4 Tdo 553/2013
Datum rozhodnutí: 11.06.2013
Dotčené předpisy: § 35 odst. 2 tr. zák.



4 Tdo 553/2013-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2013 o dovolání obviněného P. U. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 11 To 487/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 97/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 3 T 97/2009, byl obviněný P. U. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) ve formě organizátorství podle 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. (body 1-3. rozsudku) a trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil jednáním popsaným pod body 1. 4. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody ohledně obviněných M. F. a J. K.

Podle § 37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu obviněnému P. U., a to ve vztahu k rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 2 T 27/2009, kterým byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, k rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 7 T 62/2007 a k rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 2 T 166/2006, kterým byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 44 T 55/2007 a k rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, kterým byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let se zařazením do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně s obviněným M. F. škodu ve výši 238.000,--Kč poškozené České spořitelně, a.s., se sídlem P., O.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká spořitelna, a.s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 3 T 97/2009, podal státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 11 To 487/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu u obviněného P. U. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněnému P. U. uložen podle § 250b odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl zrušen:
- výrok o trestu obsažený v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 44 T 55/2007,
- výrok o trestu obsažený v trestním příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, týkající se obviněného,
- výrok o trestu obsažený v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, doručeném obviněnému dne 23. 5. 2005,
jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 11 To 487/2011, podal následně obviněný P. U. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že odvolací soud postupoval v jeho věci nesprávným způsobem, když na rozdíl od soudu prvního stupně rozhodl o tom, že obviněnému ukládaný souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. se vztahuje pouze k následujícím rozhodnutím:
- výrok o trestu obsažený v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 44 T 55/2007,
- výrok o trestu obsažený v trestním příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, týkající se obviněného,
- výrok o trestu obsažený v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, doručeném obviněnému dne 23. 5. 2005.
V rámci námitek má obviněný především za to, že projednávané trestné činnosti se měl dopustit v době od 11. 10. 2004 do 16. 12. 2004, tudíž s přihlédnutím k doslovnému výkladu § 35 odst. 2 tr. zák. ji spáchal před vyhlášením všech rozhodnutí, vůči nimž byl vztah souběhu zvažován, tedy i před vyhlášením těch rozhodnutí, k nimž odvolací soud vztah souběhu neshledal. Dále obviněný namítl, že vzhledem k okolnostem věci byl postup soudu prvního stupně zcela namístě a odvolacím soudem mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí odvolacího soudu ruší a znovu se rozhoduje tak, že se podle § 37 tr. zák. upouští od uložení souhrnného trestu obviněnému P. U., a to ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 44 T 55/2007, k trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, k rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 2 T 27/2009, k rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 7 T 62/2007 a k rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 2 T 166/2006.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Soudní praxe k tomu následně dovodila, že stejnou povahu jako odsuzující rozsudek má trestní příkaz s tím, že účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají u trestního příkazu jeho doručením obviněnému. Okamžik doručení trestního příkazu je proto určující pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 trestního zákona bez ohledu na to, že v důsledku podaného odporu byl tento příkaz zrušen, pokud v dalším řízení dojde k pravomocnému odsouzení pachatele.

Z popsaných skutečností je zřejmé, že ve vztahu souběhu (s nyní projednávanou trestnou činností) byla z posuzovaných trestných činností ta, jež byla spáchána obviněným před doručením trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, k čemuž došlo dne 23. 5. 2005. Trestná činnost spáchaná obviněným následně (po zmíněném datu) opět může být ve vztahu souběhu, ale jen vzájemně mezi sebou, do dalšího přerušení souběhu doručením dalšího trestního příkazu nebo vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku. Výklad obviněného, podle něhož je možné při hodnocení souběhu přihlížet pouze k vyhlášení rozhodnutí (tedy patrně jen k vyhlášení rozsudků), nelze akceptovat. Právní hodnocení ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. proto bylo provedeno správně a bez vad.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí ovšem lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím ani tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil následující.

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, byl obviněný P. U. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 2. 2004, za což byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Trestní příkaz byl obviněnému P. U. doručen dne 23. 5. 2005 a právní moci nabyl dne 1. 6. 2005.

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, byl obviněný P. U. uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství na spáchání pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., k § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 3. 3. 2005 a 4. 3. 2005, za což byl odsouzen podle § 250b odst. 2 tr. zák. za použití § 314e odst. 2 tr. ř. a za použití § 35 odst. 2 tr. zák odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestní příkaz byl obviněnému P. U. doručen dne 16. 8. 2006 a právní moci nabyl dne 25. 8. 2006.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 44 T 55/2007, byl obviněný P. U. uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství na spáchání trestného činu podvodu podle 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 22. 10. 2004. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 2 T 166/2006, byl obviněný P. U. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci na spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 1. 2006. Za uvedené jednání byl obviněný P. U. odsouzen podle § 250b odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému P. U. doručen dne 11. 9. 2006 a právní moci nabyl dne 20. 9. 2006. Tímto trestním příkazem bylo rozhodnuto rovněž o náhradě škody.

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 7 T 62/2007, byl obviněný P. U. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve formě organizátorství podle 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 1. 12. 2005. Za výše uvedené jednání a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu spáchaný ve formě pomoci podle 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. tr. zák. k § 250b odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 2 T 166/2006, doručeným mu dne 11. 9. 2006, pravomocným dne 20. 9. 2006, byl obviněný podle § 250b odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 2 T 166/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o náhradě škody.

Trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 2 T 27/2009, byl obviněný P. U. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním nejméně od 10. 5. 2006 do dne 11. 5. 2006, za což byl odsouzen podle § 185 odst. 1 tr. zák. za použití § 314e odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému P. U. doručen dne 9. 3. 2009 a právní moci nabyl dne 18. 3. 2009.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. je zvláštním způsobem ukládání trestu za více trestných činů spáchaných ve vícečinném souběhu, pokud se o nich rozhoduje nikoli ve společném řízení, ale v samostatných řízeních vedených odděleně.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Základním předpokladem použití citovaného ustanovení je to, že mezi trestnými činy, za které má být uložen souhrnný trest, je vztah souběhu. Vyplývá to již z nadpisu, který vymezuje předmět úpravy ustanovení § 35 tr. zák. až § 37 tr. zák. jako ukládání trestu za více trestných činů . Vztah souběhu mezi několika trestnými činy je dán tehdy, jestliže mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin téhož pachatele, přičemž se tím míní jakýkoli trestný čin. Jestliže je některý trestný čin spáchán více útoky (§ 89 odst. 3 tr. zák.), je rozhodné to, kdy byl spáchán poslední útok, neboť tím byl trestný čin dokončen.

Obviněný P. U. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, doručeným obviněnému 23. 5. 2005, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 2. 2004, dále byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, doručeným obviněnému 16. 8. 2006, uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství na spáchání pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., k § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 3. 3. 2005 a 4. 3. 2005, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 44 T 55/2007, byl obviněný P. U. uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství na spáchání trestného činu podvodu podle 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 22. 10. 2004 a rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 3 T 97/2009, byl obviněný P. U. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve formě organizátorství podle 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. tr. zák. a trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil jednáním v období od 11. 10. 2004 do 16. 12. 2004. Z uvedeného je zřejmé, že všechny uvedené trestné činy byly obviněným P. U. spáchány dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.

Z popsaných skutečností je zřejmé, že ve vztahu souběhu (s výše uvedenou trestnou činností) byla z posuzovaných trestných činností ta, jež byla spáchána obviněným před doručením trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, k čemuž došlo dne 23. 5. 2005.

Za této situace byl obviněnému P. U. rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 11 To 487/2011, správně uložen souhrnný trest za všechny uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu obsaženého v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 44 T 55/2007, výroku o trestu obsaženého v trestním příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 6 T 154/2006, týkající se obviněného a výroku o trestu obsaženého v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 1 T 66/2005, podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Námitce dovolatele, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 3 T 97/2009, měl být uložen souhrnný trest také ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 2 T 166/2006, k rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 7 T 62/2007 a k trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 2 T 27/2009, nelze přisvědčit. Obviněný P. U. se jednání, pro která byl odsouzen výše citovanými rozhodnutími, dopustil dne 6. 1. 2006, 1. 12. 2005 a od 10. 5. 2006 do 11. 5. 2006, tedy poté, co byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, resp. doručen (dne 23. 5. 2005) trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto je uvažovaný souběh vyloučen a uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. nepřichází v úvahu.

Poslední námitkou, kterou obviněný uplatnil v podaném dovolání, je námitka, že postup soudu prvního stupně byl zcela namístě a odvolacím soudem mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že námitky proti druhu a výměře trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Výhrady obviněného, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, tedy není možno podřadit pod uplatněný ani jiný dovolací důvod.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného P. U. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2013

Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal