4 Tdo 465/2011
Datum rozhodnutí: 10.05.2011
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1,2 tr. zák.



4 Tdo 465/2011-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2011 o dovolání obviněného J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 4 To 77/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 143/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 20 T 143/2009, byl obviněný J. J. uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že nezjištěného dne od 2. 9. 2008 do 9. 9. 2008 na nezjištěném místě si pro svou potřebu ponechal peněžní částku ve výši 120.000,- Kč, kterou dne 2. 9. 2008 kolem 10 hodiny v N. J. na ul. R. v kanceláři autobazaru provozovaném společností SM carmarek, s.r.o., převzal od jednatele této společnosti P. M. jako zálohu na zakoupení a dovoz osobního motorového vozidla Rolls Royce, z A., které měl společnosti SM carmarek, s.r.o., dodat do 9. 9. 2008. Předmětné vozidlo nezakoupil, převzatou peněžní zálohu společnosti SM carmarek, s.r.o., ani přes urgence řádně nevrátil, čímž společnosti SM carmarek, s.r.o., se sídlem v Ž. u N. J., způsobil škodu ve výši 120.000,- Kč, kterou částečně nahradil dne 6. 11. 2008, kdy vrátil 20.000,- Kč.

Za uvedené jednání byl obviněný J. J. odsouzen podle § 248 odst. 2, § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla současně uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené organizaci SM carmarek, s.r.o., částku 85.000,- Kč spolu s 10,75 % úrokem z prodlení z částky 100.000,- Kč od 6. 11. 2008 do 31. 12. 2008, s 9,25 % úrokem z prodlení z částky 100.000,- Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 100.000,- Kč od 1. 7. 2009 do 22. 9. 2009, s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 85.000,- Kč od 23. 9. 2009 a s úrokem z prodlení 8,5 % z částky 85.000,- Kč od 24. 9. 2009 do zaplacení.

Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 20 T 143/2009, podal obviněný J. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 4 To 77/2010, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

Následně podal obviněný J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 4 To 77/2010, prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že dle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný má za to, že soudy obou stupňů v řízení pochybily, když nepřijaly jeho obhajobu v tom směru, že jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu a že se jedná pouze o občanskoprávní spor mezi ním a poškozeným. Obviněný poukázal na lživé výpovědi svědka K. v kontextu s nepravdivými výpověďmi svědků P. M. ml. a P. M. st., kteří měli zájem na odsouzení obviněného, proto podali nepravdivé výpovědi ohledně jednotlivých předaných částek a o tom, na co byly tyto částky určeny. Dále zdůraznil, že od poškozeného sice převzal částku 120.000,- Kč, avšak v současné době je s ním již zcela vyrovnán. Od počátku měl v úmyslu zajistit pro poškozeného vozidlo dovezené z A., nepřebíral tudíž finanční hotovost předem s jasným úmyslem si ji ponechat. K realizaci obchodu, tedy k nákupu vozidla Rolls Royce v A., nedošlo, proto si část finanční hotovosti předané mu za účelem nákupu vozidla započetl na úhradu dluhu vzniklého z nákupu vozidla Jaguar s tím, že poškozenému zbytek převzatých peněz uhradil. Otázka, zda se jednalo o platné započtení pohledávek, měla být dle názoru obviněného řešena v občanskoprávním řízení. Z výše uvedených důvodů závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky předmětná rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně zrušil a aby jej podané obžaloby zprostil.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Ani námitky, že se soud spokojil pouze se zpochybněnými listinami a s lživými vyjádřeními svědků, nesměřují proti právnímu posouzení skutku, ale přímo zpochybňují správnost skutkových zjištění. Obviněný tak svoji námitku o nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 trestního zákona založil na svém vlastním hodnocení důkazů a závěru, že předmětnou finanční částku nebyl povinen vracet celou, neboť část této částky započetl na úhradu dříve vzniklého dluhu, proto si ani nemohl přisvojit neoprávněně nějakou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena. K uvedeným námitkám není možné přihlédnout, přičemž je třeba konstatovat, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě provedenými skutkovými zjištěními není možné shledat ani extrémní nesoulad. Již soud prvního stupně svůj skutkový závěr o tom, že obviněný předmětnou finanční částku převzal výlučně za účelem obstarání vozidla Rolls Royce, které mělo být zakoupeno v cizině, řádně odůvodnil a vycházel přitom zejména z listinných důkazů, které byly z hlediska své správnosti potvrzeny výpověďmi svědků. Ze žádného ve věci provedeného důkazu oproti tomu nevyplynulo, že by měl obviněný za poškozeným, případně za jeho společností nějakou pohledávku. Skutkové závěry soudu jsou tedy logické a v souladu s provedenými důkazy. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) odmítl a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. J. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného týkající se nesprávného hodnocení důkazů a nepravdivosti svědeckých výpovědí, tak i konstatování, že předmětnou finanční částku nebyl povinen vracet celou, neboť její část započetl na úhradu dříve vzniklého dluhu.

Obviněný J. J. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové, tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní, současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně.

Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný J. J. po objektivní i subjektivní stránce naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný se dopustil vytýkaného jednání tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný sice páchání trestné činnosti popírá, avšak z předmětného jednání je usvědčován výpověďmi svědků P. M. ml. a P. M. st. v souladu s listinnými důkazy, a to zejména s výdajovým dokladem ze dne 2. 9. 2008, z něhož vyplývá, že poškozená společnost vyplatila obviněnému částku 120.000,- Kč jako zálohu na vozidlo Rolls Royce s dobou dodání do 9. 9. 2008 (č. l. 34 spisu), když se žádným jiným důkazem nepodařilo prokázat, že by část daných peněz měla být užita na zakoupení něčeho jiného (příp. jiného vozidla). Již soud prvního stupně svůj skutkový závěr o tom, že obviněný předmětnou finanční hotovost převzal výlučně za účelem obstarání vozidla Rolls Royce, které mělo být zakoupeno v cizině, řádně odůvodnil. Ze žádného důkazu provedeného ve věci nevyplynula ani skutečnost, že by obviněný měl za poškozeným či jeho společností nějakou pohledávku.

Z uvedeného je zřejmé, že není pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím.

Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 10. května 2011
Předseda senátu JUDr. Jiří Pácal