4 Tdo 463/2011
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1,2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.



4 Tdo 463/2011-14

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2011 o dovolání obviněného Ing. J. H. , proti usnesení Krajského soudu ve Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 6 To 496/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 42/2010, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 6 To 496/2010, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 9. 2010, sp. zn. 31 T 42/2010.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu ve Zlíně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. J. H. byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 9. 2010, sp. zn. 31 T 42/2010, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců.

Podle rozsudku soudu prvního stupně se uvedeného přečinu dopustil tím, že
ve Z. L. dne 4. 1. 2010 ve 20.50 hod. řídil na T. T. B. osobní automobil zn. Škoda Octavia, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 31 T 26/2009, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2009, uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný v zákonné osmidenní lhůtě odvolání ke Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně. Ten je svým usnesením ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 6 To 496/2010, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tvrzením, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Podle jeho názoru soudy obou stupňů nevyvodily adekvátní právní závěry ze skutečnosti, že k datu 1. 1. 2010 vstoupil v účinnost nový trestní zákoník ve znění zákona č. 40/2009 Sb., který nepřevzal trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle ustanovení § 180d zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. S ohledem na znění § 419 tr. zákoníku pak obviněný v době, kdy se měl dopustit nyní posuzovaného trestného činu, nevykonával trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a proto nemohl naplnit skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. S ohledem na tento právní názor navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně a tomu aby věc přikázal s pokynem znovu ji projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupce nevyužil svého práva a k věci své stanovisko písemně nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má obsahové i formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání; přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 6 To 496/2010, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu, podal obviněný prostřednictvím obhájce, což je v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. řádu, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu a na místě určené týmž zákonným ustanovením.

V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který soudy zjistily, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je proto možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou, vlastní verzí skutkového stavu. není tudíž možné opírat dovolání o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli tedy z hlediska procesních vad. V dovolání, jež je podáno z tohoto zákonného důvodu, musí dovolatel brojit proti subsumpci svého jednání pod určitá ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání směřovat proti konkrétně přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka musí být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti konkrétní právní kvalifikaci činu. Nelze se proto spokojit pouze s obecně tvrzeným závěrem dovolatele, že skutek není trestným činem (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 247/2009).

Z obsahu dalšího přiloženého trestního spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 31 T 26/2009, Nejvyšší soud zjistil, že tento soud vydal dne 16. 2. 2009 trestní příkaz, jímž byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 ( dále jen tr. zákon), jehož se dopustil tím, že ve Z. dne 13. 1. 2009 v 6.20 hod. řídil na křižovatce T. T. B. a ulice G. a poté téhož dne v 7.10 hod. ve Z. L. na ul. N. osobní automobil zn. Škoda Favorit, a tohoto jednání se dopustil přesto, že dnem 16. 4. 2008 pozbyl řidičské oprávnění podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, neboť dosáhl 12 bodů bodového hodnocení . Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byl uložen podle § 53 odst. 1, 2 písm. a), a § 54 odst. 3 tr. zákona peněžitý trest ve výši 40.000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen ještě i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 3. 2009.

Podkladem pro konstatování, že obviněný v době spáchání výše citovaného trestného činu nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona, bylo oznámení Magistrátu města Zlína ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. MMZL 29666/2008, že obviněný dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení, což Magistrát města Zlína podle § 124 odst. 5 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. registroval ke dni 28. 2. 2008, a obviněného podle § 123c odst. 3 citovaného zákona vyzval, aby do 5 pracovních dnů odevzdal tomuto úřadu řidičský a mezinárodní řidičský průkaz. Z vyjádření téhož orgánu je patrno, že obviněný uvedené doklady odevzdal MMZ, odboru dopravy a silničního hospodářství dne 17. 4. 2008.

Dnem 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, provedený zákonem č. 40/2009 Sb., který ustanovení adekvátní § 180d tr. zákona neobsahuje. Nadto ustanovení § 419 tr. zákoníku přikazuje, že trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Toto zákonné ustanovení konstitutivní povahy vedlo Okresní soud ve Zlíně k procesnímu postupu, jež bylo deklarováno usnesením ze dne 1. 1. 2010, sp. zn. 31 T 26/2009, kdy v intencích ustanovení § 465 odst. 1 tr. řádu s odkazem na § 419 tr. zákoníku rozhodl samosoudce tak, že zbytky trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků, které byly obviněnému uloženy trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 2. 2009, doručenému obviněnému dne 6. 3. 2009, sp. zn. 31 T 26/2009, se nevykonají.

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 23. 2. 2010 ke stížnosti státního zástupce rozhodl tak, že toto usnesení podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušil. V písemném odůvodnění tohoto usnesení zaujal právní názor, že čin, za který byl obviněný výše citovaným trestním příkazem odsouzen, je nadále trestný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a proto ustanovení § 419 tr. zákoníku bylo aplikováno nedůvodně.

Nejvyšší soud byť neprojednává dovolání v této kauze, musí se závěry, které zaujaly soudy obou stupňů k výše podrobně popsanému právnímu problému, zabývat jako otázkou předběžnou ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tr. řádu, neboť od vyřešení tohoto problému se odvíjí právní posouzení věci, v níž bylo dovolání podáno.

Nejvyšší soud nepovažuje právní názor vyjádřený odvolacím soudem za přiléhavý a správný a naopak se ztotožňuje s právním závěrem, který ve věci učinil soud prvního stupně. Trestní zákoník expresis verbis v ustanovení § 419 tr. zákoníku hovoří o trestném činu , který již trestný není, a není pochyb o tom, že ustanovení § 180d trestního zákona již trestným činem není. Je nereálná úvaha, že protiprávní jednání, kvalifikované jako trestný čin podle § 180d tr. zákona s trestní sankcí trestu odnětí svobody do jednoho roku, peněžitého trestu nebo trestu zákazu činnosti, je zcela adekvátní přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s možností uložení trestu odnětí svobody až na tři roky, neboť je mimo rámec úvah vymezených ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku.

Je proto třeba uzavřít, že v posuzované a dovoláním napadené trestní věci chybí pro závěr o vině přečinem podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u skutku spáchaného dne 4. 1. 2010, zákonné znaky skutkové podstaty tohoto přečinu tedy že mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána - neboť ve vztahu k trestnímu příkazu ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 31 T 26/2009, platí závěr, že dne 4. 1. 2010 již obviněný tímto trestním příkazem uložený trest zákazu řízení motorových vozidel nevykonával. Nelze dovodit ani existenci trvajícího zákazu činnosti odvíjejícího se z administrativního odnětí řidičského průkazu, neboť roční lhůta takovéhoto odnětí řidičského oprávnění uplynula v roce 2009. Pokud tedy obviněný porušil dne 4. 1. 2010 zákon, stalo se tak proto, že ještě neměl fakticky řidičské oprávnění vráceno, avšak stupeň protiprávnosti tohoto jednání dosahuje intenzity přestupku ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 6 To 496/2010, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 9. 2010, současně zrušil i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,pozbyla podkladu. Věc podle § 265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu