4 Tdo 5/2009
Datum rozhodnutí: 29.01.2009
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.




4 Tdo 5/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2009 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2008 sp. zn. 7 To 193/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 273/2007, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2008 sp. zn. 7 To 193/2008 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. 5 T 273/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 5 T 273/2007, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 8. 9. 2006 uzavřel v P. v obchodním centru Ch., jako OSVČ M. P., se sídlem P., M., písemnou kupní smlouvu se společností D. K. s.r.o., se sídlem B., P., zastoupenou jednatelem J. P., ve které se M. P. jako prodávající zavázal dodat kupujícímu motorové vozidlo Mercedes Sprinter za cenu 10.660,- , při podpisu smlouvy převzal od J. P. finanční zálohu ve výši 90.000,- Kč s tím, že zbytek kupní ceny vozidla uhradí kupující v hotovosti při převzetí vozidla, do současné doby však M. P. předmětné vozidlo kupujícímu nedodal a zálohu ve výši 90.000,- Kč ani po několika urgencích nevrátil, čímž společnosti D. K. s.r.o. způsobil škodu ve výši 90.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Dále mu byla uložena povinnost k náhradě škody poškozenému.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 15. 5. 2008 sp. zn. 7 To 193/2008 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný prezentoval následující námitky.

Dovolatel má za to, že předmětný skutek nesplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 2 tr. zák. Podle jeho názoru nelze mít za prokázané, že by obviněný měl v úmyslu přisvojit si svěřené cizí finanční prostředky. Obviněný působil v souladu se svým živnostenským oprávněním pouze jako článek obchodník - mezi svým dodavatelem mužem vystupujícím pod jménem M. N. a zákazníkem společností D. K. s.r.o. Dodavateli složil zálohu, což doložil i směnkou. Šetřením policie bylo zjištěno, že osoba jménem M. N. neexistuje. Nebyla ale prověřena verze, že obviněný se sám stal obětí podvodníka. Soud nesprávně posoudil tento stav, když ignoroval zásadu in dubio pro reo.

Obviněný při jednání s poškozeným uváděl ohledně dovozu vozidel řadu skutečností. Kdyby soud shledal, že nemluvil pravdu, byla by tím naplněna skutková podstata trestného činu podvodu. Protože jednání obviněného takto kvalifikováno nebylo, svědčí to o tom, že soud tuto obhajobu obviněného pokládal za nevyvrácenou.

Obviněný jednal ne jako občan, nýbrž jako podnikatel v souladu s rozsahem svého živnostenského oprávnění. Převzetí peněz jako zálohy na kupní cenu neznamená, že tyto přijaté peníze nemohl obviněný jako podnikatel přidat k ostatním penězům, s nimiž v rámci svého podnikání nakládal a v rámci své činnosti je používal (viz shodně usnesení Nejvyššího soudu č. 23/2004 Sb. r. tr. ze dne 9. 4. 2003). Pokud byla jím přijatá peněžní částka zahrnuta do jeho podnikatelských aktivit a užita v rámci toho k platbě, nemůže jít o zpronevěru ve smyslu trestního zákona. Přijatou zálohu nelze oddělovat od ostatních finančních prostředků podnikatele. Nedodržení jeho povinnosti ze smlouvy dodat vozidlo může být pouze nesplněním závazku ze smlouvy.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že jej shledává důvodným. Odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007 sp. zn. 5 Tdo 405/2007. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).

S ohledem na toto obecné konstatování je možno pod daný dovolací důvod podřadit námitku nesprávného právního posouzení spočívající v tvrzení dovolatele, že skutek, pro nějž byl odsouzen, není trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.

Ze skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení vyplývají mimo jiné tyto skutečnosti.

Obviněný coby prodávající uzavřel dne 8. 9. 2006 s kupujícím obchodní společností D. K. s.r.o. kupní smlouvu o prodeji automobilu Mercedes Sprinter (č. l. 37). Převzal od kupujícího zálohu na kupní cenu ve výši 90.000,- Kč. Ve smlouvě byl prodávající vymezen jako podnikatelský subjekt - osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění. Obviněný byl zapsán v živnostenském rejstříku vedeném Magistrátem města P., s předmětem podnikání: koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (č. l. 56).

Obviněný závazek dodat vozidlo nesplnil. Rovněž kupujícímu nevrátil poskytnutou zálohu na kupní cenu.

Podle § 248 odst. 1 tr. zák. se dopustí trestného činu zpronevěry ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Převzal-li obviněný na podkladě kupní smlouvy peníze v podobě zálohy na kupní cenu za věc, kterou měl jako prodávající dodat kupujícímu, nemohl ve vztahu ke kupujícímu spáchat trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák., i když zálohu použil pro svou potřebu, věc kupujícímu neopatřil a ani mu zálohu nevrátil. O trestný čin zpronevěry by mohlo jít v případě, že záloha nebyla poskytnuta na podkladě kupní smlouvy, ale smlouvy jiného typu (např. smlouvy zprostředkovatelské, o obstarání věci apod.), podle níž nepřešla záloha do vlastnictví obviněného (viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003 sp. zn. 5 Tdo 216/2003, publ. in Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. jud. R 23/2004 tr., č. sešitu 6/2004).

Jen ze samotné skutečnosti, že jeden podnikatel poskytl druhému podnikateli peníze v podobě zálohy na dodání věci (zboží), které si bude muset dodavatel teprve opatřit, nelze usuzovat na uzavření jiné než kupní smlouvy (např. smlouvy o obstarání věci podle § 733 a násl. obč. zák.) ani učinit závěr, že záloha nepřešla do vlastnictví dodavatele a může být předmětem trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., spáchaného ke škodě podnikatele, který poskytl zálohu (viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007 sp. zn. 5 Tdo 405/2007, publ. in.: Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C.H. BECK č. jud. T 1004/2007, č. sešitu 37/2007).

Ve světle citovaných rozhodnutí shledává Nejvyšší soud, že situace popsaná ve skutkové větě nalézacího rozhodnutí je situací predikovanou v uvedených judikátech a vymezené jednání tak, jak je nyní popsáno ve skutkové větě rozhodnutí, není možno kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a proto rozhodl způsobem, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Na tomto místě je třeba uvést, že trestným činem zpronevěry by bylo možno dané jednání obviněného kvalifikovat, pokud by z dokazování vyplynuly další skutečnosti naplňující znaky dané skutkové podstaty. Proto by nalézací soud v dalším řízení měl dokazování vést ve směru, jak obviněný s přijatou částkou naložil, tj. zda ji zahrnul do svých podnikatelských aktivit (viz R 23/2004) a jestli prochází jeho účetnictvím, coby podnikajícího subjektu. Nelze také zcela odmítnout úvahu, zda jednání obviněného spíš naplňovalo znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., tedy zda se jednalo o podvodné vylákání zálohy s předstíranou záminkou dodání zboží (automobilu) při současném úmyslu jej nedodat a obohatit se tak na úkor poškozeného. Pro případ podvodného jednání by ve věci byla totožnost skutku zachována totožností následku. V této souvislosti je na zvážení soudu, zda by k objasnění věci přispělo vyslechnutí M. K. v postavení svědka (č.l. 45).

Pokud dovolatel namítal, že soud ignoroval zásadu in dubio pro reo, vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší soud blíže touto námitkou již nezabýval, neboť vzhledem k vyslovenému závěru je rozbor vznesené námitky nadbytečný. Pouze v krátkosti lze konstatovat, že se s tímto názorem nelze ztotožnit, neboť skutkovými okolnostmi vážícími se k této námitce (obhajoba, že se obviněný sám stal obětí trestného činu) se oproti tvrzení dovolatele soud zabýval, když dospěl k závěru, že tvrzení, z nichž vyplývala tato obhajoba, shledává nevěrohodnými (viz str. 3 odst. 3 a násl. odůvodnění nalézacího rozsudku).

Z toho, co bylo až dosud uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení, plyne, že jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. 5 T 273/2007, jako součást předcházejícího řízení, jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který v dovolání uplatnil obviněný. Nejvyšší soud proto na základě dovolání obviněného zrušil obě tato rozhodnutí, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila svůj podklad, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení pak bude nezbytné doplňujícím dokazováním bez důvodných pochybností prokázat, že obviněný svěřenou částku v rozporu s uzavřenou kupní smlouvou nezahrnul do svého účetnictví a nepoužil ji v rámci svých navazujících podnikatelských aktivit, nýbrž naopak, že ji použil zcela jiným způsobem a k jinému účelu, které s uzavřenou smlouvou a jeho podnikáním neměly jakoukoli souvislost. V takovém případě by se mohlo jednat o trestný čin zpronevěry. Není však ani vyloučeno, že z nově provedených důkazů bude důvodné dovodit závěr o podvodném úmyslu a jednání obviněného, který od poškozeného vylákal předmětnou peněžní částku v podobě zálohy pod příslibem dodání motorového vozidla, ačkoli obviněný od samého počátku neměl v úmyslu tento svůj slib splnit. Pak by se mohlo jednat o trestný čin podvodu, ale v úvahu by připadala právní kvalifikace pouze podle § 250 odst. 1 tr. zák., jelikož dovolání podal výhradně obviněný a v novém řízení nelze učinit jakoukoli změnu v jeho neprospěch ( viz § 265s odst. 2 tr. ř. ). Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 2 tr. zák. je totiž s ohledem na nižší výčet aplikovatelných sankcí nutno pokládat za přísnější, oproti trestnému činu zpronevěry podle § 248 odst. 2 tr. zák. Jestliže následně provedeným dokazováním žádná z těchto alternativ nebude dostatečně prokázána, soudu nezbude, než v souladu se zásadou in dubio pro reo obviněného zprostit obžaloby.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. ledna 2009



Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec