4 Tdo 588/2011
Datum rozhodnutí: 02.06.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 588/2011-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2011 o dovolání obviněného A. A. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 5 To 487/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 104/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného A. A. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2010 sp. zn. 3 T 104/2010 byl obviněný A. A. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 21. 4. 2010 v době kolem 14:00 v P., před vstupem do vestibulu metra L. v ulici M., za provozovnou sázkové kanceláře T. u výtahu, nutil poškozeného J. S., aby mu napsal na papírový kapesník adresu a jméno kamaráda, který měl předtím s obžalovaným konflikt, a dále své telefonní číslo, přičemž jej kopal do nohou, chytil pod krkem, natlačil na zeď a čepelí nože o délce 12 cm mu přejížděl po obličeji, a když mu S. údaje napsal, začal mu s nožem v ruce vyhrožovat, že pokud budou informace nesprávné, najde si ho a zaveze ho do lesa, kde ho zabije.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci kapesního nože stříbrné barvy zn. Beaver.

Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 5 To 487/2010 tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

Následně podal obviněný proti cit. usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g, l ) tr. ř. s tím, že podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále pak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g).

Za jeden z důvodů nesprávného právního posouzení skutku a též jiného hmotně právního posouzení, které se vztahují k uznání viny a výše trestu dovolatel označuje skutečnost, že nalézací soud nepostupoval striktně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle jeho názoru tento soud nezjistil skutkový stav věci, který by nevzbuzoval pochybnosti. Právní kvalifikace zvolená nalézacím soudem a potvrzená soudem odvolacím vychází z prokázaného spáchání úmyslného trestného činu, k čemuž ale bylo potřeba prokázat v jednání obviněného naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle dovolatele se toto nalézacímu ani odvolacímu soudu prokázat nepodařilo. Skutkový stav, jímž argumentoval obviněný, mu nebyl vyvrácen a nebylo ani prokázáno, že by jednal způsobem, jak to vyžaduje právní kvalifikace podle § 175 tr. zákoníku.

Na základě toho dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. napadená rozhodnutí soudu druhého i prvního stupně zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku, případně aby Nejvyšší soud sám v tomto smyslu rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného vyjádřil tak, že se k němu věcně vyjadřovat nebude, ale souhlasí aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. a obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., bylo nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že z hlediska ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. K uvedenému je vhodné též uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu a uplatněného dovolání shledal, že obviněný A. A. sice podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti zpochybňuje hodnocení důkazů a učiněná skutková zjištění, jak je provedly soudy nižších stupňů v předchozím řízení. Pokud pak namítá nesprávnost právního posouzení skutku, činí tak jednak na základě vlastních skutkových závěrů, které jsou ale v příkrém rozporu se závěry nalézacího, resp. odvolacího soudu, z nichž je dovolací soud povinen vycházet, a dále pak prostřednictvím zpochybňování naplnění znaků skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, aniž ale kterýkoli ze zákonných znaků tohoto zločinu zpochybnil konkrétními námitkami. Pouhé obecné tvrzení, že jednáním obviněného nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, rozhodně nelze označit za řádně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se v minulosti vyjádřil i Ústavní soud a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05. V něm mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Lze tak konstatovat, že obviněný se svým dovoláním v podstatě domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je tak nutno označit za námitky skutkové, tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní, přičemž se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně ve svých rozhodnutích, případně jde o zcela obecné a nekonkrétní výhrady k právnímu posouzení skutku, tedy jednání obviněného, jež ale nelze označit za řádně uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř..

Z obsahu předloženého spisu je navíc zřejmé, že nalézací soud se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k jakýmkoli podstatným výtkám na jeho adresu. Soud prvního i druhého stupně rozhodující ve věci proto dospěly i ke správnému závěru, že obviněný po objektivní i subjektivní stránce naplnil zákonné znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. V podrobnostech pak lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně. Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).

Pokud pak dovolatel v dovolání označil i dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je nutné uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že byl použit uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť dovolání bylo současně uplatněno i z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak ale ze shora uvedeného vyplývá, Nejvyšší soud z posledně cit. dovolacího důvodu dovolání neshledal řádně uplatněným, a proto nejsou splněny ani okolnosti vymezené zákonem pro dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Závěrem tedy nelze než uvést, že d ovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny dovolatelem, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem buď vůbec nenaplňují, event. ho nenaplňují požadovaným způsobem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak rovněž nemohl být naplněn. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného A. A. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 2. června 2011


Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c