4 Tdo 55/2017
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 55/2017-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 dovolání obviněné Ing. M. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 To 357/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 139/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 3 T 139/2015, byla obviněná Ing. M. B. uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že

od blíže nezjištěné doby, nejméně však od června roku 2013 do přesně neurčeného období, nejméně však do února 2014, kdy bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 vydáno usnesení č. j. 0 P 617/2012-290, o předběžném opatření týkajícího se asistovaného styku obviněné s dětmi, v bytě v P., ul. A. S. opakovaně nepřiměřeným a neadekvátním způsobem jednala se svými syny X. X. *) a Y. Y. *), kdy jim velmi vulgárně nadávala, např. je častovala slovy kretén, idiot, vyžírka, odpornej hnusnej hajzl, debil, smrad, zmetek, ufňukánek , nezl. X. X. *) mj. urážela a ponižovala tím, že je černá huba, tlustej jako prase , oba také strašila, ponižovala, stresovala a šikanovala např. tím, že je pošle do děcáku, kriminálu, nápravného zařízení pro mladistvý debily , před dětmi také vulgárním způsobem mluvila o jejich babičce, kdy ji nazývala slovy jako bába, kráva hnusná, krysa odporná; X. X. *) několikrát vystrčila z bytu za dveře, kdy ten se bál, plakal a domáhal se návratu do bytu, dále jej nutila, aby si klekl na zem a opakoval a sliboval, že je jeho matka, že ho porodila, že ji musí poslouchat; dále vedla děti k nepřiměřené hygieně, kdy si opakovaně musely čistit zuby, což následně kontrolovala nebo jim zuby bolestivě přečistila, dále na syny nepřiměřeným způsobem křičela, děti ze strachu před ní utíkaly a schovávaly se pod postel; děti v uvedené době i nepřiměřeným způsobem a v nezjištěném počtu případů fyzicky trestala, surově je bila do různých částí těla, a to i blíže nezjištěným předmětem, kdy Y. Y. *) nejméně 2x uchopila za vlasy a tloukla mu hlavou o dlaždičky, dne 1. 12. 2013 přibližně asi v 15.15 hod. na tramvajové zastávce I. P. P. v P. ve směru na K. n. povalila Y. Y. *) na zem a asi 6x do jej kopla do horní části těla, X. X. *) bila dosud nezjištěným způsobem a dosud nezjištěným předmětem, pravděpodobně ohebným kabelem, prutem či tyčkou do oblasti břicha, hrudníku a zad, čímž mu způsobila poranění, strkala mu prsty do úst tak, že jej hrubým způsobem uchopila za jeho tvář, prsty mu stiskla vnitřní i vnější stranu tváře a potom ho uhodila do obličeje, což bylo pro nezletilého bolestivé a způsobila mu tak poranění, krevní podlitiny na obličeji, na obou tvářích a v důsledku jednání obviněné nezletilí trpěli strachem, opakovanými úlevovými reakcemi, před matkou se skrývali, čímž byl narušen jejich citový i sociální vývoj, přišli také o domácí zázemí a rodičovskou jistotu.

Za to jí byl v sazbě § 198 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 81 odst. 1 a § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného stanovení dohledu nad obviněnou. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil uhradila způsobenou škodu.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněná zavázána k povinnosti nahradit poškozeným X. X. *) škodu ve výši 60.000 Kč, Y. Y. *) škodu ve výši 50.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, oběma pak k rukám opatrovníka, a to Městské části Praha 4, Úřadu městské části pro Prahu 4, odboru sociálně právnímu se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž jednal Městský soud v Praze a usnesením ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 To 357/2016, je zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, aniž specifikovala, kterou ze dvou odlišných variant tohoto zákonného ustanovení má na mysli. Obecně konstatuje, že měla být obžaloby zproštěna, shledává extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a z toho vyvozenými právními závěry ve vztahu k oběma soudům, ty se rovněž nevypořádaly se všemi okolnostmi, které jsou pro rozhodnutí významné a nadto nedodržely zásadu in dubio pro reo tedy v pochybnostech ve prospěch.

Soudy vadně vyhodnotily výpověď nezl. Y. Y. *), který obviněnou z trestné činnosti neusvědčoval, naopak její vinu jednoznačně vyvrátil. Uvedl, že mu zranění způsobil jeho bratr, popřel, že by obviněná jemu či bratrovi tloukla hlavou o kachličky. Popřel rovněž, že by si s bratrem museli opakovaně čistit zuby, což měla matka následně kontrolovat a bolestivě jim je přečišťovat. Nezletilý je svědkem věrohodným, jak je patrno ze znaleckého posudku o jeho duševním zdraví.

Výslech nezl. svědka X. X. *) nebyl veden způsobem, který je souladný se zákonem, vyšetřovatelka mu kladla sugestivní a kapciozní otázky, aby tak získala výpověď, kterou chtěla slyšet, což vedlo k nežádoucí úpravě výpovědi nezletilého.

Soud nezohlednil výpověď svědka M. S., který v rozhodné době s obviněnou a jejími syny bydlel ve společné domácnosti a žádné závadné jednání obviněné vůči dětem nepozoroval. Obviněná rovněž vyzdvihla výpověď svědkyně PhDr. A. U., která při vyšetření dětí v ordinaci zaznamenala, že nezletilý X. X. *) se vrhnul na bratra, škrtil jej, válel se po něm, škrábal jej a snažil se ho také kousnout. Nezletilí byli téměř vždy poznamenáni modřinami a Y. Y. *) ji měl na krku proto, že ho X. X. *) škrtil. Svědkyně H. R. přiznala, že na vlastní oči nikdy neviděla, že by obviněná dětem ubližovala. Obviněná také zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, z něhož podle ní neplyne, že by bylo posuzováno opakovaně způsobené zranění, ale pouze zranění jednorázové, nadto znalci děti osobně nevyšetřili, nevyžádali si jejich zdravotnickou dokumentaci a závěry činil pouze podle předložených fotografií. Přeceněná byla rovněž výpověď svědkyně Z. S., která popsala událost na zastávce I. P. P. zveličeně, nadto jde o osobu závislou na omamných a psychotropních látkách v době údajného incidentu. Sousedé z domu kde bydlí, kteří ve věci vypovídali proti obviněné, nejsou věrohodní, obviněná s nimi má dlouhodobě vyhrocené vztahy. K důkazu použité zvukové nahrávky, na kterých údajně obviněná křičí a dětem vulgárně nadává, nejsou nahrávkami jejího hlasu.

Soudy tak podle obviněné nemohly jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, měly proto důsledně akceptovat zásadu in dubio pro reo a obžaloby ji zprostit. Navrhla, aby Nejvyšší soud jak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 3 T 139/2015, tak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 To 357/2016, zrušil, aniž by navrhla další procesní postup, který by po požadovaném zrušení obou rozhodnutí měl následovat ve vztahu k podané obžalobě, ač je takový návrh nezbytnou součástí dovolání (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu písemně sdělila, že k podanému dovolání se Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání konaném podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, případně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První část dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řízení o řádném opravném prostředku přezkoumat určité rozhodnutí, v daném případě rozsudek, věcně, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek, v posuzovaném případě odvolání, zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr. řádu. Jinak řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V posuzované trestní věci se o tento případ nejedná a obviněná ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu neuplatňuje.

Jde-li o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, zde obviněná výslovně nedefinovala s kterými dovolacími důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu ji spojuje, byť to bylo její povinností. Nejvyšší soud s výraznou dávkou tolerance dovodil, že zřejmě hodlala podle dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávně hmotněprávním posouzení.

Podstatou dovolacích námitek obviněné jsou výhrady k nedostatečně a podle jejího názoru vadně zjištěnému skutkovému stavu, jimiž brojí proti nedůslednému postupu zejména nalézacího soudu, neboť učiněná skutková zjištění nemají podle jejího názoru oporu v řádně aplikovaném ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu. Další námitka je zaměřena proti způsobu, jímž soudy obou stupňů zhodnotily výsledky provedeného dokazování, čímž zpochybňuje správnost procesního postupu rozhodujících soudů podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Tyto výtky dle názoru dovolatelky opodstatňují závěr o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními soudu a právními závěry, které z nich byly vyvozeny. Důsledkem namítaného nesouladu je pak pochybnost, zda se obviněná vůbec protiprávního jednání dopustila, zda má charakter trestného činu, přičemž tato pochybnost měla vyústit v užití principu in dubio pro reo a vést k jejímu zproštění od obžaloby. Z obsahu dovolacích námitek a k nim uvedené argumentace tak lze s jistou mírou tolerance dovodit, že dovolatelka zřejmě uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu v jeho druhé variantě.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení , je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem .

Nejvyšší soud především konstatuje, že mu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či zabývat se otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Námitka existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními je důvodná pouze v těch případech, kdy je takový nesoulad reálně zjištěn, a projevuje se zjevnou absencí srozumitelného odůvodnění rozsudku, zásadními logickými rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutím provedení potřebných důkazů, nehodnocením stěžejních důkazů, zkreslováním důkazů, případně zjevnou libovůlí soudu v procesním postupu či při aplikaci hmotného práva, apod.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že dovolací námitky obviněné primárně výlučně směřují do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů, jsou zaměřeny proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu vyhodnocení důkazů rozhodujícími soudy nižších stupňů, byť tyto námitky již tvořily obsah podaného v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná se fakticky domáhá pouze toho, aby na základě jiného, jí nabízeného skutkového stavu a jejího způsobu hodnocení důkazů, dospěly soudy k jiné verzi skutkového děje se závěrem, že z její strany nešlo o zaviněné protiprávní jednání.

Nesprávnost hmotněprávního posouzení jednání obviněné je tak dovoláním výlučně dovozována ze zpochybňování validity důkazů a polemikou se způsobem hodnocení důkazů, které neodpovídá subjektivním představám obviněné. Dovolání neobsahuje odůvodněnou úvahu či příslušnou argumentaci, proč nebylo možno protiprávní jednání obviněné právně kvalifikovat jako zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Rovněž odkaz na existenci extrémního nesouladu či rozporu je pouze konstatován, aniž by byl odůvodněn, pokud odůvodněním není míněno ono zpochybňování ve věci provedených důkazů.

Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu, který je vymezen ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu, a důkazy hodnotil v souladu se zákonnými požadavky ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Rozsudek soudu prvního stupně je srozumitelný, přehledný, obsahuje taxativní výčet důkazů, které byly ve věci provedeny, a také je zcela zřejmé, jak tento soud tyto konkrétně označené důkazy hodnotil, jakou jim přikládal váhu jednotlivě a poté ve vzájemných souvislostech s důkazy jinými, a zcela logicky odůvodnil k jakým právním závěrům na základě takto provedených a zhodnocených důkazů dospěl. Tento rozsudek plně zohledňuje všechna zákonná kriteria uvedená v § 125 odst. 1 tr. řádu, těm také plně konvenuje, jeho skutková zjištění jsou zcela v souladu s učiněnými právními závěry. Nelze proto přisvědčit právnímu názoru dovolatelky o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými hmotněprávními závěry. Oporu v obsahu přezkoumávaného spisu nemá ani námitka obviněné, že byla pominuta zásada in dubio pro reo , tedy v pochybnostech ve prospěch. Tuto základní zásadu trestního řízení je nutno aplikovat tehdy, vzniknou-li v řízení jakékoli pochybnosti o tom, zda se stal skutek vymezený obžalobou, zda je jeho pachatelem obviněný, zda je obviněný osobou trestně odpovědnou apod., pokud tyto pochybnosti po provedení veškerých dostupných důkazů nadále přetrvávají. V posuzované trestní věci se však o takový případ nejedná, neboť skutková zjištění nalézacího soudu byla učiněna s požadovanou mírou jistoty, jsou plně stabilizována a aplikaci zmíněné zásady neodůvodňují.

Rovněž odvolací soud plně dostál požadavkům, které na něj klade ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu. Nelze přisvědčit námitkám obviněné, že toto rozhodnutí je formální, že byly pominuty odvolací námitky a že naopak byly nekriticky přejaty skutkové i právní závěry soudu nalézacího. V tomto ohledu je třeba v celém rozsahu odkázat na znění usnesení odvolacího soudu, který naopak nepominul ani jednu ze vznesených námitek obviněné, podrobně se jimi zabýval a své závěry také odpovídajícím způsobem odůvodnil (srov. 4 až 5 tohoto usnesení). V těchto pasážích je rovněž podrobně odůvodněn názor odvolacího soudu na úplnost dokazování a způsob hodnocení důkazů nalézacím soudem, s nímž se ztotožnil. Usnesení odvolacího soudu tak plně odpovídá zákonným požadavkům stanoveným § 134 odst. 1, 2 tr. řádu. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.

Vzhledem k výše uvedené argumentaci Nejvyšší soud konstatuje, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 31. 1. 2017

JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.