4 Tdo 43/2013
Datum rozhodnutí: 29.01.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 21 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 2 tr. zákoník



4 Tdo 43/2013-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2013 o dovolání obviněného V. T. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 61 To 126/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 73/2011, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 2 T 73/2011, byl obviněný V. T. uznán vinným jednak pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným (ad I. 1/ 9/ výroku rozsudku), dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad I. 10/ výroku rozsudku), jednak přečinem podvodu podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku (ad II./ výroku rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

I.
1) dne 29. 1. 2010 v kavárně v P., na V. n., poblíž ul. V. vylákal na poškozené O. Š. částku ve výši 51.000,- Kč, která byla určena jako záloha na dodání plynových radiátorů zn. Karma, kdy vystupoval jako R. P., jednatel obchodní spol. Invest Agency s.r.o., přičemž se s poškozenou na podkladě inzerátu uveřejněném prostřednictvím sítě internet dohodl na rekonstrukci rodinného domu v obci B. n. V., ul. Š., kde chtěla poškozená provést rekonstrukci vodovodních, elektrických a plynových rozvodů s montáží topení v celkové částce nepřevyšující 330.000,- Kč, ačkoliv věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl zrealizovat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené O. Š. způsobil škodu ve výši 51.000,- Kč; 2) dne 2. 2. 2010 v P. v obchodním centru F., vylákal na poškozené O. Š., částku ve výši 8.500,- Kč, která byla určena jako další záloha na zajištění potřebného materiálu na rekonstrukci jejího rodinného domu v B. n. V., kdy vystupoval jako R. P., jednatel obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., přičemž se s poškozenou na základě inzerátu uveřejněném prostřednictvím sítě internet dohodl na rekonstrukci rodinného domu v obci B. n. V., ul. Š., kde chtěla poškozená Š. provést rekonstrukci vodovodních, elektrických a plynových rozvodů s montáží topení v celkové částce nepřevyšující 330.000,- Kč, ačkoliv věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl zrealizovat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené O. Š. způsobil škodu ve výši 8.500,- Kč; 3) dne 4. 2. 2010 v P., v kavárně na V. n. poblíž ul. V., vylákal na poškozené O. Š. částku ve výši 10.000,- Kč, která byla určena jako další záloha na zajištění potřebného materiálu k rekonstrukci jejího rodinného domu, kdy vystupoval jako R. P., jednatel obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., přičemž se s poškozenou na základě inzerátu uveřejněném prostřednictvím sítě internet dohodl na rekonstrukci rodinného domu v obci B. n. V., ul. Š., kde chtěla poškozená provést rekonstrukci vodovodních, elektrických a plynových rozvodů s montáží topení v celkové částce nepřevyšující 330.000,- Kč, ačkoliv věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl realizovat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené O. Š. způsobil škodu ve výši 10.000,- Kč; 4) dne 19. 2. 2010 v P., v podchodu stanice metra A. u Ž. d., vylákal na poškozené Mgr. L. P. částku ve výši 2.500,- Kč jako zálohu na dodání OSB desek, na základě odpovědi na inzerát zveřejněný poškozenou na internetové stránce, kdy vystupoval jako R. P., majitel a jednatel obchodní spol. Invest Agency, s.r.o., přičemž od počátku věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency, s.r.o., slíbený stavební materiál nikdy nechtěl dodat a přijatou částku si ponechal pro svou potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené Mgr. L. P. způsobil škodu ve výši 2.500,- Kč; 5) dne 2. 4. 2010 v P. vylákal na poškozeném Bytovém družstvu H., jednajícím pověřeným členem družstva L. H., částku ve výši 80.000,-Kč, jako zálohu na provedení prací opravy střechy bytového domu na adrese P., B. a navazujících činností blíže specifikovaných v uzavřené smlouvě o dílo ze dne 20. 3. 2010, přičemž finanční částka byla zaslána tohoto dne na jeho účet, kdy při jednání vystupoval jako R. P., majitel a jednatel obchodní spol. Invest Agency s.r.o., a od počátku věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl vykonat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozenému Bytovému družstvu H., se sídlem P., B. způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč; 6) dne 22. 4. 2010 v P. vylákal na poškozeném Bytovém družstvu H., jednajícím pověřeným členem družstva L. H., částku ve výši 20.000,-Kč, jako další zálohu na provedení prací opravy střechy bytového domu na adrese P., B. a navazujících činností blíže specifikovaných v uzavřené smlouvě o dílo ze dne 20. 3. 2010, přičemž finanční částka byla zaslána tohoto dne na jeho účet, kdy při jednání vystupoval jako R. P., majitel a jednatel obchodní spol. Invest Agency s.r.o., i když počátku věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl vykonat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozenému Bytovému družstvu H., se sídlem P., B. způsobil škodu ve výši 20.000,- Kč;

7) dne 10. 8. 2010 v P. na stavbě při rekonstrukci rodinného domu v ul. P., vylákal na poškozeném J. K. částku ve výši 20.000,- Kč, která mu byla poukázána z bankovního účtu J. D., přítelkyně poškozeného K., na jeho bankovní účet, na základě předchozí ústní dohody, ve které se zavázal dodat pošk. K. podlahovou pásovou brusku zn. Bona Belt, jejíž nákup měl být zajištěn přes blíže neuvedeného známého exekutora ze Z., přestože věděl, že ji dodat nemůže a pouze vylákal na poškozeném zálohy, které následně použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil pošk. J. K. škodu ve výši 20.000,- Kč; 8) dne 24. 8. 2010 na přesně nezjištěném místě vylákal na poškozeném J. K. částku ve výši 11.800,- Kč, která mu byla poukázána z bankovního účtu J. D., přítelkyně poškozeného K., na jeho bankovní účet, na základě předchozí ústní dohody, ve které se zavázal dodat pošk. K. podlahovou pásovou brusku zn. Bona Belt, jejíž nákup měl být zajištěn přes blíže neuvedeného známého exekutora ze Z., přestože věděl, že ji dodat nemůže, přičemž takto získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil pošk. J. K. škodu ve výši 11.800,- Kč; 9) dne 19. 10. 2010 v přesně nezjištěné restauraci vylákal na poškozené P. Š. částku ve výši 35.000,- Kč, která mu byla poukázána z bankovního účtu majitelky P. Š. na jeho bankovní účet, na základě předchozí ústní dohody, ve které se zavázal k rekonstrukci koupelny poškozené Š. v jejím domě v Ch., kdy od počátku věděl, že rekonstrukci neprovede, když ani nezakoupil žádný materiál potřebný pro provedení prací a přijaté peníze si ponechal pro svou vlastní potřebu, čímž způsobil pošk. P. Š. škodu ve výši 35.000,- Kč; 10) dne 24. 10. 2010 na přesně nezjištěném místě se pokusil vylákat na poškozené P. Š. částku ve výši 8.000,- Kč, jako platbu za dovoz vany při rekonstrukci koupelny poškozené v jejím domě v Ch., přičemž jí tvrdil, že má zablokovaný svůj bankovní účet, přestože věděl, že žádná vana mu nebude dodána a jeho bankovní účet není blokován, čímž mohl pošk. P. Š. způsobit škodu ve výši 8.000,- Kč, avšak poškozené se jeho jednání zdálo podezřelé a platbu neuskutečnila; čímž způsobil škodu v celkové výši 246.800,- Kč, avšak částka ve výši 8.000,- nebyla vyplacena,
II. a shora uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9.4.2009, sp.zn. 2 T 31/2009, který nabyl právní moci dne 4. 6. 2009, uznán vinným mimo jiné ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. v platném znění, a za toto jednání byl odsouzen k odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 2 T 31/2009, které nabylo právní moci téhož dne, mu byl shora uvedený trest zkrácen o dva měsíce.
Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným O. Š., částku ve výši 69.500,- Kč, Mgr. L. P., částku ve výši 2.500,- Kč, BD H., P., B., částku ve výši 100.000,- Kč, J. K., částku ve výši 31.800,- Kč, P. Š., částku ve výši 35.000,- Kč.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 2 T 73/2011, podali obviněný V. T. a poškozená O. Š. odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 61 To 126/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného V. T. uznal vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným (ad. 1/ 9/ výroku rozsudku), dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 10/ výroku rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku rozsudku dopustil tím, že

1) dne 29. 1. 2010 v kavárně v P., na V. n., poblíž ul. V., vylákal na poškozené O. Š., částku ve výši 51.000,- Kč, která byla určena jako záloha na dodání plynových radiátorů zn. Karma, kdy vystupoval jako R. P., jednatel obchodní spol. Invest Agency s.r.o., přičemž se s poškozenou na podkladě inzerátu uveřejněném prostřednictvím sítě internet dohodl na rekonstrukci rodinného domu v obci B. n. V., ul. Š., kde chtěla poškozená provést rekonstrukci vodovodních, elektrických a plynových rozvodů s montáží topení v celkové částce nepřevyšující 330.000,- Kč, ačkoliv věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl zrealizovat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené O. Š., způsobil škodu ve výši 51.000,- Kč; 2) dne 2. 2. 2010 v Praze 3 v obchodním centru F., vylákal na poškozené O. Š., částku ve výši 8.500,- Kč, která byla určena jako další záloha na zajištění potřebného materiálu na rekonstrukci jejího rodinného domu v B. n. V., kdy vystupoval jako R. P., jednatel obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., přičemž se s poškozenou na základě inzerátu uveřejněném prostřednictvím sítě internet dohodl na rekonstrukci rodinného domu v obci B. n. V., ul. Š., kde chtěla poškozená Š. provést rekonstrukci vodovodních, elektrických a plynových rozvodů s montáží topení v celkové částce nepřevyšující 330.000,- Kč, ačkoliv věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl zrealizovat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené O. Š., způsobil škodu ve výši 8.500,- Kč;

3) dne 4. 2. 2010 v P., v kavárně na V. n. poblíž ul. V., vylákal na poškozené O. Š., částku ve výši 10.000,- Kč, která byla určena jako další záloha na zajištění potřebného materiálu k rekonstrukci jejího rodinného domu, kdy vystupoval jako R. P., jednatel obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., přičemž se s poškozenou na základě inzerátu uveřejněném prostřednictvím sítě internet dohodl na rekonstrukci rodinného domu v obci B. n. V., ul. Š., kde chtěla poškozená provést rekonstrukci vodovodních, elektrických a plynových rozvodů s montáží topení v celkové částce nepřevyšující 330.000,- Kč, ačkoliv věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl realizovat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené O. Š., způsobil škodu ve výši 10.000,- Kč;

4) dne 19. 2. 2010 v P., v podchodu stanice metra A. u Ž. d., vylákal na poškozené Mgr. L. P. částku ve výši 2.500,- Kč jako zálohu na dodání OSB desek, na základě odpovědi na inzerát zveřejněný poškozenou na internetové stránce, kdy vystupoval jako R. P., majitel a jednatel obchodní spol. Invest Agency, s.r.o., přičemž od počátku věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency,s.r.o., slíbený stavební materiál nikdy nechtěl dodat a přijatou částku si ponechal pro svou potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozené Mgr. L. P., způsobil škodu ve výši 2.500,- Kč;

5) dne 2. 4. 2010 v P. vylákal na poškozeném Bytovém družstvu H., jednajícím pověřeným členem družstva L. H., částku ve výši 80.000,- Kč, jako zálohu na provedení prací opravy střechy bytového domu na adrese P., B., a navazujících činností blíže specifikovaných v uzavřené smlouvě o dílo ze dne 20. 3. 2010, přičemž finanční částka byla zaslána tohoto dne na jeho účet, kdy při jednání vystupoval jako R. P., majitel a jednatel obchodní spol. Invest Agency s.r.o., a od počátku věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl vykonat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozenému Bytovému družstvu H., se sídlem P., B., způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč;

6) dne 22. 4. 2010 v P. vylákal na poškozeném Bytovém družstvu H., jednajícím pověřeným členem družstva L. H., částku ve výši 20.000,- Kč, jako další zálohu na provedení prací opravy střechy bytového domu na adrese P., B., a navazujících činností blíže specifikovaných v uzavřené smlouvě o dílo ze dne 20. 3. 2010, přičemž finanční částka byla zaslána tohoto dne na jeho účet, kdy při jednání vystupoval jako R. P., majitel a jednatel obchodní spol. Invest Agency s.r.o., i když počátku věděl, že nemá oprávnění vystupovat jménem R. P. ani obchodní společnosti Invest Agency s.r.o., slíbené práce nikdy nechtěl vykonat a přijatou finanční částku si ponechal pro svou vlastní potřebu a ani na výzvu ji nevrátil, čímž poškozenému Bytovému družstvu H., se sídlem P., B., způsobil škodu ve výši 20.000,- Kč;

7) dne 10. 8. 2010 v P. na stavbě při rekonstrukci rodinného domu v ul. P., vylákal na poškozeném J. K., částku ve výši 20.000,- Kč, která mu byla poukázána z bankovního účtu J. D., přítelkyně poškozeného K., na jeho bankovní účet, na základě předchozí ústní dohody, ve které se zavázal dodat pošk. K. podlahovou pásovou brusku zn. Bona Belt, jejíž nákup měl být zajištěn přes blíže neuvedeného známého exekutora ze Z., přestože věděl, že ji dodat nemůže a pouze vylákal na poškozeném zálohy, které následně použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil pošk. J. K., škodu ve výši 20.000,- Kč;

8) dne 24. 8. 2010 na přesně nezjištěném místě vylákal na poškozeném J. K., částku ve výši 11.800,- Kč, která mu byla poukázána z bankovního účtu J. D., přítelkyně poškozeného K., na jeho bankovní účet, na základě předchozí ústní dohody, ve které se zavázal dodat pošk. K. podlahovou pásovou brusku zn. Bona Belt, jejíž nákup měl být zajištěn přes blíže neuvedeného známého exekutora ze Z., přestože věděl, že ji dodat nemůže, přičemž takto získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil pošk. J. K., škodu ve výši 11.800,- Kč;

9) dne 19. 10. 2010 v přesně nezjištěné restauraci vylákal na poškozené P. Š., částku ve výši 35.000,- Kč, která mu byla poukázána z bankovního účtu majitelky P. Š. na jeho bankovní účet, na základě předchozí ústní dohody, ve které se zavázal k rekonstrukci koupelny poškozené Š. v jejím domě v Ch., kdy od počátku věděl, že rekonstrukci neprovede, když ani nezakoupil žádný materiál potřebný pro provedení prací a přijaté peníze si ponechal pro svou vlastní potřebu, čímž způsobil pošk. P. Š., škodu ve výši 35.000,- Kč;

10) dne 24. 10. 2010 na přesně nezjištěném místě se pokusil vylákat na poškozené P. Š. částku ve výši 8.000,- Kč, jako platbu za dovoz vany při rekonstrukci koupelny poškozené v jejím domě v Ch., přičemž jí tvrdil, že má zablokovaný svůj bankovní účet, přestože věděl, že žádná vana mu nebude dodána a jeho bankovní účet není blokován, čímž mohl pošk. P. Š. způsobit škodu ve výši 8.000,- Kč, avšak poškozené se jeho jednání zdálo podezřelé a platbu neuskutečnila;

čímž způsobil škodu v celkové výši 246.800,- Kč, avšak částka ve výši 8.000,- Kč nebyla vyplacena,

a shora uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 2 T 31/2009, který nabyl právní moci dne 4. 6. 2009, uznán vinným mimo jiné ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb. v platném znění, a za toto jednání byl odsouzen k odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 2 T 31/2009, které nabylo právní moci téhož dne, mu byl shora uvedený trest zkrácen o dva měsíce.

Za uvedené jednání byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným O. Š., na náhradě škody částku ve výši 69.500,- Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky od 20. 4. 2011 do zaplacení ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7% bodů a platné vždy první den příslušného kalendářního pololetí, Mgr. L. P., částku ve výši 2.500,- Kč, BD H., částku ve výši 100.000,- Kč, J. K., částku ve výši 31.800,- Kč, P. Š., částku ve výši 35.000,- Kč.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. 61 To 126/2012, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace dovolatel namítl, že se vytýkaného jednání nedopustil, u jednotlivých skutků popisuje vlastní verzi průběhu skutkového děje a dodává, že nesouhlasí s výší vyčíslených škod ani s výší uložených peněžitých trestů. Obviněný svědectví svědka P. hodnotí jako ryze účelové s cílem poškodit jeho osobu. Má zato, že v průběhu trestního řízení mu nebyl prokázán úmysl obohatit se částkou 238.800,- Kč, provedené důkazy nebyly řádně hodnoceny a soud se rovněž řádně nevypořádal s jeho obhajobou. Dále vytýká rozhodujícímu soudu, že neprovedl důkaz grafologickým rozborem písma svědka P. a že nebyl vypracován příslušný znalecký posudek na ověření pravosti razítka. Dle dovolatele soud vycházel z neúplného a nejasného zjištění skutkového stavu věci. Obviněný brojí nejen proti výroku o vině, ale i proti výroku o uloženém trestu a náhradě škody. Uložený trest považuje za nepřiměřený i vzhledem ke skutečnosti, že je ve výkonu trestu odnětí svobody.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a aby obviněného zprostil předmětné obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 27. 8. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný V. T. sice podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je třeba považovat jak tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, tak i jeho výtky ohledně způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů (zejména výpovědi svědka P.) a neprovedení jím navrhovaných důkazů (tj. grafologického rozboru písma svědka P. a znaleckého posudku na ověření pravosti razítka).

Na základě shora specifikovaných skutečností je zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc je třeba zdůraznit, že většina zmíněných námitek byla obviněným uplatňována již v předchozích stádiích trestního řízení, a to i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tedy v podstatě jen o opakování obhajoby, se kterou se již v předchozím řízení rozhodující soudy dostatečně vypořádaly.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněný od počátku trestního řízení popírá, že by jednal jménem jednatele společnosti Invest Agency, s.r.o., R. P. a naopak tvrdí, že u některých skutků byl s R. P. na spolupráci přímo domluven. Na základě v řízení provedených důkazů však není pochyb o tom, že se obviněný dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu a ve zjištěném rozsahu. Z předmětné trestné činnosti je shodně usvědčován zejména výpověďmi všech poškozených, které korespondují i s provedenými listinnými důkazy. Obviněným požadované finanční částky poškození zasílali obviněnému přímo na jeho účet (s výjimkou poškozených O. Š. a Mgr. L. P., které mu předaly hotovost osobně). Obviněný tak měl finanční hotovost od poškozených ve své dispozici a bylo jen na jeho rozhodnutí, jak s nimi dál naloží. Je tak zřejmé, jak správně uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, že i kdyby měl obviněný danou finanční hotovost následně předat svědku R. P., jak tvrdí, na právní posouzení jeho jednání by to nemělo žádný vliv. Obviněný osobně s poškozenými jednal, představoval se jim falešným jménem jako R. P., vylákal od nich shora specifikované finanční částky, které měl ve své výlučné dispozici a slíbené zakázky v dohodnutých termínech nerealizoval, a to za situace, že již při uzavírání předmětných dohod s poškozenými věděl, že je nikdy realizovat nebude. Obhajobu obviněného týkající se údajné nevěrohodnosti svědka R. P. je proto v tomto směru třeba považovat z hlediska projednávané věci za nepodstatnou.

Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že obviněný V. T. svým výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného (ad. 1/ 9/), dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 10). Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém komplexu jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Příslušný skutek byl tak bez jakýchkoliv pochybností správně právně kvalifikován a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Návrhy obviněného na doplnění dokazování byly proto ze strany odvolacího soudu důvodně vyhodnoceny jako zcela nadbytečné a jeho námitky v tomto směru nelze hodnotit jako relevantní ve vztahu k tzv. opomenutým důkazům.

Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil v podaném dovolání, je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.

Námitka obviněného, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, je tak z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (i dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných) námitkou zcela právně irelevantní.

Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněnému byl za výše popsané jednání uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v rámci příslušné zákonné trestní sazby, resp. v její dolní polovině, kdy rozhodující soud přihlédl nejen k osobě obviněného, který je speciálním recidivistou, ale i k výši způsobené škody a k tomu, že obviněný se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Není tedy pochyb o tom, že se nejedná o trest vyměřený mimo příslušnou trestní sazbu ani o nepřípustný druh trestu.

Je tak možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody, avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. ledna 2013

Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná