4 Tdo 524/2009
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:





4 Tdo 524/2009


U S N E S E N Í





Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2009 o dovolání obviněných I. P. a A. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 459/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 29/2007, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 5 T 29/2007, byli obvinění I. P. a A. P. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což byli odsouzeni podle § 250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců a podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. jim byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.


Obvinění se uvedeného jednání podle skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustili zkráceně tím, že:


1) po předchozí vzájemné domluvě s odděleně stíhaným V. Č. uzavřeli dne 10. 5. 2002 s Č. s. s., a.s., pobočka P., R., Smlouvu o poskytnutí mezi úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 375.000,- Kč za účelem změny, modernizace a údržby bytu 2+1 v P., N. P., ve druhém patře, přičemž obviněný Č. s jejich souhlasem a vědomím obstaral nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmů obviněné I. P. u společnosti P., s.r.o., P., J., s čistým měsíčním příjmem 17.864,- Kč a obviněného A. P. u společnosti V. S. M., P., V., s čistým měsíčním příjmem 21.305,- Kč, dále obstaral nepravdivá potvrzení o zaměstnání a výši příjmů ručitelů Ing. V. V. a P. Č., kdy ani obvinění ani ručitelé u těchto společností nikdy nepracovali, na základě těchto potvrzení spořitelna úvěr schválila, pro účely čerpání úvěru se pak obviněný Č. se souhlasem obviněných I. a A. P. kontaktoval s R. G., který měl provést stavební práce při rekonstrukci předmětného bytu, a na jeho účet vedený u Č. s., a.s., byla poukázána spořitelnou částka 375.000,- Kč, R. G. vystavil smlouvu o dílo a fakturu č. 37/2002 na částku 380.000,- Kč na rekonstrukci předmětného bytu, přičemž na základě požadavku obviněné I. P., která od zakázky odstoupila, R. G. tuto částku vyzvedl a předal ji obviněné v hotovosti, úvěr nebyl splácen a peníze nebyly použity pro účely stanovené ve smlouvě a Č. s. s. tak vznikla škoda ve výši 375.000,- Kč,


2) po předchozí vzájemné dohodě s odděleně stíhaným obviněným V. Č. uzavřeli dne 20. 5. 2002 s R. s. s., a.s., P., K., Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 375.000,- Kč na modernizaci bytu 2+1 v domě v P., N. P., ve druhém patře, přičemž obviněný Č. s jejich souhlasem a vědomím obstaral nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmů obviněné I. P. u společnosti P., s.r.o., P., J., s čistým měsíčním příjmem 17.864,- Kč a obviněného A. P. u společnosti V. S. M., P., V., s čistým měsíčním příjmem 21.305,- Kč, dále obstaral nepravdivá potvrzení o zaměstnání a výši příjmů ručitelů F. S. a V. M., kdy ani obvinění ani ručitelé u těchto společností nikdy nepracovali, na základě těchto potvrzení spořitelna úvěr schválila, pro účely čerpání úvěru se pak obviněný Č. se souhlasem obviněných I. a A. P. kontaktoval s R. G., který vystavil fakturu č. 37/2002 na částku 380.000,- Kč a č. 42/2002 na částku 26.000,- Kč, které měly být za provedené stavební práce na předmětném bytě jeho firmy proplaceny, na základě předložených faktur pak spořitelna zaslala na účet R. G. vedený u Č. s., a.s., částku 375.000,- Kč, kterou dne 6. 4. 2002 na základě žádosti obviněné I. P., která od zakázky odstoupila, vyzvedl v částce 350.000,- Kč, kterou obviněné předal, takže peníze nebyly použity na účel uvedený v úvěru a obvinění I. a A. P. si je ponechali pro svoji potřebu, úvěr nebyl splácen a R. s. s. tak byla způsobena škoda ve výši 375.000,- Kč.


Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 459/2008, podle § 256 tr. ř. zamítl.


Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 459/2008, podali následně oba obvinění prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Obvinění ve svém dovolání poukazují zejména na skutečnost, že v průběhu trestního řízení byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť orgány činné v trestním řízení nepostupovaly tak, aby byl správně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Především nebyla provedena rekognice se spoluobviněným R. G., s nímž se obviněná I. P. podle svého vyjádření nikdy nesetkala a popírá, že by od něj někdy převzala nějaké peníze a že by se zúčastnila jakékoli schůzky. Obviněná I. P. podávala sama trestní oznámení, proto by bylo zcela nelogické, aby toto oznámení podávala, kdyby si byla vědoma skutečnosti, že se podvodného jednání sama dopustila. Dle obviněných v průběhu řízení vůbec nebyla vzata v úvahu verze, že vše mohl být rafinovaný podvod vůči nim. Neprovedení rekognice zkreslilo celkový průběh trestního řízení. Se skutkovými závěry soudů obou stupňů obvinění nesouhlasí ani ve vztahu ke směnce, kterou měli podepsat svědku S. H. Domnívají se, že tvrzení tohoto svědka jsou zcela mimo realitu a že se dopustil křivého svědectví. Dále obvinění v podaném dovolání tvrdí, že rozhodující soudy obou stupňů odmítly provést znalecký posudek na hodnotu přestavby ani se nezabývaly skutečností, že to nebyli obvinění manželé P., kdo předkládal falešné potvrzení o zaměstnání, ale spoluobviněný Č. Navíc spoluobviněný Č. hradil počáteční vklady u hypotečních bank, proto obvinění dovozují, že jeho jednání mělo být hodnoceno jako iniciace podvodu. Obvinění také poukazují na skutkový závěr soudů obou stupňů, že si v případě úvěrových smluv byli vědomi toho, co podepisují. Obviněný A. P. byl údajně v rozhodnou dobu trestně stíhán v jiné věci, kde mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let, což mělo zásadní vliv na jeho psychiku a orientaci. Soud rovněž nesprávně vyhodnotil skutečnost, že by obvinění neměli na splácení úvěrových splátek, neboť neměli trvalé zaměstnání. Obvinění uvádí, že v dané době byli zaměstnáni brigádně a za pomoci ostatních členů rodiny by úvěr snadno spláceli, což příslušný soud nevzal v úvahu.


S ohledem na popsané skutečnosti obvinění ve svém dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 459/2008, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.


Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení v předmětné věci a dále uvedl, že argumentace obviněných předložená v dovolání, v jejímž rámci tvrdí nedostatečnost provedeného dokazování a nesprávnost skutkových zjištění, se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Z uvedeného důvodu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší sout České republiky dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.


Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.


Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.


Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci, tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení), tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.


Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obvinění I. P. a A. P. sice podali dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněných ohledně hodnocení svědeckých výpovědí, tak i výtky ohledně neprovedení rekognice a neprovedení znaleckého posudku.


Obvinění I. P. a A. P. se svým dovoláním domáhají, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byli stíháni. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.


V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnými považuje Nejvyšší soud České republiky za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.


Nejvyšší soud České republiky současně připomíná, že námitky uváděné obviněnými v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání, jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly. Soudy prvního a druhého stupně vzaly za prokázané podvodné postupy obou obviněných uskutečněné již při sepisování a uzavírání obou smluv o úvěrech, neboť jsou takříkajíc nesporné, není o nich pochyb a není třeba to dále prokazovat. Rozhodující soud uznal, že obvinění manželé sami veškeré záležitosti spojené s vyřizováním půjčky bezprostředně nezařizovali, avšak důvodně nepřijal jejich obhajobu, že nevěděli co činí a byli podvedeni. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že i kdyby snad obvinění nevěděli přesně a do všech detailů podrobnosti o falšování dokladů smluv a sami to nečinili, nemohlo jim za daných okolností unikat, že existuje přinejmenším velmi pravděpodobná možnost podvodného vylákání úvěrů v jejich prospěch. K této eventualitě podvodného vylákání úvěru se připojovali svými podpisy. Proto by bylo nadbytečné objasňování dalších okolností případu, které jsou z hlediska viny obviněných relativně nepodstatné. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obvinění uzavřeli s plným vědomím a srozuměním s výše citovanými stavebními spořitelnami a k jejich škodě podvodné úvěrové smlouvy za účelem vylákání peněz.


V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných I. P. a A. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 28. května 2009


Předseda senátu:


JUDr. J. P.