koncipované námitky ale nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť nesměřují proti právnímu posouzení skutku, nýbrž výlučně proti učiněným skutkovým zjištěním, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, a jimiž je dovolací soud zásadně vázán.

V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve zcela výjimečných případech. Těmito případy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Obviněný v dovolání namítl, že postupem odvolacího soudu bylo údajně porušeno jeho základní právo, konkrétně právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v posuzované věci se nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného (§ 2 odst. 5 tr. řádu), hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech jak vyžaduje znění ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky, přičemž i právní posouzení plně odpovídá skutkovému zjištění tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Navíc oba rozhodující soudy své závěry dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily ve svých rozhodnutích, takže i v tomto ohledu zcela dostály povinnostem, které jím v tomto ohledu ukládá procesní předpis. Za těchto okolností není dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naplněn ani s odkazem na ústavněprávně garantované právo na spravedlivý proces, na jehož základě je možný výjimečný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.

Podle ustálené soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V posuzované věci se však o případ tzv. opomenutých důkazů zjevně nejedná, neboť dovolatel označil za opomenuté takové důkazní návrhy, se kterými se odvolací soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušné obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.

K námitce obviněného, že před soudem druhého stupně navrhoval jako důkaz svůj výslech k projednávané věci, avšak soud jej zamítl jako nadbytečný, čímž dle jeho názoru došlo k popření jeho základního práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný již byl v předmětné věci opakovaně řádně vyslechnut jak v přípravném řízení, tak i u hlavního líčení konaného dne 29. 8. 2012. Právo obviněného být vyslechnut tak zcela konvenuje požadavkům čl. 36 Listiny základních práv a svobod, stejně jako čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a postupem soudů obou stupňů bylo plně respektováno.

Podle ustanovení § 33 odst. 1, věty první, tr. řádu má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Toto své právo může obviněný realizovat již v přípravném řízení, ale může je uplatnit i kdykoli později podle vývoje trestního stíhání a dokazování. Uplatní-li obviněný právo uvést okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě až v hlavním líčení nebo v odvolacím řízení, je to jen realizací jeho práva hájit se, jak uzná za vhodné, a nemůže být jeho obhajoba odmítnuta jen na základě opožděného uplatnění (k tomu srov. např. P. Šámal a kolektiv: Trestní řád, komentář díl I, 5. doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2005, str. 238 a násl.).

V posuzované trestní věci obviněný k věci vypovídal již v předchozích stádiích trestního řízení, proto bylo čistě na zvážení odvolacího soudu, zda vyhoví či nevyhoví návrhu obviněného na doplnění dokazování jeho další výpovědí či jinými důkazy. V tomto smyslu je tak třeba hodnotit odkazy obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 87/2012 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94, jako nepřípadné, neboť na příslušnou věc nedopadají. Odvolací soud shledal skutková zjištění nalézacího soudu správnými a úplnými. Okresnímu soudu nelze vytýkat, že by některý významný důkaz nebo závažnou okolnost pominul, případně že by provedené důkazy hodnotil v rozporu s jejich obsahem, nelogicky či nesprávně. Návrhy obviněného na doplnění dokazování proto zcela důvodně vyhodnotil jako nadbytečné.

Na základě shora uvedených skutečností je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným Nejvyšší soud poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Je tak možno uzavřít, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uvedený zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného E. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2013

Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná