4 Tdo 605/2013
Datum rozhodnutí: 25.06.2013
Dotčené předpisy: § 242 odst. 1 tr. zák.



4 Tdo 605/2013-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2013 o dovolání obviněného T. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 6 To 392/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 12/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 14 T 12/2011, byl obviněný T. P. uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 alinea první zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že v době přibližně od srpna 2004 do 31. 8. 2007 v lese poblíž obce Z., v domě obviněného ve S. a později v T., ale i jinde, opakovaně a pravidelně souložil s poškozenou A. J. a pořídil s ní množství erotických fotografií a videozáznamů, ačkoliv věděl, že je mladší patnácti let.

Za uvedené jednání a sbíhající se trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. pod bodem I./1 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 14 T 12/2011 a další sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 3 T 3/2010, byl obviněný T. P. odsouzen podle § 242 odst. 1 tr. zák. za použití § 32 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 3,5 roku.

Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradil dlužné výživné na svou dceru S. P. a aby řádně a včas platil výživné.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu pod písm. A z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 14 T 12/2011 a též výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 3 T 3/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 14 T 12/2011, podal obviněný T. P. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 6 To 392/2012, tak, že ho jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 14 T 12/2011, bylo rozhodnuto o účasti obviněného P. na amnestii prezidenta republiky vyhlášené dne 1. 1. 2013, podle jejíhož čl. IV odst. 1 písm. b) se mu promíjí trest uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 14 T 12/2011 a na obviněného se hledí, jako by nebyl v této věci odsouzen (což se však netýká uloženého ochranného léčení).

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 6 To 392/2012, podal následně obviněný T. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soud druhého stupně nevzal zřetel na argumentaci uvedenou v jeho odvolání, ztotožnil se s rozhodnutím nalézacího soudu a jako věrohodnější posoudil obsah a dataci SMS zpráv, e-mailových zpráv a fotografií, navzdory výpovědi domnělé poškozené a její matky. Dále uvedl rozsáhlou citaci z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně a vytknul závěry zde vyjádřené s tím, že v řízení před nalézacím soudem bylo prokázáno, že poškozená s obviněným neměla pohlavní styk dříve, než dovršila věk patnácti let, a že na fotoaparátu byl chybně nastaven údaj o datu pořízení záběru. Dále obviněný vyjádřil názor, že postupem odvolacího soudu, který opakovaně rozhodnutí obvodního soudu rušil a vracel věc k novému projednání, byla porušena zásada in dubio pro reo . Dovolání obsahuje rovněž pasáž pojednávající o nespecifikované smlouvě a trestném činu podvodu, která se zjevně v textu dovolání ocitla nedopatřením a s danou trestní věci nesouvisí. Dovolatel namítl, že nelze prokázat, že by s poškozenou měl styk dříve, než v jejích patnácti letech, namítl nesprávnost znaleckého posudku, který hodnotí obviněného.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl a obviněného zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, že budou na jeho podporu vzneseny námitky proti způsobu, jímž byla v napadeném meritorním rozhodnutí aplikována ustanovení hmotného práva na soudem zjištěný skutkový stav. Z toho plyne, že předpokladem úspěšného uplatnění tohoto důvodu je, že dovolatel akceptuje skutková zjištění vyplynuvší z provedeného dokazování a brojí pouze proti tomu, jaká hmotně právní ustanovení byla zvolena k právní kvalifikaci tohoto skutkového stavu. Takové námitky ovšem dovolatel nevznáší. Veškeré jeho výhrady směřují proti výsledkům dokazování ve smyslu způsobu, jímž oba soudy hodnotily provedené důkazy. Takové námitky ovšem zvolenému důvodu dovolání nevyhovují a není možno je podřadit ani pod jiný důvod zařazený do zákonného katalogu upraveného v ustanovení § 265b tr. ř. Totéž platí o námitce obviněného, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo jednak jde o námitku spadající nikoli do rámce hmotného práva, nýbrž do oblasti skutkové a procesní, jednak tato výhrada není ani věcně důvodná. Konečně nelze pominout další významnou skutečnost, a sice tu, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 14 T 12/2011 bylo rozhodnuto o účasti obviněného P. na amnestii prezidenta republiky vyhlášené dne 1. 1. 2013, podle jejíhož čl. IV odst. 1 písm. b) se mu promíjí trest uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 14 T 12/2011 a na obviněného se hledí, jako by nebyl v této věci odsouzen (což se však netýká uloženého ochranného léčení).

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný T. P. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně toho, že se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím nalézacího soudu a jako věrohodnější posoudil obsah a dataci SMS zpráv, e-mailových zpráv a fotografií, navzdory výpovědi domnělé poškozené a její matky, že nelze prokázat, že by s poškozenou měl styk dříve, než v jejích patnácti letech i námitku týkající se nesprávnosti znaleckého posudku, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V posuzovaném případě tedy obviněný pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul v celém rozsahu výlučně jen ryze skutkové námitky. Obviněný byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 alinea 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3, z něhož v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný v době přibližně od srpna 2004 do 31. 8. 2007 v lese poblíž obce Z., v domě obviněného ve S. a později v T., ale i jinde, opakovaně a pravidelně souložil s poškozenou A. J. a pořídil s ní množství erotických fotografií a videozáznamů, ačkoliv věděl, že je mladší patnácti let. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav zjištěný oběma soudy nenaplňoval zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Pouze takové námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný pojal dovolání jako polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy, z nichž vyvodily zjištění, že měl s poškozenou pohlavní styk před jejím 15 rokem věku. Obviněný se snažil svými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že vztah obviněného a poškozené byl dlouho pouze kamarádský a během něj začala poškozená chodit na střední školu, a první pohlavní styk spolu měli až v době, kdy již poškozené bylo 15 let. Touto koncepcí dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci. Nejvyšší soud tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal