4 Tdo 497/2017
Datum rozhodnutí: 10.05.2017
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1 tr. zákoníku



4 Tdo 497/2017

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2017 o dovolání obviněného P. P. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 67 To 350/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 96/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 T 96/2016, byl obviněný P. P. uznán vinným ze spáchání ad. I./1. přečinu svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ad. I./2 přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ad. I./3 zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným pod bodem I. daného rozsudku, a dále pod bodem II. přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že:
II. v blíže nezjištěné době, nejpozději do 5. 4. 2016, přechovával ve svém notebooku zn. Lenovo, výr. čísla ...., celkem 15 videonahrávek zobrazujících nahé nebo polonahé chlapce ve věku 8 až 17 let, zachycené při masturbaci, vzájemné masturbaci, felaci, anální souloži s akcentem na jejich přirození a celkem 6 fotografií zobrazujících nahé či polonahé chlapce ve věku 15 až 17 let zachycené při masturbaci, felaci s akcentem na jejich ztopořené přirození, a takto jednal, ačkoli si musel být s ohledem na vývoj druhotných pohlavních znaků osob zachycených na fotografiích a videonahrávkách vědom toho, že se jedná o osoby mladší 18 let.
Za uvedená jednání byl obviněný P. P. odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to notebooku zn. Lenovo, 1 ks sim karty T-Mobile, 1 ks sim karty Mobil CZ, mobilním telefonu zn. Asus, 1 ks micro karty zn. Samsung.
Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 T 96/2016, podal obviněný P. P. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 67 To 350/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný P. P. byl uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, v bodě I./1. v jednočinném souběhu s přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, v bodě I./3 v jednočinném souběhu se zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
I. 1. v přesně nezjištěné době, nejdříve v období od Vánoc 2015 do 25. 2. 2016, opakovaně zejména při komunikaci přes mobilní aplikace Viber, Facebook, Messenger a prostřednictvím SMS zpráv a jednou při osobní schůzce v Obchodním centru Metropole Z., P., nabízel nezletilému tulipánovi*), orální sex na záchodech v areálu Obchodního centra Metropole Z. nebo u něho doma, přičemž za to, že s poškozeným bude mít orální sex, mu sliboval peníze, a dále v přesně nezjištěné době, nejdříve od Vánoc 2015 do 25. 2. 2016, opakovaně při osobních schůzkách v Obchodním centru Metropole Z., P. a při komunikaci přes mobilní aplikace Viber, Facebook, Messenger a prostřednictvím SMS zpráv komunikoval s nezletilým tulipánem*), o sexu o orálním sexu mezi kluky, o tom, jak ve věku nezletilého byl úchylný a jak by si chtěl zopakovat orální sex s klukem, o kouření , přičemž nezletilému nabízel provedení orálního sexu, kdy o tomto psal ve výše uvedeném období opakovaně až do dne 25. 2. 2016, kdy nezletilý zablokoval komunikaci, přičemž věděl, že se jedná o osobu mladší patnácti let,
2. v přesně nezjištěné době, nejdříve v období od Vánoc 2015 do 24. 2. 2016, opakovaně zejména při komunikaci prostřednictvím sociální sítě Facebook a prostřednictvím SMS zpráv a jednou při osobní schůzce v Obchodním centru Metropole Z., P., nabízel nezletilému narcisovi*), orální pohlavní styk, kdy zval nezletilého k sobě domů, že mu ho vykouří , že kouření s kluky už zkoušel jako malý a že si to s nezletilým chce zopakovat, přičemž věděl, že se jedná o osobu mladší osmnácti let,

3. v přesně nezjištěné době, nejdříve v období po Vánocích 2015 do 4. 4. 2016, opakovaně při osobních schůzkách v Obchodním centru Metropole Z., P., hovořil s nezletilým kosatcem*), o sexu a v jednom případě na záchodech u restaurací v Obchodním centru Metropole Z., P. vykonal s nezletilým poškozeným orální pohlavní styk, přičemž věděl, že se jedná o osobu mladší patnácti let. Za uvedená jednání a za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 T 96/2016, byl obviněný P. P. odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to notebooku zn. Lenovo, 1 ks sim karty T-Mobile, 1 ks sim karty Mobil CZ, mobilním telefonu zn. Asus, 1 ks micro karty zn. Samsung.
Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 67 To 350/2016, podal obviněný P. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ust. § 202 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. že chybně dospěly k názoru naplněnosti skutkové podstaty daného přečinu, spočívajícím v tom, že dané trestné jednání mělo být pácháno po delší dobu, když pro pokračování v páchání takového činu po delší dobu se musí z povahy věci jednat o dobu trvání řádově v týdnech nebo měsících. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že čím méně intenzivní bude posuzované svádění osoby mladší osmnácti let k pohlavnímu styku, tím delší dobu bude muset takové jednání trvat, aby mohlo jít o naplnění této okolnosti, podmiňující vyšší trestní sazbu. Jak uvádí i odborná literatura, je třeba hodnotit nejen samotnou dobu protiprávního jednání, ale také jeho intenzitu, kdy je třeba vždy citlivě zhodnotit výsledky nepřímé úměry čím méně intenzivní jednání pachatele dle ust. § 202 odst. 1 tr. zákoníku v daném případě bylo, tím je k naplnění znaku ust. § 202 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku třeba, aby toto protiprávní jednání pachatele trvalo po delší dobu. Obviněný tedy namítá, že ze strany soudů obou stupňů došlo k pochybení, když nebylo přihlédnuto ke specifikům daného případu a právě respektování provázanosti intenzity trestního jednání a potřebného uplynulého času k naplnění znaku skutkové podstaty přečinu svádění k pohlavnímu styku. Ačkoliv sice v dané věci docházelo ke kontaktu s poškozenými v řádu týdnů, nebyl rozhodně každý tento vzájemný kontakt právně závadným. V jednání obviněného tak nelze spatřovat naplnění znaku po delší dobu ve smyslu § 202 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jak chybně uzavřely soudy obou stupňů. Údajnému naplnění tohoto znaku pak neodpovídá ani obsah trestního spisu a provedeného dokazování.
Dovoláním napadeným rozhodnutím byl obviněný shledán vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití dle ust. § 187 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto případě namítá, že soud při posouzení viny sice formálně posuzoval naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu, avšak v rámci tohoto procesu zcela abstrahoval od základních principů trestního procesu, dokonce i těch, které jsou zaručovány Ústavou ČR. Jediným důkazem v neprospěch obviněného je výpověď nezl. kosatce*), kterou lze považovat za výpověď nekonzistentní a rozporuplnou, když ani samotný výslech tohoto poškozeného v rámci vyšetřování neprobíhal při respektování všech zákonných požadavků na průběh výslechu, zejména pokud se týká sugestivních otázek komisařky, která výslech nezletilého poškozeného vedla, a tímto neadekvátně zasahovala do jím reprodukované a popisované události. Žádný důkaz, který by podepřel tvrzení poškozeného, však trestní spis neobsahuje. Uznat obviněného vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití osoby mladší 15 let pouze na základě nedůvěryhodného tvrzení poškozuje princip presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Obviněný předložil soudu řadu důkazů k vyvrácení tvrzení nezl. kosatce*), žádnými z nich se však soud relevantně nezabýval a nevypořádal, čímž zasáhl do práva na spravedlivý proces, neboť je ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. povinností orgánů činných v trestním řízení zjišťovat okolnosti ve prospěch obviněného. Dále poukazuje na pochybení odvolacího soudu spočívající v tom, že znalecký posudek znalce MUDr. Trojana a závěry jím sdělené v rámci výslechu znalce vykládá nedůvodně v neprospěch obviněného. Snaží-li se tvrdit odvolací soud, že znalecký posudek MUDr. Trojana je třeba vykládat v celém kontextu, a následně účelově vyloží pro potřeby odůvodnění svého rozhodnutí pouze část tohoto posudku vytrženou z kontextu a nesprávně interpretovanou, je takový postup odvolacího soudu účelový a porušující práva obviněného na spravedlivý proces.
Z uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 67 To 350/2016 a věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v rámci dovolání obviněný namítá v podstatě dvě skupiny pochybení. Nejprve namítá, že dané trestní jednání mělo být dovolatelem pácháno po delší dobu, přičemž z rozsudku městského soudu jednoznačně vyplývá, že šlo o dobu cca dvou měsíců, tedy dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby mohla být považována za dobu delší . Dále obviněný namítá, že stran zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 tr. zákoníku nebylo zachováno jeho právo na spravedlivý proces. Došlo k porušení čl. 8 odst. 1, 2 Listiny a soudy nerespektovaly základní principy trestního procesu. Obviněný byl odsouzen vlastně jen na základě výpovědi kosatce*), která je však nekonzistentní a rozporuplná. Výslech kosatce*) navíc neprobíhal při respektování všech zákonných požadavků na průběh výslechu , zejména došlo ke kladení sugestivních otázek. Pokud byl obviněný uznán vinným zločinem pohlavního zneužití jen na podkladě nevěrohodného tvrzení kosatce*), došlo k porušení presumpce neviny a zásady in dubio pro reo a orgány činné v trestním řízení se tak dopustily excesu. Dále namítl, že orgány činné v trestním řízení vykládají nedůvodně v jeho neprospěch posudek znalce MUDr. Trojana. K této skupině námitek státní zástupce uvádí, že je nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod, protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nýbrž směřují v podstatě do oblasti hodnocení důkazů. K námitkám tohoto typu ovšem nelze v dovolacím řízení zásadně přihlížet. Dodal, že z odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí, resp. z dostupného spisového materiálu nelze ani dovodit existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, jelikož z nich naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. P.
Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi poškozeného kosatce*) a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie MUDr. Ondřeje Trojana) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se těmito námitkami pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zcela mimo rámec dovolacího důvodu se nacházejí i námitky týkající se porušení procesní, nikoli hmotněprávní zásady presumpce neviny a dalších zásad trestního řízení, stejně jako námitky o obecných výhradách proti kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu.
Nejvyšší soud k tomuto dodává, že výslech poškozeného kosatce*) byl veden zcela v souladu s věkem vyslýchaného, tedy odpovídal věku 10 let, pokládané otázky nebyly sugestivní, nýbrž byly formulovány tak, aby je chápalo a bylo na ně schopno odpovědět i dítě ve věku 10 let. S obsahem výslechu pak koresponduje i užití demonstrační figurky, jež samotný výslech a jeho závěry potvrdilo. Přitom ani na použití uvedené figurky není nic právně závadného, naopak se jedná v obdobných věcech o běžnou praxi. Nelze také přehlédnout, že tato výpověď plně koresponduje s výpověďmi ostatních poškozených, jakož i s obsahem zajištěné komunikace s ostatními poškozenými, ze které vyplývá, že i vůči těmto poškozeným se obviněný choval podobným způsobem jako k poškozenému kosatci*). Znalecký posudek znalce MUDr. Ondřeje Trojana soudy hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř.
V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl dále obviněný právně relevantní námitku, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení § 202 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. že chybně dospěly k názoru naplněnosti znaku skutkové podstaty daného přečinu spočívající v tom, že trestné jednání mělo být pácháno po delší dobu.

Námitku týkající se nedostatku znaku delší doby ve smyslu § 202 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nepovažuje Nejvyšší soud za důvodnou. Naplnění předmětného znaku bývá zpravidla shledáno tehdy, jestliže se jedná o dobu řádově v délce týdnů či měsíců, přičemž v úvahu je třeba vzít rovněž intenzitu jednání obviněného (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2010, s. 1774). V řešeném případě z tzv. skutkové věty rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že šlo o dobu cca dvou měsíců, tedy dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby mohla být označena za delší , zároveň ze skutkové věty vyplývá, že jednání obviněného bylo poměrně intenzivní, protože spočívalo nejen v opakovaných kontaktech přes nejrůznější mobilní a internetové aplikace, ale i v opakovaných kontaktech osobních. Intenzita jednání vůči poškozeným je v posuzovaném případě natolik vysoká, že jednání obviněného nemuselo probíhat v řádech měsíců, ale postačilo v řádech týdnů. Je tedy zcela evidentní, že délka období, při kterém docházelo k závadnému jednání obviněného vůči všem poškozeným, je taková, že naplňuje znak pokračování v páchání trestného činu po delší dobu, a to jak u trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tak u trestného činu svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku.
K námitce obviněného, že předložil soudu řadu důkazů k vyvrácení tvrzení nezl. kosatce*), ale žádným z nich se soud relevantně nezabýval a nevypořádal se s nimi, čímž zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, neboť je ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. povinností orgánů činných v trestním řízení zjišťovat okolnosti ve prospěch obviněného, Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému. Obviněný ve svém dovolání pouze obecně uvedl, že předložil soudu řadu důkazů a že žádným z nich se soud relevantně nezabýval, avšak bez jakékoli bližší konkretizace a specifikace těchto důkazů. Soudy se přitom veškerými důkazy pečlivě zabývaly a postupovaly v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Pro úplnost zbývá dodat, že ani tvrzení obviněného, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo nelze považovat za relevantní výhradu, neboť tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností. Týká se tudíž otázek pouze skutkových a není způsobilé naplnit obviněným uplatněný dovolací důvod.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. P. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, v bodě I./1. v jednočinném souběhu s přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, v bodě I./3 v jednočinném souběhu se zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a ad. II. přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 10. 5. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.