4 Tdo 466/2011
Datum rozhodnutí: 01.06.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.



4 Tdo 466/2011-30

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné Ľ. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 3 To 649/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 13/2010, t a k t o :

Dovolání nejvyššího státního zástupce se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 8 T 13/2010, byla obviněná Ĺ. D. uznána vinnou zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustila tím, že
v době od 2. 9. 2009 do 12. 2. 2010, vyjma doby od 5. 9. 2009 do 10. 9. 2009 a doby od 21. 11. 2009 do 1. 12. 2009, kdy byla na léčení v Psychiatrické léčebně O., v bytech v O.-D. na ulici J. Š. a v O.-P. na ulici S., ve společně obývaném bytě po předchozím požití alkoholických nápojů opakovaně a bezdůvodně fyzicky a verbálně napadala obden svého manžela, poškozeného F. D., a to tak, že jmenovaného opakovaně nejdříve výhrůžkami zabitím, popřípadě jinou újmou, slovně napadala, pak vždy vzala do rukou ostré a těžké předměty, jako např. nože, nůžky, sekáček na maso a s těmito a výhrůžkou, že jej zabije, na ně útočila, když napadený tyto předměty musel schovávat a neustále sledovat obviněnou, aby na něj nezaútočila, přičemž pořád musel u sebe nosit nějaký předmět, kterým by vykryl útok obviněné a v obavě o svůj život přespával odděleně a zamykal se, schovával ostré předměty v době spánku pod polštář, neboť vzhledem k těmto útokům se obával, že by své výhrůžky mohla uskutečnit, přičemž opakovaně i v noci bezdůvodně křičela a neumožnila mu tak řádně spát, když

dne 21. 11. 2009 kolem 08.15 hod v O.-D. na ulici J. Š. v jejich bytě jej ohrožovala nožem, a to tím způsobem, že tímto mířila do oblasti hrudníku poškozeného F. D. a opakovaně na něj křičela výhrůžky zabitím, když toliko vzhledem k vykrytí útoku napadeného tomuto nezpůsobila žádné zranění,

dne 23. 11. 2009 v O.-P. na ulici S. opětovně fyzicky napadla poškozeného F. D., a to tak, že po předchozí slovní rozepři jej ohrožovala nožem a sekáčkem na maso takovým způsobem, že to v poškozeném vzbudilo důvodnou obavu o svůj život a zdraví, z čehož důvodu následně přivolal Policii ČR,

dne 11. 2. 2010 v O.-P. na ulici S.7 požadovala po poškozeném F. D. peníze na nákup cigaret, a to tím způsobem, že mu podala lístek, kde bylo napsáno, aby jí dal peníze na cigarety, což umocňovala nožem, jenž držela v ruce a kterým šermovala proti poškozenému tak, že jej donutila vzít si na obranu do rukou polštář,

dne 12. 2. 2010 v blíže nezjištěné době od ranních hodin v O.-P. na ulici S. opět fyzicky napadala poškozeného F. D., a to tak, že po předchozí slovní rozepři se ho pokusila několikrát bodnout pomocí kuchyňského nože s čepelí dlouhou 15 cm a kuchyňských stříhacích nůžek s čepelí dlouhou 7 cm do oblasti trupu a následně jej udeřit pomocí kuchyňského sekáčku na maso s čepelí dlouhou 18,5 cm, když tyto útoky doprovázela výhrůžkami zabitím, což v jmenovaném vyvolalo důvodnou obavu o jeho život a toliko vykrytím četných útoků napadeného polštářem k žádnému zranění nedošlo, přičemž vzhledem k požitému alkoholu následně ztratila rovnováhu a upustila výše uvedené předměty na zem, poškozený F. D. využil této situace a přivolal Policii ČR.

Podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněná odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to kuchyňského sekáčku, kuchyňského nože a kuchyňských čtvrtících nůžek, které jsou uloženy ve skladu Policie ČR, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, MŘ Ostrava, Územní odbor SKPV 1, Oddělení obecné kriminality, O., M. pod č.j. KRPT-4858/TČ-2010-070771.

Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo ochranné protialkoholní léčení ambulantní formou.

Z podnětu včas podaného odvolání obviněné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 3 To 649/2010, podle § 257 odst. 2 tr. řádu z důvodu ustanovení § 11 odst. 1 písm. i) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněné pro skutek kvalifikovaný v obžalobě státního zastupitelství v Ostravě ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 5 Zt 76/2010, jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 tr. řádu a pro skutek kvalifikovaný jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 3 To 649/2010, podal ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání v neprospěch obviněné Ĺ. D. V tomto dovolání odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu s tím, že v předmětné trestní věci bylo zastaveno trestní stíhání, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce uvedl, že výklad procesní situace, z něhož vycházel Krajský soud v Ostravě, není správný. Dovolatel zrekapituloval, že trestní stíhání obviněné D. bylo zahájeno usnesením podle § 160 odst. 1 tr. řádu ze dne 13. 2. 2010 pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dne 5. 3. 2010 byl vyslechnut poškozený F. D., přičemž o tomto procesním úkonu byl vyrozuměn jeho obhájce, který se však omluvil a výslechu se nezúčastnil, aniž by za sebe zajistil substituci. Z výpovědi poškozeného vyplynuly skutečnosti, které spolu s dalšími postupně opatřovanými důkazy vedly policejní orgán zcela důvodně k tomu, že dne 11. 3. 2010 vydal usnesení podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu, jímž de facto rozšířil rozsah trestního stíhání obviněné o další útoky, jež nebyly v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 2. 2010, a které ve svém souhrnu byly důvodně právně posouzeny jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku.

Dovolatel v této souvislosti připustil, že ve smyslu zachování zásady kontradiktornosti trestního řízení a práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod by bylo žádoucí, aby policejní orgán po vydání usnesení podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu znovu vyslechl poškozeného za podmínek vyhovujících duchu citovaného ustanovení Úmluvy, a pokud tak neučinil, vykazuje přípravné řízení určitou vadu. Dle názoru dovolatele však tato vada byla odstranitelná procesními prostředky, jež má k dispozici soud prvního stupně v hlavním líčení, protože mohl poškozeného sám vyslechnout v přítomnosti obviněné i jejího obhájce, což se také pokusil učinit. Pokud poškozený odmítl vypovídat, mohl soud jeho procesně bezvadnou výpověď z přípravného řízení přečíst postupem podle § 211 odst. 4 tr. řádu, což se stalo v hlavním líčení dne 5. 5. 2010. Dle názoru dovolatele je tedy výpověď F. D. zcela bez překážek použitelná jako důkaz v rámci řízení o dílčím skutku ze dne 12. 2. 2010, a spolu s dalšími důkazy svědčí o celém skutkovém ději.

Podle názoru dovolatele vycházel odvolací soud z mylného předpokladu, že výpověď svědka D. je jako důkaz zcela nepoužitelná, protože došlo k narušení kontradiktornosti řízení v tom smyslu, že obviněná neměla možnost klást svědkovi otázky a tedy se účinně hájit. Obviněná měla obhájce, který měl možnost se zúčastnit výslechu, této možnosti nevyužil, z účasti na procesním úkonu se omluvil, nežádal o jeho konání v jiný den a nezabezpečil substituční zastoupení, přičemž obviněná ani její obhájce po vydání usnesení podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu ani nikdy později nepožadovali opakování výslechu poškozeného. Procesní postup soudu prvního stupně byl proto bez vady, pokud výpověď svědka D. byla podle § 211 odst. 4 tr. řádu k důkazu přečtena, neboť šlo o výpověď svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď a současně byly naplněny všechny předpoklady pro přečtení jeho výpovědi, tj. že svědek byl před tímto výslechem řádně poučen o svém právu odepřít výpověď a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá. Výslech byl proveden způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu a obhájce obviněné měl možnost se výslechu zúčastnit.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce konstatoval, že Krajský soud v Ostravě postupoval v rozporu se zákonem, pokud označil výpověď svědka F. D. za procesně nepoužitelnou pro celý rozsah skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, aniž by současně vzal v úvahu celý komplex opatřených důkazů. Jestliže za tohoto stavu zastavil z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. i) tr. řádu trestní stíhání pro tento skutek, je toto rozhodnutí v rozporu se zákonnými podmínkami pro takové rozhodnutí a naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 3 To 649/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265i odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dovolatel současně vyslovil souhlas s tím, aby za podmínek § 265r odst. 1 tr. řádu bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání a pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil rovněž ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Podáním ze dne 15. 4. 2011 se obviněná prostřednictvím svého obhájce vyjádřila k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce. V tomto vyjádření uvedla, že vyslýchat svědka šest dní před tím, než je zahájeno trestní stíhání pro čin, o kterém má svědek podat svědeckou výpověď, je v tomto konkrétním případě především hrubým porušením zásad trestního řízení. Nadto je tento úkon v tomto případě trestním řádem zakázán (kupř. § 158 tr. řádu) a policejní orgán nedodržel ani formální náležitosti takového svědeckého výslechu.

Podle názoru obhájce obviněné měl policejní orgán provést výslech F. D. po zahájení trestního stíhání obviněné pro zločin týrání, tedy až po 11. 3. 2010, když ze spisu věděl, že jde o kontroverzní tvrzení manželů D. typu tvrzení proti tvrzení . Obhájce obviněné poukázal na to, že i nejvyšší státní zástupce v dovolání vytýká policejnímu orgánu, že bylo žádoucí, aby tento po zahájení trestního stíhání znovu vyslechl poškozeného za podmínek vyhovujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních lidských svobod a pokud tak neučinil, vykazuje přípravné řízení určitou vadu. Obhájce obviněné dovozuje, že pokud by tak policejní orgán učinil, nepochybně by od F. D. zjistil, že ten využívá svého práva nevypovídat a řízení by muselo být zastaveno, protože ostatní nabízené důkazy nepostačovaly pro závěr ohledně naplnění zločinu týrání, jak zjistil i Krajský soud v Ostravě. Za daného stavu, kdy policejní orgán takový výslech F. D. po zahájení trestního stíhání obviněné pro zločin týrání neprovedl, nemá výslech F. D. dne 5. 3. 2010 hodnotu svědecké výpovědi, ale nanejvýš jde o podání vysvětlení podle § 158 odst. 4, odst. 4 a 5 tr. řádu, i když nemá formu úředního záznamu. Dle názoru obviněné neměl být jeho obsah u soudu čten a pokud tak okresní soud učinil, porušil tím pravidla trestního procesu, a to zvlášť, jestliže okresní soud věděl od přítomného F. D., že se tento vzdává vypovídat před soudem jako svědek. S ohledem na toto stanovisko obhájce obviněné navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce v celém rozsahu zamítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení zastavení trestního stíhání. Nejvyšší státní zástupce je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Obsahem dovolání nejvyššího státního zástupce je citovaný zákonný dovolací důvod naplněn, neboť nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že Krajský soud v Ostravě postupoval vadně, když označil výpověď poškozeného D. za procesně nepoužitelnou pro celý rozsah skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, aniž by současně vzal v úvahu celý komplex opatřených důkazů, a jestliže za tohoto stavu zastavil z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. i) tr. řádu trestní stíhání obviněné D. pro tento skutek, je toto jeho rozhodnutí v rozporu se zákonnými podmínkami stanovenými pro takové rozhodnutí.

Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 8 T 13/2010, Nejvyšší soud zjistil, že dne 13. 2. 2010 bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání obviněné pro trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro skutek, jehož se měla dopustit dne 12. 2. 2010 v odpoledních hodinách ve svém bytě v O. P., ul. S., kdy slovně vyhrožovala svému manželovi F. D. zabitím, fyzicky jej napadala tak, že v levé ruce držela kuchyňský nůž o délce čepele 15 cm a v pravé ruce kuchyňský sekáček s délkou čepele 18,5 cm, který v průběhu napadání odkládala a nahrazovala kuchyňskými čtvrtícími nůžkami o délce čepelí 7 cm, přičemž ruce zvedala do výše hlavy poškozeného, těmito předměty se jej snažila opakovaně udeřit, avšak poškozený toto očekával a údery vykrýval polštářem; poté co obviněná ztratila rovnováhu a předměty upustila na zem využil toho poškozený v obavě o svůj život zavolal Polici ČR.

K tomuto skutku byl jako svědek vyslechnut dne 5. 3. 2010 F. D. Na počátku výslechu byl poučen zejména podle ustanovení § 100 tr. řádu, kdy nevyužil práva odmítnout svědeckou výpověď v trestní věci své manželky a výslovně prohlásil, že vypovídat chce a bude. Z předtisku zákonných poučení, jež protokol o výslechu svědka obsahuje (viz čl. 44 spisu), jakož i z posléze vyšetřovatelem dopsaných poučení (čl.45 spisu) je však patrno, že svědek nebyl poučen podle § 163 odst. 1 tr. řádu v platném znění.

Podle tohoto zákonného ustanovení trestní stíhání mj. pro trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného.

Na souhlas je třeba se poškozeného výslovně dotázat ještě před zahájením trestního stíhání, a je-li již stíhání zahájeno, ihned poté, co je poměr poškozeného a obviněného předpokládaný tímto ustanovením zjištěn ( srov. Šámal, P. a kolektiv, Trestní řád, Komentář I. díl str. 1248, C.H.Beck, 2005). Z protokolu o výslechu svědka F. D.je zřejmé, že poučen podle § 163 odst. 1 tr. řádu nebyl. Jeho souhlas s trestním stíháním manželky nelze implicitně dovozovat ze skutečnosti, že nevyužil oprávnění odmítnout svědeckou výpověď podle § 100 odst. 2 tr. řádu, ani z obsahu jeho výpovědi.

Podle ustanovení § 163a odst. 1 písm. a) d) tr. řádu není výslovného souhlasu poškozeného s trestním stíháním zapotřebí v případech, kdy takovým činem byla způsobena smrt; poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena; poškozeným je osoba mladší 15 let; z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo nebyl vzat zpět v tísni vyvolané vyhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Z protokolu o výslechu svědka D. je však zřejmé, že se v posuzovaném případě nejednalo ani o jednu z těchto zákonných eventualit a že tudíž jeho výslovné prohlášení o tom, že uděluje souhlas k trestnímu stíhání manželky pro shora popsaný skutek, bylo nezbytné. Toto udělení souhlasu s trestním stíháním není v žádném případě formálním úkonem, ale je jedním ze zákonných předpokladů trestního stíhání, přičemž bez udělení souhlasu je takovéto stíhání nepřípustné. Ze znění ustanovení § 163 odst. 2 tr. řádu vyplývá, že souhlas s trestním stíháním může být předložen písemně policejnímu orgánu či státnímu zástupci, anebo se jeho obsah zaznamená do protokolu, přičemž poškozený se nemusí vyjádřit bezprostředně, ale může mu být poskytnuta přiměřená lhůta k vyjádření podle povahy věci, nejvýše 30 dnů.

Ve vztahu k použitelnosti výše popsaným způsobem pořízeného výslechu svědka není rozhodné ani to, že posléze bylo jednání obviněné překvalifikováno na zločin týrání svěřené osoby podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kde souhlas poškozeného s trestním stíháním ustanovení § 163 odst. 1 tr. řádu není zapotřebí.

Z obsahu protokolu o výpovědi poškozeného je dále zřejmé, že obšírně vypovídal k útoku, k němuž mělo dojít dne 11. 2. 2010. Naopak jen okrajově, bez specifikace, popisoval konfliktní soužití s manželkou od září 2009 do dne jejího zadržení 11. 2. 2010. Charakterizoval je jako sérii nepřetržitých útoků obviněné vůči němu, bez bližší specifikace doby napadení, způsobu útoku a dalších podrobností potřebných k rozlišení jednotlivých aktů, přičemž není zřejmé, z čeho posléze policejní komisař dovodil jednotlivé datované útoky v tom rozsahu a s tím popisem protiprávního jednání, jak jsou uvedeny v usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu ze dne 11. 3. 2010. Poškozený se stejně povrchně zmínil i o útoku ze dne 23. 12. 2009, který naopak ve výčtu popsaných útoků naopak zahrnut není, přičemž orgán činný v přípravném řízení měl k popisu tohoto skutku stejně nejasná tvrzení svědka jako k těm, která do sdělení obvinění pojal.

V této souvislosti nemohl Nejvyšší soud přehlédnout ani tu skutečnost, že pro dílčí útok, k němuž mělo dojít dne 21. 11. 2009 v jejich bytě v ul. J. Š., O. D., kdy obviněná v době kolem 08.15 hod. jej měla ohrožovat nožem, jímž mu pohybovala v oblasti hrudníku se slovy Fero, ja ťa zabijem a ke zranění poškozeného nedošlo, bylo původně vedeno samostatné trestní stíhání obviněné. Poškozený v tomto řízení dal souhlas k trestnímu stíhání a ten posléze vzal zpět. V závěru svého výslechu ze dne 5. 3. 2010 poškozený D. na dotaz policejného komisaře uvedl, že dává souhlas k novému stíhání obviněné pro tento skutek. Takovýto postup je však v rozporu se zákonem, neboť výslovně odepřený souhlas má účinky abolice jednou provždy. Proto již nikdy nelze pokračovat v trestním stíhání.

Již jen výčet shora popsaných zásadních procesních pochybení opravňoval odvolací soud k závěru o nepřípustnosti trestního stíhání obviněné a k jeho zastavení. Pokud jde o dovolací námitku uplatněnou nejvyšším státním zástupcem, neshledal ji Nejvyšší soud důvodnou.

Krajský soud v Ostravě ve svém zastavovacím usnesení podrobně, věcně správně a v souladu se zákonem rozvedl své úvahy, proč výpověď svědka D. odporuje zásadám kontradiktorního procesu a v jakém rozsahu tak bylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces. S touto argumentací se Nejvyšší soud plně ztotožňuje a pro její správnost na ni plně odkazuje.

K uplatněné dovolací námitce je pak Nejvyšší soud nucen poukázat i na další důvod, pro který nebylo možno výpověď svědka D. ze dne 5. 3. 2010 přečíst, neboť nebyla pořízena v souladu se zákonem, přičemž v tomto směru plně vychází z právního názoru Ústavního soudu, jak byl vysloven v rozhodnutí IV. ÚS 282/2000 (SR 10/2011, str. 70).

Obhájce obviněné byl dne 1. 3. 2010 písemně vyrozuměn o tom, že se dne 5. 3. 2010 uskuteční výslech svědka F. D. V písemném protokolu o výslechu svědka je učiněn záznam, že obhájce JUDr. Pitron se v 08. 10 hod. telefonicky omluvil, že má chřipku a nebude osobně výslechu přítomen. Z téhož záznamu nevyplývá, že by požádal o odročení výslechu. Potud argumentace dovolatele odpovídá zjištěním z trestního spisu. Nelze však souhlasit se závěrem, že takto pořízený výslech svědka odpovídal zákonu a tuto výpověď bylo možno k důkazu přečíst v hlavním líčení za podmínek § 211 odst. 3 tr. řádu. Tato zákonná podmínka ( obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.. ) by byla v posuzovaném případě splněna jen jestliže poté, co by se z účasti na vyšetřovacích úkonech ze dne 5. 3. 2010 obhájce obviněné omluvil, by vyšetřovatel vyzval samotnou obviněnou podle § 164 odst. 4 tr. řádu, zda nechce ona sama být výslechu manžela přítomna. Jedině tento postup by mohl zaručit možnost úspěšně využít takto pořízený důkaz jeho přečtením v hlavním líčení. Pokud chtěl vyšetřovatel v přípravném řízení pořizovat a shromažďovat důkazy validním způsobem, aby obstály v řízení před soudem podle § 211 odst. 3 tr. řádu tak, že je lze provést přečtením protokolů o nich, pak měl za dané situace dát stejnou možnost obviněné, která má bezpochyby ústavní právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce, a právo mít možnost osobně vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě.

Právní názor odvolacího soudu vyjádřený v usnesení o zastavení trestního stíhání je tudíž správný, má oporu v zákoně i judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.


Protože Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení zjistil, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 3 To 649/2010, dovolatelem vytýkanou vadou netrpí, dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. června 2011

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á