4 Tdo 534/2014
Datum rozhodnutí: 29.04.2014
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoník, § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 534/2014-46

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2014 o dovolání obviněné L. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 5 To 63/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 10/2012, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné L. J. o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 39 T 10/2012, byla obviněná L. J. (dále jen obviněná nebo dovolatelka ) uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného (v bodech 1. 19.), dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2.) a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (v bodech 20. 22.). Za to jí byl uložen za zvlášť závažný zločin podvodu v bodech 1. 19. a za sbíhající se sedminásobné účastenství na trestném činu úvěrového podvodu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb. ve znění zákona č. 52/2009 Sb., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1, 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku, společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a tří měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu v bodě I. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, kterým byl uložen souhrnný trest odnětí svobody k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2010, sp. zn. 2 T 176/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2010, sp. zn. 3 To 253/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu jednání, které by vedlo ke zprostředkování úvěrů a půjček a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl také uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 350 Kč a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti týdnů. Za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku v bodech 20. 22. a za sbíhající se zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, kterým byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, jí byl uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu v bodě II. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudek dále obsahuje výroky o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 5 To 63/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou za současného zrušení podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2010, sp. zn. 2 T 176/2009, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. června 2010, sp. zn. 3 To 253/2010, výroku o trestu a dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad tím, že

v období od 17. ledna 2007 do 14. ledna 2010 jako jednatelka společnosti T. C., s. r. o., případně jako jednatelka společnosti T. R. C., s. r. o., v úmyslu se neoprávněně obohatit, když se na ni obrátili lidé s žádostí o pomoc v jejich tíživé ekonomické situaci, požadovala po nich a přijímala od nich peníze jako úplatu, provizi za to, že pro ně provede úkony nutné k vybřednutí z jejich tíživé finanční situace, zejména že jim pomůže odvrátit hrozící exekuci a že jim poskytne či zajistí úvěr nebo půjčku, požadovala po nich a přijímala od nich peníze, nepravdivě jim tvrdila, že jsou nezbytné k úspěšnému provedení úkonů, avšak slibované úkony pro ně neprovedla, neměla v úmyslu provést a peníze jim nevrátila, také některé klienty, kteří se na ni obrátili se žádostí o pomoc, kteří potřebovali zadlužení urovnat, přesvědčila, aby ke své škodě a pro sebe nevýhodně převedli své nemovitosti na společnost M. E. a. s., či T. R. C., s. r. o., v nichž byla statutárním orgánem, nepravdivě klientům sdělila, že je to nezbytné pro vyřízení úvěru nebo k odvrácení exekuce, vyplacení zástavy, přičemž pro ně slibovanou záležitost nezařídila a ani neměla v úmyslu zařídit, a takovým způsobem:

1.
v lednu 2007 nepravdivě slíbila I. Š. a A. H., že jim pomůže odvrátit exekuci vedenou na byt A. H. a pod uvedenou záminkou vylákala od I. Š. postupně 145.000 Kč jako poplatek za údajné služby nutné k odvrácení exekuce, uvedenou částku I. Š. dne 17. 1. 2007 předala L. J. v její kanceláři v P. Ž., částku 60.000 Kč jako poplatek za údajné služby nutné k odvrácení exekuce, uvedenou částku I. Š. dne 18. 1. 2007 předala L. J. v její kanceláři v P. Ž., přičemž úkony směřující ke splnění slibu neprovedla, neměla v úmyslu provést a vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila I. Š. škodu ve výši 205.000 Kč,
2.
v průběhu roku 2007 a 2008 nepravdivě slibovala M. Š., že jí pomůže s její tíživou finanční situací, zejména se závazkem vůči společnosti S. I. a. s. a zajistí poskytnutí půjčky, opakovaně jí nepravdivě sdělila, že finanční závazek M. Š. a J. Š. vůči uvedené společnosti činí nejméně 4.500.000 Kč, přestože věděla, že ve skutečnosti tento závazek činí pouhých 1.500.000 Kč, na základě těchto nepravdivých informací a slibů, využívajíc jejich finanční tísně, vylákala od M. Š. částku 5.000 Kč, kterou jí M. Š. předala dne 31. 7. 2007 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 30.000 Kč, kterou jí M. Š. předala v srpnu 2007 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 30.000 Kč, kterou jí M. Š. předala v prosinci 2007 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 20.000 Kč, kterou jí M. Š. předala v lednu 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 40.000 Kč, kterou jí M. Š. předala v březnu 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 129.700 Kč, kterou dne 11. 4. 2008 M. Š. vložila L. J. na účet společnosti T. R. C., s.r.o., částku 50.000 Kč, kterou jí M. Š. předala v roce 2008 v P. na hlavním vlakovém nádraží, částku 15.000 Kč, kterou dne 12. 6. 2008 jako údajný poplatek M. Š. vložila L. J. na účet M. J. částku 20.000 Kč jako údajnou platbu poplatků, úplatků, kterou dne 7. 8. 2008 M. Š. vložila L. J. na účet společnosti T. R. C., s. r. o., částku 7.000 Kč jako údajnou platbu poplatků, úplatků, kterou dne 14. 8. 2008 M. Š. vložila L. J. na účet společnosti T. R. C., s. r. o., částku 12.000 Kč jako údajnou platbu poplatků, úplatků, kterou dne 27. 8. 2008 M. Š. vložila L. J. na účet společnosti T. R. C., s. r. o., přesvědčila M. Š. a J. Š., aby dne 3. 12. 2008 v B. v kanceláři notářky JUDr. Danuše Hyprové podepsali notářský zápis dohodu o vykonatelnosti notářského zápisu podle § 71a a násl. notářského řádu, v němž prohlásili, že jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně věřitelce L. J. do dne 15. 3. 2009 dlužnou částku 1.000.000 Kč jako odměnu za zprostředkování a že svolují, aby podle notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí pro případ, že věřitelce L. J. předmětnou částku v uvedené lhůtě nezaplatí, poté, když M. Š. a J. Š. L. J. danou částku neuhradili, L. J. dne 25. 3. 2009 podala v zastoupení advokátem u Okresního soudu v Blansku návrh na nařízení exekuce proti povinným M. Š. a J. Š. na zaplacení částky 1.000.000 Kč s poukazem na notářský zápis ze dne 3. 12. 2008, na základě uvedeného návrhu vydal Okresní soud v Blansku usnesení, č. j. 9 Nc 1463/2009-3 ze dne 15. 4. 2009, kterým nařídil navrhovanou exekuci k uspokojení pohledávky 1.000.000 Kč a pověřil provedením exekuce soudního exekutora, který poté na základě nařízené exekuce vydal příslušné exekuční příkazy a přistoupil k vymáhání pohledávky srážkami z podpory v nezaměstnanosti povinného J. Š., srážkami ze mzdy povinné M. Š. a přikázáním pohledávek z účtu obou povinných a takto z majetku obou povinných vymohl částku ve výši 88.286,84 Kč, přičemž prováděná exekuce byla následně usnesením Okresního soudu v Blansku č. j. 9 Nc 1463/2009-3 ze dne 8. 11. 2011 zastavena, přičemž L. J. jim v jejich tíživé finanční situaci nepomohla a ani to neměla v úmyslu, naopak ještě zneužila jejich tíživé finanční situace a pokusila se pomocí shora uvedeného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti získat pomocí nařízené exekuce další finanční obnos M. Š. a J. Š. ve výši 1 mil. Kč, přestože si vzhledem ke všem okolnostem případu byla vědoma toho, že na vymáhané plnění ve výši 1 mil. Kč nemá podle hmotného práva nárok, čímž způsobila M. Š. a J. Š. škodu ve výši 358.700 Kč a pokusila se jim způsobit další škodu ve výši 1 mil. Kč,

3.
v roce 2007 nepravdivě slíbila P. K., že mu prostřednictvím společnosti T. R. C., s. r. o., pomůže s jeho dluhy a že mu zajistí poskytnutí půjčky ve výši 1.500.000 Kč a pod uvedenou záminkou od něj postupně vylákala částku 5.000 Kč za údajnou konzultaci a finanční analýzu, kterou jí P. K. předal v kanceláři na ulici Š. v B., částku 12.000 Kč za údajné poplatky k vyřízení půjčky, částku jí P. K. předal v listopadu 2007 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 40.000 Kč na údajnou úhradu právníků a nákladů spojených s její činností, částku jí P. K. koncem roku 2007 poukázal poštou na adresu společnosti T. R. C., s. r. o., přičemž úkony směřující ke splnění slibu nevykonala ani neměla v úmyslu je vykonat, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, P. K. způsobila škodu ve výši 57.000 Kč,

4.
v roce 2008 nepravdivě slíbila F. V. a R. V., že jim prostřednictvím společnosti T. R. C., s. r. o., pomůže v jejich nepříznivé finanční situaci, zejména že jim pomůže odvrátit exekuci vedenou na jejich rodinný dům a že jim společnost T. - R. - C., s. r. o, poskytne půjčku, přičemž pod uvedenou záminkou od nich postupně vylákala částku 1.000 Kč, kterou jí F. V. předal v dubnu 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 1.000 Kč, kterou jí R. V. předal v dubnu 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 5.000 Kč, kterou jí F. V. a R. V. předali v květnu 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 7.000 Kč, kterou jí F. V. a R. V. předali v květnu 2008 v kanceláři v P. na ulici K., přičemž L. J. úkony směřující ke splnění slibu ohledně poskytnutí peněz a odvrácení exekuce neprovedla ani neměla v úmyslu tak učinit, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila F. V. a R. V. škodu ve výši 14.000 Kč,

5.
jako jednatelka společnosti T. - R. - C., s. r. o., se sídlem P., K. uzavřela dne 3. 6. 2008 v B., na ulici Š., s O. K., trvale bytem B., P., smlouvu o zprostředkování, ve které se zavázala vyvíjet činnost ve prospěch zájemce k obstarání příležitosti uzavřít smlouvu o úvěru či půjčce s finančním ústavem či třetí osobu ve výši 1.300.000 Kč až 2.000.000 Kč oproti zástavě nemovitostí, na základě uvedené smlouvy postupně přijala ve čtyřech platbách od O. K. dne 3. 6. 2008 částku 10.000 Kč, dne 6. 6. 2008 částku 14.000 Kč, dne 17. 6. 2008 částku 2.000 Kč, dne 18. 6. 2008 částku 9.000 Kč jako odměnu za služby a úkony s tím spojené a uvedené přijala, ačkoliv již od počátku si byla vědoma, že vzhledem k finanční situaci O. K. nemůže na žádný úvěr dosáhnout, když dále ani nevyvíjela žádnou reálnou činnost směřující k získání úvěru či půjčky v minimální výši 1.300.000 Kč, čímž O. K. způsobila škodu ve výši 35.000 Kč,

6.
v roce 2008 nepravdivě slíbila M. T., že jí prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o. pomůže v její nepříznivé finanční situaci, zejména že jí pomůže odvrátit exekuci vedenou na její rodinný dům, přičemž pod touto záminkou od ní postupně vylákala částku 5.000 Kč za údajnou konzultaci ohledně její finanční situace, kterou jí M. T. předala dne 15. 5. 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 100.000 Kč, přičemž L. J. M. T. nepravdivě tvrdila, že částka bude použita na činnost společnosti T. S. s.r.o., uvedenou částku jí M. T. předala v květnu 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 100.000 Kč, přičemž L. J. M. T. nepravdivě tvrdila, že uvedená částka bude použita na činnost společnosti T. S. s.r.o., částku jí M. T. předala v květnu až červnu 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 30.000 Kč, přičemž L. J. M. T. nepravdivě tvrdila, že částka je nutná pro schválení úvěru pro odvrácení exekuce, částku jí M. T. předala v červenci 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 60.000 Kč, přičemž L. J. M. T. nepravdivě tvrdila, že částka je nutná pro schválení úvěru pro odvrácení exekuce, částku jí M. T. předala v srpnu 2008 v restauraci na ulici K. v P., přičemž L. J. úkony směřující ke splnění slibu ohledně odvrácení exekuce neprovedla ani neměla v úmyslu tak učinit, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila M. T. škodu ve výši 295.000 Kč,

7.
v roce 2008 nepravdivě slíbila I. V. a její tetě J. R., že prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o. jim pomůže v nepříznivé finanční situaci I. V. tak, že I. V. pomůže refinancovat a stabilizovat její finanční závazky vůči společnosti A. C. L.. a že jí pomůže odvrátit hrozící exekuci na její nemovitost, a to tak, že pro J. R. zajistí schválení potřebného úvěru u R. a.s. a následné zaplacení závazku I. V. z takto schváleného úvěru, pod uvedenou záminkou, využívajíc jejich finanční tísně, vylákala částku 5.000 Kč jako úhradu poplatku za konzultaci k pozastavení dražby a exekuce nemovitostí, částku jí předala I. V. dne 4. 11. 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 50.000 Kč jako úhradu údajných poplatků a nákladů nutných k vyřízení slíbeného úvěru, částku jí J. R. předala dne 5. 11. 2008 v B. na ulici M., částku 12.500 Kč jako úhradu údajných poplatků a nákladů nutných k vyřízení slíbeného úvěru, částku jí J. R. předala dne 12. 11. 2008 v obchodním centru V. na ulici Ú. v B., částku 1.000 Kč jako úhradu údajných poplatků a nákladů nutných k vyřízení slíbeného úvěru, částku jí J. R. předala dne 7. 4. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B.;

pod příslibem, že uhradí závazky I. V., přiměla J. R. k tomu, že J. R. dne 21. 4. 2009 jako prodávající uzavřela kupní smlouvu, kterou převedla vlastnické právo k nemovitosti - bytu v domě na pozemku parc. spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5642/114291 na společných částech domu a pozemku parc. a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5642/107263 na nebytové jednotce umístěné v domě na pozemku parc., s nímž je spojen spoluvlastnický podíl o velikosti 7028/114291 na společných částech domu a pozemku parc. zapsané na LV pro k. ú. Ž., obec B., v hodnotě 2.200.000 Kč na spol. T. - R. - C., s.r.o., jako kupujícího, kterou zastupovala L. J., která poté dne 23. 4. 2009 podala návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva této smlouvy do katastru nemovitostí, který byl proveden dne 19. 5. 2009, přičemž za převod nemovitostí J. R. nezaplatila a ani neměla v úmyslu zaplatit a ani I. V. neuhradila její závazky, slibovanou pomoc spočívající v refinancování a stabilizaci finančních závazků a v odvrácení exekuce jim neposkytla a ani neměla v úmyslu poskytnout, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, vylákanou nemovitost vzápětí v červnu 2009 prodala jiné osobě, čímž způsobila I. V. škodu ve výši 5.000 Kč aj. R. škodu ve výši 2.263.500 Kč,
8.
v roce 2008 nepravdivě slíbila S. T., že mu prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., pomůže v tíživé finanční situaci, zejména tím, že mu pomocí zajištění hypotéky pomůže odvrátit hrozící exekuci a že mu konsoliduje existující finanční závazky, pod uvedenou záminkou od něho vylákala postupně částku 1.000 Kč jako údajný poplatek za právní servis, částku jí S. T. předal prostřednictvím J. Ř. dne 17. 12. 2008 v kanceláři na ulici Š. v B., v únoru až březnu 2009 částky 5.000 Kč, 5.000 Kč a 6.000 Kč, dílem jako poplatek za údajný právní servis, dílem na zaplacení dluhu S. T. u Č. s., a.s., uvedené částky jí předal v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž L. J. úkony směřující ke splnění slibu neprovedla, neměla v úmyslu je provést, neuhradila dluh S. T. u Č. s., a.s. a vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila S. T. škodu ve výši 17.000 Kč,
9.
v roce 2008 nepravdivě slíbila S. T., že mu prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o. pomůže v jeho a otcově nepříznivé finanční situaci, zejména tím, že mu zajistí vyřízení úvěrů, ze kterých pak sama uhradí dluh jeho otce u společnosti C. s.r.o. a u společnosti S. s.r.o. a dále že zajistí u realitní kanceláře blokaci, rezervaci domu, který chtěli S. T. a jeho otec koupit, pod uvedenou záminkou od něho vylákala postupně částku 25.000 Kč s tím, že ji použije na uhrazení dluhu u společnosti S. s.r.o. a na uhrazení dluhu u společnosti C. s.r.o., částku jí S. T. předal v dubnu 2009, částku 70.000 Kč s tím, že částku použije na blokaci domu u realitní kanceláře, částku jí S. T. předal dne 27. 5. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž L. J. dluhy u společnosti C. s.r.o. a společnosti S. s.r.o. neuhradila, blokaci nezajistila a ani neměla v úmyslu tak učinit, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila S. T., škodu ve výši 95.000 Kč,
10.
v roce 2009 nepravdivě slíbila L. L., že jí prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o. nebo prostřednictvím společnosti M. E. a.s. pomůže v její nepříznivé finanční situaci zejména přefinancováním jejího úvěru u Č. s. s., a.s., a pod uvedenou záminkou od L. L. vylákala částku 5.000 Kč jako údajný poplatek za vyřizování úvěru,
uvedenou částku jí L. L. předala v únoru 2009, částku 40.000 Kč na blíže nezjištěný účel, částku jí L. L. předala v přesně nezjištěný den v roce 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 8.000 Kč jako údajný poplatek za notářku, uvedenou částku jí L. L. předala v přesně nezjištěný den v roce 2009 v kanceláři na ulici Š. 31 v B., částku 7.000 Kč jako údajný poplatek k žádosti na hypotéku, uvedenou částku jí L. L. předala v přesně nezjištěný den v roce 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 5.500 Kč jako údajný poplatek za odhadce, uvedenou částku jí L. L. předala v přesně nezjištěný den v roce 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., 5.000 Kč na blíže nezjištěný účel, uvedenou částku jí L. L. předala dne 12. 8. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 10.000 Kč, kterou jí L. L. předala dne 14. 8. 2009 prostřednictvím L. P.;
pod příslibem, že za L. L. uhradí úvěr u Č. s. s., a.s., L. J. přiměla L. L. k uzavření smlouvy dne 23. 6. 2009, kterou jako prodávající převedla vlastnické právo k nemovitosti - domu na pozemku parc. zapsané v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště B.- v., na LV pro k. ú. B. v hodnotě 2.200.000 Kč (avšak snížené v důsledku zástavního práva váznoucího na nemovitosti, zřízeného ve prospěch společnosti Č. s. s. a.s., na částku ve výši 1.017.976 Kč) - na společnost M. E. a.s. jako kupujícího, kterou zastupovala L. J., která podala dne 24. 6. 2009 návrh na vklad smlouvy do katastru nemovitostí, jenž byl proveden dne 2. 7. 2009, přičemž za převod jí nezaplatila ani za L. L. neuhradila její závazek vůči Č. s. s. a.s., přičemž L. J. slibovanou pomoc spočívající v přefinancování úvěru u Č. s. s., a.s. L. L. neposkytla a ani neměla v úmyslu poskytnout, vylákané finanční částky si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila L. L. škodu ve výši 1.098.476 Kč,

11.
v únoru 2009 nepravdivě slíbila B. M., že jí prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., zprostředkuje půjčku ve výši 20.000 Kč a pod uvedenou záminkou od B. M. postupně vylákala částku 1.500 Kč jako údajný poplatek, částku jí B. M. předala v únoru 2009 prostřednictvím J. Ř. v kanceláři na ulici Š.v B., částku 2.500 Kč jako údajný poplatek, částku jí B. M. předala v únoru 2009 prostřednictvím J. Ř. v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž půjčku jí nezajistila, úkony směřující k vyřízení půjčky nevykonala ani neměla v úmyslu je vykonat a vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila B. M. škodu ve výši 4.000 Kč,

12.
na přelomu března a dubna 2009 nepravdivě slíbila P. Š. a M. Š., že jim pomůže prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., odvrátit exekuci vedenou na domy P. Š., případně zařídí, aby M. Š. získala předkupní právo na předmětné domy a pod těmito nepravdivými sliby od P. Š. postupně vylákala částku 50.000 Kč jako údajný poplatek k zastavení exekuce, uvedenou částku jí P. Š. předal na jaře 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 10.000 Kč jako údajný poplatek za právní servis, částku jí P. Š. předal dne 15. 6. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž L. J. exekuci domů neodvrátila, úkony směřující k odvrácení dražby nevykonala ani neměla v úmyslu je vykonat a vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila P. Š. a M. Š. škodu ve výši 60.000 Kč,

13.
v květnu 2009 nepravdivě slíbila H. V., že jí pomůže odvrátit hrozící exekuci tím, že H. V. převede vlastnické právo ke svým nemovitostem na společnost T. - R. - C., s.r.o., a jakmile bude hrozba exekuce odvrácena, že nemovitosti převede zpět na H. V., pod uvedenými sliby vylákala od H. V. částku 19.000 Kč, nepravdivě jí sdělila, že uvedená částka bude použita na úhradu za sepsání kupních smluv notářkou JUDr. Danuší Hyprovou, uvedenou částku H. V. předala L. J. v květnu 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž L. J. vylákanou částku notářce nepředala;
L. J. přiměla H. V. k uzavření dne 12. 5. 2009 v B. kupní smlouvy, kterou H. V. převedla vlastnické právo k nemovitostem ­rodinnému domu postavenému na pozemku parc. a pozemku parc. v k. ú. J., zapsané na LV v hodnotě 800.000 Kč (snížené v důsledku zástavního práva váznoucího na nemovitosti ve prospěch Č. s., a.s. na částku 500.000 Kč) - na společnost T. - R. - C., s.r.o., jako kupujícího, kterou zastupovala L. J., která dne 14. 5. 2009 podala návrh na vklad uvedené smlouvy do katastru nemovitostí, který byl proveden dne 14. 5. 2009, přičemž za převod jí nezaplatila;
L. J. přiměla H. V. k uzavření kupní smlouvy dne 20. 5. 2009, kterou H. V. převedla vlastnické právo k nemovitostem - ­garáži bez čp./če. stojící na pozemku parc. v k. ú. S. B. zapsané na LVa garáži bez čp./če. stojící na pozemku parc. v k. ú. K. P. zapsané na LV v hodnotě celkem 169.960 Kč - na společnost T. - C., s.r.o., jako kupujícího, kterou zastupovala L. J., která podala dne 21. 5. 2009 návrh na vklad smlouvy do katastru nemovitostí, který byl proveden dne 21. 5. 2009, přičemž za převod jí nezaplatila;
L. J. vylákala od H. V. částku 7.000 Kč, nepravdivě jí sdělila, že částka bude použita na úhradu poplatku za vydražení pozemků určených pro budoucí bydlení H. V., částku jí H. V. předala ve dvou splátkách 2.000 Kč a 5.000 Kč v červnu až červenci 2009 v kanceláři na ulici Š. v B.;
přičemž L. J. H. V. v odvrácení exekuce nepomohla a ani neměla v úmyslu jí pomoct, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, nemovitosti na H. V. zpět nepřevedla a ani neměla v úmyslu je převést, čímž způsobila H. V. škodu ve výši 695.960 Kč,

14.
v květnu 2009 nepravdivě slíbila J. K., že jí pomůže v její nepříznivé finanční situaci prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., zejména tím způsobem, že jí pomůže s přeúvěrováním hypotéky u společnosti C. a.s. na vyšší částku a pozdrží splátky hypotéky, pod uvedenou záminkou od ní postupně vylákala částky 1.000 Kč a 5.000 Kč, které byly předány prostřednictvím J. Ř. v květnu 2009 v kanceláří na ulici Š. v B., částku 33.000, kterou J. K. dne 19. 6. 2009 vložila na pokyn L. J. na bankovní účet jejího manžela M. J. částku 2.000 Kč, kterou L. J. J. K. předala prostřednictvím J. Ř. dne 19. 6. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž L. J. úkony směřující ke splnění slibu nevykonala a ani neměla v úmyslu je vykonat, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila J. K. škodu ve výši 41.000 Kč,

15.
v roce 2009 nepravdivě slíbila P. M., M. M. a P. M., že jim prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., pomůže refinancovat a stabilizovat jejich finanční závazky vůči společnosti M. p. s. s., a.s., K. b., a.s. a dalším společnostem, a to tak, že pro ně zajistí schválení potřebného úvěru a zaplacení jejich závazků z takto schváleného úvěru, pod takovou záminkou a dalšími záminkami vylákala částku 1.000 Kč, kterou jí P. M. předala v červnu 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 15.000 Kč, kterou jí M. M. předala dne 3. 9. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 97.000 Kč, kterou jí P. M. předal v září 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 100.000 Kč, kterou jí P. M. předal v září 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 25.000 Kč, kterou jí předal P. M. dne 3. 9. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž L. J. slibovanou pomoc neposkytla a ani neměla v úmyslu poskytnout, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila škodu ve výši 1.000 Kč P. M., ve výši 15.000 Kč M. M. a ve výši 222.000 P. M., v rámci jednání s uvedenými poškozenými dále nepravdivě slíbila P. M., M. M. a P. M., že jim prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., pomůže v jejich tíživé finanční situaci, pod záminkou, že společnost M. E. a.s. poskytne půjčku P. M., M. M. a P. M. 1.000.000 Kč za účelem uhrazení jejich závazku u S. s., a.s. přiměla M. M. dne 3. 12. 2009 k uzavření kupní smlouvy, kterou jako prodávající převedla vlastnické právo k nemovitostem - domu na pozemku parc., pozemku parc., pozemku parc. a pozemku parc. vše v k. ú. V. u B., zapsaných na LV v hodnotě cca 3.000.000 Kč (snížené v důsledku zástavního práva zřízeného ve prospěch společnosti M. p. s. s., a.s. na hodnotu cca 2.140.000 Kč) - na společnost M. E. a.s. jako kupujícího, kterou zastupovala L. J., která pak podala dne 4. 12. 2009 návrh na vklad smlouvy do katastru nemovitostí, který byl proveden dne 14. 12. 2009, přičemž za převod nemovitostí M. M. nezaplatila, ani M. M., P. M. a P. M. neposkytla ona sama ani společnost M. E. a.s. půjčku a ani neměla v úmyslu ji poskytnout, v tíživé finanční situaci nehodlala pomoci, čímž způsobila M. M. škodu ve výši 2.140.000 Kč,

16.
v červnu a červenci 2009 nepravdivě slíbila I. S., že jí prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., pomůže s její tíživou finanční situací, a to tak, že společnost T. - R. - C., s.r.o. uhradí jednotlivé závazky I. S. a M. S. vůči jejich věřitelům, I. S. potom bude dlužit pouze společnosti T. - R. - C., s.r.o., a pod uvedenou záminkou od ní postupně vylákala částku 5.000 Kč jako údajný správní poplatek na údajné poplatky za právní servis, kterou jí I. S. předala prostřednictvím J. Ř. dne 24. 6. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 5.000 Kč jako údajný správní poplatek na údajné poplatky za právní služby, kterou jí I. S. předala prostřednictvím J. Ř. dne 10. 7. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., částku 27.000 Kč jako další částku nezbytnou k vyřízení dluhů I. S., kterou jí I. S. předala prostřednictvím J. Ř. dne 4. 8. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž L. J. I. S. slibovanou pomoc spočívající v refinancování a stabilizaci finančních závazků neposkytla a ani neměla v úmyslu poskytnout, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž I. S. způsobila škodu ve výši 37.000 Kč,

17.
v září 2009 nepravdivě slíbila A. P., že jí prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., zprostředkuje půjčku, pod uvedenou záminkou a dalšími záminkami od ní postupně vylákala v kanceláři na ulici Š. v B. částku 1.000 Kč, kterou jí A. P. předala prostřednictvím J. Ř. dne 2. 10. 2009, částku 5.000 Kč, kterou jí A. P. předala prostřednictvím J. Ř. dne 13. 10. 2009, částku 23.000 Kč, kterou jí A. P. předala dne 5. 11. 2009, přičemž L. J. úkony směřující k vyřízení půjčky nevykonala a ani neměla v úmyslu vykonat, půjčku jí nezajistila a vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž A. P. způsobila škodu ve výši 29.000 Kč,

18.
v říjnu 2009 nepravdivě slíbila R. M., že prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o. mu pomůže v jeho nepříznivé finanční situaci, provede konsolidaci jeho půjček a úvěrů do jediného úvěru, který mu zajistí prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., a pod takovou záminkou od něj vylákala částku 5.000 Kč, kterou jí R. M. prostřednictvím J. Ř. předal dne 20. 10. 2009 v kanceláři na ulici Š. v B., přičemž úkony směřující ke splnění slibu nevykonala a ani neměla v úmyslu vykonat, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila R. M. škodu ve výši 5.000 Kč;
jednáním uvedeným v bodech 1-18. způsobila celkovou škodu ve výši 7.758.636 Kč a pokusila se způsobit škodu ve výši 1 mil. Kč,

19.
koncem roku 2009 a začátkem roku 2010 opakovaně nepravdivě slíbila M. J., že jí prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., zajistí půjčku ve výši 120.000 Kč, pod uvedenou záminkou od ní v kanceláři na ulici Š. v B. vylákala v únoru 2010 částku 2.000 Kč jako údajný poplatek na zprostředkování půjčky, přičemž úkony směřující ke splnění slibu nevykonala a ani neměla v úmyslu vykonat, půjčku jí nezajistila a vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila M. J. škodu ve výši 2.000 Kč,

20.
v červenci 2009 nepravdivě slíbila L. D. a L. D., že jim prostřednictvím společnosti T. - R. - C., s.r.o., pomůže v jejich tíživé finanční situaci, zejména tím, že bude kontaktovat jejich věřitele a že jim pomůže refinancovat jejich závazky u jejich věřitelů tak, aby se jejich závazky změnily v jediný závazek a aby D. platili nižší měsíční splátku, pod uvedenou záminkou od nich postupně vylákala v kanceláři na ulici Š. v B. částku 5.000 Kč, kterou jí D. předali prostřednictvím J. Ř. dne 18. 8. 2009, částku 5.000 Kč, kterou jí D. předali prostřednictvím J. Ř. dne 14. 10. 2009, částku 8.000 Kč, kterou jí D. předali prostřednictvím J. Ř. dne 29. 10. 2009, částku 2.000 Kč, kterou jí D. předali prostřednictvím J. Ř. dne 6. 11. 2009, částku 10.000 Kč, kterou jí D. předali prostřednictvím J. Ř. dne 11. 11. 2009, a částku 2.000 Kč, kterou jí předali prostřednictvím J. Ř. dne 17. 2. 2010, přičemž L. J. s jejich věřiteli nejednala, slibované záležitosti pro ně nevyřídila, vylákané peníze si ponechala pro vlastní potřebu, čímž L. D. a L. D. způsobila škodu ve výši 32.000 Kč, jednáním uvedeným v bodech 19.-20. způsobila celkovou škodu ve výši 34.000 Kč .

Shora uvedené jednání odvolací soud právně kvalifikoval v bodech 1. 18. jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 19., 20. jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jí uložil za zvlášť závažný zločin podvodu v bodech 1. 18. tohoto rozsudku a za sbíhající se sedminásobné účastenství na trestném činu úvěrového podvodu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250b odst. 1, 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 52/2009 Sb., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1, 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku, společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a tří měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu pod bodem I. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti spočívajícím ve zprostředkování úvěrů a půjček, a v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl také uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 350 Kč a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti týdnů. Za přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku v bodech 19. 20. rozsudku a za sbíhající se zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, kterým byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, jí byl uložen podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu pod bodem II. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. června 2011, sp. zn. 88 T 17/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2011, sp. zn. 8 To 369/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudek dále obsahuje výroky o náhradě škody.

Následně podala obviněná prostřednictvím obhájce proti citovanému rozsudku vrchního soudu dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že soud vycházel při zjištění skutkového stavu prakticky jen z výpovědí svědků (poškozených), když jejich svědectví byla podána procesně nesprávným postupem. Soud prvního stupně se jich při výslechu vyptal na skutečnosti, které měly osvědčit, a následně bez dalšího přečetl výpověď příslušného svědka z přípravného řízení a tuto si nechal svědkem potvrdit jako správnou a pravdivou. Takový postup je v rozporu s ustanovením § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Citovanou právní úpravu bylo možné použít pouze tehdy, pokud by svědek v hlavním líčení odepřel vypovídat nebo se v podstatných bodech odchyloval od své dřívější výpovědi. V důsledku této vady řízení tak nebylo v rámci dokazování řádně zjištěno, čeho byli tito svědky a o jejich výpovědi tak nemůže být opřen žádný z výroků napadeného rozhodnutí. Obviněná dále uvedla, že v rámci dokazování nebyly u hlavního líčení konstatovány listiny spisu, které měly prokazovat její vinu, přičemž uvedenou námitkou se odvolací soud vůbec nezabýval. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí významně opřely o výpověď svědků L. Ř. a L. Ř., ovšem z jejich výpovědí pro své úvahy upotřebily toliko ty části, které ji usvědčují a nezabývaly se částmi, které vyvolávaly pochyby nebo svědčily v její prospěch. Ona neměla v úmyslu se dopouštět trestné činnosti, když v některých skutcích soud prvního stupně opírá své rozhodnutí o úvahy, že se nepokoušela dostatečně aktivně pomoci svým klientům a u některých pouze konstatuje, že jim vůbec nepomohla. Uvedené úvahy nejsou jakkoliv zjištěny, a to zejména s ohledem na nepoužitelnost výpovědí poškozených u hlavního líčení, resp. neprovedení listin k těmto důkazů. Vadou extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy trpí i výrok o náhradě škody, kdy v průběhu řízení opakovaně upozorňovala na fakt, že uplatňovat nároky poškozených pro účely jejich přiznání v adhezním řízení v průběhu dokazování nelze. Pokud tedy krajský soud v tomto řízení v průběhu dokazování zjišťoval nároky poškozených pro účely rozhodnutí o přiznání škody v adhezním řízení jako takové a odvolací soud je do napadeného rozhodnutí bez dalšího převzal, jednak pochybil a jednak není možno k takto uplatněným nárokům přihlížet, a to dokonce ani postupem podle § 229 tr. ř. Náhrada škody byla přiznána v mnoha případech, ve kterých nebylo prokázáno, že by tento nárok vznikl, neboť poškození nebyli schopni své nároky jakkoliv prokázat, kromě svého tvrzení o vzniku a existenci tohoto nároku. Obviněná uvedla, že se domnívá, že poškození mohou disponovat se svým nárokem, ale nemohou nově své nároky do řízení přihlašovat, popřípadě rozšiřovat již uplatněný nárok nad nárok uplatněný do začátku dokazování, a pak postupně upravovat své nároky s ohledem na postupující důkazní řízení. Nároky poškozených navíc nebyly prokázány listinami ani výpověďmi svědků, neboť u tvrzených předávek peněz v hotovosti poškozenými v drtivé většině případů nikdo nebyl. Není možné podpůrně užít ani svědectví L. Ř., která se k těmto částkám vyjadřovala nepřesně a rozporuplně. Část peněz, které mají tvořit škodu, k jejíž úhradě byla zavázána napadeným rozsudkem, právě převzala tato svědkyně a z žádných dokladů neplyne, zda jí je předala či si je nechala pro vlastní potřebu. Soud navíc nerozlišoval, komu vlastně vznikla škoda, neboť v některých případech jí měly peníze předávat jiné osoby, např. v bodě 1. poškozená A. H., u skutku v bodě 15. není zřejmé komu z poškozených M. škoda vznikla a podobně. Ohledně přiznané škody poškozené L. L. není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k výši škody, kterou přiznal.

V závěru svého podání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek vrchního soudu zrušil v celém rozsahu a sám obviněnou zprostil obžaloby, případně aby po zrušení rozsudku věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyužil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněná sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vytkla nesprávné právní posouzení skutku, ale v dovolání však neuvedla, v čem by mělo spočívat. Nelze pod něj podřadit výhrady obviněné, že soud prvního stupně provedl nedostatečné dokazování ohledně její aktivity a snahy pomoci jednotlivým poškozeným ze svízelné finanční situace, že z výpovědí svědků L. Ř. a L. Ř. si soudy vzaly jen ty části, které ji usvědčují, že nebylo zjištěno z žádných dokladů, že svědkyně L. Ř. jí předala všechny peníze od poškozených, že v řízení nebylo prokázáno, kterým poškozeným škoda vznikla, když své nároky nebyly schopni konkretizovat, že není zřejmé, jak soud dospěl k výši škody, kterou přiznal poškozené L. L. apod.

Takové námitky však pod citovaný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) v zásadě zahrnout nelze. Může tomu tak být jen zcela výjimečně například při existenci tzv. opomenutých důkazů, nebo při tzv. extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, anebo při takovém způsobu hodnocení provedených důkazů, který svědčí o libovůli či svévoli ze strany soudů . Ani o některou z takových situací se však v posuzované věci nejednalo. Naopak soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování a provedené důkazy zhodnotil tak, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Prakticky všemi v tomto směru uplatněnými námitkami se velmi pečlivě zabýval odvolací soud, neboť je obviněná uplatnila již v podaném odvolání. V podrobnostech lze na příslušné pasáže jeho rozhodnutí zcela odkázat, neboť Nejvyšší soud se s nimi ztotožnil. Jedná se především o postup soudu prvního stupně při výslechu části svědků, kterým byla podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. přečtena jejich výpověď z přípravného řízení poté, co stručně vypověděli o trestné činnosti obviněné, ale v přípravném řízení vypovídali podrobněji. Viz strana 27, 28 rozsudku odvolacího soudu. K dalším namítaným procesním pochybením, že v řízení nebyly konstatovány listiny spisu, které mají prokazovat její vinu, Nejvyšší soud upozorňuje, že v dovolání není konkretizováno, jaké konkrétní listinné důkazy by to vlastně měly být a ani tak tuto dovolací námitku nemohl přezkoumat. Nejvyšší soud navíc podotýká, že jakékoliv procesní pochybení není důvodem pro zrušení rozhodnutí v dovolacím řízení. Dokonce i v řízení o odvolání, tedy v řízení o řádném opravném prostředku, jsou důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně jen podstatné vady řízení, jestliže by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku [§258 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Ani v tomto směru tak Nejvyšší soud dovolacím námitkám nepřisvědčil.

Lze tak učinit závěr, že tyto obviněnou uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněná na jedné straně deklarovala zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnila námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Jako relevantně uplatněný dovolací důvod, s určitou mírou tolerance, Nejvyšší soud vyhodnotil námitky obviněné, kterými napadala výroky o náhradě škody v té části svého dovolání, v níž uvedla, že soud prvního stupně přihlížel k nárokům poškozených na náhradu škody uplatněným až v průběhu dokazování a podle jejího názoru nemohou poškození rozšiřovat již uplatněný nárok nad nárok uplatněný od počátku dokazování . Obviněná tedy namítla nesprávné posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

K uvedené problematice právní odpovědnosti obviněné za náhradu způsobené škody je zapotřebí (alespoň v obecné rovině) uvést, že ustanovení § 228 odst. 1 věty první tr. ř., stanoví, že odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému uhradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl tento nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.

Shora uvedenou námitkou obviněné se již zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud, neboť ji uplatnila již v odvolacím řízení. Nejvyšší soud tak na příslušnou pasáž v odůvodnění tohoto rozhodnutí na straně 32 odkazuje, neboť se s ní zcela ztotožnil. Nad rámec uvedeného lze doplnit z judikatury a literatury, že výši požadované náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo rozsahu požadovaného bezdůvodného obohacení, které byly uplatněny řádně a včas, je možno v průběhu dalšího řízení měnit , a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě v hlavním líčení, event. veřejném zasedání o odvolání (§ 217, 238; srov. též R II/1962). Na upřesnění výše nebo rozsahu uplatňovaného nároku má totiž vliv průběh dokazování atd. (str. 522 Komentáře k trestnímu řádu, Šámal a kol. 7. vydání). Jestliže tedy všichni poškození, kterým byla přiznána náhrada škody, se řádně a včas (před zahájením dokazování) připojili k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody a obviněná byla uznána vinnou, že jim majetkovou škodu způsobila, bylo povinností soudu prvého stupně poškozeným přiznat náhradu škody v této částce, pokud ji poškození požadovali, i když její výši v průběhu dokazování měnili.

Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.


P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal


Vypracoval: JUDr. Drahomír Drápal