4 Tdo 572/2013
Datum rozhodnutí: 25.06.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. zákoník



4 Tdo 572/2013-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. června 2013 o dovolání obviněného P. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 9 To 441/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 109/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 2 T 109/2011, byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkové věty výroku o vině citovaného rozsudku dopustil tím, že
dne 15. 4. 2011 ve večerních hodinách na pozemku kostela P. a P. v Ch., okres M., svévolně pořezal neodborným způsobem 3 cypřišky, 2 keře zimostrázu, skupinu jalovců a 3 vzrostlé lípy a způsobil tak Římskokatolické farnosti K. n. V. škodu ve výši 37.958,- Kč.

Za to mu byl v sazbě § 228 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Římskokatolická farnost v K. n. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

V zákonné osmidenní lhůtě podali proti rozsudku odvolání jednak obviněný do všech výroků napadeného rozhodnutí, jednak poškozená Římskokatolická farnost do výroku o náhradě škody. Krajský soud v Praze, který podaná odvolání projednal, rozhodl rozsudkem ze dne 31. 10. 2012 tak, že výrokem ad I.) podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu v rozsudku soudu prvního stupně zrušil výrok o náhradě škody a nově za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Římskokatolické farnosti, Ch., K. n. V., částku 37.958,- Kč, aniž byl dotčen výrok o vině a trestu z napadeného rozsudku. Výrokem ad II.) odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 9 To 441/2012, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené ustanoveními § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. řádu.
Podle jeho názoru je řízení zatíženo procesní vadou, neboť v hlavním líčení u soudu prvního stupně vznesl dne 28. 11. 2011 námitku podjatosti samosoudkyně JUDr. Marcely Buštové. Okresní soud v Mělníku rozhodl usnesením, že samosoudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci, obviněný však proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Ve věci tak rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen.

Obviněný rovněž poukázal na existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť nebylo provedeno ohledání místa činu, nebyl vyslechnut nový farář M. B., nebyl vyslechnut znalec Ing. Pavel Bulíř, CSc., ani svědek policista F., ač obviněný provedení těchto důkazů požadoval. Procesní vadu spatřuje též v porušení povinnosti stanovené § 251 odst. 3 tr. řádu, když odvolání poškozeného proti rozsudku soudu prvního stupně nebylo obviněnému ani jeho obhájci doručeno. Podle názoru obviněného tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, který mu zaručuje článek 36 Listiny základních práv a svobod.

Ve vztahu k užité právní kvalifikaci činu mu nebyla prokázána subjektivní stránka úmyslné zavinění, stejně tak objektivní stránka přečinu, neboť nebylo prokázáno, že by zjištěné poškození spáchal obviněný sám. Za této situace je pak sporná i výše škody, kterou měl způsobit. Pokud obviněný prořezal dřeviny, činil tak v úmyslu zlepšit osvětlení kostela a při této příležitosti obviněný nadto poškozené osvětlení na své náklady opravil a přispěl tak ke zlepšení prostředí v obci. Vyčíslená škoda neodpovídá tomu, co obviněný v dobrém úmyslu poškodil, když k jeho tíži bylo započítáno vše, co bylo v různých časových obdobích poškozeno.

Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu a současně aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně.

K podanému dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

V obsáhlém vyjádření nejprve shrnul výsledky řízení a provedl rozbor uplatněných dovolacích důvodů jednak z obecného pohledu, posléze při aplikaci takto vymezených důvodů na konkrétní trestní řízení a výsledné rozhodnutí. Za neopodstatněnou pokládá námitku podanou v intencích ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť ani jedna z alternativ vyjmenovaných v tomto zákonném ustanovení naplněna nebyla. Zpochybnění subjektivní stránky přečinu, za nějž byl odsouzen, lze akceptovat jako dovolací důvod opírající se o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak jde o námitku, která byla obviněným uplatněna už v předchozích stadiích trestního řízení a soudy obou stupňů se jí zabývaly a spolehlivě se s ní vypořádaly. V tomto směru státní zástupce poukázal zejména na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně na str. 5. Nesouhlas obviněného s výší způsobené škody je rovněž argumentem, jenž obviněný v rámci své obhajoby užil v řízení před soudy obou stupňů, přičemž neuvedl žádné konkrétní okolnosti, jimiž by výši škody stanovenou znaleckým posudkem zpochybnil. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného o existenci tzv. opomenutých důkazů, přičemž podrobně zdůvodnil proč pokládá dokazování v rozsahu provedeném soudy obou stupňů za dostatečné a spolehlivě prokazující učiněná skutková zjištění. Ostatní námitky označil státní zástupce za námitky skutkové povahy, které uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají. Ryze procesní povahu pak má námitky obviněného ohledně nedoručení odvolání poškozeného obviněnému. Již z obsahu podaného dovolání je však zřejmé, že obviněný se s jeho obsahem seznámil v průběhu veřejného zasedání konaném o odvolání a mohl se tak k němu vyjádřit.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného z důvodů, které podrobně rozebral, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání případně jiné než navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. řádu shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu přípustné, bylo podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, bylo podáno podle § 265e odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené § 265f odst. 1 tr. řádu s tou výhradou, že dovolatel explicitně nenavrhl (ač měl) procesní postup, který má být užit Nejvyšším soudem po zrušení rozhodnutí soudů prvého i druhého stupně.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud současně konstatuje, že z hlediska § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávně hmotně právním posouzení.

Část námitek, které obviněný ve svém dovolání uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, nemohla obstát. Šlo především o ty výhrady, které směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů a jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňoval skutkové závěry soudu prvního stupně, např. tvrzením, že mu byla přičtena veškerá činnost související se způsobenou škodou, byť nebylo spolehlivě zjištěno, že obviněný prořezal dřeviny jen zčásti, přičemž celkový stav poškození dřevin byl způsoben v různých časových obdobích více skutky spáchanými jinými osobami. Takto formulovanými výhradami dovolatel primárně napadal skutková zjištění soudů obou instancí a v důsledku toho se domáhal změny ve svůj prospěch; teprve z takto sekundárně tvrzených nedostatků dovozoval údajné nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci však pod uvedený ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze.

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. V daném případě se však o tento případ nejedná, neboť z odůvodnění soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Je proto nutno uzavřít, že zmíněné dovolací námitky stojí mimo zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud by uplatnil dovolatel pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Obviněný však v dovolání uplatnil i výhrady relevantní, když zpochybnil použitou právní kvalifikaci činu s poukazem na absenci některých znaků skutkové podstaty trestného činu poukazem na nedostatek jeho subjektivní i objektivní stránky.

Přečinu poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zničí poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Znakem objektivní stránky tohoto přečinu je jednání, v konkrétním případě poškození cizí věci. Rozumí se tím snížení hodnoty věci buď trvalé nebo dočasné, a to v takové míře, že poškozená věc neslouží svému účelu, který může naplňovat jen po opravě nebo úpravě, a jde o snížení užité hodnoty včetně hodnoty estetické i funkční. Zničením se rozumí porušení samotné hmotné podstaty věci. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu mimo pochybnost plyne, že obviněný byl při ořezávání stromů a keřů přímo pozorován svědky, kteří viděli a byli schopni posoudit rozsah zásahu obviněného, čerstvost provedených řezů na dřevinách, viděli obviněného nakládat odřezané větve. Mohli proto také s určitostí sdělit, které keře a stromy byly zásahu obviněného vystaveny. Rozsah a způsob ořezání stromů a keřů je patrný také z přiložené fotodokumentace. Neodbornost zásahu obviněného a rozsah poškození dřevin je potvrzován obsahem znaleckého posudku. Z výčtu uvedených důkazů pak soudy obou stupňů důvodně posoudily aktivní jednání obviněného jako zničení věci, přičemž tak o naplnění objektivní stránky uvedeného trestného činu pochybnosti nevznikly.

Pachatelem uvedeného trestného činu může být kterákoli fyzická osoba, pro níž je věc, která je předmětem útoku, cizí. Cizí věcí se rozumí věc, která nenáleží pachateli, není jejím vlastníkem a ani nemá svolení vlastníka k dispozici s ní. Toto bylo v daném případě soudy obou stupňů bez pochybností zjištěno, neboť stromy a keře nebyly vlastnictvím obviněného a souhlas skutečného vlastníka k neodbornému zásahu do porostu neměl. Této skutečnosti si byl obviněný vědom, a pokud přesto neodborně prořezal stromy a keře, činil tak vědomě a zamýšleného stavu dosáhnout chtěl. Na tomto zjištění nemění nic ani osobní dojem obviněného, že tak činí z pohnutek, které on sám hodnotí jako ušlechtilé. Není tak proto pochyb o existenci zákonem požadované subjektivní stránky citovaného přečinu v intencích zavinění úmyslného dle § 15 tr. zákoníku.

Obviněný rovněž vznesl námitku, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, což odůvodnil tzv. opomenutými důkazy (nebylo provedeno ohledání místa činu, nebyl vyslechnut nový farář M.A.B., nebyl vyslechnut znalec Ing. Pavel Bulíř,CSc.). Obecně Nejvyšší soud konstatuje, že zásadu spravedlivého procesu upravuje ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Jakkoli skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, tuto zásadu nelze uplatnit v případě, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.

V posuzované věci se totiž o případ tzv. opomenutých důkazů zjevně nejedná, neboť dovolatel označil za opomenuté ty důkazy, kterými se soudy dílem řádně zabývaly, dílem nemohly navrhované důkazy přispět k objasnění skutkového stavu věci, neboť sám obviněný nikterak nekonkretizoval potřebu a obsahové zaměření jím navrhovaných důkazů. Důkaz, který měl ve fázi řízení před soudem proveden novým ohledáním místa činu je zjevně nadbytečný. Ten byl již proveden ve fázi přípravného řízení, v této souvislosti byla pořízena i podrobná fotodokumentace místa činu, přičemž obojí bylo předmětem provedeného dokazování, přičemž obviněný nevysvětlil, co by novým, se značným časovým odstupem provedeným ohledáním místa činu vlastně mělo být prokázáno a jaké poznatky by tento důkaz měl přinést. Ani ve vztahu k vytýkanému nevyslechnutí znalce nelze konstatovat, že námitka obviněného má opodstatnění. Podle § 110 odst. 1 tr. řádu byl usnesením nalézacího soudu přibrán k řízení a podání znaleckého posudku z oboru zemědělství, odvětví dendrologie, sadovnictví a okrasné zahradnictví znalecký ústav, a to Výzkumný ústav S. T. v P. Zpracovatelem tohoto posudku za ústav byl Ing. Pavel Bulíř, CSc., který byl poučen o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivě podaného znaleckého posudku v citovaném usnesení v souvislosti se zadáním otázek, jež měly být posouzeny. Tento znalecký posudek byl v hlavním líčení dne 1. 8. 2012 k důkazu přečten a vzhledem k jednoznačnosti jeho závěrů se návrh ještě tohoto znalce osobně vyslechnout důvodně jevil jako nadbytečný. Výslech svědka B., který v době činu na místě nebyl a nebyl tehdy ani duchovním farnosti, nemohl přinést relevantní informace. Obdobně se nadbytečným jeví výslech svědka F., který byl na místě činu společně se svědkem M., jehož soud prvního stupně v hlavním líčení řádně vyslechl a jeho výpověď vyhodnotil. Požadavek správného a úplného zjištění skutkového stavu neznamená ničím neomezenou povinnost soudu provádět všechny další navrhované důkazy v situaci, kdy již má o skutkovém stavu k dispozici ty validní důkazy, které jsou pro skutkové i právní závěry dostačující a významné. Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebyla ignorována příslušná kogentní norma, nedošlo k zjevnému vybočení ze standardů právního výkladu, nejde o interpretační libovůli, není zjevný protizákonný exces při provádění důkazů a jejich hodnocení. Zásady spravedlivého procesu byly v posuzované věci dodrženy, přičemž Nejvyšší soud současně připomíná, že řádnou aplikaci všech nezbytných prvků tohoto procesu nelze zaměňovat se subjektivním hodnocením obviněného z pohledu, zda pro něj proces dopadl příznivě či nikoli (srov. nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 463/2000, I. ÚS 2368/2000).

Právo na spravedlivý proces tak, jak je zakotveno v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně jako v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, zaručuje obviněnému, že jeho věc bude spravedlivě a veřejně projednána v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem, že bude k obvinění z trestného činu vyslechnut, bude mu poskytnuta přiměřená lhůta k přípravě obhajoby, že se může obhajovat za pomoci obhájce, klást svědkům dotazy či je vyslýchat. Realizace všech těchto dílčích práv byla obviněnému postupem orgánů činných v trestním řízení i v řízení před soudy obou stupňů zajištěna, nelze tak přisvědčit závěru, že jeho námitka v tomto ohledu byla uplatněna důvodně.

Oporu v obsahu trestního spisu nemá ani námitka obviněného deklarující procesní vadu, jež měla spočívat v tom, že ve věci v řízení před soudem prvního stupně jednala vyloučena soudkyně JUDr. Marcela Buštová, což dle jeho názoru založilo existenci dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. V tomto směru je nutno odkázat na pravomocné usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 13 To 446/2012. Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá, že obviněný vznesl vůči samosoudkyni námitku podjatosti, o níž tato samosoudkyně podle § 30 odst. 1 tr. řádu rozhodla usnesením dne 28. 11. 2012, sp. zn. 2 T 109/2011, tak, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. D. vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 109/2011 . Obviněný podal proti usnesení stížnost, kterou neodůvodnil a výše citovaným usnesením nadřízený soud tuto stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou, neboť neshledal žádné důvody, které by samosoudkyni JUDr. Marcele Buštové bránily ve věci objektivně rozhodnout.

Konkrétní námitka obviněného o nesprávném obsazení soudu v intencích ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu tak postrádá potřebnou relevanci, neboť její obsah se se zněním citovaného zákonného ustanovení zcela míjí. Uvedený dovolací důvod je řádně uplatněn v případě, že dojde k porušení zásad věcné či místní příslušnosti soudu, nebo místo senátu rozhodoval ve věci samosoudce, rozhodoval soud vyššího stupně, ač k tomu nebyly dány zákonné důvody, případně rozhodoval senát v neúplném složení. O ani jeden z těchto důvodů v projednávaném případě nejde. Pokud měl obviněný na mysli, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, bylo na místě formulovat dovolací důvod v intencích ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. Avšak vzhledem k výše řečenému, by se ani takto formulovaný dovolací důvod nemohl setkat s úspěchem.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávané věci shledal, že podané dovolání v části, která svým obsahem odpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením tak, že se dovolání obviněného P. D. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. června 2013

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á