4 Tdo 48/2016
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



4 Tdo 48/2016-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2016 dovolání obviněného M. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 To 362/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 41/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2015, sp. zn. 8 T 41/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

v době nejméně od měsíce září 2012 do 21. 11. 2013, kdy byl zadržen Policií ČR, v Č. B. v ulici P., v bytě své matky poškozené B. N., který společně obývali, tuto psychicky i fyzicky týral tím, že ji soustavně urážel hrubými výrazy a slovy: "mrdko, svině, krávo", nadával jí výrazy: "že je debil, dement, stará, pitomá, tlustá a škaredá, tlustá svině, a proč vůbec žije", ponižoval ji, vyčítal jí, že neumí vařit a nakupovat, nepřispíval jí finančně na chod domácnosti, opakovaně ji fyzicky napadal údery otevřenou dlaní i pěstí do obličeje, chytal ji pod krkem, když poškozená v důsledku napadení upadla, smýkal jí po bytě za nohy i ruce, plival na ní, strkal do ní, dále házel různými předměty po bytě a demoloval zařízení bytu, když poškozené rozbil tři vázy a osobní váhu, v jednom případě po ní hodil kastrol s uvařeným špenátem, kterým znečistil zeď a záclonu, přičemž jeho agresivní jednání vůči poškozené se stupňovalo, když dne 11. 11. 2013 v době kolem 10.00 hodin, poškozenou nejprve slovně hrubě urážel výrazy "mrdko, krávo, svině", následně ji bolestivě uchopil rukou za obličej, tento jí stiskl a se slovy: "ty ksichte škaredej, proč žiješ ty svině stará" uchopil kuchyňský nůž, který přitlačil poškozené na krk, ostřím na kůži a přitom jí vyhrožoval: "podříznu tě jako kuře, já jsem se v kriminále vycvičil", čímž v poškozené vzbudil důvodnou obavu o život, a dále dne 21. 11. 2013 v době kolem 19.50 hodin, poškozené nadával hrubými výrazy, a když tato z obavy o svůj život a zdraví chtěla byt opustit, tak ji na chodbě domu u výtahu dostihl, opakovanými údery pěstí poškozenou udeřil do hlavy, srazil ji na zem, uchopil ji za levou paži a vláčel po zemi zpět do bytu, a svého jednání zanechal až po příjezdu hlídky Policie ČR, když v důsledku tohoto napadení utrpěla poškozená hematom nad pravým okem, přičemž v souvislosti s jednáním obviněného se u poškozené rozvinula reaktivní porucha tzv. porucha přizpůsobení, která se u poškozené projevuje zhoršením psychického stavu, mírnou depresí, úzkostmi, obavami, zhoršeným fungováním a zhoršením spánku.

Za to byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2015, sp. zn. 8 T 41/2014, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 To 362/2015, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 4 To 362/2015, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutečnosti mající rozhodující vliv na posouzení toho, jak dalece byl v době protiprávního jednání příčetný a jak dalece byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a toto ovládnout. Dle obviněného se rozhodující soudy zcela nesprávně vypořádaly se závěry znaleckých posudků, když neodlišily pojem duševní porucha z hlediska lékařského a z hlediska právního tak, jak o tom hovoří ustanovení § 123 tr. zákoníku. Dodal, že znalci MUDr. Jan Tuček i PhDr. Danuše Nichttburgerová dospěli při znaleckém zkoumání k závěru, že trpí silnou dissociální poruchou osobnosti a ač toto onemocnění není obecně podřaditelné pod duševní poruchu z hlediska lékařského, z hlediska právního se dle jeho názoru o duševní poruchu jedná. Dále podotkl, že příslušné soudy nepřihlédly ani ke skutečnosti, že trpí diabetem II. typu a že není možné vyloučit, že u něj nastávaly také stavy hypoglykemie spojené s agresivním jednáním.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 25. 11. 2015 sdělil, že se s ohledem na povahu uplatněných námitek k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky, které již uplatnil v předchozích stádiích trestního řízení, také v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se již řádně a dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak v dovolání ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného proti nesprávnému hodnocení závěrů vypracovaných znaleckých posudků je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.

Obviněný se tak svým dovoláním pouze domáhá toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud se s jejich závěrem plně ztotožnil.

Skutkový stav zjištěný nalézacím soudem a vymezený v tzv. skutkové větě vykazuje všechny znaky týrání jako zákonného posuzovaného trestného činu. Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že rozhodující soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily, jak dalece byl v době předmětného protiprávního jednání příčetný a jak dalece byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a toto ovládnout. Z vypracovaných znaleckých posudků k osobě obviněného jednoznačně vyplynulo, že obviněný trpí dissociální poruchou osobnosti s tím, že jeho osobnostní vlastnosti zvyšují riziko agresivního jednání. Znalec však vyloučil, že by obviněný v době spáchání trestného činu trpěl duševní poruchou ve vlastním slova smyslu. V průběhu řízení nebylo prokázáno ani to, že by obviněný jednal pod tlakem svého zdravotního stavu, resp. že by se dostal do stavu hypoglykemického. Dle závěrů znaleckého zkoumání hypoglykémii může provázet agresivní chování, ale tento stav nebyl nikdy u obviněného objektivizován.

Je tak třeba přisvědčit závěrům nalézacího i odvolacího soudu v tom, že obviněný mohl rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost, jeho rozpoznávací schopnost byla zachována a ovládací schopnost byla u něj nepodstatně snížena v důsledku přítomnosti dissociální poruchy osobnosti a rovněž v důsledku intoxikace alkoholem (za situace, kdy požívání alkoholu je v příkrém rozporu s léčebným postupem a terapií při léčbě cukrovky).

Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud nenabyl pochybností o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu