4 Tdo 576/2009
Datum rozhodnutí: 29.06.2009
Dotčené předpisy:




4 Tdo 576/2009

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2009 dovolání obviněného Ing. V. Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 6 To 259/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 133/2006, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Ing. V. Ř. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 2 T 133/2006, byl obviněný Ing. V. Ř. uznán vinným jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zákona, jednak pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1 tr. zákona.

Za to byl v sazbě § 158 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvacetičtyř měsíců.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný jako starosta obce L., který zastupuje obec navenek a má mimo jiné povinnost pečovat o majetek obce a chránit jej před odcizením, zneužitím a s nepotřebným majetkem obce naložit způsoby a za podmínek stanovených zvláštními předpisy, dne 27. 3. 2006 v přesně nezjištěném čase, cca okolo 20.50 hodin v obci L. uzavřel s V. P. kupní smlouvu o úplatném převodu nemovitostí, a to zastavěné plochy o výměře 421 m2 včetně budovy bez č.p. na zastavěné ploše zřízené v katastrálním území L., zastavěné plochy o výměře 59 m2 včetně budovy bez č.p. na zastavěné ploše zřízené v katastrálním území L. a ostatní plochy o výměře 4.119 m2 v katastrálním území L. za dohodnutou kupní cenu ve výši 2.006.000,- Kč a podepsal návrh na vklad vlastnictví u Katastrálního úřadu P., přičemž úmyslně překročil svoji pravomoc starosty tím, že sám v rozporu s ustanovením § 85a zák. č. 128/2000 Sb., o obcích v platném znění neoprávněně rozhodl ke škodě obecního úřadu o snížení kupní ceny a zvýhodnění V. P. o částku 200.000,- Kč, přestože věděl, že zastupitelstvo obce L. dne 27. 3. 2006 v době od 18.00 do 19.15 hodin v rámci své výlučné pravomoci usnesením rozhodlo, že předmětné nemovitosti budou dle nabídky V. P. tomuto prodány za částku 2.206.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podali v zákonné osmidenní lhůtě obviněný Ing. V. Ř. a státní zástupce odvolání, která projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2008 Krajský soud v Plzni. Rozsudkem sp. zn. 6 To 259/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu z podnětu odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zákona, za který jej odsoudil podle § 158 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Podkladem výroku o vině rozsudku se stalo zjištění odvolacího soudu, že obviněný dne 27. 3. 2006 v přesně nezjištěné době okolo 20.50 hodin v obci L. uzavřel s V. P. kupní smlouvu o úplatném převodu nemovitostí, a to zastavěné plochy o výměře 421 m2 včetně budovy bez č.p. na zastavěné ploše zřízené v katastrálním území L., zastavěné plochy o výměře 59 m2 včetně budovy bez č.p. na zastavěné ploše zřízené v katastrálním území L. a ostatní plochy o výměře 4.119 m2 v katastrálním území L. za dohodnutou kupní cenu ve výši 2.006.000,- Kč a podepsal návrh na vklad vlastnictví u Katastrálního úřadu P., čímž překročil svoji pravomoc starosty obce tím, že v rozporu s rozhodnutím zastupitelstva obce k její škodě snížil kupní cenu nemovitostí o částku 200.000,- Kč, o niž V. P. neoprávněně zvýhodnil, ačkoli je zastupitelstvu obce podle § 85 písm. a) zák. č. 128/2000 Sb., o obcích vyhrazeno mimo jiné rozhodování o převodu nemovitých věcí a obžalovaný věděl, že zastupitelství obce L. dne 27. 3. 2006 na svém zasedání konaném v době od 18.00 do 19.15 hodin rozhodlo, že předmětné nemovitosti budou V. P. dle jeho nabídky prodány za částku 2.206.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu dovolání, ve kterém výslovně napadá všechny jeho výroky, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. že skutkový stav zjištěný odvolacím soudem neodpovídá právnímu posouzení skutku a použití hmotně právních ustanovení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se obviněný především vyjádřil ke skutkovým závěrům odvolacího soudu a obsahu znaleckého posudku soudní znalkyně z oboru kriminalistika PhDr.V. M., s nimiž nesouhlasí a považuje je za zavádějící. Podle dovolatelova názoru ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by odvolacím soudem byl dokázán jeho přímý či nepřímý úmysl opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. V tomto ohledu zopakoval tvrzení své předchozí obhajoby, že sice byla kupujícímu snížena kupní cena o 200.000,- Kč, ale zároveň byl kupující zatížen podstatně závažnější nevýhodou, a to ztrátou možnosti uplatňovat práva z vad. Na podporu svých argumentů dovolatel uvedl, že skutková podstata trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zákona je z hlediska subjektivní stránky konstruována tak, že vedle úmyslného zavinění se vyžaduje ještě i to, aby jednání pachatele bylo neseno zvláštní pohnutkou, kterou je způsobení škody jinému anebo opatření neoprávněného prospěchu samotnému pachateli nebo jiné osobě, dále musí jít o prospěch, který je neoprávněný z hlediska zákona nebo jiného obecně závazného právního předpisu a nikoli z hlediska interních pravidel druhé smluvní strany. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 829/2008.

Dovolatel dále vyslovil názor, že odvolací soud špatně posoudil zjištěný skutkový stav, když došel k závěru, že byla naplněna i materiální stránka trestného činu. Dle jeho názoru měl odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikovat ustanovení § 3 odst. 4 tr. zákona a uzavřít, že materiální znak trestného činu nebyl dán, neboť s ohledem na vady převáděných nemovitostí (ekologická zátěž) a skutečnosti, že obviněný s kupujícím sjednal oproti snížené kupní ceně nemožnost vymáhat po obci odstranění těchto vad, měl dojít k závěru, že stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost nebyl vyšší než nepatrný.

Odvolací soud dle názoru dovolatele rovněž pochybil pokud dospěl k závěru o poškození majetkové sféry obce jednáním dovolatele spočívajícím v tom, že se odchýlil od usnesení zastupitelstva obce, přičemž dovolatel tomuto závěru vytýká, že odvolací soud posuzoval pouze ujednání ohledně snížení kupní ceny a neposuzoval uzavřenou smlouvu jako celek, tedy včetně ujednání, které bylo naopak ve prospěch obce. Dovolatel dále uvedl, že následně došlo k novému rozhodnutí a novému uzavření se stejným kupujícím a za stejných podmínek - 10% sleva z kupní ceny - , což dle jeho názoru znamená změnu situace, která způsobila zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost dle § 65 tr. zákona.

V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil v celém rozsahu a aby ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, popřípadě aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání z valné části polemizuje se skutkovými závěry soudů, když obviněný vyhodnotil situaci tak, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá jeho úmysl opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Státní zástupce přesto konstatoval, že mimo výhrady dovolatele k hodnocení skutkového stavu podané dovolání charakterem námitek v něm obsažených odpovídá jím zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tyto námitky však považuje za zjevně neopodstatněné s tím, že jde pouze o opakování předchozí obhajoby.

Navrhl proto, aby dovolání Ing. V. Ř. bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem - § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V posuzovaném případě je zjevné, že podané dovolání je s tímto deklarovaným dovolacím důvodem v souladu toliko zčásti. Z hlediska dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu - a rovněž ostatních zákonných dovolacích důvodů - není v souladu ta část mimořádného opravného prostředku obviněného, ve které vyslovil nesouhlas s učiněnými skutkovými zjištěními a závěry odvolacího soudu. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno k přezkoumávání skutkových zjištění, a to ani v případě, kdy dovolatel tvrdí, že v důsledku nesprávných skutkových zjištění došlo i k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná, přičemž s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat toliko nesoulad skutkových zjištění tak, jak byla soudem učiněna, a jejich právního posouzení.

S dovolatelem použitým dovolacím důvodem není v souladu rovněž ta část dovolání, v níž tvrdí, že svůj mimořádný opravný prostředek podává proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Plzni, a to proti všem jeho výrokům . Z obsahu podaného dovolání totiž není zřejmé, jaké výhrady odpovídající ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznáší jak proti výroku o uloženém trestu, tak proti výroku, kterým bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání státního zástupce.

Za relevantní tedy Nejvyšší soud považuje tu část dovolání, ve které dovolatel vznesl námitky proti posouzení subjektivní stránky činu, nenaplnění materiální stránky trestného činu, resp. nesprávnému posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Z hlediska opodstatněnosti výhrad obviněného však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.

Výhrady, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, se svým obsahem a smyslem kryjí s jeho předchozí obhajobou uplatněnou již v rámci řádného opravného prostředku. Již odvolací soud se s námitkami obviněného řádně vypořádal, když svým rozsudkem jednak napravil vady, které shledal ve výše citovaném rozsudku soudu prvního stupně a narozdíl od tohoto rozsudku jej uznal vinným toliko trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zákona a za tento trestný čin mu uložil přiměřený trest, jednak náležitě své rozhodnutí odůvodnil.

Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné opakovat odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, nicméně k opakovaným námitkám obviněného považuje za vhodné upozornit, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně konstatoval, že obžalovaný svým jednáním popsaným ve výroku o vině jednal v úmyslu opatřit kupujícímu neoprávněný prospěch a způsobit obci škodu. Správně při tom odvolací soud poznamenal, že pro naplnění tohoto znaku není nutné, aby byl prospěch jinému skutečně opatřen nebo aby jinému škoda vznikla, pachatel však musí jednat v tomto úmyslu. Argumenty dovolatele tedy nemohou z hlediska naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zcela zjevně obstát, neboť soud druhého stupně, vycházeje z učiněných skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině, při právním posouzení jednání obviněného nikterak nepochybil. Nejvyšší soud poznamenává, že argumentace dovolatele by mohla být relevantní v případě, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, by byl právně kvalifikován podle § 158 odst. 2 tr. zákona, k čemuž ovšem nedošlo.

Obdobným způsobem se soud druhého stupně vypořádal i s námitkami obviněného týkající se materiální stránky činu. V tomto ohledu Nejvyšší soud rovněž nepovažuje za potřebné opakovat odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, s jehož závěry se ztotožňuje. Na správnosti závěrů odvolacího soudu nic nemění ani skutečnost, že s nimi obviněný nesouhlasí.

Pokud jde o výhradu obviněného, ve které odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 829/2008, s tím, že musí jít o prospěch, který je neoprávněný z hlediska zákona nebo jiného obecně závazného předpisu, a nikoli z hlediska interních pravidel druhé smluvní strany, Nejvyšší soud konstatuje, že tento odkaz je zcela nepřípadný, neboť závěry Nejvyššího soudu uvedené v citovaném usnesení se týkají značně odlišných skutkových okolností, než v posuzované trestní věci Ing. V. Ř.

Za zjevně neopodstatněnou považuje Nejvyšší soud i opakovaně vznesenou námitku dovolatele týkající se aplikace ustanovení § 65 tr. zákona. Již soud druhého stupně se s touto námitkou náležitě vyrovnal a v odůvodnění svého rozhodnutí správně vysvětlil, proč aplikace tohoto ustanovení nepřichází v úvahu. K tomuto vysvětlení nepovažuje Nejvyšší soud za potřebné cokoli dodávat.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že jak výše uvedeno - Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. V. Ř. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. června 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á